Tzeni Karezi (řecky Τζένη Καρέζη, vlastním jménem Evgenia Karpouzi, řecky Ευγενία Καρπούζη; 12. ledna 1932 Athény – 26. července 1992 Athény) byla řecká filmová a divadelní herečka, divadelní producentka a scenáristka. Patřila k nejpopulárnějším řeckým herečkám druhé poloviny 20. století a vedle komediálních a romantických filmových rolí vytvořila řadu výrazných dramatických postav v klasickém i moderním divadelním repertoáru.

Ve filmu debutovala roku 1955 a během necelých dvou desetiletí se stala jednou z nejvýraznějších osobností tzv. zlaté éry řeckého filmu. Jednu z jejích nejvýznamnějších dramatických rolí představovala Eleni ve filmu Ta kokkina fanaria (Τα κόκκινα Φανάρια, 1963), který byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film.

Mládí a studium Narodila se v Athénách jako Evgenia Karpouzi. Jejím otcem byl Konstantinos Karpouzis, matematik a ředitel školy pocházející z Mesolongi, matkou učitelka Theoni Karpouzi. Část dětství strávila v Soluni, kde navštěvovala řecko-francouzskou školu, později studovala na francouzské škole Saint Joseph v Athénách.

Již během školních let se věnovala divadlu. V roce 1951 ztvárnila Antigonu ve školní inscenaci Sofoklovy tragédie, která byla uvedena v athénském divadle Rex. Dochovala se také fotografie z této inscenace.

náhled|Karezi (nahoře vpravo) ve školním představení Antigony v divadle Rex v roce 1951.

V témže roce byla přijata na Dramatickou školu řeckého Národního divadla, kde studovala mimo jiné u Dimitrise Rondirise. Studium dokončila v roce 1954 s výborným prospěchem.

Rok jejího narození není ve všech pramenech uváděn shodně. Hlavní databáze Finos Film a Filmy.gr uvádějí 12. leden 1932, zatímco archiv řecké veřejnoprávní televize ERT používá datum 12. leden 1934.

Divadelní kariéra

Začátky a Národní divadlo První profesionální divadelní role získala bezprostředně po ukončení školy v roce 1954. Vystoupila po boku Meliny Mercouri a Vasilise Diamantopoulose ve hře Andrého Roussina Oraia Eleni a následně s Katinou Paxinou v Lorcově dramatu Dům Bernardy Alby.

V letech 1955–1959 působila v řeckém Národním divadle a vytvořila zde řadu rolí v dílech klasických i moderních dramatiků.

V roce 1955 ztvárnila Abigail Williamsovou v Millerově dramatu Zkouška ohněm (The Crucible) a Soniu v Tolstého dramatu Živá mrtvola.

V roce 1957 hrála Cordelii v Shakespearově Králi Learovi v režii Alexise Minotise. V hlavní roli vystoupil sám Minotis a hudbu k inscenaci složil Manos Hadjidakis.

V roce 1959 Národní divadlo opustila a začala vytvářet vlastní divadelní soubory. V následujících letech hrála jak v komediích, tak v současných dramatech a klasickém repertoáru.

Spolupráce s Kostasem Kazakosem Od roku 1968 byla její divadelní dráha úzce spojena s hercem a režisérem Kostasem Kazakosem, s nímž vytvořila společný soubor. Jejich první velkou společnou divadelní prací po svatbě byla historická hra Theodora i Megali (Θεοδώρα η Μεγάλη) v režii Alexise Minotise.

Jedním z nejvýznamnějších projektů jejich společné kariéry byla hra Iakovose Kambanellise To megalo mas tsirko (Το Μεγάλο μας Τσίρκο, česky přibližně Náš velký cirkus). Premiéru měla v červnu 1973 v divadle Athinaion v době řecké vojenské diktatury. Prostřednictvím satiry, alegorie a historických epizod komentovala moderní řecké dějiny a obsahovala výrazné politické narážky na tehdejší režim. Hudbu složil Stavros Xarchakos a písně interpretoval Nikos Xylouris. Vojenský režim představení v říjnu 1973 zastavil.

Po pádu diktatury bylo dílo znovu uvedeno v rozšířené podobě.

K významným rolím jejího pozdějšího období patřila Martha v dramatu Edwarda Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové? v režii Julese Dassina v roce 1982, titulní role v Euripidově Médeie v režii Minose Volanakise v roce 1985 a Ljubov Andrejevna Raněvská v Čechovově Višňovém sadu v režii Olega Jefremova v roce 1988.

Její poslední divadelní rolí byla Annie ve hře Louly Anagnostaki Diamantia kai blouz (Διαμάντια και μπλουζ) v sezoně 1990–1991.

Filmová kariéra Ve filmu debutovala v roce 1955 v komedii Alekose Sakellariose Laterna, ftochia kai filotimo (Λατέρνα, Φτώχεια και Φιλότιμο), v níž ztvárnila Kaiti Benardi. Film měl premiéru 12. prosince 1955 a stal se jedním z titulů, které ji uvedly mezi přední řecké filmové herečky.

V následujících letech hrála jak v komediích a romantických filmech, tak ve vážnějších dramatických úlohách. K jejím populárním filmům patřily například I theia ap' to Chicago (1957), To koroidaki tis despinidos (1960), Despoinis diefthyntis (1964), Mia treli treli oikogeneia (1965) a Tzeni Tzeni (1966).

Výraznou dramatickou roli vytvořila v roce 1963 ve filmu Vasilise Georgiadise Ta kokkina fanaria (Τα Κόκκινα Φανάρια), kde hrála Eleni. Film se dostal mezi pět nominovaných snímků na Oscara za nejlepší cizojazyčný film na 36. ročníku udílení Oscarů v roce 1964. Cenu získal Felliniho film Osm a půl.

V roce 1966 se objevila ve francouzsky natočeném filmu Jeana-Daniela Polleta Une balle au cœur, který představoval její jedinou významnější zahraniční filmovou produkci.

Během natáčení válečného filmu Kontserto gia polyvola se seznámila s Kostasem Kazakosem. S Kazakosem následně hrála také ve filmu Agapi kai aima (1968).

V historickém snímku Manto Mavrogenous z roku 1971 ztvárnila titulní řeckou hrdinku Manto Mavrogenous. Poslední dvě filmové práce vznikly v roce 1972: Erotiki symfonia, ke které napsala také scénář, a Lysistrati, v níž ztvárnila titulní postavu.

Finos Film uvádí, že během své kariéry účinkovala ve 32 filmech, z toho třinácti produkovaných společností Finos Film. Databáze Filmy.gr uvádí navíc mezi jejími hereckými účastmi také film I Athina ti nychta (1962), v němž vystupovala jako sama sebe.

Televize Po ukončení pravidelné filmové kariéry se příležitostně objevovala v televizi. První televizní hlavní roli získala v roce 1973 v seriálu Marina Avgeri. Podílela se také na jeho scénáři pod pseudonymem Pavlina Botasi.

Její poslední významnou televizní prací byl třináctidílný historický seriál ERT Mavri Chrysallida (Μαύρη Χρυσαλλίδα, 1990). Ztvárnila Natalii von Krause, ženu zapojenou do zpravodajské činnosti mezi nacistickou kontrarozvědkou a řeckým odbojem. V seriálu hrál také Kostas Kazakos.

Soukromý život Dne 7. května 1962 se provdala za novináře a spisovatele Zahose Hadjifotioua. Manželství trvalo přibližně dva roky a skončilo v roce 1964.

Během natáčení filmu Kontserto gia polyvola se seznámila s hercem Kostasem Kazakosem. Vzali se 5. srpna 1968. Dne 25. dubna 1969 se jim narodil syn Konstantinos Kazakos, který se později rovněž stal hercem. Karezi a Kazakos zůstali manželi až do její smrti a od roku 1968 tvořili také dlouhodobou divadelní dvojici.

Nemoc a úmrtí V březnu 1989 jí bylo diagnostikováno nádorové onemocnění děložního hrdla. Navzdory nemoci pokračovala ještě v divadelní práci a v sezoně 1990–1991 vystupovala v inscenaci Diamantia kai blouz.

Zemřela v Athénách pozdě večer 26. července 1992. Deník Ta Nea uvádí přesný čas úmrtí 23:57. Hlavní databáze Finos Film rovněž uvádí 26. červenec. Archiv ERT však tradičně uvádí jako datum jejího úmrtí 27. červenec 1992.

Její tělo bylo veřejně vystaveno v kapli athénské metropolitní katedrály. Pohřeb se konal 29. července a byla pohřbena na Prvním athénském hřbitově na veřejné náklady.

Odkaz Zkušenosti Karezi s vážnou nemocí a paliativní léčbou v závěru života se staly podnětem ke vzniku organizace nesoucí její jméno. V roce 1992 založili z iniciativy Kostase Kazakose a lékařky Kyriaki Mystakidou Nadaci Tzeni Karezi (řecky Ίδρυμα Τζένη Καρέζη).

Nadace podporuje Jednotku paliativní péče Tzeni Karezi Lékařské fakulty Národní a Kapodistriovy univerzity v Athénách. Jednotka funguje od roku 1992 jako pracoviště napojené na nemocnici Aretaieio a poskytuje bezplatnou specializovanou paliativní péči pacientům s chronickými a život ohrožujícími onemocněními.

Po její smrti bylo divadlo Athinaion, které provozovala spolu s Kazakosem, přejmenováno na Divadlo Tzeni Karezi (Θέατρο Τζένη Καρέζη).

Dne 13. prosince 1993 jí bylo při obnovení tradice divadelních cen řeckého Centra pro studium a výzkum řeckého divadla – Divadelního muzea posmrtně uděleno ocenění Marika Kotopouli.

Filmografie Následující přehled vychází z filmografie Filmy.gr. Finos Film uvádí celkový počet 32 filmů; Filmy.gr samostatně eviduje také účast Karezi jako sebe samé ve filmu I Athina ti nychta z roku 1962.

Rok Film Původní název Role 1955 Laterna, ftochia kai filotimo Λατέρνα, Φτώχεια και Φιλότιμο Kaiti Benardi 1957 Delistavrou kai yios Δελησταύρου και Υιός Billy Mavrogianni Laterna, ftochia kai garyfallo Λατέρνα, Φτώχεια και Γαρύφαλλο Kaiti Benardi I theia ap' to Chicago Η Θεία από το Σικάγο Katina Barda I limni ton pothon Η Λίμνη των Πόθων Asimoula 1958 Mia laterna, mia zoi Μια Λατέρνα Μια Ζωή Nina / Matina To trellokoritso Το Τρελοκόριτσο Tzeni 1959 Navagia tis zois Ναυάγια της Ζωής Foula / Kaiti To nisi ton gennaion Το Νησί των Γενναίων Dona Taxidi me ton erota Ταξίδι με τον Έρωτα Gianna 1960 Rantevou stin Kerkyra Ραντεβού στην Κέρκυρα Mirka / Diana Lanitou To koroidaki tis despinidos Το Κοροϊδάκι της Δεσποινίδος Julia Karali Christina Χριστίνα Christina I Chionati kai ta epta gerontopalikara Η Χιονάτη και τα Επτά Γεροντοπαλίκαρα Alexia / Marina 1961 Poia einai i Margarita Ποια Είναι η Μαργαρίτα Margarita Kontostavrou 1962 Prodomeni agapi Προδομένη Αγάπη Anna I Athina ti nychta Η Αθήνα τη Νύχτα sama sebe I nyfi to 'skase Η Νύφη το 'Σκασε Kaiti Alexopoulou 1963 Ta kokkina fanaria Τα Κόκκινα Φανάρια Eleni Nikolescou 1964 Lola Λόλα Lola Enas megalos erotas Ένας Μεγάλος Έρωτας Lena Mavroudi Despoinis diefthyntis Δεσποινίς Διευθυντής Lila Vasileiou 1965 Mia treli treli oikogeneia Μια Τρελή Τρελή Οικογένεια Mika 1966 Tzeni Tzeni Τζένη Τζένη Tzeni Skoutari Une balle au cœur Μια Σφαίρα στην Καρδιά Carla 1967 Ekeinos ki ekeini Εκείνος κι Εκείνη „ona“ Kontserto gia polyvola Κοντσέρτο για Πολυβόλα Niki Varsou 1968 Agapi kai aima Αγάπη και Αίμα Foni Geraka Enas ippotis gia ti Vasoula Ένας Ιππότης για τη Βασούλα Vasoula Liontou 1970 Mia gynaika stin antistasi Μια Γυναίκα στην Αντίσταση Anna Koletti 1971 Manto Mavrogenous Μαντώ Μαυρογένους Manto Mavrogenous 1972 Erotiki symfonia Ερωτική Συμφωνία Eirini Stergiou / Betty Stergiou Lysistrati Λυσιστράτη Lysistrata

Scenáristka Erotiki symfonia (Ερωτική Συμφωνία, 1972)

Producentka I nyfi to 'skase (Η Νύφη το 'Σκασε, 1962) Erotiki symfonia (Ερωτική Συμφωνία, 1972)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Tzeni Karezi na stránkách Finos Film Tzeni Karezi v archivu ERT Tzeni Karezi na Filmy.gr Tzeni Karezi v Internet Movie Database

Kategorie:Řecké herečky Kategorie:Řečtí scenáristé Kategorie:Narození v roce 1932 Kategorie:Narození 12. ledna Kategorie:Narození v Athénách Kategorie:Úmrtí v roce 1992 Kategorie:Úmrtí 26. července Kategorie:Úmrtí v Athénách Kategorie:Ženy