Kaple Panny Marie v Châteaulin ( , v literatuře též Église Notre-Dame) je významný církevní objekt v obci Châteaulin ve střední části departementu Finistère v regionu Bretaň ve Francii. Tato sakrální stavba dominuje údolí řeky Aulne a nachází se v zachovalém historickém farním areálu. Celý komplex, který zahrnuje samotný kostel (kapli), monumentální triumfální bránu, kalvárii a kostnici, je chráněn jako národní historická památka (monument historique). Do registru byl zapsán na základě úředního výnosu ze dne 21. prosince 1914.

Historie Kaple je postavena ve svahu na severozápadním úbočí výrazného návrší, které již od 10. století sloužilo jako strategický opevněný bod. V 11. století je tato lokalita v klášterním kopiáři benediktinského opatství Landévennec výslovně označována starobylým názvem „Hora Nin poblíž břehů řeky zvané Hamn“. Současná stavba se tyčí přibližně pětatřicet metrů nad regulovaným korytem řeky Aulne. Ve svých vůbec nejstarších konstrukčních částech prokazatelně sahá až na samý počátek 13. století.

V této rané epoše objekt plnil funkci hlavního farního chrámu pro malou středověkou osadu, která byla rozložena na sousedním kopci a z níž se do současnosti v místní toponymii dochoval pouze název samoty „Le Vieux-Bourg“ (Staré Městečko).

Během následujících pěti století prošla kaple složitým stavebním vývojem, během něhož byla postupně doplňována a upravována v duchu tehdejších architektonických stylů. I přes tyto rozsáhlé slohové proměny a pozdější zásahy si však celý areál uchoval estetickou jednotu a harmonii. Díky citlivému skloubení jednotlivých prvků je dnes tento farní dvorec považován za autentické dílo tradiční bretaňské sakrální architektury.

Exteriér thumb|right|300px|Romantická dobová litografie z roku 1830 zachycující celkovou dispozici farního areálu v Châteaulin před novodobými úpravami terénu.

Triumfální brána a prostranství Do farního areálu se vstupuje monumentální triumfální bránou, která byla vztyčena v druhé polovině 15. století. Tento architektonický prvek symbolizuje rituální vstup do posvátné domény zesnulých. V minulosti v sousedství dodnes dochovaného přístupového schodiště existovalo ještě jedno, podstatně širší schodiště. Za bránou se otevírá malé travnaté prostranství, které nabízí panoramatický výhled na údolí řeky Aulne a okolní kopce lemující châteaulinskou pánev.

Kostnice thumb|Kostnice a vstupní předsíň kaple. K obvodové zdi byla v roce 1575 přistavěna budova kostnice. Stavba vznikla v tehdy módním přechodovém slohu Ludvíka XII. (spojujícím pozdní gotiku s ranou renesancí). Objekt sloužil k ukládání lidských kosterních pozůstatků, které byly druhotně exhumovány z podlahy interiéru a z přilehlého hřbitova při nových pohřbech. Archivní rytiny z 19. století dokládají, že v té době bylo velké množství kostí naskládáno přímo v otevřených arkádách mezi postranními sloupy kostnice.

Vstupní předsíň Současná podoba vstupní předsíně pochází z rozsáhlé stavební úpravy v roce 1722, jak dokládá dochovaný nápis vyřezaný na jižním štítu: „CE : TEMPLE : QUASI : RUINE E RED LESV I JAMET F LAN 1722.“ Tento text v překladu uvádí, že téměř zničený chrám nechal v roce 1722 obnovit a postavit stavitel Yves Jamet. Konstrukce v sobě integruje starší kamenické prvky z roku 1574, které se otevírají do areálu a do hlavní lodi. Nad klasickým renesančním kladím se zvedají ozdobné kamenné vížky, které jsou typickým znakem bretaňské renesance.

Kalvárie a eschatologická symbolika Místní monumentální kalvárie je vyřezána z vysoce ceněného, tmavého lokálního bretaňského kamene kersantonu. Z hlediska evropské ikonografie se jedná o velmi vzácné a specifické sochařské dílo.

Západní strana zobrazuje tradiční novozákonní scénu Ukřižování – Kristus na kříži je po stranách obklopen postavami svatého Jana a Panny Marie, přičemž kompozici doplňují dva ukřižovaní lotři (Dismas a Gesmas).

Východní strana vykazuje ojedinělé ztvárnění Posledního soudu. Soudící Bůh (Kristus) sedí na duze vystupující z mraků a zvedá ruce v uklidňujícím gestu smíření. Jeho nohy spočívají na sféře představující zemský globus (Svět). Po jeho levici se nachází prosebná Panna Maria, po pravici anděl troubící na polnici Posledního soudu, na jejíž hlas mrtví vstávají z hrobů. Tyto zmrtvýchvstalé duše symbolizují tři malé nahé postavy vystupující ze země – dva muži uprostřed a jedna žena po pravé straně.

Celý tento eschatologický výjev je zastřešen nápisovou páskou (banderolou), jejíž rytý text dodnes nebyl plně dešifrován. Epigrafický fragment uvádí: „GARDE... QU'IL FERA SELO(N) SES... JUGERA“. Podle odborných analýz historika Y. P. Castela vykazuje tento text přímou analogii s nápisem na kalvárii v sousedním Argolu („Garde qu'il fera, le roy estant jugera“ – „Měj se na pozoru před tím, co učiní, ten, který je králem, tě bude soudit“). Tato formulace měla hluboký politicko-náboženský podtext: měla bretaňským katolíkům v době náboženských válek připomínat, že jejich skutečným králem není tehdy protestantský a pro ně podezřelý Jindřich Navarrský, nýbrž výhradně Ježíš Kristus. Vznik této kalvárie tak spadá přesně do období, kdy Jindřich Navarrský formálně přestoupil na katolickou víru.

Věžová zvonice thumb|Věžová zvonice. Finanční prostředky kostelního fondu Panny Marie byly v roce 1753 natolik stabilní, že správcům umožnily provést kompletní rekonstrukci a navýšení věžové zvonice. Rytý nápis na jižní straně věže uchovává jména tehdejšího rektora a správce fondu: „MRE JEAN LE CARRER : ME ALAIN SANQUER : FAB : LAN 1753.“ Vlastní zvonové patro v exteriéru završuje velká osmiúhelníková báň, k níž z boku přiléhají dvě menší ozdobné kamenné věžičky. Celá kompozice je v nejvyšším bodě korunována štíhlou lucernou.

Interiér Současná podoba interiéru kaple je výsledkem tří hlavních stavebních etap.

Z původní podoby chrámu z počátku 14. století se dodnes dochovaly vnitřní arkádové kolonády. Ty jsou provedeny ve specifickém regionálním stylu, který nachází přímou analogii v ruinách kostela Languidou v obci Plovan. Z této nejstarší fáze pravděpodobně pochází také archaická kamenná figura vytesaná na jednom z jižních pilířů. O případné existenci ještě starší svatyně z 11. století se nedochovaly žádné hmotné stopy.

Během barokních úprav v roce 1691 byl stržen původní středověký plochý závěr kněžiště a nahrazen polygonálním závěrem. Souběžně byla přistavěna sakristie, která však byla později zdemolována.

V roce 1722 pak proběhly úpravy exteriéru a vstupní části.

V průběhu 90. let 20. století prošel vnitřní prostor kaple celkovou památkovou restaurací.

Retábly Vnitřní vybavení a oltářní retábly byly zhotoveny na objednávku náboženských bratrstev (konfraterií), která v 17. a 18. století zažívala velký rozkvět a soutěžila v honosném zkrášlování oltářů svých patronů:

Hlavní oltář pochází z druhé poloviny 17. století. Mezi dvěma mohutnými tordovanými (šroubovitými) sloupy je osazena rozměrná malba na plátně zachycující novozákonní scénu Zvěstování Panny Marie.

Severní oltář byl původně dedikován svatému Josefovi a jeho výrobu si v roce 1765 u místního mistra Louise Lanchoua objednalo châteaulinské měšťanstvo. Později byl však nahrazen umělecky hodnotnějším barokním retáblem přeneseným ze zrušené kaple prachárny v Pont-de-Buis. Tento oltář je zasvěcen svaté Barboře, patronce dělníků v prachárnách a minérů.

Jižní oltář – tento retábl zasvěcený Panně Marii Růžencové je složen z několika prvků různého původu. Ústřední barokní obraz od malíře Jeana Le Valentina byl zakoupen z chrámu v Kergoatu (obec Quéménéven). Součástí oltáře je cenný reliéf Panny Marie Sedmibolestné prokláté sedmi meči. Horní partii dominuje votivní obraz znázorňující ležícího nemocného, jemuž poskytuje útěchu Panna Maria – jedná se o ikonografické vyjádření úcty k Panně Marii Dobré Smrti (Notre-Dame de la Bonne Mort).

Žulový náhrobek Jothane z Trésiguidy Na pravé straně kněžiště (chóru) je do podlahy zapuštěna historická žulová náhrobní deska, která nese gotický nápis: „CI GIT JOTHANE DE TREZIGUIDY VICONTESSE DU FAOU“ Tento text v překladu znamená: „Zde odpočívá Jothane z Trésiguidy, vikomtesa z Faou.“ Šlechtična Jothane patřila k velmi starému a mocnému bretaňskému rodu. Jeden z jejích přímých příbuzných, Maurice z Trésiguidy, se v roce 1351 hrdinsky účastnil slavného Turnaje třiceti (Combat des Trente), v němž se v rámci války o bretaňské dědictví střetlo třicet rytířů francouzské strany (Blois) proti třiceti rytířům anglo-bretaňské strany (Montfort). Jothane se narodila na rodových statcích mezi Châteaulinem a Pleybenem a provdala se za Morvana, vikomta z Faou, čímž se spojily dva nejvlivnější rody Dolní Bretaně. Zemřela v roce 1324 a byla pohřbena v této kapli. Její náhrobek byl náhodně objeven pod podlahou při rekonstrukčních pracích v roce 1860.

Obraz svatého Kryšpína a Krispiniána Tento rozměrný narativní obraz, zrestaurovaný v roce 1998, je dílem malíře Jeana Le Moigna ze Saint-Renanu. V roce 1664 si jej objednalo bohaté cechovní bratrstvo ševců a koželuhů z Châteaulin. Malba na osmi samostatných kartuších podrobně představuje mučednickou smrt svatého Kryšpína a Krispiniána. Oba světci jsou zachyceni přímo ve své řemeslné dílně, přičemž obraz detailně dokumentuje dobovou podobu obuvi a nohavic. Portréty v pravém dolním rohu s největší pravděpodobností věrně zachycují samotného cechovního donátora a jeho manželku.

Galerie

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Historické památky v Bretani Kategorie:Vzniklo ve 13. století Kategorie:Stavby v departementu Finistère Kategorie:Kaple ve Francii Châteaulin