Otto Čačka (13. ledna 1943 Vysoké Mýto – 6. července 2020) byl český psycholog, vysokoškolský pedagog a fotograf. Dlouhodobě působil na katedře psychologie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a na Vysoké škole polytechnické Jihlava. Zabýval se vývojovou psychologií, psychologií osobnosti, psychologií kultury a psychologií imaginativní výchovy; je autorem řady vysokoškolských učebnic.

Život Narodil se ve Vysokém Mýtě v rodině vojenského důstojníka Otty Čačky (1912–1967) a kuchařky Marie. Po válce se rodina přestěhovala do Brna, kde vychodil základní školu a strojní průmyslovku. V letech 1964–1969 vystudoval psychologii na Filozofické fakultě UJEP v Brně, titul PhDr. získal v roce 1972.

V roce 1968 se jako student aktivně účastnil pražského jara na FF UJEP. V roce 1971 mu bylo zrušeno členství v KSČ. Od roku 1971 působil jako odborný asistent na Pedagogické fakultě UJEP; podle biografického slovníku mu byl po dvacet let blokován odborný růst. I přesto prováděl výzkumy, jejichž závěry shrnul v roce 1990 v publikaci Psychologie imaginativní výchovy. V době normalizace se věnoval soukromému cestování a fotodokumentaci center světových kultur, kterou prezentoval v rozhlase, televizi, stereoprojekcích a na přednáškách; uplatnění hledal i jako průvodce a školitel průvodců CKM. V listopadu 1989 spoluzakládal stávkový výbor Občanského fóra na Pedagogické fakultě UJEP.

Po roce 1990 se habilitoval a v roce 1991 byl jmenován docentem. Byl zástupcem vedoucího katedry psychologie PdF MU.

Od roku 1979 byl ženatý s učitelkou Ivou, rozenou Nejezchlebovou; měli syna Marka (* 1981) a dceru Veroniku (* 1989).

Pedagogické působení Na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity byl garantem výuky vývojové psychologie; přednášel také psychologii osobnosti, psychologii práce, psychologii kultury a psychologii imaginativní výchovy, a to i na přírodovědecké a lékařské fakultě MU. Působil jako školitel doktorského studia na Přírodovědecké fakultě MU a na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Na PdF MU organizoval a garantoval dvouleté doplňující studium arteterapie v rámci celoživotního vzdělávání, které bylo v roce 2015 přeneseno do Jihlavy. Na Vysoké škole polytechnické Jihlava působil nejprve na katedře cestovního ruchu, kde vyučoval mimo jiné psychologii kultury a architektury pro budoucí průvodce, později na katedře sociální práce jako garant výuky psychologie. Škola jej označila za zakladatele a nestora zdejšího vzdělávání v arteterapii.

Odborné dílo Jeho práce spojují obecnou a vývojovou psychologii s důrazem na roli imaginace v duševním dění. Habilitační práce Psychologie imaginativní výchovy vymezila tento obor jako samostatnou oblast. V knize Psychologie vrstev duševního dění osobnosti a jejich autodiagnostika uspořádal psychologické poznatky do hierarchického modelu čtyř vrstev osobnosti. Recenzenty knihy byli psychologové Milan Nakonečný a Vladimír Smékal; obálku druhého vydání tvoří autorova olejomalba. Model dále rozvíjel ve sborníkových studiích a v časopiseckých článcích o výuce psychologie osobnosti a o vývoji imaginativně-emotivních složek osobnosti. Po roce 1990 byl hlavním řešitelem grantových projektů zaměřených na vzdělávání menšin, zejména romských dětí a mládeže, a na uplatnění imaginativní výchovy.

Tři své hlavní monografie vydal v „Psychologické edici“ brněnského nakladatelství Doplněk, které roku 1991 založil Jan Šabata, syn psychologa a politika Jaroslava Šabaty.

Fotografie a popularizace Věnoval se stereofotografické a video dokumentaci světových kultur; do konce 90. let navštívil 34 zemí Evropy, Afriky, Ameriky a Asie, později podle regionálního slovníku přes 60 zemí. Spolupracoval s rozhlasem, televizí a muzei, psal scénáře pořadů a pořádal výstavy stereosnímků; mimo jiné byl spoluautorem a účinkujícím cestopisného seriálu ČsTV Brno Širým světem (1979–1980); jeho pořady uváděla mimo jiné Panorama Technického muzea v Brně. O jeho cestovatelské činnosti psali V. Kříž (Neobyčejné cesty, 1992) a J. Sedlák (Cestovatel nebo psycholog?, 1996).

Dílo (výběr) Vývoj poznávacích procesů. 1980, 1986. Dětská hra jako projev osobnosti žáka ZŠ. 1988. Psychologie imaginativní výchovy. Brno, 1990 (další vyd. 1992, 1994; vyd. Masarykova univerzita 1993, ISBN 80-210-0223-9). Dynamika prožívání a chování ve frustračních situacích. Brno, 1993. Psychologie vedení učňů. 1993. Přehled psychologie obecné, dospívání a pracovní výkonnosti. Brno, 1994 (další vyd. 1996, 1997). Psychologie dítěte. Tišnov: Sursum, 1994 (2. vyd. 1995, ISBN 80-210-0904-7). Psychologie vrstev duševního dění osobnosti a jejich autodiagnostika. 1. vyd. Brno, 1997. ISBN 80-85765-70-5; 2. opr. a dopl. vyd. Brno: Doplněk, 1998. 384 s. ISBN 80-7239-010-4. Psychologie imaginativní výchovy a vzdělávání s příklady aplikace. Brno: Doplněk, 1999. ISBN 80-7239-034-1. Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících s faktory optimalizace. Brno: Doplněk, 2000 (dotisk 2009). ISBN 80-7239-060-0. Nástin psychologie I, II pro doplňující pedagogické studium. Brno: Paido, 2001, 2002. ISBN 80-85931-94-X, ISBN 80-7315-016-6.

Články (výběr) Poznámky o japonském školství. Komenský. 1974, roč. 99, č. 10, s. 620–622. Mentalita našich a mongolských pohádkových hrdinů. Komenský. 1978, roč. 103, č. 3, s. 170–174. Vliv nového pojetí vyučování matematice na psychický rozvoj žáků. Komenský. 1981, roč. 106, s. 151–155. Vývoj zájmu o výtvarné umění. Umění a řemesla. 1988, č. 4, s. 6–8. Nemáme jenom žáky, ale chlapce a dívky! Komenský. 1990, roč. 114, č. 9, s. 545–549. Tichá vzpomínka (na prof. R. Konečného). Proglas. 1992, roč. 3, č. 1, s. 56. Stav a perspektivy psychologie kultury. Pedagogické aktuality. 1992, č. 7, s. 5–9.

Televizní tvorba Širým světem – spoluautor sedmi scénářů (Mongolsko, Korea, Mexiko, Japonsko, Střední Asie, Itálie, Francie) a účinkující. ČsTV Brno, 1979–1980. Mezilidské vztahy jsou když… (1982) a Poznej sebe sama (1983) – scénáře pořadů v cyklu Člověk mezi lidmi. ČsTV Brno. Recept proti nudě – scénář pořadu v cyklu Generace roku 2000. ČsTV Brno, 1985.

Odkazy Reference

Literatura ANDRLE, Augustin. Osobnosti Vysokého Mýta: 1310–2001. Vysoké Mýto: Augustin Andrle, 2001. ISBN 80-902996-0-1. Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha: Agentura Kdo je kdo, 1998. ISBN 80-902586-0-3. S. 78.

Externí odkazy Životopis a publikace v Informačním systému MU Osobní stránka

Kategorie:Čeští psychologové Kategorie:Čeští fotografové Kategorie:Pedagogové na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Kategorie:Narození 13. ledna Kategorie:Narození v roce 1943 Kategorie:Narození ve Vysokém Mýtě Kategorie:Úmrtí 6. července Kategorie:Úmrtí v roce 2020 Kategorie:Muži