Thomas Pöschl (2. března 1769 Hořice na Šumavě – 15. listopadu 1837 Vídeň) byl rakouský katolický kněz a náboženský vizionář, který se stal zakladatelem náboženského hnutí známého jako pöschliáni.
Životopis
Rané mládí Narodil se 2. března 1769 v Hořicích na Šumavě v domě čp. 63 v místní části Hölle (Peklo). Jeho otcem byl tesař Andreas Pöschl a matkou Veronika, rozená Bauerová. Oba rodiče byli poddanými vyšebrodského kláštera. Pokřtěn byl následujícího dne ve farním kostele svaté Kateřiny. Jeho kmotry byli místní pekař Anton Fahrnschuch a jeho manželka Franziska. Paul Gröllhesl, osobnost hořických pašijových her, byl Pöschlovým synovcem. Jeho matka byla Pöschlovou sestrou. Rodný dům Pöschla čp. 63 byl ještě v roce 1945 znám jako Pöschlhaus. Na domě byla podle soupisu památek z roku 1918 umístěna také pamětní deska připomínající Pöschla, ale později byla odstraněna.
Studium a kněžské působení Vliv na jeho duchovní vývoj měla především jeho matka, která v synovi od narození spatřovala člověka s mimořádným posláním. Podle Pöschlova vlastního pozdějšího vyprávění slyšela během těhotenství třikrát hlasitě vykřiknout a tuto událost považovala za znamení. Pöschl později věřil, že právě tato znamení dokazovala jeho předurčení k tomu, aby se stal učitelem „nového zjevení“. Ve 13 letech odešel do Lince, kde žil jeho starší bratr. Na tamním gymnáziu zahájil studium a později pokračoval ve studiu teologie ve Vídni.
V roce 1797 byl v Linci vysvěcen na kněze. Ještě téhož roku byl ustanoven kooperátorem v Braunau am Inn. Později působil také v dalších místech Horního Rakouska.
Doprovázení Johanna Philippa Palma V roce 1806 byl v Braunau pověřen duchovní službou u Johanna Philippa Palma, německého knihkupce a vydavatele protinapoleonských tisků. Palm byl zatčen francouzskými úřady, odsouzen k smrti a 26. srpna 1806 v Braunau popraven. Pöschl jej doprovázel v posledních chvílích života. Později se objevilo tvrzení, že právě zkušenost s Palmovo popravou způsobila Pöschlův následný duchovní rozvrat.
Vznik pöschliánského hnutí Seznámil se „švábským mystikem“ Johannem Langenmayerem, který jej přivedl k dílům Johanna Michaela Sailera a Martina Boose. Byl blízkým přítelem Magdaleny Sickingerové, sestry faráře v Ampfelwangu. V únoru 1813 mu Sickingerová jako svému zpovědníkovi vyprávěla o údajném zjevení blízkého konce světa. Pöschl těmto představám uvěřil a začal kolem sebe shromažďovat své přívržence. Ti věřili v brzký příchod zásadní změny světa a v nové náboženské uspořádání. Za datum očekávaného konce světa byl podle jejich představ označován 30. březen 1817. Pöschl a jeho stoupenci se chtěli vydat také do Prahy nebo Jeruzaléma, kde měl být Pöschl podle některých představ po třech letech ukřižován podobně jako Kristus. Hnutí dostalo označení pöschliáni. Jeho příslušníci odmítali některé společenské a náboženské autority, práci a vlastnictví majetku a věřili v bezprostřední přítomnost Krista v člověku – „Christus in uns“. Radikální část hnutí se dopustila také násilných činů. Situace nakonec vedla k zásahu církevních i světských úřadů.
Zákaz působení a závěr života Pöschl byl nakonec postižen interdiktem a úřady jej označily za duševně nezpůsobilého. Zbytek života strávil v církevním ústavu pro kněze neschopné dalšího působení, tzv. Defizienthaus ve Vídni. Zemřel 15. listopadu 1837 ve Vídni ve věku 68 let. Pohřben byl na hřbitově Sankt Marx. Úmrtní záznam se dochoval ve vídeňské farnosti u kostela svatého Rocha.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Rakouští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Rakouští teologové Kategorie:Narození v roce 1769 Kategorie:Narození 15. listopadu Kategorie:Narození v okrese Český Krumlov Kategorie:Úmrtí v roce 1837 Kategorie:Úmrtí 15. listopadu Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži