Jako vyjmenovaná slova (zastarale vyňatá slova nebo vybraná slova) bývají označovány skupiny českých nebo slovenských slov domácího původu, v jejichž kořenech se po obojetné souhlásce píše y (ý). Ypsilon se užívá v kořenech tvarů vyjmenovaných slov a ve slovech, která obsahují tentýž kořen, tj. jsou od nich odvozená nebo s nimi příbuzná. Kromě kořenů je ve vyjmenovaných slovech obsažena i předpona vy-/vý-. Vlastní jména se mohou od obecných pravidel odchylovat (např. Syrovátka i Sirovátka).
Vyjmenovaná slova v češtině
Historie a vývoj Původně se hlásky i a y lišily výslovností, v současné době se tento rozdíl zachoval již jen v některých nářečích. Proto jsou vyjmenovaná slova odedávna součástí Pravidel českého pravopisu, uváděna byla ve vydáních z let 1902, 1913, 1941, 1957, 1993. Jako nejstarší zdroj jsou uváděna Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví z roku 1902, jejichž autorem byl Jan Gebauer, kde však slova nebyla zvlášť vyňatá, ale jen uvedená v běžném abecedně řazeném slovníku.
Pravidla z roku 1913 již obsahovala stručný výčet: „Kromě toho jest nutno některá slova, v nichž se píše y(ý), prostě si pamatovati. Jsou to tato: obyčej, babyka, Bydžov, bystrý (bystřina, Bystřice), kobyla; kopyto, pykati, pysk, zpytovati, pytel, třpytiti se; hmyz, mys, mysl (mysliti, myšlenka, myslivec, smysl, Nezamysl, Litomyšle), myš; vydra, povyk, zvyk (obvyklý), vyza, vyžle; usychati (vysychati atd.), syčeti (sykot), syn, syrob, sysel, sytý (sytiti); polykati, lysý (lysina, lyska), lyže, plyn (plynouti), slynouti, Volyň; jazyk (jazýček), brzy, nazývati.“
Seznam vyjmenovaných slov uváděný ve školních učebnicích se časem vyvíjí. Zastaralá slova jsou nahrazována živějšími slovy s týmž kořenem, jsou doplňována chybějící slova, jsou přidávána příbuzná slova, jejichž příbuznost novějším generacím není zřejmá, atd. Rozdíly mohou být i mezi různými učebnicemi z téže doby. Seznamy vyjmenovaných slov bývají zpravidla doplňovány i příklady příbuzných slov, zaměnitelných nepříbuzných slov, nevyjmenovaných slov, v nichž často lidé dělají chyby, atd.
Obojetné souhlásky Ještě podle bratrského pravopisu byly hlásky S, Z a C tvrdé. Josef Dobrovský však v Zevrubné mluvnici jazyka českého (1809) překlasifikoval C na měkkou souhlásku a S a Z na obojetné.Dotaz týdne, 13/2009 , Ústav pro jazyk českýJosef Dobrovský: Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache (Zevrubná mluvnice jazyka českého) 1809
Ve druhé polovině 20. století lingvisté několikrát upozornili, že Dobrovského klasifikace je mylná a C je ve skutečnosti obojetnou souhláskou.Robert Adam: Bezkopcý úval známý svými hicy předlohou skici mistra Kopanici, Naše řeč, 2003 Podle aktuálně platného pravopisu se však ve slovech českého původu píše po C tvrdé y jen ve dvou typech případů: podstatná jména podle vzoru hrad končící v prvním pádu na C (tácy, kecy) a trojvýchodná přídavná jména (bezkopcý). Pokud by v budoucnu C bylo překlasifikováno na obojetnou souhlásku, což jazyková poradna ÚJČ považuje za odůvodněné a pravděpodobné, dotklo by se to pravděpodobně především slov podle vzorů předseda a žena (Nohavica, skica), které by pak nepodléhaly měkkým podvzorům.
Podle nynější konvence obojetnými souhláskami v češtině jsou: B, F, L, M, P, S, V, Z. Na zapamatování obojetných souhlásek se užívá mnemotechnická pomůcka BeFeLeMe Pes Se VeZe.Co jsou vyjmenovaná slova?, Slovníček pojmů z literatury a mluvnice, web Český jazyk.cz, Ing. Tomáš Souček, posl. aktualizace 27. 4. 2008 Na základních školách se žáci učí stále vyjmenovaná slova v určitém pořadí, ovšem nové didaktické postupy od pořadí upouštějí.
Hláska f se v domácích českých slovech vyskytuje zcela výjimečně, vesměs v citoslovcích, slovech zvukomalebného původu a jen v několika málo jiných (doufat, zoufat). V domácích slovech se v kořenech slov po f ypsilon nepíše. Slova fyzika, refýž, zefýr apod. nejsou slova (původem) domácí.
Jako obojetné souhlásky se v české gramatice chovají také w a x, po nichž v závislosti na skloňovacím vzoru může následovat i nebo y. V domácích slovech se však nevyskytují.
Seznam vyjmenovaných slov
B by (→ aby, kdyby, bych, byste atd.) být být (existovat) × bít (tlouct) dobýt (zmocnit se) × dobít (baterii, zvěř) nabýt (získat) × nabít (náboj) zbýt (zůstat) × zbít (zmlátit) Slova bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, zbytek jsou také odvozená od slova býtJako odvozená jsou například vypsána v příručce , ale tato souvislost už není zcela zřejmá, pročež se zpravidla uvádějí zvlášť. bydlit etymologicky původnějším tvarem je ovšem bydlo bydlo (příbytek) × bidlo (tyč) obyvatel byt příbytek nábytek dobytek (zbytek) obyčej (obyčejný) toto slovo má původ ve stejném základu jako „obvyklý“, v však zde splynulo s b bystrý (→ Bystrá, Bystrá nad Jizerou) bylina (→ býložravec, Brumov-Bylnice) býlí (plevel) × bílí (zbarveni bíle) pelyněk černobýl, celík zlatobýl kobyla (→ Kobylnice, Kobylí) býk (→ Býkovice) Přibyslav (babyka) babyčka (malá babyka) × babička (prarodič)
vlastní jména Bydžov Býchory Byseň Přibyslav, Přibyslavice Bylany Hrabyně Rabyně Byšice Kobylisy Zbyněk Zbyšek Radobýl Hlubyně Obyčtov Zbýšov Býšť Bystřice (Nová Bystřice, Bystřice nad Pernštejnem)
mezi vyjmenovaná slova nepatří Byteš – město Velká Byteš bylo roku 1924 oficiálně přejmenováno na Velká Bíteš, do té doby bylo uváděno ve vyjmenovaných slovech
Názvy Nedabyle, Třebýcina, Třebýcinka, ZbyslaviceZbyslavice. Český úřad zeměměřický a katastrální: Veřejný dálkový přístup – vyhledávání obce, Zbytiny nejsou v mluvnické literatuře mezi vyjmenovanými slovy uváděny.
F Žádné slovo českého původu s y po f v kořeni slova neexistuje. Některé učebnice nebo přehledy ale uvádějí jako vyjmenovaná i některá zdomácnělá slova cizího původu, například fyzika chlorofyl refýž zefýr – západní vánek × zefír – tkanina
L slyšet mlýn mlít (koncovka vzoru třít) blýskat se polykat plynout (plyn) plýtvat vzlykat lysý lýtko lýko lýčený (z lýka) × líčený (předstíraný, malovaný) ale lísat se, lišaj, lišej lyže (slovo přejaté z ruštiny) ližina (trámec) odvozeno od již neužívaného slova líha pelyněk plyš (slynout) ale slinout, slinovat (stlačením nebo spečením pevně spojit drobnější částice)Slovo v kostce: Slinovat, slínInternetová jazyková příruča: Slín (plytký) (vlys) vlis (k vlisovat) × vlys (ozdobný pruh na stěně)
vlastní jména Volyně (Volyňka), dříve uváděna též Volyň Lysolaje (příbuzné s lysý)
mezi vyjmenovaná slova nepatří lišaj, ve 30. a 40. letech 20. století byla ve slovnících správná podoba lyšaj, Pravidla českého pravopisu z roku 1957 již uvádějí jedinou správnou podobu lišaj
Názvy Lysice, Lysovice, Lysůvky, Lysec a Lyžbice nejsou v mluvnické literatuře mezi vyjmenovanými slovy uváděny.
M my my všichni × mi (mně) mýt (→ mýdlo, myčka, umyvadlo) mýt (čistit) × mít (vlastnit) mýval (zvíře) × míval (měl) myslet i myslit mýlit se hmyz myš hlemýžď mýtit vymýtit (vykácet) × vymítat (vypuzovat např. ďábla; příbuzné s vymetat, promítat atd.) zamykat smýkat (→ smýčit, smyčec) dmýchat chmýří nachomýtnout se (mýto) (mykat) (mys) (sumýš)
vlastní jména Nezamyslice Litomyšl Kamýk Vysoké Mýto (odvozené od mýto) Přemysl (→ Nezamysl, Křesomysl apod.) mezi vyjmenovaná slova nepatří
Názvy Grešlové Mýto, Myštěves, Myslín, Myštice, Radomyšl, Nemyčeves, Horní Myslová, Kostelní Myslová, Mysletice, Mysliboř, Myslibořice, Mysletín, Myslkovice, Nemyšl, Podmyče, Vémyslice, Všemyslice, Onomyšl nebývají v mluvnické literatuře mezi vyjmenovanými slovy uváděny.
P pýcha pýchavka je, stejně jako pýcha, odvozená ze zaniklého slovesa pýchati (dout, foukat) × píchat (bodat) pytel pysk × pisk (pískot, základ ptačího pera) netopýr slepýš slepýš (plaz) × slepíš (lepidlem) pyl opylovat (oplodňovat pylem) × opilovat (obrousit) kopyto klopýtat třpytit se zpytovat (→ přípona -zpyt) pykat pikaná (dětská hra), pikola, pikat (slovo možná onomastického původu z citoslovce pik, piky piky na hlavu,Jiří Rejzek: Český etymologický slovník, LEDA Voznice, 2001 popř. může souviset se slovem pikle nebo pocházet z němčiny) Příruční slovník jazyka českého z r. 1944–1948 uváděl i pro dětskou hru tvar „pykat“, Slovník spisovného jazyka českého z roku 1960 začal obě slova pravopisně rozlišovat. pýr pýřit se čepýřit se pýří (chmýří) pyj
vlastní jména Chropyně Pyšely Přepychy Spytihněv mezi vyjmenovaná slova nepatří
Název Pyšel není v mluvnické literatuře mezi vyjmenovanými slovy uváděn.
S syn sytý (→ sycený, Nesyt) sýr sýrový (ze sýra) × sírový (ze síry) syrový syrý (syrový) × sirý (opuštěný) sychravý usychat i usýchat sýkora sýček (→ sýc) sysel syčet sypat (→ sýpka)
vlastní jména Bosyně Sychrov původní název mnoha Sychrovů je Sichrov
do vyjmenovaných slov (již) nepatří sirob, sirup (do změny v roce 1957 bylo v pravidlech pravopisu uvedeno jako syrob a syrup pod vlivem mylného etymologického výkladuVyjmenovaná slova, Internetová jazyková příručka, Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, v. v. i., 2008) sípat (chraptět) sivý (šedivý) osyka – strom topol osika, Pravidla českého pravopisu a mluvnice do 30. let 20. století uváděla tvar osyka, protože se samohláska i po s, z, c od 16. stol. vyslovovala široce a psala se y
V vy, vykat vysoký výška × vížka (věžička) výt výt (pes vyje) × vít (vinout) výskat výskat (jásat) × vískat (probírat se někomu ve vlasech) zvykat žvýkat vydra výr výr (sova) × vír (krouživý pohyb) vyžle, (původně plemeno loveckého psíka, později přeneseně pes-strašidlo a poté hubené dítě) povyk výheň
předpony vy- a vý- například vy-setý (mák) visutý (visící) × vysunutý cavyky vyza kavyl
vlastní jména Výpřež (předpona vy-, odvozeno ze slovesa vypřahati) Výtoň (předpona vy-, odvozeno ze slovesa vytnout) Vyškov (odvozeno od slova vysoký) Vysočany (odvozeno od slova vysoký) Vyšehrad (odvozeno od slova vysoký) Vyžlovka (odvozeno od slova vyžle)
do vyjmenovaných slov nepatří viklat, zviklat (zbavit jistoty) Vizovice
Z brzy brzičko (přípona -ičko, jako mal-ičko) jazyk (→ jazylka) nazývat (se) (→ ozývat se, vzývat) zívat (únavou) → nazívat se (často zívat)
vlastní jména Ruzyně
Vyjmenovaná slova ve slovenštině
Ve slovenštině se za obojetné souhlásky považují b, m, p, r, s, v, z, případně i f. Oproti češtině je mezi nimi tedy navíc r. Hláska l se sice neuvádí mezi obojetnými souhláskami, ale k vyjmenovaným slovům je připojen seznam výjimek, v nichž se po l píše tvrdé y.
B by, aby, keby, byľ, bystrý, Bystrica, Bytča, byť (existovať), bydlisko, bývať, dobytok, obyčaj, obyčajný, kobyla, býk, bylina, byvol, dobyť, bytosť, byt, obytná, bydlo, byt, bystrina, obývať, obyvateľ, prebývať, zbytočný, výdobytok, dobýjať
M my, mykať, pomykov, odomykať, zamykať, odmykať, mýliť sa, mýlka, omyl, myslieť, myseľ, myšlienka, zmysel, výmysel, priemysel, myť, umyť, umývať, pomyje, mydlo, Myjava, smyk, priesmyk, šmýkať sa, šmyk, myš, mýto, hmýriť sa, hmyz, žmýkať, mys, priesmyk, vymyslieť
P pyšný, pýšiť sa, pýcha, prepych, pýtať sa, opýtať sa, vypýtať sa, pytač, dopyt, pýr, pýriť sa
R ryba, rýchly, rys, ryť (rozrývať), rýpať, rýľ, úryvok, hrýzť, ohryzok, kryť, úkryt, strýc, strýko, stryná, ryža, bryndza, koryto, korytnačka, ryčať, kryštál, rým, rytier, kryha
S syn, syr, syrový, sýty, nasýtiť (sa), nenásytný, dosýta, sypať, sypký, osýpky, zásyp, syčať, sykať (vydávať zvuk), sýkorka, syseľ, vysychať, sychravý
V vy-/vý- (předpona), výskyt, vysoký, výška, zvyšok, zvyk, vy (zájmeno), vykať, vydra, vyhňa, výr (sova), výskať, vyžla (psí plemeno), vyť (vydávat zvuk), vyza (sladkovodní jeseterovitá ryba)
Z jazyk, jazyčný, jazyčnica, nazývať (sa), ozývať (sa), pozývať, prizývať, prezývať, vyzývať, vzývať
Výjimky po „L“