Lokotraktor Crochat 14 L 4 60 je úzkorozchodná motorová lokomotiva vyráběná v letech 1916–1918 pro potřeby francouzské armády.
Vznik a výroba Už během prvních bojových operací I. světové války se ukázalo, že kouřící parní lokomotiva s natlakovaným kotlem je pro nepřítele s novými zbraněmi snadno zaměřitelným a zranitelným cílem, že provozování stroje s hořícím ohněm pro manipulaci s municí je rizikové a pro kouř a spotřebu kyslíku ho nelze použít v uzavřených, špatně větraných prostorách. Vojenské dráhy se tak poohlížely po vhodnějším principu pohonu kolejového vozidla.
Takové lokomotivy vyvinuly ve Francii Ateliers de constructions de locomotives Henryho Crochata. Na výrobě motorových benzinoelektrických lokotraktorů Crochartovy konstrukce na objednávku francouzského ministerstva války se podílely společnosti Saint-Chamond, Schneider et Cie a další. Celkem tak v letech 1916–1918 vzniklo 515 strojů tří typů: pro normální rozchod dvounápravový 22 L 2 N, větší čtyřnápravový 44 L 4 N, a čtyřnápravový typ 14 L 4 60 pro rozchod 600 mm.
Od typu 14 L 4 60 bylo vyrobeno 200 lokomotiv pro vojenské použití a dalších 15 strojů pro civilní zákazníky v Maroku.
Technické provedení vlevo|náhled|Lokotraktor Crochat 14L-4-60, typový náčrtek Lokotraktor 14 L 4 60 byl čtyřnápravový dvoupodvozkový, kapotový, s věžovou lehce opancéřovanou kabinou strojvůdce uprostřed. Hmotnost lokomotivy ve službě byla 14 t. Nápravy byly ve svislém směru vedeny rozsochami a odpruženy listovými pružinami.
Zdrojem energie byl benzínový zážehový motor se spotřebou 2,5 l/km, buď Panhard o výkonu 85 HP nebo Cottin 90 HP. Ten byl spřažen s elektrickým generátorem - kompaudním dynamem podle vlastního patentu H. Crochata na elektrický přenos výkonu. Každou z náprav poháněl vlastní trakční motor o provozním napětí 36 V, zavěšený v podvozku. Elektrická výstroj zahrnovala i baterii s kapacitou 65 Ah. Brzda byla elektrická odporová a mechanická.
Provoz náhled|Lokotraktor Crochat 14-L-4-60 s dělovým plošinovým vozem Decauville, pevnost Uxegney 2022 Lokotraktory byly určeny pro dopravu na vojenských vlečkách a polních drahách s rozchodem 600 mm (semimobilní systém Decauville) za bojovými liniemi, v muničních skladech a v pevnostních objektech. Stroje utáhly vlak o hmotnosti 143 t na sklonu 10 ‰ a ještě 45 t na sklonu 30 ‰.
Po skončení 1. světové války se část vojenského materiálu vč. lokomotiv stala přebytečnou a v letech 1919–1922 byla odprodávána civilním zájemcům.
Zachované lokomotivy Jedna zachovaná lokomotiva ze sbírky Musée du Génie (ženijního muzea) v Angers je od roku 2018 dlouhodobě zapůjčena sdružení ARFUPE na drážku u pevnosti Uxegney ve Vogézách. Stroj původně provozovaný v muničním skladu v Chemilly (Yonne) byl v 60. letech už jako vojenská památka převeden do péče 5. ženijního pluku ve Versailles, po jeho rozpuštění roku 2010 muzeu. Od roku 2003 je pod památkovou ochranou státu. Byl remotorizován dieslovým řadovým čtyřválcem Willème 518-4 o výkonu 100 koní a zrekonstruován do ca. původní podoby.
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura ARMAND, Louis. Histoire des chemins de fer en France. Paris: Les presses modernes, 1963. 416 s. CÉNAC, Christian. La Voie de 60 Militaire de la Guerre de 14 -18 en France. Vyd. 2., rozšířené. Toulouse: vlastním nákladem 2003. ISBN 2-9505403-4-1. 400 s.
Související články
Lokomotiva T 201.9 Lokomotiva R IIIc
Externí odkazy
Kategorie:Motorové lokomotivy ve Francii Kategorie:Lokomotivy Crochat