Bazilika Panny Marie v Avesnières (francouzsky Basilique Notre-Dame d'Avesnières) je římskokatolická bazilika nacházející se ve městě Laval v departementu Mayenne v rgionu Pays de la Loire na západě Francie. Stojí ve čtvrti Avesnières na pravém břehu řeky Mayenne, jižně od městského centra.
V rámci církevní správy spadá pod farnost „La Trinité - Avesnières - Cordeliers“, která v Lavalu sdružuje také místní katedrálu a kostel Cordeliers.
Kostel na tomto místě existuje prokazatelně minimálně od 11. století. Svou dnešní podobu však získal především ve 12. století, kdy zde benediktinské mnišky zřídily své převorství. Řeholnice Avesnières opustily v průběhu stoleté války, načež se budova stala opět běžným farním kostelem. Na baziliku minor (basilique mineure) byl chrám povýšen v roce 1898 papežem Lvem XIII.
Tato stavba v románském slohu vyniká zejména svou zvonicí, která v sobě kombinuje prvky gotické a renesanční architektury. Jejím architektonicky nejhodnotnějším prvkem je stupňovitý závěr (chevet) osazený kaplemi zaklenutými konchou. V interiéru baziliky se rovněž nachází soubor cenných historických soch.
Kostel byl zařazen již na vůbec první národní seznam francouzských historických památek (monument historique) z roku 1840, který čítal 1 034 nejvýznamnějších objektů v zemi.
Historie Středověk a novověk: Místní legenda náhled|left|Reliéf z 19. století znázorňující místní legendu o založení kostela. Založení původního kostela se pokouší vysvětlit stará lokální legenda. Podle ní Guy I. z Lavalu, tamní feudální pán z konce 11. století, nešťastnou náhodou spadl i se svým koněm do rozbouřené řeky Mayenne, když sjížděl z lavalského hradu. Silný říční proud ho unášel pryč, dokud ho řeka nevyvrhla na břeh právě v místech dnešní čtvrti Avesnières. Jako poděkování za záchranu před utonutím tehdy složil slib Panně Marii, že na tomto místě nechá vystavět kostel.
Tuto zakladatelskou legendu poprvé písemně zaznamenala tamní převorka Perrette de Montbron, která zemřela v roce 1516.
První písemné zmínky a vznik převorství Historické prameny ukazují, že kostel v Avesnières je ve skutečnosti mnohem starší, než tvrdí legenda o Guyovi I. V písemných pramenech se poprvé objevuje na počátku 11. století, přičemž již tehdy je popisován jako starobylý, což znamená, že jeho vznik spadá pravděpodobně až do 10. století. Kolem let 1040 až 1050 nechal stavbu zrestaurovat Yves de Saint-Berthevin, vazal lavalského hraběte. Ten kostel oficiálně zasvětil Panně Marii a jeho syn Garin jej následně v roce 1073 daroval benediktinkám.
Richilda, tehdejší abatyše významného kláštera Ronceray v Angers, tuto donaci přijala a vyslala do Avesnières malou komunitu řádových sester. První převorkou nově zřízeného převorství ustavila v roce 1040 Agnès de Laval. Budova od té doby fungovala jako klášterní svatyně převorství, současně si však po celou dobu uchovala i svou původní farní funkci pro místní obyvatele.
Počet řeholnic v komunitě se brzy rozrostl. Guy I. jim proto daroval desátky z Avesnières, Bonchamps a Saint-Pierre-le-Pottier. Protože je samotný dům v Avesnières nedokázal všechny pojmout, byly v obou dalších lokalitách založeny dceřiné komunity s vlastním přiděleným kaplanem.
V průběhu druhé poloviny 12. století přistoupily benediktinky k velkorysé stavební akci, během níž byl kostel téměř kompletně od základů románsky přestavěn do podoby, která určuje jeho dnešní ráz.
Stoletá válka a zánik převorství Během stoleté války, v roce 1429, dobyli Avesnières Angličané. Klášterní areál včetně převorství brutálně vyplenili a kostel zapálili. Řádové sestry před válečným terorem uprchly do bezpečí v Angers, kde již zůstaly natrvalo. Kostel zůstal těžce poškozený po několik desetiletí; k obnově prvních klenebních polí hlavní lodi se přistoupilo až v roce 1478.
Lavalský hrabě Guy XV. se později pokusil řeholní komunitu do Avesnières navrátit a za tímto účelem si v roce 1488 vyžádal papežskou bulu. Úřad avesnièreské převorky sice formálně stále existoval a měl svou představenou v mateřském opatství Ronceray, avšak stanovené podmínky pro bezpečný návrat jeptišek se nepodařilo naplnit K obnovení klášterního života v převorství již nikdy nedošlo. Titul a hodnost převorky z Avesnières sice při opatství Ronceray formálně přetrvaly, samotné Avesnières však od té doby zůstalo již jen běžnou farností.
Poutní místo a stavba renesanční věže Po skončení stoleté války se kostel stal vyhledávaným poutním místem. Významný impuls tomuto vývoji dal papež, který udělil rozsáhlé odpustky všem, kteří svatyni Panny Marie navštíví a finančně přispějí na celkovou obnovu zničeného areálu.
Neustálý příliv poutníků přinášel farnosti značné finanční prostředky, které umožnily realizovat rozsáhlé stavební a restaurátorské práce. Hlavním objektem úcty a cílem poutí se stala cenná gotická socha ze 14. století zobrazující „Avesnièreskou Madonu“. Podle modifikované lokální legendy měla tato Madona zachránit před utonutím lavalského pána (historicky mylně uváděného jako Guy II.). Podle záznamů kronikáře z 16. století Guillauma Le Doyena byla této Madoně navíc připisována zázračná moc uzdravovat nemocné.
Farnost tak získala mimořádné zdroje, které se rozhodla investovat do velkorysých stavebních projektů: Obnova a dostavba: Byla kompletně opravena poničená hlavní loď a bylo rozhodnuto o výstavbě monumentální zvonice. Stavba zvonice (1534–1538): Impozantní věžová zvonice byla vztyčena v letech 1534 až 1538 podle architektonických plánů stavitele Jameta Nepveua. Kříž a větrný kohout byly na vrchol její špice slavnostně osazeny 27. srpna 1538.
V roce 1708 vybudoval sochař François Vignier v interiéru kostela nový, bohatě zdobený klasický oltář zasvěcený Panně Marii. Toto novověké dílo však kompletně zaniklo během puristické památkové restaurace v roce 1859.
Soudobé dějiny (19. a 20. století) náhled|vpravo|Katedrální špice věže, která byla kompletně rekonstruována v 70. letech 19. století. Během Velké francouzské revoluce byl kostel v Avesnières jako jeden z mála ušetřen vážnějšího vandalismu a stal se vůbec prvním lavalským křesťanským chrámem, který byl již 4. května 1800 oficiálně navrácen církevním účelům a bohoslužbám.
Do interiéru kostela byly v tomto období slavnostně přeneseny a uloženy ostatky 14 lavalských mučedníků (kněží blahořečených po revolučních persekucích).
Druhá polovina 19. století se do historie chrámu zapsala několika zásadními událostmi: Vyhlášení dogmatu (1855): V roce 1855, kdy byla nově zřízena lavalská diecéze, se do Avesnières osobně dostavil její první biskup Casimir Wicart. Před zraky více než 10 000 shromážděných věřících zde slavnostně vyhlásil papežskou bulu Pius IX.Pia IX., kterou bylo definováno dogma o Neposkvrněném početí Panny Marie. Papež následně svatyni udělil patronát Neposkvrněného početí. Zasvěcení a korunovace (1859): V roce 1859 nechal papež chrám nově konsekrovat jako kostel Panny Marie Loretánské. Téhož roku byla historická socha Avesnièreské Madony slavnostně korunována, což doprovázelo obří procesí věřících celým městem.
Rekonstrukce věže a válečná kuriozita Během prusko-francouzské války v roce 1870 složil lavalský biskup veřejný slib, že pokud Panna Maria ochrání město před válečnou zkázou, nechá kompletně zrekonstruovat tehdy již velmi zchátralou zvonici. Svému závazku dostál a v letech 1874 až 1876 prošla střešní špice kompletní obnovou, při níž byla věž věrně znovuvystavěna do své původní historické podoby. Navazující stavební úpravy v letech 1883 až 1887 pak přinesly celkovou rekonstrukci západního průčelí a úvodních klenebních polí hlavní lodi.
Dne 10. července 1898 papež Lev XIII. svým apoštolským listem (brefem) oficiálně povýšil chrám na baziliku minor. Tuto událost oslavila velká náboženská procesí. Další masové mariánské slavnosti se zde konaly v roce 1910 (při padesátém výročí korunovace Madony), v roce 1944 při osvobození města a naposledy v mariánském roce 1988.
Z novodobých dějin vyniká tragická a neobvyklá událost z 31. května 1944: během bojů druhé světové války došlo k havárii německého vojenského letadla, které křídlem nešťastně zavadilo o konstrukci baziliky v Avesnières a následně se zřítilo v nedaleké čtvrti Sacré-Cœur.