Hella Guthová (16. února 1908 Kirchenbirk – 16. října 1992 Paříž) byla malířka a grafička židovského původu, jejíž tvorba se vyvíjela od počáteční figurální malby a realismu až po poválečnou lyrickou a geometrickou abstrakci. Její umělecká dráha byla silně ovlivněna nucenou emigrací, ztrátou rodiny během holokaustu a životem v evropských metropolích umění.
Život Hella (Helena) Guthová se narodila jako druhé ze tří dětí do německy hovořící židovské rodiny. Otec byl lékař v Kostelní Bříze u Sokolova, od roku 1920 působil jako primář v plicním sanatoriu v Bukově u Ústí nad Labem. Hella již během studií na reálném gymnáziu navštěvovala soukromé hodiny kreslení u Gertrudy Sandmannové. V letech 1926–1929 studovala na Škole užitého umění Rakouského muzea umění a průmyslu ve Vídni, kde absolvovala kurz malby u Wilhelma Müllera-Hofmanna. Kromě toho se věnovala i studiu grafiky. V té době vznikly její první linoryty a dřevoryty. Byla i politicky aktivní, se starším bratrem Otto se zapojila do panveropského hnutí.
V roce 1929 se vrátila do Československa a krátce pracovala jako reklamní výtvarnice a aranžérka výloh v Liberci. Na podzim roku 1930–1931 začala studovat u Williho Nowaka na Akademii výtvarných umění v Praze. Jejími spolužáky byli Jakub Bauerfreund, Endre Nemes, Jan Benda a další. Po roce studium opustila. Živila se komerční grafikou pro časopisy a noviny, například Prager Presse, Svobodné slovo, Lidové noviny. V roce 1932 získala vlastní ateliér, což jí umožnilo více se věnovat malbě. Větší úspěchy jí však v té době přinášela grafika. Inspirována vídeňskou premiérou Brechtovy Třígrošové opery vytvořila sérii dřevorytových ilustrací pro album, které vydala v Ústí nad Labem. Práce byla kladně hodnocena odbornou kritikou a měla dobrý ohlas v tisku. V tomto roce také poprvé navštívila východní Slovensko, odkud pocházel její přítel Jakub Bauerfreund.Byla levicového smýšlení, stýkala se s podobně orientovanými intelektuály a umělci. V létě roku 1933 cestovala s divadelní skupinou do Moskvy na festival amatérského divadla. Poté, co se nacisté v Německu chopili moci, pomáhala německým umělcům, kteří emigrovali do Prahy. Ve svém ateliéru ubytovala Williho Bredela, spolupracovala s výtvarníkem Johnem Heartfieldem a novinářem Stefanem Heymem. Byla členkou německé divadelní skupiny STUDIO 34 založené Heddou Zinnerovou, navrhovala plakáty a kulisy, příležitostně účinkovala jako herečka. Přispívala do antifašistického satirického týdeníku Simplikus. V roce 1936 své obrazy poprvé prezentovala v Praze na výstavě spolku německých výtvarných umělců Metznerbund a Prager Secession, v následujícím roce se zúčastnila výstavy českých a německých umělkyň organizované spolkem Oskar Kokoschka Bund.
V květnu 1939, krátce po vpádu nacistů do Československa, Hella Guthová emigrovala přes Polsko do Anglie. Téměř veškerá její umělecká tvorba musela zůstat v Praze, z ní se uchovala jen malá část. V Památníku národního písemnictví v Praze se nachází soubor 54 prací na papíře (předválečné kreslené anekdoty a kresby aktů) a Židovské muzeum vlastní soubor grafického díla, kreseb a pastelů.
Po pobytu v internačním táboře se Hella Guthová dostala do Londýna, kde se setkala s fotografkou Lucií Moholyovou. S přáteli navštěvovala výstavy současného umění, stýkala se s krajany Jakubem Bauernfreudem a Bedřichem Feiglem. Když nacisté začali bombardovat Londýn, odjela s dalšími emigranty na farmu ve vesnici Wiveliscombe ve Skotsku. Tam se provdala za spisovatele a překladatele Otto Z. Eisnera, s nímž společně uprchla před nacisty z Československa. Vrátila se do Londýna, kde se živila jako číšnice v hotelu. Od roku 1942 pobírala finanční podporu z Československého fondu pro uprchlíky, což jí umožnilo umělecky pracovat. Dostala několik zakázek od exilových vládních organizací, navrhovala textilní dekorace a pro obchodní dům Harrods dodávala ručně malované šátky. V Československém institutu v Londýně měla v roce 1943 výstavu, která byla později k vidění v Edinburghu. Guthová navštěvovala kurzy keramiky na Camberwell School of Arts and Crafts a na St. Martin's School of Arts. V roce 1944 se dozvěděla, že její matka byla zavražděna ve vyhlazovacím táboře Auschwitz. Válku z celé rodiny přežil pouze bratr Otto. Po rozvodu s Eisnerem se v roce 1947 provdala za historika umění Franka Poppera. a stala se britskou občankou.
V následujících letech společně cestovali po Evropě a pobývali v Římě a hlavně v Paříži, kde měla Guthová lepší vyhlídky na uplatnění. V roce 1951 se přestěhovali do Paříže natrvalo. Guthová měla roku 1952 první samostatnou výstavu v Galerie Vivet. V roce 1958 se manželé rozešli. Hella Guthová pracovala ve svém ateliéru na Boulevard de Clichy, kde žila až do své smrti. V Paříži přešla od figurativní k abstraktní malbě. Zahájila uměleckou spolupráci s malířkou a grafičkou Soniou Delaunay-Terk. V letech 1954–1959 vystavovala v Salon des Réalités Nouvelles v Paříži a v galerii Colette Allendy. Poté, co v roce 1958 získala stříbrnou medaili na Prix Suisse de Peinture Abstraîte, o její díla projevila zájem významná muzea a galerie i soukromí sběratelé. Po úspěšném období s řadou výstav, především v Itálii, Německu a Švýcarsku, se dílo Helly Guthové od poloviny 60. let dostalo do ústraní a znovuobjeveno bylo až v 90. letech. V sedmdesátých letech vážně onemocněla a kvůli oční chorobě přestala malovat. V roce 1981 tvůrčí činnost obnovila, zaměřila se na kresby a koláže. Zemřela 16. října 1992 v Paříži ve věku 84 let.
Ke stému výročí jejího narození uspořádalo Židovské muzeum v Praze výstavu pod názvem Hella Guthová (1908–2008):Rozpuštěné postavy. Konala se v Galerii Roberta Guttmanna ve dnech 7. února –27. dubna 2008.
Dílo Na počátku své umělecké dráhy se kromě malby intenzivně věnovala také volné grafice, ilustracím, plakátové tvorbě a satirické novinové kresbě. Její rané dílo bylo ovlivněno expresionismem a sociální malbou. Mezi její první grafické techniky z let 1927–1929 patří linoryty (Cesta do kostela v zimě, Japonky) a dřevoryty (Matka s dítětem, Dvě dívky u okna, Jižní krajina, V přístavu). Navrhla dřevoryty pro sbírku novel Aufstand des Herzens (Vzpoura srdce) od Franze Josefa Engela (Verlag Die Sichel, B. 1928), které byly vydány i jako pohlednice. Grafiky z jejího pobytu v Praze (1930–1939), zobrazující tehdejší pražskou kavárenskou scénu, jsou vystaveny v Kunsthalle v Kielu. Na přelomu let 1932–1933 vytvořila cyklus dřevorytů jako výtvarný doprovod k 10 písním z Třígrošové opery Bertolda Brechta, který patří k jejím nejvýznamnějším grafickým dílům.
Od roku 1933 začal v její tvorbě převažovat zájem o malířství. V Praze rozvíjela základy své malby pod vlivem tehdejší avantgardy a sociálního civilismu. Vznikla řada kreseb na papíru (akvarel, tempera, tuš). Převládala figurální tvorba, portréty, městské motivy a zátiší ovlivněná pozdním kubismem a realismem (Vánoce v Praze, Zátiší s torzem, Město, Žena upevňující si podvazek). Větší část obrazů je známá jen z fotografií, které si Guthová vzala s sebou při útěku do ciziny (Podobizna Káti Englové, Zátiší s tulipány, Hudba, Žena v kavárně a další).
Londýnské exilové období (1939–1950) znamenalo počátek její surrealistické tvorby, v níž se odrážejí zážitky a pocity z válečných let. Na kresbách, akvarelech i olejích se objevují motivy osamocených lidských postav, které se postupně začínají tvarově rozkládat (Čaj a nekonečno, Dvě tváře, Tanečnice a žebrák, Stroj proti zapomínání).
V poválečném období prošla její grafika i malba, pod vlivem avantgardního uměleckého prostředí v Paříži, definitivní proměnou od figurativního civilismu k lyrické abstrakci a geometrickým kompozicím. Postavy v jejích obrazech se mění v barevné plochy a linie. Lineární struktury, na nichž jsou ve změti čar a linií ještě patrné obrysy postav (Radostná jízda, Osobnost, Hlavy na černé) se od přelomového obrazu Rozpuštěné postavy (1952) vytrácejí a vznikají abstraktní kompozice. Na přelomu 60. a 70. let se na obrazech v chaosu barev a tvarů znovu objevují prvky figur (Dům z karet, Sestřička).
V pozdním věku vedle strukturální malby vytvářela abstraktní práce na papíře a koláže.
Výstavy (výběr)
Samostatné 1943 Exhibition of Paintings by Hella Guthová, Londýn, Edinburgh 1952 Galerie Vivet Paříž 1953 Gouaches de Hella Guth, Galerie Arnaud, Paříž – kvaše 1956 Hella Guth, Galleria Apollinaire, Milán 1961 Gouaches Hella Guth, Galerie Bücher–Brebaum, Düsseldorf 1983 Hella Guth. Dessins, pastells, gouaches, huilles (1950–1957), Galerie Jacques Barbier, Paříž – kresby, pastely, kvaše, oleje 1986 Hella Guth. Oeuvres des annés 50/60, Galerie Jacques Barbier, Paříž – práce z let 50/60 1989 Galerie Sfeir-Semler, Kiel 1991 Soixante ans de creation, Galerie David, Lyon – šedesát let tvorby 1998 Arbeiten auf Papier, Ludwig Museum Aachen – práce na papíře 2008 Hella Guthová (1908–2008):Rozpuštěné postavy, Galerie Roberta Guttmanna, Praha
Skupinové 1936 Prager Secession, Praha 1953 Mezinárodní výstava žen-malířek, Paříž, Bolzano, Mnichov 1957 50 let abstraktní malby, Paříž, Rouen 1959 Mezinárodní výstava současné grafiky, Salcburk, Rouen, Turin 1960 Abstraktní malíři z Paříže, Frankfurt nad Mohanem, Düsseldorf, Salcburk, Paříž 1964 Mezinárodní výstava koláží, Paříž 1970 Mezinárodní týden žen, Nice 2006 V okovech smíchu, Praha
Odkazy
Reference
Externí odkazy Bibilografický slovník Kirchenbirk Hella Guth
Kategorie:České malířky Kategorie:České grafičky Kategorie:Narození 16. února Kategorie:Narození v roce 1908 Kategorie:Úmrtí 16. října Kategorie:Úmrtí v roce 1992 Kategorie:Úmrtí v Paříži