Ekonomika Sovětského svazu byla založena na státním vlastnictví výrobních prostředků, kolektivním zemědělství a průmyslové výrobě. Administrativně-příkazový systém řídil specifickou formu centrálního plánování. Sovětská ekonomika byla druhá největší na světě po Spojených státech a vyznačovala se státní kontrolou investic a cen, závislostí na přírodních zdrojích, nedostatkem spotřebního zboží, nedostatkem služeb, malým objemem zahraničního obchodu, veřejným vlastnictvím průmyslových aktiv, makroekonomickou stabilitou, nízkou nezaměstnaností a vysokou jistotou pracovního místa.Hanson, Philip (2003). The Rise and Fall of the Soviet Economy (Routledge). pp. 1–8. Studie z roku 1986 publikovaná v časopise American Journal of Public Health, která citovala data Světové banky, tvrdila, že sovětský model zajišťoval lepší kvalitu života a lidský rozvoj než většina tržních ekonomik na srovnatelné úrovni ekonomického rozvoje.
Od roku 1928 byl směr ekonomiky Sovětského svazu řízen řadou pětiletých plánů (pětiletek). Do konce 30. let 20. století se Sovětský svaz rychle přeměnil z převážně agrární společnosti na významnou průmyslovou velmoc. Jeho schopnost transformace znamenala, že komunismus trvale přitahoval intelektuály z rozvojových zemí v Asii..Jednou z významných osobností v tomto ohledu byl Néhrú, „který navštívil Sovětský svaz koncem 20. let a byl hluboce zasažen sovětským průmyslovým pokrokem.“ Viz . Sovětští ekonomičtí autoři jako Lev Gatovskij (který se podílel na přípravě první a druhé pětiletky) využívali své ekonomické analýzy tohoto období k oslavě efektivity Říjnové revoluce.
Rychlost růstu během prvních tří pětiletek (1928–1940) je zvláště pozoruhodná vzhledem k tomu, že se toto období téměř překrývá s Velkou hospodářskou krizí. V tomto období zaznamenal Sovětský svaz značný průmyslový růst, zatímco ostatní regiony trpěly krizí. Národní bezpečnostní rada Bílého domu popsala tento pokračující růst jako „prokázanou schopnost rychle provést zaostalé země krizí modernizace a industrializace“, avšak chudá základna, na níž se pětileté plány snažily stavět, znamenala, že při zahájení Operace Barbarossa 22. června 1941 byla země stále chudá.
Sovětský svaz měl od počátku druhé světové války až do poloviny 80. let 20. století druhou největší ekonomiku na světě. Významným aspektem sovětského hospodářství byla jeho závislost na obrovských zásobách ropy a plynu, které získaly na hodnotě jako vývozní artikl poté, co v 70. letech prudce vzrostla světová cena ropy během energetické krize. Jak poznamenává Daniel Yergin, sovětská ekonomika byla ve svých posledních desetiletích „silně závislá na rozsáhlých přírodních zdrojích – zejména na ropě a plynu“. Během 80. let využívala Reaganova administrativa globální trh s energiemi proti SSSR. Na žádost ředitele CIA Billa Caseyho Saúdská Arábie záměrně zaplavila trh ropou, aby srazila ceny a vyčerpala sovětské devizové rezervy. Světové ceny ropy se v roce 1986 zhroutily, což vyvinulo na ekonomiku obrovský tlak,Daniel Yergin, The Quest: Energy, Security, and the Remaking of the Modern World (2011); quotes on pp 23, 24. což později bývalý šéf štábu CIA popsal jako „těžký úder Sovětům. Rovnalo se to šlápnutí na jejich kyslíkovou trubici.“
V období, kdy byla sovětská ekonomika ve veřejném vlastnictví a plánovaná (1928–1989), předčil růst sovětského HDP na obyvatele téměř všechny ostatní světové ekonomiky a zaostával pouze za Japonskem, Jižní Koreou a Tchan-wanem. Data ukazují, že sovětský růst na obyvatele vzrostl 5,2krát, čímž překonal tempo růstu západní Evropy (4,0) i USA, Kanady, Austrálie a Nového Zélandu (3,3). Sovětský model veřejného vlastnictví tak nakonec zvýšil průměrné příjmy více než přední industrializované tržní ekonomiky 20. století.
Složité požadavky moderní ekonomiky centrální plánovače do určité míry omezovaly. V byrokracii se stalo běžnou praxí manipulování s daty vykazováním splněných cílů a kvót, což krizovou situaci dále prohlubovalo. Od stalinistické éry do počátku brežněvovské éry rostla sovětská ekonomika pomaleji než japonská, ale rychleji než ekonomika USA. Úrovně HDP v roce 1950 (v miliardách dolarů z roku 1990) činily 510 (100 %) v Sovětském svazu, 161 (100 %) v Japonsku a 1 456 (100 %) ve Spojených státech. Do roku 1965 dosáhly odpovídající hodnoty 1 011 (198 %), 587 (365 %) a 2 607 (179 %).Angus Maddison, The World Economy: A Millennial Perspective (2001) pp. 274, 275, 298. Sovětský svaz si udržel pozici druhé největší ekonomiky světa v nominálních hodnotách i podle parity kupní síly po celou dobu studené války až do roku 1990, kdy ekonomika Japonska překročila v nominální hodnotě 3 biliony dolarů."Japan's IMF nominal GDP Data 1987 to 1989 (October 2014)".
Ve většině případů to však neodpovídalo lepšímu přístupu ke zdrojům a nakonec mnohé jiné země Sovětský svaz v sociálních a ekonomických výdobytcích překonaly. Nedostatek zboží a služeb byl kvůli plánované povaze hospodářství běžným jevem.
Poté, co se Michail Gorbačov stal generálním tajemníkem Komunistické strany Sovětského svazu a v březnu 1985 se ujal moci, zahájil proces ekonomické liberalizace odbouráváním příkazové ekonomiky a přechodem k smíšené ekonomice modelované podle Leninovy Nové ekonomické politiky. Černobylská havárie, která začala 26. dubna 1986, byla nejnákladnější havárií v lidských dějinách. Při svém rozpadu na konci roku 1991 zanechal Sovětský svaz svému nástupnickému státu, Ruské federaci, rostoucí zahraniční dluh ve výši 66 miliard dolarů a sotva několik miliard dolarů v čistých zásobách zlata a devizových rezervách..
Relativně středně velký spotřební sektor Sovětského svazu tvořil v roce 1990 pouhých 60 % HDP země, zatímco průmyslový a zemědělský sektor přispěly v roce 1991 22 % a 20 %. Zemědělství bylo převládajícím zaměstnáním v Sovětském svazu před masivní industrializací za sovětského generálního tajemníka Josifa Stalina. Sektor služeb měl v Sovětském svazu malý význam, přičemž většina pracovní síly byla zaměstnána v průmyslovém sektoru. Pracovní síla čítala celkem 152,3 milionu lidí. Přestože jeho HDP v 70. letech překročil 1 bilion dolarů a v 80. letech 2 billióny dolarů, účinky centrálního plánování byly postupně zkreslovány růstem černého trhu v rámci stínové ekonomiky.Vladimir G. Treml and Michael V. Alexeev, "THE SECOND ECONOMY AND THE DESTABILIZING EFFECT OF ITS GROWTH ON THE STATE ECONOMY IN THE SOVIET UNION: 1965–1989" (pdf), BERKELEY-DUKE OCCASIONAL PAPERS ON THE SECOND ECONOMY IN THE USSR, Paper No. 36, December 1993
Odkazy
Reference
Kategorie:Ekonomika podle zaniklých zemí