náhled|upright=1.2|Město duchů Kayaköy (Livisi) v jihozápadní Anatolii. Řecká vesnice byla opuštěna během výměny obyvatelstva v roce 1923.
Výměna obyvatelstva v roce 1923 mezi Řeckem a Tureckem byla masovým vyhnáním přibližně 1 221 489 řeckých pravoslavných křesťanů z Malé Asie, Východní Thrákie, Pontu a Kavkazu a 355 000–400 000 muslimů z Řecka. Většina z těchto lidí se nedobrovolně stala uprchlíky a byla de jure zbavena občanství své vlasti. Výměna vycházela z „Dohody o výměně řeckého a tureckého obyvatelstva“, kterou 30. ledna 1923 ve švýcarském Lausanne podepsaly vlády Řecka a Turecka.
Dne 16. března 1922 turecký ministr zahraničních věcí Yusuf Kemal Bey (později Yusuf Kemal Tengirşek) prohlásil, že „vláda v Ankaře je rozhodně pro řešení, které by uspokojilo světové mínění a zajistilo klid v její vlastní zemi“, a že „je připravena přijmout myšlenku výměny obyvatelstva mezi Řeky v Malé Asii a muslimy v Řecku“. Původní požadavek na výměnu obyvatelstva nakonec vzešel od Eleftheria Venizelose v dopise, který předložil Společnosti národů 16. října 1922, po porážce Řecka v řecko-turecké válce a dva dny po přistoupení k příměří z Mudanayi. Cílem žádosti bylo právně urovnat vztahy, neboť většina přeživších řeckých obyvatel Turecka v té době již uprchla před nedávnými genocidními masakry do Řecka. Venizelos navrhl „povinnou výměnu řeckého a tureckého obyvatelstva“ a požádal Fridtjofa Nansena, aby učinil potřebná opatření. Nově vznikající Turecká republika rovněž vnímala výměnu obyvatelstva jako způsob, jak formalizovat a trvale zpečetit úpadek původního řeckého pravoslavného obyvatelstva a zároveň zahájit nový exodus menšího počtu (400 000) muslimů z Řecka, čímž získala osadníky pro nově liduprázdné pravoslavné vesnice v Turecku. Norman M. Naimark tvrdí, že tato smlouva byla závěrečnou fází kampaně etnických čistek, jejímž cílem bylo vytvořit pro Turky etnicky čistou vlast.Naimark, Norman M (2002), Fires of Hatred: Ethnic Cleansing in Twentieth-Century Europe, Harvard University Press. p. 47. Historička Dinah Shelton podobně napsala, že „Lausannská smlouva z roku 1923 dokončila proces nuceného přesídlení Řeků“.
Tato rozsáhlá povinná výměna obyvatelstva neboli vzájemné dohnuté vyhnání byla založena především na náboženské identitě a týkala se téměř všech původních řeckých pravoslavných křesťanů v Turecku (Rûmského milletu „Římanů/Byzanců“), včetně Arménů a 100 000Blanchard, Raoul. "The Exchange of Populations Between Greece and Turkey." Geographical Review, 15.3 (1925): 449–56. Karamanlidů, což byla turecky mluvící populace řeckých pravoslavných křesťanů. Na druhé straně se většina původního muslimského obyvatelstva Řecka, včetně řecky mluvících muslimů (jako byli Valahádi a krétští Turci) a skupin muslimských Romů (např. Sepečidové), lišila od řecké pravoslavné populace zapojené do výměny.Sepečides uni-graz.at Každá z těchto skupin se skládala z místních obyvatel, občanů a v některých případech i válečných veteránů státu, který je vyhostil, přičemž ani jedna ze skupin neměla zastoupení ve státě, který za ně ve smlouvě o výměně vystupoval.
Někteří vědci tuto výměnu kritizují a popisují ji jako legalizovanou formu vzájemné etnické čistky, zatímco jiní ji obhajují s tím, že i přes její negativa měla celkově pozitivní přínos, neboť úspěšně zabránila další možné genocidě řeckých pravoslavných křesťanů v Turecku.
Odkazy Poznámky
Reference
Související články Maloasijští Řekové Řekové v Turecku Kavkazští Řekové Istanbulský pogrom Kyperský spor
Externí odkazy
Kategorie:Deportace Kategorie:Řecko-turecké vztahy Kategorie:Dějiny Attiky