Trischen je německý ostrov, ležící v Helgolandské zátoce v Severním moři. Patří do zemského okresu Dithmarschen ve spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko. Od pobřeží je vzdálen 14 km, je dlouhý 2,9 km ve směru sever–jih a jeho maximální šířka ve směru západ–východ činí 1,5 km. Má rozlohu 1,8 km². Ostrov spadá pod obec Friedrichskoog a od března do října na něm pobývá pouze ornitologický dozor organizace NABU, pro ostatní je vstup zakázán. Ptákům slouží jako hnízdiště i místo k odpočinku, přičemž se na něm a v přilehlých oblastech Waddenského moře se někdy vyskytuje až 100 000 jedinců určitých druhů, jako jsou například husice pestré, jespáci rezaví či jespáci obecní. Od roku 1985 je ostrov součástí přísně chráněné zóny 1 Národního parku Waddenské moře ve Šlesvicku-Holštýnsku.
Ostrov leží uprostřed řetězce vysokých písčin, které se táhnou podél německého pobřeží Severního moře od ústí řeky Eider až po ústí Vezery a západně od Vezery přecházejí ve Východofríské a Západofríské ostrovy. Přímo na sever od Trischenu se nacházejí dvě vysoké písčiny, Tertius a Blauort. Na jihu, v ústí Labe, leží ostrovy Scharhörn a Nigehörn. Vzhledem k výraznému přílivovému a odlivovému rozdílu, který přesahuje 3 metry je v oblasti ústí Labe vznik ostrovů podél pobřeží Dithmarschenu značně omezen a jediný Trischen dosahuje nadmořské výšky, která umožňuje růst vegetace citlivé na slanou vodu.
Trischen je tvořen pískem, který sem nanesly mořské proudy a navršily jej nad úroveň přílivu. Na západní straně i na severním a jižním cípu tohoto ostrova ve tvaru půlměsíce se nacházejí duny dosahující výšky až tří metrů, před nimiž leží vyvýšená písčina. Ve více chráněné východní části vznikly slaniska. Vlivem proudění vody dochází k neustálému odplavování písku ze západní strany, zatímco na východní straně přibývá nová pevnina. Ostrov se tak posouvá směrem na východ rychlostí přibližně 30 až 35 metrů za rok; ačkoli si zachovává svůj tvar půlměsíce, podoba jeho krajiny se neustále mění. Mezi východním pobřežím ostrova a pevninou se rozkládá Waddenské moře, avšak ostrov v současnosti směřuje přímo ke dvěma velkým přílivovým kanálům Bielshövener Loch a Neufahrwasser.
Název Trischen se obecně vžil až koncem 19. století. Peter Todt, kronikář ostrova, který v letech 1980–1999 působil jako jeho správce a ochránce ptactva, se domnívá, že název Trischen je holandského původu. Původní výraz dat Rießig (keřovitý porost či rákosí) se postupem času změnil na t’ rieschen, což se nakonec zkrátilo na Trischen. Odkaz na keř pravděpodobně souvisí s lebedou slanomilnou, která ostrov pokrývala.
Fauna Na ostrově hnízdí celkem přibližně 15 000 až 20 000 párů ptáků, zatímco až 330 000 tažných ptáků využívá ostrov jako místo k odpočinku. V roce 2014 zdejší ornitologický dozorce zaznamenal výskyt ptáků náležejících ke 192 různým druhům. Mezi nejpočetnější skupiny odpočívajících ptáků patří husice pestré, jespáci rezaví a jespáci obecní, když od každého z těchto druhů se zde vyskytuje až 100 000 jedinců. Husice pestré zde představují zhruba 30 % celkové populace severozápadní Evropy. Na ostrově Trischen se rovněž vyskytuje 10 až 20 % severozápadní evropské populace jespáků písečných a kulíků bledých. Jde o nejvýznamnější koncentraci bahňáků ve spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko. Zejména velké množství husic pestrých zde prochází procesem pelichání. Dominantními hnízdícími ptáky jsou různé druhy racků, kteří dnes tvoří přibližně 80 % hnízdící populace, zatímco dříve zde převládali rybáci obecní a rybáci severní. Až do 80. let 20. století zasahovali správci ostrova proti rackům pomocí jedů i mírnějších metod, neboť tito ptáci plenili hnízda rybáků. Počty jednotlivých druhů meziročně výrazně kolísají. V roce 2006 byly nejpočetnějšími druhy racci stříbřití (těsně pod 5 000 párů), následovaní racky žlutonohými (těsně pod 2 000 párů) a racky chechtavými (500 párů). Populace racka stříbřitého od konce druhé světové války neustále rostla a stabilizovala se až v průběhu 90. let. Racci žlutonozí se na ostrově usídlili v roce 1979 a početně se postupně vyrovnávají rackům stříbřitým. Ve srovnání s jinými velkými koloniemi racků na německém pobřeží Severního moře (např. na ostrovech Amrum, Baltrum či Spiekeroog) zůstává Trischen místem s významným výskytem racků žlutonohých, ačkoli zde netvoří nejpočetnější populaci.
V době, kdy začalo pravidelné sledování, tvořili rybáci obecní nejpočetnější skupinu hnízdících ptáků na ostrově, když čítali zhruba 9 500 jedinců a představovali přibližně polovinu celkové německé populace tohoto druhu na pobřeží. Jejich počty v období mezi 60. a 90. lety 20. století výrazně kolísaly a od roku 1992 populace klesla na méně než 500 párů. Ačkoli na počátku 20. století zde dominovali rybáci dlouhoocasí, v roce 1955 se na ostrově usídlila kolonie rybáků severních. Až do roku 2000 se hnízdní populace pohybovala v rozmezí 3 000 až 4 000 párů ročně, díky čemuž ostrov Trischen střídající se v tomto ohledu s neobydleným halligem Norderoog ležícím severněji držel prvenství jakožto největší kolonie rybáků severních v Německu. V posledních letech však rybáci severní na ostrově hnízdit zcela přestali. Kromě racků a vlaštovek zde správce v roce 1999 poprvé zaznamenal pár sokolů stěhovavých, který zde hnízdí na zemi, což je ve střední Evropě neobvyklé. Od roku 1995 na ostrově hnízdí také kolonie kormoránů. Vyskytují se zde i menší kolonie kolpíků, bernešek bělolících a ústřičníků.
Kromě hmyzu, který na ostrov přináší příznivý vítr z pevniny, se zde vyskytují i původní druhy líhnoucí se přímo na ostrově, k nimž patří například různé druhy nosatců a cikád. Celkem zde žije zhruba 400 druhů hmyzu, které slouží jako potrava pro přibližně 115 druhů pavouků a brouků. V bezprostřední blízkosti ostrova se často vyskytují tuleni obecní, tuleni kuželozubí a sviňuchy obecné. Králíci představovali jediný druh nelétavých živočichů na ostrově, když sem byli zavlečeni člověkem, do roku 1960 spásli vegetaci téměř dohola a následně byli vyhubeni při bouřlivém přílivu v roce 1962.
Dějiny Ostrov vznikl v 17. století, přičemž první písemné doklady o jeho existenci pocházejí ze soudních záznamů z let 1610 a 1645. Na první mapě, která ostrov zachycuje a pochází z roku 1705, je uveden pod názvem Buschsand a toto označení zůstalo až do 20. století. Kolem roku 1750 zmizela vegetace a ostrov se stal jen mělčinou, na které byly nacházeny ztroskotané lodě. K výraznému nárůstu pevniny došlo kolem roku 1850, a to zejména v období let 1882 až 1894, kdy spojením tří písečných mělčin (Polln, Buschsand a Riesensand vznikl ostrov. Následně se na něm vytvořily duny, které čněly až pět metrů nad úroveň přílivu, čímž vznikla chráněná místa umožňující rozvoj slaniskové vegetace. Při průzkumu ostrova v roce 1884 bylo zaznamenáno 66 ha slanisek a pláž o šířce 1500 m. Do roku 1906 činila celková šířka ostrova již jen 1500 m a jeho celková rozloha dosahovala 736 ha včetně 24 ha dun, do roku 1921 se šířka pláže zmenšila na 250 m. Od svého vzniku se ostrov posunul přibližně o čtyři kilometry směrem k pobřeží pevniny při rychlostí zhruba tří metrů za měsíc. Při tomto tempu by ostrov dorazí k hrázi u Büsumu okolo roku 2400. Rozloha ostrova se přitom neustále zmenšuje, jen v letech 2000 až 2007 přišel o 20 ha.
Ostrov byl dlouho předmětem sporů mezi jižním Dithmarschenem (součástí dánských královských území) a severním Dithmarschenem (součástí gottorpských území). Tato otázka však ztratila na významu se vznikem jednotného dánského státu a ukončením gottorpské vlády v roce 1773 a definitivně v době, kdy Prusko anektovalo Šlesvicko-Holštýnsko a převzalo nad ostrovem správu. V roce 1868 vyslalo Prusko na Trischen dělníky, aby provedli práce na získávání půdy (melioraci). V roce 1895 nechalo Prusko vybudovat letní hráze, chýši a napajedlo, aby bylo možné ostrov pronajmout jako pastvinu pro ovce. První nájemce, Theodor Frenssen, bratr dithmarschenského básníka Gustava Frenssena, se na ostrov nastěhoval v roce 1896 a pásl zde 200 ovcí. V následujícím roce byla letní hráz navýšena na uzavřený prstenec o výšce 5,46 metru a uvnitř ohrady byl postaven kamenný dům. Gustav Frenssen svého bratra často navštěvoval, a ostrov tak pod názvem 'Flackelholm hraje významnou roli v jeho románu Die drei Getreuen (Tři věrní). Již v roce 1899 však i tuto hráz protrhl bouřkový příliv, čímž se ostrov stal pro zemědělské využití dočasně nevhodným. Kolem roku 1900 se Trischen stal oblíbeným místem lov ptactvalovců ptactva a sběračů vajec. V tomto období byly během období pelichání, kdy ptáci nemohli létat, ubíjeny tisíce husic pestrých. V reakci na to vzniklo ochranářské hnutí usilující o ochranu mořského ptactva. V roce 1909 vyhlásil Johannsen, okresní správce jižního Dithmarschenu, ostrov Trischen ptačí rezervací a zajistil, aby zde byli během hnízdního období přítomni strážci. Nájemci se na ostrově objevovali jen občasně a po několik let zůstával nevyužitý. Záznamy dokládají, že v roce 1920 převedl nájemce Alfred Dreßen přes bahnité mělčiny stádo čítající 179 ovcí, 58 jehňat, čtyři krávy, jedno tele, koně a kozu, aby se na ostrově Trischen pásli. Hamburské školní úřady navíc v letech 1919 až 1921 ostrov využívaly k pořádání letních pobytů pro skupiny 40 až 50 chlapců.
Využití
Osídlení Nejambicióznější pokus o osídlení ostrova začal v roce 1920, kdy Svobodný stát Prusko plánoval zaměstnat 80 nezaměstnaných dělníků při stavbě nové letní hráze, projekt však byl krátce poté kvůli finančním potížím opuštěn. V roce 1922 se tohoto plánu ujal hamburský podnikatel Jürgen Brandt, uzavřel na ostrov dohodu o dlouhodobém pronájmu a do roku 1925 na jeho území vybudoval polder o rozloze 78 ha, který měl půdu trvale chránit před mořem. Hráz byla dlouhá 2,7 km a vysoká čtyři metry. Brandt zahájil intenzivní pěstování žita, pšenice, okopanin a jetele, zatímco zbytek ostrova využíval jako pastvinu. Jako své sídlo nechal postavit Luisenhof, budovu s 34 místnostmi, stájí pro dobytek, vnějším schodištěm, vinným sklepem a několika verandami. Elektřinu zajišťoval dieselový generátor a větrná turbína umístěná přímo u domu. Brandt se však do projektu pustil nad své síly a krátce po dokončení hráze byl nucen vyhlásit bankrot a všechny stavby na ostrově přešly do vlastnictví státu. V roce 1926 si ostrov pronajalo město Altona a pokusilo se zde hospodařit. První sklizeň byla tak úspěšná, že Altona v roce 1927 nechala postavit stodolu o rozloze 6800 m², největší v regionu Dithmarschen. Téhož roku začala výstavba dětského domova pro dívky. Senátor města Altona Kirch prosazoval plán proměnit Trischen v uměleckou kolonii a v letech 1927–1930 město ubytovávalo umělce v ostrovním Kamenném domě (). Spisovatel Hans Henny Jahnn zde napsal svůj román Perrudja Dalším významným spisovatelem byl Hans Leip, v jehož pozdější tvorbě se odráží řada dojmů získaných na tomto ostrově.