Astma (z řeckého ἅσθμα, ásthma, „lapání po dechu“, celým názvem astma bronchiale; zastarale záducha) je běžné chronické onemocnění dýchacích cest charakterizované různými opakujícími se symptomy, dočasným omezením průtoku vzduchu průduškami (reverzibilní bronchiální obstrukce) a křečemi svalstva průdušek. Mezi běžné symptomy patří sípání, kašel, svírání na hrudi a dušnost.
Má se za to, že astma je způsobeno kombinací faktorů genetických a environmentálních (týkajících se životního prostředí). Diagnóza astmatu obvykle vychází ze vzorce symptomů, reakce na léčbu v průběhu času a spirometrie. Astma je klinicky klasifikováno podle četnosti symptomů, usilovného výdechového objemu za jednu sekundu (FEV1) a vrcholu výdechové průtokové rychlosti. Klasifikováno může být rovněž jako atopické (alergické) nebo neatopické (nealergické), kde atopie souvisí s predispozicí k rozvinutí hypersenzitivity typu 1.
Léčba akutních symptomů je obvykle zajišťována inhalací krátkodobě působících agonistů beta-2 receptorů (například salbutamol) a orálním podáváním kortikosteroidů. Ve velmi závažných případech může být nezbytné podání nitrožilních kortikosteroidů, síranu hořečnatého a hospitalizace pacienta. Symptomům lze zabránit vyhýbáním se spouštěcím faktorům, například alergenům a dráždivým látkám, a užíváním kortikosteroidů inhalací. Dlouhodobě působící agonisty beta-receptorů (LABA) nebo antagonisty leukotrienových receptorů lze vedle inhalovaných kortikosteroidů použít v případě, že se symptomy astmatu nedaří dostat pod kontrolu. Počet případů astmatu od 70. let 20. století výrazně vzrostl. V roce 2011 trpělo na celém světě astmatem 235–300 miliónů osob; na jeho následky zemřelo přibližně 250 000 z nich.
Příznaky a symptomy náhled|Sípání při astma
Astma je charakterizováno opakujícími se epizodami sípání, dušnosti, svírání na hrudi a kašle. Při kašli může v plicích vznikat sputum, které je však často obtížné vykašlat. Během návratu do normálního stavu po záchvatu může mít sputum podobu hnisu v důsledku přítomnosti vysokého počtu bílých krvinek zvaných eozinofily. Symptomy jsou obvykle horší v noci a časně ráno nebo při reakci na námahu či pobyt na studeném vzduchu. Někteří lidé s astmatem zažívají symptomy jen velmi vzácně, obvykle v reakci na spouštěcí faktory, zatímco u jiných osob mohou být symptomy velmi výrazné a přetrvávající.
Související zdravotní komplikace U osob s astmatem se častěji vyskytuje řada dalších zdravotních komplikací, mezi které patří gastroezofageální refluxní choroba (GERD), rinosinusitida a obstrukční spánková apnoe. Běžnější jsou rovněž psychická onemocnění – úzkostné poruchy se objevují u 16–52 % a poruchy nálad u 14–41 % nemocných. Není však známo, zda astma způsobuje psychické problémy, nebo naopak, zda psychické problémy vedou ke vzniku astmatu.
Příčiny Astma je způsobeno kombinací složitých a stále ne zcela pochopených environmentálních a genetických souvislostí. Tyto faktory ovlivňují jak závažnost nemoci, tak odpověď organismu na léčbu. Má se za to, že k současnému zvýšenému počtu případů dochází v důsledku měnících se epigenetických faktorů (dědičných faktorů nesouvisejících se sekvenováním DNA) a změn prostředí, v němž žijeme.
Environmentální faktory Se vznikem a exacerbací (zhoršením) astmatu je spojováno mnoho environmentálních faktorů, mezi něž patří alergeny, znečištění vzduchu a další chemické látky přítomné v životním prostředí. Kouření během těhotenství a po porodu zvyšuje riziko astmatických symptomů. Avšak i pozdější pobyt v prostorách, ve kterých je možné kouřit, způsobuje astma.http://medicalxpress.com/news/2016-12-child-asthma-emergency-indoor.html – Child asthma emergency visits drop after indoor smoking bans Špatná kvalita vzduchu způsobená znečištěním dopravou nebo vysokou hladinou ozónu souvisí jak se vznikem astmatu, tak se zvýšením jeho závažnosti. Vystavení těkavým organickým sloučeninám vyskytujícím se uvnitř domů a bytů může být spouštěcím faktorem astmatu; prokázán byl například účinek vystavení formaldehydu. S astmatem u dětí i dospělých souvisejí i ftaláty obsažené v PVC a vystavení vysokým hladinám endotoxinu.
Astma je spojováno s vystavením alergenům vyskytujícím se v prostředí domů a bytů. Mezi běžné alergeny tohoto typu patří prachoví roztoči, švábi, zvířecí kůže a srst a plísně. Snahy o snížení výskytu prachových roztočů se ukázaly být neúčinné. Určité virové infekce dýchacího ústrojí mohou riziko vzniku astmatu zvýšit, pokud tyto infekce člověk prodělá jako dítě; jde například o respirační syncytiální virus (RSV) nebo Rhinovirus. Jisté infekce naopak riziko snižují.
Astma je spojováno také s vystavením vedlejším produktům chlorace v plaveckých bazénech jako je trichloramin, který může způsobit kromě toho i akutní podráždění spojivek a vyvolat slzení, kašel nebo obtížné dýchání.Astma u dětí: Může souviset s chlórem v bazénu?
Příznaky jsou horší ve školním kolektivu.http://medicalxpress.com/news/2016-02-common-colds-school-primary-driver.html – Common colds at school a primary driver of asthma hospitalizations for children
Hygienická hypotéza Hygienická hypotéza je teorie, která se pokouší vysvětlit celosvětově zvýšený počet případů astmatu jako přímý a neúmyslný důsledek sníženého vystavení neinfekčním bakteriím a virům v dětství. Omezené vystavení bakteriím a virům je částečně přičítáno větší čistotě a menšímu počtu rodinných příslušníků v domácnostech moderní společnosti. Důkazy potvrzující hygienickou hypotézu uvádějí nižší počet případů astmatu na farmách a v domácnostech s domácími mazlíčky.
Se vznikem astmatu je spojováno užívání antibiotik v rané fázi života. Rovněž porod císařským řezem souvisí se zvýšeným rizikem (odhadem 20–80 %) astmatu – zvýšené riziko je přičítáno chybějící zdravé bakteriální kolonizaci, kterou by novorozenec získal při normálním průchodu porodními cestami. Prokázána byla také souvislost mezi astmatem a úrovní blahobytu ve společnosti.
Genetické faktory + Interakce receptor CD14-endotoxin založená na CD14 SNP C-159T Hladina endotoxinu Genotyp CC Genotyp TT Vystavení velkému množství Nízké riziko Vysoké riziko Vystavení malému množstvíVysoké riziko Nízké riziko
U astmatu je rizikovým faktorem i rodinná anamnéza, na níž se podílí mnoho různých genů. Pokud je astmatem postiženo jedno z jednovaječných dvojčat, je pravděpodobnost onemocnění druhého dvojčete přibližně 25 %. Do konce roku 2005 byla prokázána souvislost s astmatem u 25 genů, mimo jiné GSTM1, IL10,CTLA-4, SPINK5,LTC4S, IL4R a ADAM33, a to v šesti či více samostatných populacích. Mnoho z těchto genů souvisí s imunitním systémem nebo modulací zánětu. Ani v případě tohoto seznamu genů, jejichž vliv byl prokázán často opakovanými studiemi, nejsou výsledky u všech testovaných populací konzistentní. V roce 2006 bylo jedinou studií týkající se genetické asociace s astmatem indikováno více než 100 genů a jejich počet dále roste.
Některé genetické varianty mohou astma zapříčinit pouze v kombinaci se specifickými environmentálními faktory. Příkladem je specifický jednonukleotidový polymorfismus (SNP) ve vazební oblasti CD14 a vystavení působení endotoxinu (bakteriální produkt). Vystavení endotoxinu může pocházet z několika environmentálních zdrojů, například tabákového kouře, psů nebo pobytu na farmách. Riziko astmatu je pak určeno genetickou dispozicí dané osoby a mírou vystavení endotoxinu.
Onemocnění Atopií se rozumí souběžný výskyt astmatu, atopického ekzému a alergické rinitidy. Největším rizikovým faktorem pro vznik astmatu je anamnéza atopického onemocnění; astma se objevuje mnohem častěji u osob s ekzémem nebo sennou rýmou. Nemoc je spojována i se syndromem Churgovým–Straussové, autoimunitním onemocněním a vaskulitidou. Symptomy astmatu se mohou objevovat i u osob s některými typy kopřivky.
Vzájemný vztah existuje rovněž mezi rizikem astmatu a obezitou, přičemž počet osob s obezitou a astmatem se v současné době zvýšil. Svou roli může hrát řada faktorů včetně snížené respirační funkce v důsledku nahromadění tuku a skutečnosti, že výskyt tukové tkáně vede ke vzniku prozánětlivého stavu.
Beta-blokátory, například propranolol, mohou astma vyvolat u osob, které jsou k němu náchylné. Kardioselektivní beta-blokátory jsou však bezpečné u osob s mírnými či středně těžkými projevy onemocnění. K dalším lékům, které mohou způsobovat problémy, patří ASA, NSAID a inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu.
Exacerbace U některých osob může být astma stabilní po celé týdny či měsíce, a pak se u nich náhle rozvine epizoda akutního astmatu. Různé osoby reagují na různé faktory odlišně. U většiny nemocných může dojít k závažnému zhoršení prostřednictvím celé řady spouštěcích faktorů.
Mezi faktory, které se vyskytují v domácnostech a mohou vyvolat exacerbaci astmatu, patří prach, zvířecí srst a kůže (zejména psí a kočičí srst), alergeny švábů a plíseň. Parfémy jsou běžnou příčinou akutních záchvatů u žen a dětí. Virové a bakteriální infekce horních cest dýchacích mohou onemocnění dále zhoršovat. Psychický stres může také ke zhoršení příznaků přispívat – má se za to, že stres má vliv na imunitní systém, a tudíž zvyšuje riziko zánětlivé reakce dýchacích cest na alergeny a dráždivé látky.
Patologická fyziologie náhled|alt=A tissue cross section of the airway showing a stained pink wall and an inside full of white mucous|Ucpání průchodu průdušinky hlenovitým výpotkem, metaplazie pohárkových buněk a epiteliální ztluštění bazální membrány u osoby s astmatem Astma je výsledkem chronického zánětu dýchacích cest, který má za následek zvýšenou smrštitelnost okolního hladkého svalstva. To spolu s dalšími faktory vede k náhlému zužování dýchacích cest a ke klasickým symptomům sípání. Zužování je typicky vratné s pomocí léčby i bez ní. Příležitostně dochází ke změnám samotné dýchací trubice. Mezi typické změny v dýchacích cestách patří zvýšení počtu eozinofilů a ztluštění retikulárního vaziva. V chronické podobě může hladké svalstvo dýchacích cest nabýt na velikosti a může se zvýšit počet hlenových žláz.K dalším typům buněk zapojených do tohoto procesu patří T-lymfocyty, makrofágy a neutrofily, podílet se na něm mohou ale i další složky imunitního systému, mimo jiné cytokiny, chemokiny, histamin a leukotrieny.
Diagnóza Ačkoli je astma dobře rozpoznatelným onemocněním, neexistuje žádná jednotná stanovená definice. Světová iniciativa pro astma nemoc definuje jako „chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest, ve kterém hraje roli mnoho buněk a buněčných prvků. Chronický zánět souvisí s přecitlivělostí dýchacích cest, která vede k opakujícím se epizodám sípání, dušnosti, svírání na hrudi a kašle, zejména v noci nebo časně ráno. Tyto epizody obvykle souvisejí s rozšířeným, ale variabilním snížením průchodnosti plic, které je často vratné buď spontánně, nebo pomocí léčby.“
V současné době neexistuje přesný test – diagnóza je obvykle založena na symptomech a reakci na léčbu v průběhu času. Možná diagnóza astmatu by měla být brána v úvahu v případě vracejících se epizod sípání, kašle nebo obtížného dýchání nebo tehdy, pokud se tyto symptomy objevují či zhoršují v důsledku fyzické námahy, virové infekce, vystavení alergenům nebo znečištění vzduchu. K potvrzení diagnózy se používá spirometrie. U dětí mladších šesti let je diagnóza obtížnější, jelikož jsou pro spirometrii příliš malé.
Spirometrie Spirometrie je doporučovaným pomocným postupem pro diagnózu astmatu a stanovení léčby. Jde o jediný a současně nejvhodnější test ke stanovení diagnózy astmatu. Pokud se hodnota FEV1 naměřená pomocí této techniky po podání bronchodilatátoru, například salbutamolu, zlepší o více než 12 %, je diagnóza astmatu pravděpodobná. U osob s anamnézou mírného astmatu však může být normální, pokud ke zlepšení nedojde. Difuzní kapacita metodou jednoho dechu může pomoci odlišit astma od chronické obstrukční plicní nemoci. Spirometrii je vhodné provádět každý rok či dva, aby byl vývoj astmatu nemocného pod kontrolou.
Ostatní