Varlaam (světským jménem: Bidzina Eristavi; 8. srpna 1763 – 30. prosince 1830 Moskva) byl gruzínský duchovní Ruské pravoslavné církve, metropolita mcchetský a kartalinský, exarcha Gruzie.

Život Narodil se 8. srpna 1763 v rodině knížat Eristavi z Ksani. Jeho otcem byl David Eristavi, matkou Tinatin Mačabeli.

Základní vzdělání získal v rodině. V roce 1784 absolvoval Tbiliský duchovní seminář. Během studia se těšil podpoře tehdejšího katolikose-patriarchy Antona I., s jehož pomocí studoval duchovní i světskou literaturu. Těšil se také dobré pověsti na dvoře krále Kartli a Kachetie Irakliho II.

Po smrti Antona I. se původně počítalo s jeho povýšením do patriarchální hodnosti, avšak na přímluvu králova nástupce Jiřího XII. byl patriarchou zvolen Anton II., syn Irakliho II.

Před svým jmenováním exarchou spravoval Varlaam eparchii Achtala.

Podle svědectví Ioaneho Batonishviliho „byl hluboce vzdělaný, znalec filozofických nauk a teologie, vynikající řečník a znamenitý kazatel… Naučil se dobře ruskému jazyku a sepsal knihu příjemně znějících a dobře uspořádaných kázání pro svátky Páně a jiné svátky.“

Varlaam využíval své znalosti k výchově mladé generace. Podle téhož Ioaneho Batonishviliho „učil různé žáky filozofickým naukám“. Jeho prostřednictvím získal filozofické a teologické vzdělání také známý gramatik Ioane Kartvelishvili. Jeho dílo „Gruzínská gramatika“ nechal Varlaam v roce 1815 vytisknout v Tbilisi.

Dne 16. června 1794 požádal Varlaam o možnost odcestovat do Moskvy, zůstat tam a naučit se ruský jazyk.

Po příchodu do Ruska se Varlaam usadil v petrohradském Alexandro-Něvské lávře. Od roku 1801 byl poradcem petrohradského metropolity Amvrosije (Podobědova). Dne 23. ledna 1801 byl jmenován členem Nejsvětějšího synodu.

Varlaamovo působení v Rusku bylo velmi plodné. Důkladně se naučil ruský jazyk, osvojil si také starořečtinu a podrobně se seznámil s ruskou duchovní literaturou.

Během svého působení v Petrohradě obnovil gruzínskou tiskárnu, kterou v Moskvě založil král Archil II., a začal se věnovat vydavatelské činnosti. I po svém odvolání z úřadu exarchy, když pobýval v Moskvě, pokračoval ve vydavatelské činnosti. Vydal přibližně dvacet knih.

Varlaam si velmi vážil zásluh patriarchy Antona I. o rozvoj gruzínského církevního písemnictví. Svou úctu ke svému učiteli vyjádřil také tím, že se velmi zasloužil o zvelebení jeho hrobu. Varlaam je rovněž autorem epitafu věnovaného patriarchovi Antonovi.

V roce 1802, během svého pobytu v Petrohradě, vydal Varlaam v ruském jazyce své dílo „Gramatika gruzínského jazyka“, jehož cílem bylo vzbudit u čtenářů zájem o jazyk nově připojeného gruzínského národa.

Prameny uvádějí, že Varlaam Eristavi byl vynikajícím kazatelem a „velmi zběhlým ve Svatém písmu“.

Dne 13. února 1803 byl vyznamenán Řádem svaté Anny I. stupně.

Od druhé poloviny roku 1808 byl Varlaam z Ruska povolán zpět do Gruzie.

V roce 1811, poté co byl Anton II. povolán do Ruska, byl Varlaam jmenován správcem církve ve východní Gruzii.

Dne 30. června téhož roku Varlaam na základě pokynu ruských úřadů na Kavkaze vypracoval projekt reorganizace církve ve východní Gruzii. Projekt počítal se zřízením duchovní dikasterie, vytvořením Gruzínského exarchátu a jeho podřízením Nejsvětějšímu synodu Ruské církve.

Dne 8. července 1811 projekt s menšími změnami schválil car Alexandr I. Varlaam byl následně jmenován mcchetským metropolitou a prvním exarchou Gruzie. Za jeho působení ve funkci exarchy byla postavena brána kostela Kašveti, chrám Povýšení svatého Kříže a v roce 1812 nová zvonice chrámu Sioni.

Navzdory všemu byly roky jeho působení v Gruzii společností hodnoceny negativně. Bagration Batonishvili o něm napsal:

„On, který se o církve nestaral, nýbrž kvůli získávání a rozmnožování majetku odňal všem biskupům eparchie, které jim náležely, a stanovil jim jen malý příděl.“

Kachetské povstání z roku 1812 je dalším jasným příkladem národně-osvobozeneckého hnutí gruzínského lidu. Toto povstání se odehrálo právě v období vlády exarchy Varlaama.

Varlaam se do tohoto povstání aktivně zapojoval, pochopitelně ve prospěch zájmů Ruského impéria. Jak je známo, exarcha spolu se svými věrnými duchovními často navštěvoval povstalce v Kachetii a vyzýval je, aby plnili svou povinnost vůči ruskému státu.

Podle téhož pramene exarcha Varlaam poskytoval vrchnímu veliteli a vojenskému vedení Kavkazu tajné informace o obyvatelstvu Kachetie zapojeném do povstání a o nespokojených kavkazských horalech.

Za tak velké zásluhy požádal vrchní velitel Nikolaj Rtiščev hlavního prokurátora Alexandra Golycina, aby se přimluvil u cara a exarcha Varlaama byl vyznamenán Řádem svatého Alexandra Něvského.

Dne 30. října 1813 byla na základě přímluvy exarchy Varlaama obnovena brána chrámu Sveticchoveli.

Dne 30. srpna 1814, v souvislosti se zřízením Gruzínsko-imeretské synodální kanceláře a připojením západogruzínské církve (Abchazského katolikosátu) ke Gruzínskému exarchátu, získal titul exarchy Gruzie a Imeretie.

Při zavádění nových církevních předpisů se však Varlaamovi nepodařilo překonat odpor vysokých duchovních kruhů v západní Gruzii. Je pravda, že Varlaam Eristavi vynaložil mnoho úsilí na vytvoření exarchátu, avšak imperiální síly mu nedávaly pokoj. Nemohly se smířit s tím, že exarcha byl Gruzínec. Proto se pokusily Varlaama odstranit.

Za tímto účelem použily osvědčený způsob – postavily gruzínské duchovní proti sobě. Ruští úředníci vynaložili veškeré úsilí, aby postavili proti exarchovi Varlaamovi arcibiskupa Dositea (Picchelauriho), který se právě vrátil z Ruska.

Jestliže první etapa reorganizace církve byla uskutečněna podle projektu Varlaama Eristaviho, provedením druhé etapy byl pověřen arcibiskup Dositeozi. Právě jeho prostřednictvím byla v roce 1815 založena Gruzínsko-imeretinská synodální kancelář a Osetská duchovní komise. Tímto způsobem se komisi podařilo vyvolat konflikt mezi Dositeem a exarchou Varlaamem.

Dne 14. května 1817 byl metropolita Varlaam odvolán z funkce exarchy a na jeho místo byl jmenován Feofilakt (Rusanov). Svatý synod při rozhodnutí o Varlaamově odvolání uvedl, že jeho působení v Gruzii „nedávalo žádnou naději na úspěch“ a považoval za nutné ustanovit do tohoto úřadu vhodného ruského arcibiskupa. Volba padla na rjazaňského arcibiskupa Feofilakta.

Metropolita Varlaam byl bezprostředně po svém odvolání povolán do Petrohradu, k synodu, jehož členem zůstal až do 5. února 1825.

Od 20. března 1825 spravoval Danilovský monastýr v Moskvě. V tomto monastýru také 30. prosince 1830 zemřel.

Odkazy Reference

Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Gruzínští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 8. srpna Kategorie:Narození v roce 1763 Kategorie:Narození v Gruzii Kategorie:Úmrtí 30. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1830 Kategorie:Úmrtí v Moskvě