Aplikační virtualizace je technologie, která odděluje konkrétní softwarové aplikacie od operačního systému, na kterém běží. Místo toho, aby se aplikace klasicky nainstalovaly do systému, kde by mohly přepisovat registry, sdílet systémové knihovny DLL a ukládat soubory do systémových složek, spustí se v izolovaném prostředí — tzv. sandboxu. Operační systémy nové generace jsou už zcela běžně založené na aplikační virtualizaci. Každá nainstalovaná aplikace běží ve svém vlastním odděleném sandboxu.
Jde hlavně a především o bezpečnostní opatření. Starší typy operačních systémů, kde se aplikace (programy) instalujou přímo do operačního systému jsou extrémně náchylné k infekci malwarem, protože programy mají přímý přístup do systému, a pokud jsou jakkoliv závadné, můžou v něm udělat pořádný bordel. Aplikační virtualizace se téhle bezpečnostní mezeře naopak snaží aktivně zabránit.
Způsob fungování Aplikace v sandboxu má vytvořené svoje vlastní miniaturní prostředí (včetně potřebných knihoven, nastavení a částí registrů). Když aplikace požádá o čtení nebo zápis do systému, virtualizační vrstva požadavek zachytí a přesměruje ho do své izolované složky. Pro samotný operační systém to znamená, že aplikace v něm zanechává minimální nebo žádnou stopu.
Hlavní důvod proč se používá virtualizace je především bezpečnost. Pokud se v aplikaci objeví bezpečnostní chyba nebo škodlivý kód, je uzamčen uvnitř sandboxu a nepoškodí samotný operační systém. Tento postup taky umožňuje spustit více různých verzí téhož programu na jednom počítači současně (např. starý Internet Explorer / Word vedle nové verze), aniž by se navzájem ovlivňovaly.
Související články
Sandbox Virtualizace
Reference
Kategorie:Virtualizační software