John Joseph Nicholson, známější jako Jack Nicholson, (* 22. dubna 1937 Neptune City, New Jersey) je americký herec, filmový režisér, producent a scenárista. Je všeobecně považován za jednoho z největších herců 20. století, často ztvárňoval charismatické rebely bojující proti společenským strukturám. Je trojnásobným držitelem ceny Americké filmové akademie Oscar, sedminásobným držitelem Zlatého glóbu a trojnásobným držitelem ceny BAFTA. Patří mu prvenství v počtu nominací na Oskara v historii této ceny, nominován byl celkem 12krát. V roce 1994 byl oceněn cenou AFI za celoživotní dílo. V roce 2010 odešel po natočení filmu Poznáš, až to přijde? do důchodu.
Známým se stal v roce 1969, kdy ztvárnil jednu z hlavních rolí ve filmu Bezstarostná jízda (Easy Rider). Po tomto úspěchu sehrál svou první hlavní roli ve filmu Malé životní etudy (Five Easy Pieces, 1970) režiséra Boba Rafelsona. Obě tyto role mu vysloužily nominaci na Oscara. Ocenění získal v kategorii nejlepší herec v hlavní roli za filmy Přelet nad kukaččím hnízdem (1976) a Lepší už to nebude (1998) a v kategorii nejlepší herec ve vedlejší roli ve filmu Cena za něžnost (1984). Další oscarové nominace obdržel za filmy Poslední eskorta (1973), Čínská čtvrť (1974), Rudí (1981), Čest rodiny Prizziů (1985), Jako nepoddajný plevel (1987), Pár správných chlapů (1992) a O Schmidtovi (2002). Do češtiny jej nejčastěji dabuje Alois Švehlík, před ním to byl Boris Rösner.
Mládí a vojenská služba John Joseph Nicholson se narodil 22. dubna 1937 v Neptune City v New Jersey. Matka byla tanečnice June Frances Nicholson (umělecké jméno June Nilson) a měla irské, anglické, německé a velšské předky. Nicholson se identifikoval jako Ir a přirovnával se k dramatikovi Eugeneovi O'Neillovi, kterého hrál ve filmu Rudí (1981). Matka se v roce 1936 provdala za italsko-amerického showmana Donalda Furcilla (umělecké jméno Donald Rose), ale vyšlo najevo, že už je ženatý s herečkou Shannon O'Connell. Životopisec Patrick McGilligan uvádí, že Nicholsonovým biologickým otcem byl pravděpodobně manažer June Eddie King (původně Edgar A. Kirschfeld).McDougal, Dennis (October 2007). Five Easy Decades: How Jack Nicholson Became the Biggest Movie Star in Modern Times. Wiley. S. 8, 278. . Dale jen McDougal (2007) Jiné zdroje naznačují, že si June Nicholson nebyla identitou otce jistá.
Jelikož bylo June pouhých 17 let a byla svobodná, její rodiče se dohodli, že Nicholsona vychovají jako své vlastní dítě a June bude považována za jeho sestru. V roce 1974 se o tom dozvěděli výzkumníci časopisu Time a informovali Nicholsona, že jeho „sestra“ June je ve skutečnosti jeho matka a jeho druhá „sestra“ Lorraine je ve skutečnosti jeho teta.
Nicholson vyrůstal v Neptune City v New Jersey. Před nástupem na střední školu se jeho rodina přestěhovala do Spring Lake v New Jersey. Navštěvoval nedalekou střední školu Manasquan High School. Na jeho počest je ve škole pojmenováno divadelní a dramatické ocenění. V roce 1954 se přestěhoval do Los Angeles v Kalifornii, kde bydlela June, o které si stále myslel, že je jeho starší sestra. Tam pracoval na částečný úvazek v obchodě s hračkami a také získal práci v animačním oddělení MGM Studios.
V roce 1957 se připojil ke Kalifornské letecké národní gardě. Po dokončení základního výcviku na letecké základně Lackland absolvoval víkendová cvičení a každoroční dvoutýdenní výcvik jako hasič přidělený k jednotce na letišti Van Nuys. Během berlínské krize v roce 1961 byl povolán na několik měsíců prodloužené aktivní služby a v roce 1962 byl propuštěn.McGilligan, Patrick (1996). Jack's Life: A Biography of Jack Nicholson. W. W. Norton & Company. S. 126, 219. ISBN 978-0-393-31378-9.Cumming, Calum (2014). Jack Nicholson. Bloomington, Author House. S. 18.
Profesní život
První role a úspěchy (1958–1969) vlevo|náhled|Nicholson jako Wilbur Force ve filmu Malý obchod hrůz (1960) Po studiu herectví ve skupině Players Ring Theater začal hrát malé role v divadle a v telenovelách. Ve filmu debutoval v nízkorozpočtovém teenagerském dramatu Cry Baby Killer (1958), kde ztvárnil titulní roli. Během následujícího desetiletí často spolupracoval s filmovým producentem Rogerem Cormanem. Corman Nicholsona několikrát režíroval, například ve filmu Malý obchod hrůz (1960), Havran (1963), Teror (1963) a Masakr na svatého Valentýna (1967). Často spolupracoval také s režisérem Monte Hellmanem na nízkorozpočtových westernech, dva z nich – Jízda v bouři (1966) a Střelba (1966) sice nezaujaly americké filmové distributory, ale dosáhly kultovního úspěchu na francouzské artové scéně a později je koupila televize.
Nicholsonův první velký herecký úspěch nastal, když se uvolnila role ve filmu Bezstarostná jízda (1969). Za roli alkoholika a právníka George Hansona získal svou první nominaci na Oscara. Film stál pouhých 400 000 amerických dolarů a stal se z něj kasovní trhák s tržbami 60 milionů amerických dolarů.Parker, John. Michael Douglas: Acting on Instinct, Hachette Book Group (2011) e-book Role byla původně napsána pro Ripa Torna, který ale z projektu po hádce s režisérem Dennisem Hopperem odstoupil.Hill, Lee. A Grand Guy: The Life and Art of Terry Southern. Bloomsbury, 2001.
Sláva a uznání (1970–1989) V roce 1970 si Nicholson zahrál po boku Karen Black ve filmu Malé životní etudy (1970). Oba byli za své výkony nominováni na Oscara. Nicholson hrál dělníka na ropné plošině Bobbyho Dupea a Black jeho přítelkyni servírku. Během měsíce po uvedení se film stal trhákem a z Nicholsona se stal „nový americký antihrdina“. Kritici začali spekulovat o tom, zda by se z něj mohl stát další Marlon Brando nebo James Dean. Jeho kariéra i příjem prudce stoupaly. Požádal svého nového agenta Sandy Breslera, aby mu hledal neobvyklé role, aby si mohl prohloubit své herecké dovednosti.McDougal (2007). S.130
V roce 1971 si zahrál v komediálním dramatu Tělesné vztahy (1971), které režíroval Mike Nichols a v němž hráli Art Garfunkel, Ann-Margret a Candice Bergen. Nicholson byl za roli nominován na Zlatý glóbus pro nejlepšího herce. Během natáčení navázal s Garfunkelem celoživotní přátelství. Když Garfunkel navštívil Los Angeles, ubytoval se v Nicholsonově domě v pokoji, který Nicholson žertem nazýval „apartmá Arthura Garfunkela“.McDougal (2007). S.127 vlevo|náhled|Saul Zaentz, Jack Nicholson, Louise Fletcher a Michael Douglas na udílení Oscarů v roce 1976 Ve filmu Hala Ashbyho Poslední eskorta (1973) hrál po boku Randyho Quaida a za roli získal na filmovém festivalu v Cannes cenu pro nejlepšího herce a byl nominován na svého třetího Oscara a Zlatý glóbus. V roce 1974 si zahrál soukromého detektiva Jakea Gittese v Polańského thrilleru Čínská čtvrť a byl znovu nominován na Oscara pro nejlepšího herce. Ve filmu dále hráli Faye Dunaway a John Huston a epizodní roli si zahrál také režisér Polański.
V roce 1975 ztvárnil Randlea P. McMurphyho ve snímku Přelet nad kukaččím hnízdem (1975). Film byl adaptací stejnojmenného románu Kena Keseyho, režíroval ho Miloš Forman a koprodukoval ho Michael Douglas. Nicholson představuje antiautoritářského pacienta v psychiatrické léčebně, kde se stává inspirativním vůdcem pro ostatní pacienty. Film získal devět nominací na Oscara a pět jich vyhrál, včetně Nicholsonova prvního ocenění za nejlepšího herce. Forman dovolil v průběhu celého filmu Nicholsonovi improvizovat, včetně většiny scén skupinové terapie.vpravo|náhled|Jack Nicholson v roce 1976|335x335pixelůVe stejném roce si zahrál s Marií Schneider ve filmu Michelangela Antonioniho Povolání: Reportér (1975). Nicholson ztvárnil novináře Davida Locka, který se během projektu v severní Africe rozhodne skončit s žurnalistikou a zmizí pod novou skrytou identitou. Bohužel se ukáže, že mrtvá osoba, jejíž identitu přijal, byl pašerák zbraní na útěku. Film se natáčel v Alžíru, Španělsku, Německu a Anglii. Získal kladné recenze a potvrdil Antonioniho pověst skvělého režiséra. Nicholson začal film natáčet podle nedokončeného scénářeCrist, Judith. "The Plot Slickens", New York Magazine, April 14, 1975, S. 76 a po jeho dokončení se mu film natolik líbil, že koupil světová práva a natočil vzpomínku na spolupráci s Antonionim.Chatman, Seymour; Duncan, Paul. Michelangelo Antonioni: The Investigation, Taschen (2004) S. 134
Jednou z nejvýznamnějších Nicholsonových rolí se stal scenárista Jack Torrance v adaptaci knihy Stephena Kinga Osvícení (1980) od Stanleyho Kubricka. Při přípravě na roli Nicholson čerpal ze svých vlastních spisovatelských zkušeností a málo spal, aby během natáčení působil autenticky. Také Kubrick umožnil Nicholsonovi improvizovat nad rámec scénáře.LoBrutto, Vincent. Stanley Kubrick: A Biography, Da Capo Press (1997) S. 420
Druhého Oscara Nicholson získal za roli astronauta v důchodu Garretta Breedlova ve filmu Cena za něžnost (1983) režiséra Jamese L. Brookse. V hlavních rolích se představily Shirley MacLaine a Debra Winger.
V plodné práci pokračoval i v 80. letech 20. století, kdy hrál ve snímcích Pošťák vždy zvoní dvakrát (1981), Rudí (1981), kde ztvárnil spisovatele Eugena O'Neilla, Čest rodiny Prizziů (1985), Hořkost (1986), Čarodějky z Eastwicku (1987), Vysíláme zprávy (1987) a Jako nepoddajný plevel (1987). Za role ve filmech Rudí, Čest rodiny Prizziů a Jako nepoddajný plevel získal tři nominace na Oscara. V Burtonově superhrdinském filmu Batman (1989) ztvárnil Jokera po boku Michaela Keatona v titulní roli. Film se stal mezinárodním hitem a lukrativní smlouva Nicholsonovi vynesla podíl z tržeb odhadovaný na 60 až 90 milionů dolarů. Tato role se stala jedním z určujících výkonů Nicholsonovy kariéry a byla všeobecně považována za roli, která zastínila Keatonova Batmana. vlevo|náhled|286x286pixelů|Jack Nicholson a Dennis Hopper na udílení Oscarů v roce 1992
Pokračování úspěšné kariéry (1990–1999) Za roli vášnivého plukovníka Nathana R. Jessupa ve filmu Pár správných chlapů (1992) o vraždě v jednotce americké námořní pěchoty získal svou desátou nominaci na Oscara.
V roce 1996 Nicholson znovu spolupracoval s režisérem Batmana Timem Burtonem na filmu Mars útočí! (1996), kde ztvárnil dvojroli prezidenta Jamese Dalea a lasvegaského developera Arta Landa. Film měl premiéru v prosinci 1996, sklidil smíšené recenze a v kinech propadl.
Třetího Oscara získal Nicholson za roli v třetím filmu režiséra Jamese L. Brookse Lepší už to nebude (1997). V romantické komedii ztvárnil Melvina Udalla, zlomyslně vtipného spisovatele s obsedantně-kompulzivní poruchou. Jeho filmová partnerka Helen Hunt, která hrála svobodnou matku a servírku z Manhattanu, jež se s Udallem přátelila, dostala Oscara za nejlepší herečku. Film byl kasovním trhákem, vydělal 314 milionů amerických dolarů a po Batmanovi se stal Nicholsnovým druhým nejvýnosnějším filmem. Ziskem třetího Oscara se zařadil po bok dalších herců, kteří mají na kontě tři sošky, kterými jsou Walter Brennan, Ingrid Bergman, Meryl Streep, Daniel Day-Lewis a Frances McDormand.
Pozdější role (po roce 2000) V roce 2001 obdržel Nicholson na 23. mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě Stanislavského cenu. Ve stejném roce si zahrál v detektivním dramatu od Friedricha Dürrenmatta Přísaha (2001), kde ztvárnil vysloužilého policejního detektiva Jerryho Blacka, který přísahá, že najde vraha mladé dívky. Za svůj výkon získal kladné hodnocení od kritiků. náhled|368x368pixelů|Nicholson v roce 2001