Émile Reuter (2. srpna 1874 Bofferdange – 14. února 1973 Lucemburk) byl lucemburský politik. V letech 1918 až 1925 byl premiérem Lucemburska a souběžně též ministrem zahraničí a vnitra.
Vystudoval práva ve Štrasburku, Nancy a Paříži. Absolvoval roku 1898, a poté se stal advokátem v Lucemburku. Roku 1911 byl prvně zvolen do parlamentu, jako člen Association Populaire Catholique, jejímž předsedou byl od roku 1903. V roce 1914 spoluzakládal Pravicovou stranu (Rietspartei). Jako její představitel byl šest let premiérem. Jedním z klíčových politických problémů jeho kabinetu byla rekonstrukce železniční sítě. Navrhl sjednocení dvou hlavních lucemburských železničních sítí pod belgickou kontrolou, avšak parlament tuto smlouvu v roce 1925 odmítl. To vedlo k politické krizi a rezignaci Reuterovy vlády.
V roce 1926 se stal předsedou parlamentu a držel tento post až do roku 1958, nepočítáme-li přestávku vynucenou německými okupanty v letech 1944–1945. Po druhé světové válce se stal zakladatelem a prvním, dlouholetým předsedou Křesťansko-sociální lidové strany (1945–1964), jež se stala klíčovým hráčem poválečného politického systému. V roce 1946 zastupoval jako svědek Lucembursko u Norimberského procesu. V letech 1957 až 1964 působil jako lucemburský velvyslanec u Svatého stolce.
Reference
Kategorie:Lucemburští politici Kategorie:Premiéři Lucemburska Kategorie:Ministři zahraničních věcí Lucemburska Kategorie:Předsedové parlamentů Kategorie:Narození 2. srpna Kategorie:Narození v roce 1874 Kategorie:Úmrtí 14. února Kategorie:Úmrtí v roce 1973 Kategorie:Úmrtí v Lucemburku Kategorie:Muži