Libkovice () jsou bývalá obec v severozápadních Čechách v okrese Most v Ústeckém kraji. Obec ležela podél Lomského potoka zhruba 1,5 kilometru severovýchodně od obce Mariánské Radčice v nadmořské výšce 251 metrů. Výměra k. ú. Libkovice u Mostu činí 748 hektarů. Libkovice byly posledním souvislým sídelním útvarem v této oblasti, který byl zlikvidován kvůli těžbě hnědého uhlí. Ke zboření obce došlo přes silný odpor občanské společnosti (Hnutí DUHA, Greenpeace aj.) v roce 1992. Poslední pozůstatek po obci – kostel svatého Michaela – byl srovnán se zemí o deset let později. V prostoru k těžbě nakonec nikdy nedošlo. Dnes jsou Libkovice jako místní část a katastrální území součástí obce Mariánské Radčice.

Název Název vesnice byl odvozen z osobního jména Libek (Ľubek) ve významu ves lidí Libkových. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: Lubcouiz (1186), in Lubtitz (1209), Lubcowitz (1240), Luczkowicz (1340), Lucwicz (1341), Lukuicz a Lugucz (1352), Luknicz a Lignicz (1369), Luknicz a Luguicz (1384/1385), Luknicz a Lugnicz (1399), Luknicz (okolo roku 1405), Likwjczy (1575), Likwitz (1787), Liquitz a Likwitz nebo Likowitz (1833)..

Historie náhled|vlevo|Pohled na zaniklé Libkovice náhled|vlevo|Zatopená cesta z Mariánských Radčic do Libkovic

První písemná zmínka o vesnici pochází již z roku 1186 v listině knížete Bedřicha. V roce 1209 potvrdil pražský biskup Daniel oseckému klášteru desátky z Libkovic. Opat tohoto kláštera Slavko koupil kolem roku 1240 od Hrabišiců část vsi s příslušenstvím, které tvořily dva mlýny, vinice, les a rybník. Ves pak zůstala v majetku kláštera až do zrušení poddanství v roce 1848.

Po roce 1850 se Libkovice staly osadou Mariánských Radčic, ale posléze se osamostatnily. V letech 1850–1896 byly součástí okresu Teplice, v letech 1896–1960 se nacházely na území okresu Duchcov a od roku 1960 jsou součástí okresu Most.

Tradiční obživou obyvatel bylo zemědělství, především chov dobytka. Teprve v poslední třetině 19. století došlo v okolí k rozvoji uhelného dolování a tím i k demografickým a ekonomickým změnám v Libkovicích. V roce 1884 byl otevřen důl u Mariánských Radčic, roku 1889 Jan I v Lomu a další. Rostl počet obyvatel a tradiční německá obec se začala novými příchozími z vnitrozemí počešťovat. Učitelem a významným organizátorem života zdejší české menšiny byl tehdy Václav Freiman, pozdější poslanec parlamentu a prvorepublikový předseda okresní správní komise v Duchcově.

náhled|Letecký snímek (1953)

Během 1. republiky zde vznikla cihelna, sklárna a továrna na keramické zboží. Během druhé světové války byl v Libkovicích zřízen zajatecký tábor. Po válce tento tábor sloužil jako sběrný pro osoby určené k odsunu. Byli zde zadržováni rovněž němečtí cisterciáčtí mniši z blízkého Oseka (včetně opata Eberharda Harzera), kteří byli určeni k odsunu ač během celé války se nijak neprovinili. Do roku 1989 byla v Libkovicích věznice.

V roce 1987 bylo rozhodnuto o demolici obce, kterou nezvrátily ani společenské změny po roce 1989. Úřady vydaly demoliční výměr jen několik měsíců po revoluci a podstatná část obce byla navzdory protestům postupně zbořena v letech 1991–1993, aby uvolnila prostor pro rozšíření těžby uhlí státního podniku Doly Hlubina. Osud obce neodvrátila ani blokáda, konaná zde od 1. prosince 1992. Ještě v prosinci si přijel situaci na místo samé prohlédnout i prezident Václav Havel. Po tříměsíčním zákazu bourání vydaném tehdejším ministrem průmyslu a obchodu Vladimírem Dlouhým byl v květnu 1993 vydán opětovný příkaz k demolicím. Následovala jej vyhrocenější blokáda, při níž došlo i k fyzickým konfrontacím. Na základě těchto událostí byl ředitel státního podniku Doly Hlubina pan Stružka ministrem Dlouhým odvolán a až do října 1993 se nebouralo. 13. října 1993 zbouraly buldozery podstatnou část libkovické hlavní ulice, po nichž následoval další, neúspěšný pokus o blokádu. Nového roku se dočkal jen kostel a dalších 15 domů. Kostel byl navzdory slibu nového vlastníka Mostecké uhelné, že jej zachová a nechá zastřešit, v srpnu 2002 nakonec stržen rovněž. Spor o zbourání Libkovic a zdejší blokáda se staly jednou z formujících událostí soudobého českého ekologického hnutí. Po tamním neúspěchu se pozornost občanských sdružení přesunula na obce, jež jsou další v řadě – zejména na město Horní Jiřetín.

náhled|Letecký snímek střední části bývalé obce (2023)

Paradoxně se uhlí v těchto místech nikdy netěžilo, protože se území bývalé obce nachází již za hranicí dobývacího prostoru stanoveného územními limity těžby schválenými českou vládou v roce 1991.

Bourání obce a boj místních obyvatel za její záchranu zachytil fotograf Ibra Ibrahimovič v seriálu černobílých fotografií nazvaným Libkovice, svědomí severu. Jeho snímky jsou také součástí knihy Libkovice: Zdař bůh.Susan Gockeler, Ibra Ibrahimovič a Hester Reeve: Libkovice: Zdař bůh. Divus, 1997. 175 s.

V roce 2019 na území bývalé obce proběhl záchranný archeologický výzkum, během kterého došlo k odkrytí základů původního kostela, pohřebiště a základů několika budov.https://sever.rozhlas.cz/kostely-a-mesic-archeologicke-vyzkumy-v-byvalych-libkovicich-a-pozvanka-do-8026815https://www.hister.cz/index.php?btn=archeo&clanek=libkovice_2019

Obyvatelstvo Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1 794 obyvatel (z toho 914 mužů), z nichž bylo 1 138 Čechoslováků, 640 Němců, jeden příslušník jiné národnosti a patnáct cizinců. Kromě římskokatolické většiny zde žilo sedm evangelíků, deset členů církve československé, pět židů, dva členové nezjišťovaných církví a 908 lidí bez vyznání. Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 2 314 obyvatel: 1 435 Čechoslováků, 848 Němců, čtyři příslušníky jiné národnosti a 27 cizinců. Z nich se 1 230 hlásilo k římskokatolické církvi, třicet k církvím evangelickým, 57 k církvi československé, jeden k izraelské, šestnáct lidí patřilo k nezjišťovaným církvím a 980 jich bylo bez vyznání.

+ Vývoj počtu obyvatel a domů 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Obyvatelé 424 452 607 1 076 1 434 1 794 2 314 2 184 1 385 1 181 986 257 3 0 0 Domy 74 79 91 105 118 135 258 298 277 264 249 88 1 1 1

Pamětihodnosti náhled|Letecký snímek odkrytých základů kostela a přilehlých staveb (2022) Pseudorenesanční kostel svatého Michaela na návsi postavený v letech 1893–1895 za oseckého opata Siegla na místě zbořeného původního kostela svatého Mikuláše, kostel zbořen jako poslední zbytek Libkovic v roce 2002. Sloup Nejsvětější Trojice z roku 1739 přesunutý do Litvínova Socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1730 Čtyři výklenkové kaple zastavení Sedmi bolestí Panny Marie přemístěné ke kostelu ve Vtelně

Významní rodáci Antonín Kubálek – pianista Přemysl Freiman – režisér a televizní redaktor

Odkazy Reference

Literatura

Libkovice – 800 let, vydal MNV Libkovice 1986

Externí odkazy

Libkovice na serveru Zaniklé obce Českou vesničku vyhladilo fiktivní uhlí, Pavel Varský, idnes.cz, 10. listopadu 2005

Ceskatelevize.cz – Ztracené adresy – Libkovice + video Historie v terénu: Záchranný archeologický výzkum – Libkovice 2019

Kategorie:Vesnice v okrese Most Kategorie:Zaniklá sídla v okrese Most Kategorie:Zaniklá sídla v Mostecké pánvi Kategorie:Těžba hnědého uhlí v Česku Kategorie:Těžba v okrese Most Kategorie:Bývalé obce v Česku Kategorie:Mariánské Radčice