Autonomní republika Krym (AR Krym, , , ) je od roku 1991 autonomní republika na Krymském poloostrově, součást Ukrajiny. Hlavním městem je Simferopol. Součástí republiky není město Sevastopol s okolím, které má zvláštní status. Od března 2014 existuje jen de iure, území fakticky ovládá Ruská federace, která jej považuje za svou součást coby Republiku Krym.

Krymská autonomní republika existovala již v letech 1921–1944 v období Sovětského svazu. Autonomie Krymu byla obnovena v rámci Ukrajinské SSR na základě referenda z 12. února 1991 jako Autonomní sovětská socialistická republika Krym. Při rozpadu SSSR odsouhlasilo obyvatelstvo Krymu Deklaraci nezávislosti Ukrajiny, konstatující vznik suverénní a nedělitelné Ukrajiny. V rámci osamostatněné Ukrajiny měl Krym stále status autonomní republiky. Krymské úřady se následně snažily o osamostatnění Krymu na Ukrajině (v rozporu se zmíněným referendem). Spory se vyostřily, když byl krymským prezidentem zvolen separatista Jurij Meškov. V roce 1994 byla změnou ústavy UkrajinyO zavádění změn a doplňků ústavy (základního zákona) Ukrajiny, Nejvyšší rada Ukrajiny, 21.9. 1994 byl změněn název autonomní republiky na Autonomní republika Krym. V roce 1995 ukrajinský parlament zrušil úřad krymského prezidenta a další krymské zákony (schvalované od roku 1992 Krymským parlamentem) odporující ukrajinské legislativě. V roce 1998 byl nový název autonomní republiky inkorporován i do nové ústavy této autonomní republiky. Schválením této ústavy utichly až do roku 2014 separatistické tendence na Krymu.

Na konci února 2014 jako součást rusko-ukrajinské války v reakci na vnitroukrajinské události došlo k obsazení Krymu speciálními silami ruské armády. V březnu došlo k anexi Krymu Ruskou federací jako dva federální subjekty v rámci Krymského federálního okruhu – Republika Krym a Federální město Sevastopol. Ukrajina a většina dalších zemí anexi neuznává a považuje Krym za integrální součást Ukrajiny.

Geografie Autonomní republika Krym zaujímá téměř celý Krymský poloostrov s výjimkou obvodu města Sevastopol, tedy 26 081 km² z celkových 26 860 km² rozlohy poloostrova. Rozkládá se mezi 44°23’ a 46°15’ severní šířky a 32°29’ a 36°39’ východní délky.

Republika sousedí po souši pouze s Chersonskou oblastí Ukrajiny, s níž je spojena úzkou Perekopskou šíjí. Po moři dále sousedí se Záporožskou oblastí a přes Kerčský průliv s Krasnodarským krajem Ruské federace.

Historické pozadí

AR Krym vznikla v říjnu 1921 jako Krymská autonomní sovětská socialistická republika, po postupném odsunu krymských Němců, Tatarů, Řeků, Arménů a Bulharů byla však její autonomie roku 1945 zrušena a Krym se stal oblastí. 19. února 1954 byl z iniciativy N. S. Chruščova Krym vyňat z Ruské SFSR a přičleněn k Ukrajinské SSR při příležitostí třístého výročí Perejaslavské rady — příklonu Ukrajiny k Ruské říši. Důvodem byly „blízké ekonomické a kulturní vztahy Krymské oblasti s Ukrajinskou SSR“.

Dějiny Autonomní republiky Krym náhled|300px|Státy, které uznaly výsledky Krymského referenda Předchůdkyní Autonomní republiky Krym byla Krymská autonomní SSR, která existovala v letech 1921—1945, avšak po stalinské deportaci Krymských Tatarů byla zrušena a přeměněna v řadovou oblast.

Krymští Tataři se začali vracet roku 1989, v době perestrojky. Několik měsíců před rozpadem SSSR, 12. února 1991, byla na základě celokrymského referenda utvořena Autonomní republika Krym, tehdy ještě v rámci Ukrajinské SSR. Po dalším referendu, podpořivším vznik nezávislé a nedělitelné Ukrajiny se Krym stal součástí suverénního státu Ukrajiny.

Krymská vláda podporovaná rusky mluvící většinou obyvatelstva usilovala v 90. letech o větší nezávislost na Ukrajině, ekonomickou samosprávu či o zavedení moskevského času. Ukrajina tyto snahy od začátku označuje za separatistické. 5. května 1992 krymská vláda vyhlásila nezávislou republiku a o den později vlastní ústavu. Následně došlo ke konfliktu s místním parlamentem, který ovšem samostatnost také podporoval.

Do sporu zasáhla roku 1995 ukrajinská vláda zrušením krymské ústavy a prezidentského úřadu a zavedením přímé správy ukrajinského prezidenta, která byla zrušena až po zklidnění situace koncem roku 1995. Následující rok vstoupila v platnost nová ústava definující Krym jako součást Ukrajiny. Aktualizována byla po dvou letech, kdy byl ustanoven také současný název — Autonomní republika Krym. Od roku 2000 má autonomní republika také vlastní hymnu.

Na počátku 21. století byla již vnitřní situace klidnější, přesto Krym zůstával místem pnutí mezi Ruskem a Ukrajinou. Série občanských protestů Euromajdan, jež vedla k pádu Viktora Janukovyče a převzetí moci na Ukrajině opozicí, vyústila na konci února 2014 v anexi Krymu Ruskem. 27. 2. obsadili Krymský parlament ozbrojenci. Jejich identita nebyla zprvu známá a Rusko jakékoli zapojení popíralo, nicméně později přiznalo, že šlo o ruské vojáky. 11. března schválil těmito ozbrojenci obsazený krymský zákonodárný sbor zákon o referendu o nezávislosti celého Krymského poloostrova, včetně Sevastopolu, na Ukrajině. Toto referendum proběhlo 16. března s výsledkem připojení k Rusku. Mnoho kritiků považuje toto referendum za zfalšované; manipulaci s výsledky referenda potvrdila i Rada při úřadu prezidenta Ruské federace pro rozvoj občanské společnosti a lidských práv. 17. března 2014 vyhlásil Krym včetně Sevastopolu nezávislost jako Republika Krym, kterou obratem uznalo Rusko. Den poté byly Republika Krym a Federální město Sevastopol přijaty jako dva federální subjekty Ruské Federace. Území Republiky Krym jako ruského subjektu je tedy totožné s územím Autonomní republiky Krym. V reakci na to byla přijata rezoluce Valného shromáždění OSN vyhlašující toto referendum za ilegální a potvrzující Krym jako integrální součást Ukrajiny, jejíž celistvost zaručují platné mezinárodní úmluvy.

Administrativní členění vlevo|náhled|upright=3.5| rajóny 1. Bachčysarajský (Bachčisarajský) 2. Bilohirský (Bělogorský) 3. Džankojský 4. Kirovský 5. Krasnohvardijský (Krasnogvardějský) 6. Krasnoperekopský 7. Leninský  8. Nyžňohirský (Nižněgorský)   9. Pervomajský 10. Rozdolenský (Razdolenský) 11. Sacký 12. Simferopolský 13. Sovětský 14. Čornomorský (Černomorský)městské rady 15. Aluštská 16. Armjanská 17. Džankojská 18. Jevpatorijská 19. Kerčská 20. Krasnoperekopská 21. Sacká22. Simferopolská 23. Sudacká 24. Feodosijská 25. Jaltská

Obyvatelstvo náhled|200px|Zátoka u města Sudak. náhled|200px|Jevpatorija, pravoslavný chrám.

V Krymské republice žije přibližně 2 000 000 obyvatel, z nich je okolo 58 % ruské národnosti, 24 % ukrajinské a 13 % krymskotatarské, převážně užívaným jazykem je ruština. V souvislosti s návratem Krymských Tatarů do svých domovů na Krymu není zatím vyřešena otázka jejich národnostní integrace. Mezi méně početné menšiny patří například Řekové.

Města nad 10 000 obyvatel Následující tabulka podává přehled větších měst na Krymu. Města se statutem republikového významu jsou vyznačena tučně; stejně tak Sevastopol, který administrativně není součástí Krymské republiky. Na rozdíl od ostatních ukrajinských oblastí je u jmen měst uveden v závorce také ruský název, neboť užívání ruštiny – druhého oficiálního jazyka Autonomní republiky Krym – zde výrazně převažuje.

MěstoUkrajinský názevRuský názevKrymskotatarský názevPočet obyvatel1. I. 2006SimferopolСiмферопольСимферопольAqmescit340 644SevastopolСевастопольСевастопольAqyar340 295KerčКерчКерчьKerç151 327JevpatorijaЄвпаторiяЕвпаторияKezlev106 456JaltaЯлтаЯлтаYalta79 796FeodosijaФеодосiяФеодосияKefe71 725DžankojДжанкойДжанкойCanköy39 664Krasnoperekopsk / Jany KapuКрасноперекопськКрасноперекопскKrasnoperekopsk30 677AluštaАлуштаАлуштаAluşta29 913Bachčysaraj (Bachčisaraj)БахчисарайБахчисарайBağçasaray26 395Saky (Saki)СакиСакиSaq26 389ArmjanskАрмянськАрмянскErmeni Bazar22 893Bilohirsk (Bělogorsk)БiлогiрськБелогорскQarasuvbazar18 399SudakСудакСудакSudaq14 772Prymorskyj (Primorskij)ПриморськийПриморскийHafuz14 338Hvardijske (Gvardějskoje)ГвардiйськеГвардейскоеSarabuz12 621Ščolkine (Ščolkino)ЩолкiнеЩёлкиноŞçolkino11 419InkermanІнкерманИнкерманİnkerman11 263Okťabrske (Okťabrskoje) / Bijuk-OnlarОктябрськеОктябрьскоеBüyük Onlar11 100Haspra (Gaspra)ГаспраГаспраGaspra11 063Čornomorske (Černomorskoje)ЧорноморськеЧерноморскоеAqmeçet10 976Hresivskyj (Gresovskij)ГресiвськийГрэсовскийGresovskiy10 713Krasnohvardijske (Krasnogvardějskoje) / KurmanКрасногвардiйське Красногвардейское Qurman10 661Staryj Krym Старий Крим Старый КрымEski Qırım10 101

Národnostní složení Rajón / město Počet obyvatel Rusové Ukrajinci Krymští Tataři Ostatní Bachčysarajský (Bachčisarajský) 91 43654,3% 19,6% 21,3% 4,8% Bilohirský (Bělogorský) 64 359 49,2% 16,2% 29,2% 5,4% Džankojský 74 157 38,9% 33,8% 21,6% 5,7% Kirovský 53 95150,5% 17,6% 25,5% 6,4% Krasnohvardijský (Krasnogvardějský) 91 33648,7% 27,3% 16,7% 7,3% Krasnoperekopský 29 589 33,2% 43,4% 17,2% 6,2% Leninský 62 99754,8% 22,9% 15,5%6,8% Nyžňohirský (Nižněgorský) 50 59250,4% 28,8% 16,0% 4,8% Pervomajský 35 564 37,9% 35,1% 21,5% 5,5% Rozdolenský (Razdolenský) 34 323 41,1% 40,1% 13,3% 5,5% Sacký 78 138 45,2% 31,5% 17,5% 5,8% Simferopolský 159 03449,4% 23,5% 22,2% 4,9% Sovětský 34 34948,5% 22,1% 22,2% 7,2% Nyžňohirský (Nižněgorský) 50 59250,4% 28,8% 16,0% 4,8% Čornomorský (Černomorský) 32 18852,8% 29,3% 12,7% 5,2% Alušta 28 41871,6% 23,2% 3,4% 1,8% Armjansk 22 33755,7% 36,2% 3,5% 4,6% Džankoj 36 08659,8% 25,9% 8,1% 6,2% Jevpatorija 106 87764,9% 23,3% 6,9% 4,9% Kerč 145 31978,7% 15,4% 1,0% 4,9% Krasnoperekopsk 29 83051,0% 40,9% 3,0% 5,1% Saky (Saki) 23 70765,1% 24,3% 5,8% 4,8% Simferopol 337 28566,7% 21,3% 7,0% 5,0% Sudak 15 30064,3% 19,4% 9,8% 6,5% Feodosija 70 04372,2% 18,8% 4,6% 4,4% Jalta 78 11565,5% 27,6% 1,3% 5,6% Sevastopol 343 15671,6% 22,4% 0,5% 5,5%

Údaje o národnostním složení jsou uvedeny na základě ukrajinského sčítání lidu v roce 2001.

Památky a letoviska náhled|střed|600px|Pohled na město Alušta. Díky své exotičnosti, příjemnému podnebí, panenské přírodě a množství kulturních památek mnoha epoch byl zejména jižní Krym už od 60. let 19. století hojně vyhledáván vyššími ruskými společenskými vrstvami, včetně carské rodiny. Za sovětské éry byl Krym vyhlášenou rekreační oblastí pro nejvyšší stranické a státní funkcionáře, stejně jako pro dělnické a pionýrské organizace. Mezi nejznámější turistická centra na pobřeží patřila a patří Jevpatorija, Jalta, Alupka, Alušta, Artěk, Gurzuf, Sudak a nejvýchodněji ležící Feodosija.

Obecně v jižním prostoru je umístěna převážná část krymských přírodních a kulturně-historických památek, jako např. archeologická naleziště z období antiky, byzantské pevnosti, jeskynní kláštery a města, tatarské vesnice, mešity a paláce (v Bachčisaraji Chánův palác s Fontánou slz, opěvovanou Puškinem).

Trolejbusová síť

náhled|200px|Trolejbus Škoda 9Tr na lince Simferopol – Jalta. náhled|Trolejbusy Škoda 14Tr a Škoda 9Tr na meziměstské lince č. 51 před nádražím v Simferopolu náhled|Dvoudveřový trolejbus Škoda 9Tr v Simferopolu náhled|Jeden z nejnovějších trolejbusů Škoda 14Tr na lince ze Simferopolu do Alušty náhled|Kloubový trolejbus ZiU-620501 v Simferopolu náhled|Nízkopodlažní trolejbus Bogdan T601.11 byl na simferopolských městských linkách zkoušen v létě 2009 Trolejbusová síť mezi krymskými městy Simferopol, Alušta a Jalta (zkráceně Krymský trolejbus, , ) představuje nejdelší síť svého druhu v Evropě. Jedná se o systém, jehož hlavní tratí je meziměstský, 86 km dlouhý úsek.

Charakter provozu Krymské trolejbusy jezdí po vnitroměstských a meziměstských linkách; obsluhují tři větší města, kterými jsou Simferopol, Alušta a Jalta. Dále je zajištěna doprava i do některých menších obcí, mezi které patří například Partenit, Artěk, Gurzuf, Nikita a Massandra.

Celou meziměstskou trať projede trolejbus za 2,5 hodiny, jízda ze Simferopolu do Alušty trvá o hodinu méně. Zatímco první část tratě překonává v Angarském průsmyku (752 m) Krymské hory, v části vedoucí podél Černého moře se jedná o úsek vedený spíše po rovině mezi přímořskými letovisky.