náhled|Lev je druhá největší velká kočkovitá šelma na světě. Zdraví dospělí jedinci jsou vrcholovými suchozemskými predátory v Africe. Vrcholový predátor je predátor nacházející se na vrcholu potravního řetězce s malým počtem vlastních přirozených predátorů, pokud vůbec nějaké má.Zoologové obecně vylučují parazity z trofických úrovní, protože jsou (často o mnoho) menší než jejich hostitelé a jednotlivé druhy s více hostiteli v různých fázích životního cyklu by okupovaly více úrovní. Jinak by se často nacházely na nejvyšší úrovni, nad vrcholovými predátory. Vrcholoví predátoři mají dlouhou evoluční historii, která sahá přinejmenším do kambria, kdy mořím dominovala zvířata jako Anomalocaris a Timorebestia.
Vrcholoví predátoři jsou obvykle definováni z hlediska trofické dynamiky, což znamená, že zaujímají nejvyšší trofické úrovně. Potravní řetězce jsou na souši často mnohem kratší a obvykle se omezují na to, že jsou sekundárními konzumenty. Například vlci se živí převážně velkými býložravci (primárními konzumenty), kteří se živí rostlinami (primárními producenty). Koncept vrcholového predátora se uplatňuje v managementu divoké zvěře, ochraně přírody a ekoturistiky.
Lidé po mnoho staletí používali vrcholové predátory, včetně vlka, dravých ptáků a kormoránů, aby lovili zvěř, ptáky a ryby. V moderní době začali lidé s vrcholovými predátory interagovat novým způsobem. Patří mezi ně ekoturistika, kdy se lidé dostávají do kontaktu s žralokem tygřím (Galeocerdo cuvier), či prostřednictvím snah o navrácení divoké přírody, jako je znovuvysazení rysa iberského (Lynx pardinus).
Ekologická role
Dopady na společenstvo náhled|Krokodýl mořský (Crocodylus porosus) je největším žijícím plazem a dominantním predátorem v celém svém areálu rozšíření Vrcholoví predátoři ovlivňují populační dynamiku své kořisti i populace jiných predátorů, a to jak ve vodních, tak i suchozemských ekosystémech. Například nepůvodní dravé ryby v některých případech zničily dříve dominantní predátory. Ve studii o jezerech bylo zjištěno, že když byl odstraněn nepůvodní okounek černý (Micropterus dolomieu), tak potlačený původní vrcholový predátor siven obrovský (Salvelinus namaycush) diverzifikoval svůj výběr kořisti a zvýšil svou trofickou úroveň.
Jako příklad pozemního predátora lze uvést jezevce, vrcholového predátora, který se živí ježky a zároveň s nimi soutěží o potravu, jako je hmyz, drobní savci, plazi, obojživelníci a vejce ptáků hnízdících na zemi. Odstranění jezevců (v pokusu zkoumajícím tuberkulózu skotu) způsobil více než zdvojnásobení hustoty ježků. Predátoři, kteří vykonávají shora dolů kontrolu nad organismy ve své komunitě, jsou často považováni za klíčové druhy.
Dopady na ekosystém náhled|Megalodon, největší známý žralok, měl zásadní dopad na globální mořské ekosystémy Vrcholoví predátoři mohou mít hluboký vliv na ekosystémy, a to jak v důsledku kontroly hustoty kořisti, tak i omezování menších predátorů, a mohou být schopní samoregulace. Jsou klíčové pro fungování ekosystémů, regulaci nemocí a udržování biodiverzity. Například při zavlečení lišky polární (Vulpes lagopus) na subpolární ostrovy se ukázalo, že predace mořských ptáků promění potravní porosty v tundru. Takové rozsáhlé účinky na nižší úrovně ekosystému se nazývají trofické kaskády. Odstranění predátorů nejvyšší úrovně, často lidskou činností, může způsobit nebo narušit trofické kaskády.Egan, Logan Zane; Téllez, Jesús Javier (June 2005). "Effects of preferential primary consumer fishing on lower trophic level herbivores in the Line Islands" (PDF). Stanford at Sea. Stanford University. Dostupné online Například snížení populace vorvaňů (Physeter catodon), vrcholových predátorů s frakční trofickou úrovní 4,7, v důsledku lovu způsobil nárůst populace velkých olihní s trofickou úrovní nad 4 (masožravci, kteří se živí jinými masožravci). Tento efekt, nazývaný uvolňování mezopredátorů, se vyskytuje v suchozemských i mořských ekosystémech, například v Severní Americe se areály rozšíření všech vrcholových masožravců zmenšily, zatímco areály rozšíření 60 % mezopredátorů se za poslední dvě století rozšířily.
Ochrana přírody náhled|Vlk je vrcholový predátor a zároveň klíčový druh, který ovlivňuje chování své kořisti i širší ekosystém|vlevo Jelikož mají vrcholoví predátoři silný vliv na jiné predátory, býložravce a rostliny, mohou hrát důležitou roli v ochraně přírody. Lidé v minulosti lovili mnoho z vrcholových predátorů, kteří byli blízko vyhynutí, ale v některých částech světa se tito predátoři do přírody vrací. Stále více vrcholové predátory ohrožuje změna klimatu. Například medvěd lední (Ursus maritimus) potřebuje k lovu své kořisti, kterou jsou obvykle tuleni, rozsáhlé plochy mořského ledu, ale změny klimatu v Arktidě zmenšují plochu tohoto ledu, což nutí lední medvědy k půstu na souši po stále delší dobu.
Poté, co byl v roce 1995 v rámci ochrany přírody do Yellowstonského národní parku navrácen vlk obecný (Canis lupus), byly zaznamenány dramatické změny v ekosystému Greater Yellowstone. Ten je zároveň vrcholovým predátorem a klíčovým druhem s velkým vlivem na ekosystém. Wapiti (Cervus canadensis), primární kořist vlků, se stali méně početnými a změnili své chování, čímž uvolnili pobřežní zóny od neustálé pastvy a umožnili rozkvět vrb (Salix), osik a topolů, čímž vytvořili biotopy vhodné pro bobry kanadské (Castor canadensis), losy evropské (Alces alces) a řadu dalších druhů.Lister, Brad & McDaniel, Carl. "The wolves of Yellowstone" Dostupné online Kromě tohoto vlivu na kořist ovlivnila přítomnost vlků také jeden ze zranitelných druhů žijících v parku, medvěda grizzlyho (Ursus arctos horribilis). Medvědi se po měsících půstu probouzí ze zimního spánku a raději shání vlčí úlovky, než aby sami lovili. Toto chování je ještě výrazněji na podzim, kdy se medvědi připravují na opětovný zimní spánek. Medvěd grizzly rodí mláďata během hibernace, takže se očekává, že zvýšený přísun potravy povede ke zvýšení počtu pozorovaných mláďat.Robbins, Jim (May–June 1998). "Weaving a new web: wolves change an ecosystem". Smithsonian Zoogoer. 27 (3). Smithsonian Institution. Dostupné online U desítek dalších druhů, včetně orlů, havranů, strak, kojotů a medvědů baribal (Ursus americanus), bylo zdokumentováno, že se živí na mršinách ulovených vlky.
Lidská trofická úroveň náhled|Lidé se někdy živí lovem jiných zvířat kvůli potravě a materiálům, jak je srst, šlachy a kosti, jako například v tomto případě lovu mrožů v Arktidě, ale status lidí jak vrcholových predátorů je předmětem diskuzí Ekologové debatují o tom, zda jsou lidé vrcholovými predátory. Například Sylvain Bonhommeau s kolegy v roce 2013 tvrdil, že v rámci globální potravní sítě lze vypočítat frakční trofickou úroveň člověka jako průměrnou trofickou úroveň každého druhu v lidské stravě, váženou podílem, který daný druh v potravě tvoří. Tato analýza uvádí průměrnou frakční trofickou úroveň člověka 2,21, která se pohybuje mezi 2,04 (pro Burundi s 96,7 % rostlinné stravy) a 2,57 (pro Island s 50 % masa a ryb). Tyto hodnoty jsou srovnatelné s hodnotami nevrcholových predátorů, jako jsou ančovičky nebo prase.
Peter D. Roopnarine však v roce 2014 kritizoval přístup Bonhommeaua s argumentem, že lidé jsou vrcholoví predátoři a že lidská trofická úroveň je založena na suchozemském zemědělství, kde lidé skutečně mají nízkou trofickou úroveň, přičemž se živí hlavně producenty (plodiny na úrovni 1) nebo primárními konzumenty (býložravci na úrovni 2), což, jak se dalo předpokládat, řadí lidi na úroveň mírně nad 2. Roopnarine místo toho vypočítal pozici lidí ve dvou mořských ekosystémech, karibském korálovém útesu a systému Benguela poblíž Jižní Afriky. V těchto systémech se lidé živí hlavně dravými rybami a mají frakční trofickou úroveň 4,65 a 4,5, což podle Roopnarina činí z těchto lidí vrcholné predátory.Lidé však měli v systému korálových útesů síťovou trofickou úroveň 4,27, ve srovnání s 4,8 u žraloka černocípého (Carcharhinus limbatus) ve stejném systému, lidé tak nebyli nejvýše postavenými predátory.
V roce 2026 Miki Ben-Dor a kolegové porovnali lidskou biologii s biologií zvířat na různých trofických úrovních. Pomocí metrik tak rozmanitých, jako je používání nástrojů a kyselost žaludku, dospěli k závěru, že se lidé vyvinuli jako vrcholoví predátoři a diverzifikovali svůj jídelníček v reakci na zmizení většiny megafauny, která kdysi byla jejich primárním zdrojem potravy.
Evoluční historie náhled|Anomalocaris canadensis Předpokládá se, že vrcholoví predátoři existovali přinejmenším od kambria, tedy před asi 500 miliony let. Vyhynulé druhy nelze přímo označit za vrcholové predátory, protože jejich chování nelze pozorovat a vodítka k ekologickým vztahům, jako jsou stopy po kousnutí na kostech nebo skořápkách, netvoří úplný obraz. Nepřímé důkazy, jako je absence jakéhokoli rozpoznatelného predátora v daném prostředí, jsou však podnětné. Anomalocaris byl vodní vrcholový predátor v kambriu. Jeho ústní ústrojí je jednoznačně dravé a v té době se v mořích nevyskytovala žádná větší zvířata.
Masožraví teropodní dinosauři včetně pozdně jurského rodu Allosaurus a pozdně křídového rodu Tyrannosaurus jsou teoreticky považováni za vrcholové predátory, a to na základě jejich velikosti, morfologie a stravovacích potřeb. Tito obří teropodní dinosauři byli také největšími známými suchozemskými predátory v dějinách života na Zemi. Reolid, M.; Cardenal, F. J.; Reolid, J. (2021). Digital 3D models of theropods for approaching body-mass distribution and volume. Journal of Iberian Geology. 47: 599–624. doi: https://doi.org/10.1007/s41513-021-00172-1
Byl objeven permský žralok Triodus sessilis, v jehož břišní dutině byly objeveny fosilie dvou obojživelníků (druhy Archegosaurus decheni a Cheliderpeton latirostre), z nichž jeden pozřel rybu druhu Acanthodes bronni, což ukazuje, že tento žralok žil na trofické úrovni nejméně 4.
Mezi novějšími fosiliemi jsou významné šavlozubé kočky, jak je Smilodon, považovaný za vrcholového predátora v kenzoiku.Werdelin, Lars; McDonald, H. G.; Shaw, Christopher A. (2018). Smilodon: The Iconic Sabertooth. Johns Hopkins University Press. S. 204.
Interakce s lidmi
Lov náhled|Psi se k lovu používají po mnoho tisíciletí, jako například na tomto francouzském vyobrazení lovu na divočáka ze 14. století Lidé lovili s vrcholovými predátory v podobě vlků a následně s domácími psy po dobu 40 tisíc let. Tato spolupráce mohla pomoci moderním lidem překonat neandrtálce. Lidé stále loví se psy, kteří byli často chováni jako lovečtí psi, kteří ukazovali, vyháněli nebo aportovali kořist. Portugalský vodní pes se používal k nahánění ryb do sítí."Portuguese Water Dog". The Kennel Club Dostupné online Několik plemen psů, jako je skotský deerhound, se používá k lovu velké kořisti, jako jsou jeleni a vlci.
Orli a sokoli, kteří jsou vrcholovými predátory, se používají k sokolnictví, lovu ptáků nebo savců. Uvázaní kormoráni, kteří jsou také vrcholovými predátory, se používají k lovu ryb.
Ekoturistika Ekoturistika se někdy spoléhá na vrcholové predátory, aby přilákali klienty. Cestovní kanceláře se tak mohou rozhodnout zasáhnout do ekosystémů, například poskytováním potravy, aby přilákaly predátory do oblasti, které lze snadno navštívit. To může mít dopad na populaci predátorů a tedy i na širší ekosystém. V důsledku toho je krmení druhů, jako je žralok tygří, kontroverzní, ale vliv tohoto krmení na ekosystém není prozkoumaný. Mezi další postižené vrcholové predátory patří velké kočkovité šelmy a krokodýli.Macdonald, Catherine; Gallagher, Austin J.; Barnett, Adam; Brunnschweiler, Juerg; Shiffman, David S.; Hammerschlag, Neil (2017). "Conservation potential of apex predator tourism". Biological Conservation. 215: 132–141. Bibcode:2017BCons.215..132M. doi:10.1016/j.biocon.2017.07.013. Dostupné online
Návrat do divočiny náhled|Znovuvypouštní predátorů, jako je rys otrovid (Lynx lynx), je atraktivní pro ochránce přírody, ale znepokojivé pro zemědělce