Jean Paul Pierre Casimir-Perier (8. listopad 1847, Paříž – 11. březen 1907, tamtéž) byl francouzský politik. Byl premiérem Francie v letech 1893–1894 a prezidentem v letech 1894 až 1895.
Život Jeho rodina náležela k takzvaným republikánským dynastiím. Jeho praděd Claude Perier patřil k zakladatelům Banky Francie, jeho děd Casimir Pierre Périer byl premiérem v letech 1831–1832, jeho otec Auguste Casimir-Perier ministrem vnitra. Právě jako otcův tajemník na ministerstvu vnitra vstoupil Jean do politiky. Za ženu si vzal vlastní sestřenici Hélène Périerovou-Vitetovou.
V roce 1870 se zúčastnil války s Pruskem, v hodnosti kapitána.
V roce 1876 byl zvolen prvně do parlamentu. Navzdory rodinným tradicím se připojil k levici, konkrétně ke skupině Umírněných republikánů (Républicains modérés). Byl jedním z 363 účastníků republikánské rebelie proti monarchistickému prezidentovi Mac Mahonovi a jedním z 363 signatářů protestního manifestu. Rebelie vedla k definitivnímu prosazení republikánského pojetí státu. Na druhou stranu v roce 1883 Casimir-Pierre odmítl hlasovat pro vypovězení orleánských knížat vzhledem k osobním vazbám na orleánskou rodinu. Po přijetí zákona (26. června 1886) rezignoval na post poslance.
V letech 1890 až 1892 byl místopředsedou sněmovny, v roce 1893 byl zvolen jejím prezidentem. Dne 3. prosince se stal premiérem a zároveň vedl ministerstvo zahraničních věcí. Během jeho premiérství byl v březnu 1894 vydán dekret o bezpečnosti a ochraně zdraví. V květnu 1894 podal demisi, mj. kvůli neschopnosti zkrotit anarchistický terorismus. Záhy byl znovu zvolen předsedou sněmovny. Opět si však funkce dlouho neužil, neboť po zdařeném anarchistickém atentátu na prezidenta Sadi Carnota byl zvolen jeho nástupcem.
Stalo se tak podle francouzské ústavy tři dny po atentátu, dne 27. června 1894 na zasedání parlamentu, složeného ze senátu a poslanecké sněmovny. Jeho vítězství bylo jasné hned při prvním hlasování, ke zvolení bylo zapotřebí 423 hlasů, Casimir-Périer jich obdržel 451. Jeho jediným vážnějším soupeřem byl Charles Dupuy.
Jeho prezidentství trvalo pouze šest měsíců. Svou nečekanou rezignaci zdůvodnil tak, že Dupuyova vláda ho ignorovala, ministři s ním nekonzultovali přijímaná rozhodnutí a neinformovali ho o politických událostech, zejména v zahraniční politice. Historici však za možnou skutečnou příčinu označují Dreyfusovu aféru, v níž se Casimir-Périer stal terčem tvrdých útoků levice, zejména Jeana Jaurèse. Jeho půlrok ve funkci je stále nejkratším prezidentským mandátem ve francouzské historii.
Po demisi zcela opustil politiku a věnoval se podnikání, zejména v oblasti těžařství (společnost Anzin). Zemřel 11. března 1907 v Paříži na anginu pectoris.
Odkazy
Reference
Literatura Světozor č. 33, ročník XXVIII (1894)
Externí odkazy
Kategorie:Premiéři Francie Kategorie:Prezidenti Francie Kategorie:Narození v roce 1847 Kategorie:Úmrtí v roce 1907 Kategorie:Francouzští politici Kategorie:Muži Kategorie:Narození 8. listopadu Kategorie:Úmrtí 11. března Kategorie:Narození v Paříži Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu čestné legie