náhled|Budova Evropského soudního dvora v Lucemburku náhled|Hlavní nádraží v Miláně Faccini Dori v Recreb Srl (C-91/92) je případ Evropského soudního dvora z roku 1994. Soudní dvůr v něm došel k závěru, že v případě, kdy členský stát Evropských společenství (později Evropské unie) netransponuje směrnici, nelze směrnici uplatňovat v právních vztazích mezi jednotlivci a nemá na tyto vztahy tzv. přímý účinek (oproti tomu ale členský stát nemůže stíhat jednotlivce, řídí-li se netransponovanou směrnicí, viz případ Pubblico Ministero vs. Ratti).
Okolnosti případu Paní Paola Faccini Dori v roce 1989 uzavřela se zástupcem společnosti Interdiffusion Srl u hlavního nádraží v italském Miláně smlouvu spočívající v poskytování korespondenčních kurzů angličtiny. Krátce poté paní Dori chtěla od smlouvy odstoupit, pohledávka na zaplacení kurzů byla společnosti Interdiffusion Srl postoupena Recreb Srl. Paní Dori odmítala zaplatit s argumentem, že dle směrnice Evropských společenství 85/577, která měla být do italského práva transponována již roku 1987, má právo na odstoupení od takové smlouvy do sedmi dní od jejího uzavření. Směrnice v té době nicméně stále do italského práva transponována nebyla. Paní Dori se tak dovolávala přímého účinku této směrnice.
Italský soud rozhodl v neprospěch paní Dori. Ta podala námitku a italský soud se tak obrátil na Evropský soudní dvůr.
Rozhodnutí Evropského soudního dvora Generální advokát v daném případu navrhl, aby Soudní dvůr rozhodl ve prospěch paní Dori a přiznal tak v daném případě přímý účinek směrnice. Soudní dvůr nicméně rozhodl opačně, s odvoláním na článek 189 Římské smlouvy (dnes článek 288 Smlouvy o fungování Evropské unie), dle kterého směrnice vážou jen jednotlivé členské státy a nikoliv jednotlivce. Dodal, že škodu jednotlivcům za neprovedení směrnice by měl rovněž nahradit členský stát.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Celý text rozsudku
Kategorie:Případy Soudního dvora Evropské unie