Schwarzenberská hrobka je hrobka rodu Schwarzenbergů v Domaníně v okrese Jindřichův Hradec. Nachází se poblíž katastru Třeboně II v třeboňském parku jihovýchodně od rybníka Svět, necelé 2 km od třeboňského Masarykova náměstí. Založil ji Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu (1799–1888) na podnět své manželky Eleonory Schwarzenbergové, rozené z Liechtensteinu (1812–1873). Stavba začala roku 1874 a byla dokončena roku 1877. V hrobce je uloženo 26 rakví. Od listopadu 2021 je hrobka ve správě Nadačního fondu Schwarzenberská hrobka v Domaníně, kterou k tomuto účelu založili Karel Schwarzenberg a Elisabeth Pezoldová, rozená Schwarzenbergová. Hrobka je přístupná veřejnosti.
Stavba hrobky Před stavbou hrobky byli od roku 1784 příslušníci hlavní větve Schwarzenberského rodu pohřbíváni v hřbitovním kostele sv. Jiljí v Třeboni (dnes v Domaníně) na hranici třeboňského a domanínského katastru (v přilehlém Třeboňském parku), jehož vnitřní prostor byl částečně upraven na rodovou hrobku. Ta už však nevyhovovala prostorově, ani hygienicky kvůli novým předpisům, které nařizovaly, že se musí pohřbívat do země, pokud nebude hrobka důsledně oddělena od sakrálního prostoru kostela, a také že se těla musí balzamovat před uložením do dvouplášťové rakve.
Původní projekt na stavbu hrobky navrhl významný rakouský architekt Friedrich von Schmidt (1825–1891) a poté ho podle místní problematiky podloží upravil Damasus Deworezky (1816–1891), knížecí stavitel, který se podílel na přestavbě zámku Hluboká. Stavbu řídil Karel Kühnel, místní knížecí stavitel. Pomáhali mu tesařský mistr Jan Stifter a stavitelský elév Ludvík Kindermann.
Práce na stavbě začaly 14. července 1874. Vybudoval se složitý odvodňovací systém hrobky, zapuštěný pod úroveň terénu. Vodu od stavby odváděl 60 cm široký a 2 m hluboký kanál. Omítku cihelného zdiva tvořila směs starého hašeného vápna, říčního písku, sádry a vodního skla, které zajišťovalo impregnaci. Cihly byly páleny ve zvláštní cihelně nedaleko na břehu Opatovického rybníka, při velmi vysokých teplotách, kdy docházelo k natavení pískových zrnek v cihelné hmotě, což jim zajišťovalo zvláštní rudohnědou barvu a vysokou tvrdost. Na ostění oken a dveří byl z Českého ráje a rakouských nalezišť dovezen mušlový vápenec. Kovolijecké prvky byly dodány převážně z kovolijecké dílny Petra Steffense, zřízené z bývalého kláštera ve Zlaté Koruně.
Stavba trvala 2 a půl roku a vyžádala si přes 251 000 zlatých. Hrobka byla vysvěcena dne 29. července 1877 pražským arcibiskupem Bedřichem Schwarzenbergem, bratrem knížete Jana Adolfa II.
V roce 1888 byla v blízkosti postavena fara a okolí bylo upraveno jako anglický park.
Popis hrobky Hrobka je postavena podle vzoru italského Campa Santa. Je to dvoupodlažní budova nad půdorysem pravidelného osmiúhelníku v novogotickém slohu s monumentálním dvouramenným schodištěm a předsunutou věží na severní straně. Schodiště vede ke vstupu do kaple Božského Vykupitele. Pod vstupem do kaple se nachází vstup do hrobky. Je příkladem neogotické sakrální architektury s upravenou orientací. Na přání zakladatele byly oba vstupy orientovány tak, aby byly obráceny k městu Třeboni (tedy na sever, nikoli na západ, jak je obvyklé).
Na makovici věže je nápis, sepsaný místním děkanem Františkem Touškem, na němž jsou zapsáni mimo jiné i hlavní dodavatelé stavby.
Samotná hrobka se nachází pod hladinou rybníka Svět, a proto je kolem ní vzduchový kanál široký 60 cm a hluboký 2 m. Má podle tehdejších předpisů vlastní vchod, malá neprůhledná okna a vnitřní cirkulaci vzduchu. V hrobce je také mramorový sarkofág, který vytvořil Alexandr Trippel v roce 1789 . Na třech deskách jsou zde vyryty texty smutečních telegramů, jež sem poslal císař František Josef I.
Kaple je zasvěcena Božskému Vykupiteli. Nachází se v ní novogotický oltář z bílého pískovce, sádry a mramoru zhotovený sochařem Josefem Pokorným. Oltář je obrácen na jih místo na východ podle přání Schwarzenbergů, kteří chtěli mít vchod obrácen k Třeboni. Okenní skla jsou šedočerně zbarvená, šedou barvu tvoří leptaný vzor, domalovaný černým dekorem. V létě jsou v kapli pořádány večerní koncerty a pěvecká vystoupení, vystupoval zde například Spirituál kvintet a houslový virtuos Václav Hudeček (2011).
Vlastnictví hrobky + Návštěvnost hrobky Rok Počet návštěvníků 2012 31 111 2013 27 504 2015 32 164 2016 33 489 2017 30 107
V roce 1947 byla hrobka zestátněna na základě zvláštního zákona zvaného Lex Schwarzenberg. Důvodem nebyla kolaborace s Němci během druhé světové války jako v případě většiny dalších konfiskací v této době, ale příliš velký rozsah majetku rodu Schwarzenbergů. Proti zestátnění hrobky podala soudní žalobu dědička rodu Alžběta Pezoldová (dcera Jindřicha Schwarzenberga, pravnučka stavebníka hrobky); okresní soud v Jindřichově Hradci žalobu zamítl. Po odvolání k Ústavnímu soudu však tento žadatelce 7. ledna 2009 vyhověl s odůvodněním, že zabavení hrobky představovalo porušení práva na ochranu rodinného života a vrátil případ zpět k okresnímu soudu. Tím byla hrobka z působnosti Lex Schwarzenberg vyňata a bylo zahájeno dědické řízení, ve kterém vznesli nárok jak Alžběta Pezoldová, tak Karel Schwarzenberg. V říjnu 2009 okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl, že právoplatným dědicem hrobky je Karel Schwarzenberg, proti čemuž se Alžběta Pezoldová rozhodla odvolat.http://www.sedmicka.cz/jindrichuv-hradec/clanek/kdo-zdedi-schwarzenberskou-hrobku-67305 Rozhodnutí okresního soudu, že jediným účastníkem dědického řízení po Adolfu Schwarzenbergovi může být pouze Karel Schwarzenberg, nikoliv Alžběta Pezoldová, zopakoval v červnu 2010 i krajský soud v Českých Budějovicích v otázce jiné žaloby Pezoldové, v níž si nárokovala pozemky přilehlé ke hrobce a tímto byla její žaloba zamítnuta s tím, že na nich nemá žádný zájem, protože po Adolfovi Schwarzenbergovi dědit nemůže.http://jindrichohradecky.denik.cz/zlociny-a-soudy/pozustalost-hrobka-schwarzenbergu20100607.html
Seznam pochovaných V hrobce se nachází 26 rakví. Ačkoliv jsou zde uložena těla Schwarzenbergů, srdce čtyř z nich se nacházejí ve zvláštních schránkách (urnách) v hrobce srdcí v kapli svatého Jana Nepomuckého kostela sv. Víta v Českém Krumlově. Jedná se konkrétně o tyto krumlovské vévody a jejich manželky: 1. Jan (Johann) Nepomuk I. (1742–1789), 10. vévoda krumlovský 2. jeho žena Marie Eleonora, rozená z Öttingen-Wallersteinu (1747–1797) 3. Josef II. (1769–1833), 11. vévoda krumlovský 4. jeho žena Paulina Charlotta, rozená z Arenbergu (1774–1810) Srdce dítěte kněžny Eleonory, "malého prince", jenž tragicky zahynul při nehodě kočáru, je pochováno zvlášť zde v kryptě.
Seznam pochovaných podle data úmrtí První pohřeb se konal den po vysvěcení 30. července 1877, po převozu z hřbitovního kostelíka sv. Jiljí bylo v hrobce uloženo patnáct zesnulých knížat a kněžen, princů a princezen. V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených. Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Schwarzenbergů, žlutě manželky, pokud zde byly pohřbeny. Červeně jsou zvýrazněna knížata a zeleně osoby, které byly původně pohřbeny u kostela nebo v kostele sv. Jiljí v Domaníně u Třeboně. V seznamu figuruje i Edmund Černov, který zahynul na moři, má zvláštní číslování a je označen modře. Generace jsou počítány od Erkingera ze Schwarzenbergu (1362–1437), který byl v roce 1429 povýšen do stavu svobodných pánů. U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela.
Po-řadí Ge-ne-ra-ce Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky Datum a místo úmrtí Matka 1. 13. Marie Eleonora ze Schwarzenbergu 13. 5. 1748 Vídeň Josef I. Adam ze Schwarzenbergu 25. 12. 1722 Vídeň – 17. 2. 1782 Vídeň Původně byla pohřbena ve hřbitovním kostele sv. Jiljí v Domaníně, do nové hrobky byla rakev s ostatky uložena 30. 7. 1877. Nadační dáma z Monsu. 3. 5. 1786 Vídeň Marie Terezie z Liechtensteinu 28. 12. 1721 – 19. 1. 1753 Vídeň 2. 13. Marie Terezie ze Schwarzenbergu 30. 4. 1747 Vídeň Josef I. Adam ze Schwarzenbergu 25. 12. 1722 Vídeň – 17. 2. 1782 Vídeň 11. 5. 1772 Vídeň: Zikmund z Goëssu 1. 8. 1723 – 15. 7. 1796 Původně byla pohřbena ve hřbitovním kostele sv. Jiljí v Domaníně, do nové hrobky byla rakev s ostatky uložena 30. 7. 1877. 21. 1. 1788 Marie Terezie z Liechtensteinu 28. 12. 1721 – 19. 1. 1753 Vídeň 3. 14. František de Paula ze Schwarzenbergu 30. 5. 1773 Vídeň Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu (č. 4) Původně byl pohřben ve hřbitovním kostele sv. Jiljí v Domaníně, do nové hrobky byla rakev s ostatky uložena 30. 7. 1877. 3. 2. 1789 Vídeň Marie Eleonora z Oettingen-Wallersteinu (č. 6) 4. 13. Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu střed|150 px 3. 7. 1742 Postoloprty Josef I. Adam ze Schwarzenbergu 25. 12. 1722 Vídeň – 17. 2. 1782 Vídeň 14. 7. 1768 Vídeň-Schönbrunn: Marie Eleonora z Oettingen-Wallersteinu (č. 6) Původně byl pohřben 8. 11. 1789 ve hřbitovním kostele sv. Jiljí v Domaníně, do nové hrobky byla rakev s ostatky uložena 30. 7. 1877. Jeho srdce bylo uloženo v hrobce srdcí v kapli sv. Jana Nepomuckého v kostele sv. Víta v Českém Krumlově. 5. kníže ze Schwarzenbergu a 10. vévoda krumlovský (1782–1789). Zemřel ve věku 47 let na zápal jater. 5. 11. 1789 Hluboká nad Vltavou (zámek) Marie Terezie z Liechtensteinu 28. 12. 1721 – 19. 1. 1753 Vídeň 5. 14. Alžběta Tereza ze Schwarzenbergu 11. 9. 1778 Vídeň Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu (č. 4) Původně byla pohřbena ve hřbitovním kostele sv. Jiljí v Domaníně, do nové hrobky byla rakev s ostatky uložena 30. 7. 1877. 8. 10. 1791 Hluboká nad Vltavou Marie Eleonora z Oettingen-Wallersteinu (č. 6) 6. (13.) Marie Eleonora z Oettingen-Wallersteinu 22. 5. 1747 Wallerstein Filip Karel z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Wallersteinu 17. 3. 1722 Augsburg – 14. 4. 1766 Wallerstein 14. 7. 1768 Vídeň-Schönbrunn: Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu (č. 4) Původně byla pohřbena ve hřbitovním kostele sv. Jiljí v Domaníně, do nové hrobky byla rakev s ostatky uložena 30. 7. 1877. Její srdce bylo uloženo v hrobce srdcí v kapli sv. Jana Nepomuckého v kostele sv. Víta v Českém Krumlově. Kněžna ze Schwarzenbergu. Narodily se jí následující děti: 1. Josef II. (1769–1833; č. 11) 2. Jan (1770–1779; pohřben v hrobce v augustiniánském kostele ve Vídni) 3. Karel I. Filip (1771–1820; pohřben v kostele sv. Jiljí v Domaníně u Třeboně, později ve Schwarzenberské hrobce na Orlíku), zakladatel schwarzenberské sekundogenitury, tzv. orlické větve 4. Antonín (1772–1775; pohřben v hrobce v augustiniánském kostele ve Vídni) 5. František (1773–1789; č. 3), dvojče 6. Arnošt (1773–1821), dvojče 7. Bedřich (1774–1795; pohřben v kostele sv. Vavřince ve Weinheimu) 8. Marie Karolína, provd. z Lobkowicz (1775–1816; pohřbena v Lobkowiczké hrobce v Roudnici nad Labem) 9. Eleonora Karolina (1777–1782; pohřbena v hrobce v augustiniánském kostele ve Vídni) 10. Marie Alžběta (1778–1791; č. 5) 11. Marie Terezie, provd. z Fürstenbergu (1780–1870; pohřbena ve Fürstenberské hrobce v Altweitře) 12. Jan (1782–1783; pohřben v hrobce v augustiniánském kostele ve Vídni)