Lars (Lauri) Johannes Ingman (30. června 1868 Teuva – 25. října 1934 Turku) byl finský teolog, duchovní a politik. V letech 1918–1919 a 1924–1925 byl premiérem Finska. Zastával též několikrát funkci ministra školství (1920–1921, 1924–1925, 1925–1926, 1928–1929). V roce 1918 byl dvakrát krátce předsedou finského parlamentu. Byl představitelem konzervativní Národní koaliční strany. V letech 1930–1934 byl arcibiskupem Turku, tedy hlavou Finské církve.
Život Jeho rodným jazykem byla švédština. Roku 1893 byl vysvěcen na kněze. V roce 1907 získal doktorát z teologie na Helsinské univerzitě, v letech 1916 až 1930 byl tamtéž profesorem praktické teologie. V roce 1905 byl jmenován do stavovského sněmu jako zástupce duchovenstva a po volební reformě byl roku 1907 zvolen i do parlamentu, v němž pak zasedal v letech 1907–1919 a 1922–1929.
Jeho první vláda předložila parlamentu návrh na republikánskou formu vlády, který byl schválen a nakonec potvrzen 17. července 1919. Zvláštností bylo, že sám Ingman byl přesvědčeným monarchistou, nicméně vzal věc pragmaticky - monarchie se stala nemožnou z mezinárodněpolitického hlediska, po pádu Německého císařství. Komentoval to výrokem "lepší dobrá republika než špatná monarchie".VARES, Vesa, Konservatiivi ja murrosvuodet: Lauri Ingman ja hänen poliittinen toimintansa vuoteen 1922, Helsinki: SHS 1993 Stejně pragmaticky se Ingman přeorientoval v zahraniční politice z Německa na spojenecké mocnosti. Tím se lišil od mnoha představitelů finské pravice, které si znepřátelil i svou snahu o mírové řešení hraničních sporů s Ruskem (svůj pacifismus ovšem do značné míry přehodnotil v polovině 20. let, kdy vsadil na zbrojení, neboť nevěřil, že jakékoli spojenectví zastraší Rusy více). Nacionalisté ho nenáviděli také kvůli jeho jazykové odlišnosti a neochotě k tvrdé jazykové finizaci, dokonce mu v roce 1926 kvůli tomu hrozil atentát. Nikdy ho také nezlákal pravicový autoritarismus a vždy zůstal na demokratických pozicích.
Politiku opustil v roce 1929, jednak ze zdravotních důvodů, ovšem také proto, že se do značné míry stal ve vlastní straně a na celé pravici nepřijatelným. Brzy se do politiky vrátil, nadšený z nástupu nového pravicového Hnutí Lapua, v němž zpočátku viděl účinnou hráz proti komunismu. Rychle ovšem vystřízlivěl, okolo roku 1930 ho znechutily násilné excesy této síly, jež se nakonec stala představitelem finského fašismu. Povstání v Mäntsälä, již z pozice hlavy Finské církve, ostře odsoudil. Následně odoudil i německý nacismus. Podle něj tato hnutí převzala "příliš mnoho bolševických metod", proto nemohou být skutečnou zbraní proti komunismu tak jako demokracie a autentický konzervatismus.
Reference
Kategorie:Finští politici Kategorie:Premiéři Finska Kategorie:Narození 30. června Kategorie:Narození v roce 1868 Kategorie:Úmrtí 25. října Kategorie:Úmrtí v roce 1934 Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí v Turku Kategorie:Absolventi Helsinské univerzity Kategorie:Pedagogové na Helsinské univerzitě