Marie svobodná paní Ebner z Eschenbachu, roz. hraběnka Dubská z Třebomyslic (13. září 1830, ZdislaviceMatriční záznam o narození a křtu u Kroměříže – 12. března 1916, Vídeň), byla moravská šlechtična z hraběcího rodu Dubských z Třebomyslic a rakouská spisovatelka německého jazyka. Je považována za jednu z nejvýznamnějších německy píšících autorek 19. století, mimo jiné byla dvakrát nominována na Nobelovu cenu za literaturu.

Život vlevo|náhled|Marie Dubská v dívčím věku Dětství Pocházela ze šlechtického hraběcího rodu Dubských z Třebomyslic. Narodila se na zámku ve Zdislavicích na Kroměřížsku jako Marie Dubská, dcera barona Františka Josefa Dubského z Třebomyslic (1784–1873), roku 1843 povýšeného do hraběcího stavu, a jeho druhé manželky, saské baronky Marie von Vockel, vyznáním protestantky. Jeden z jejích šesti sourozenců, Viktor Dubský z Třebomyslic, byl generál rakouské armády a diplomat.

Matka jí zemřela dva týdny po porodu. Přilnula ke své první nevlastní matce, Eugénii z Bartensteinu (1808–1837), která ovšem zemřela v dívčiných sedmi letech. Její raná výchova byla svěřena dvěma moravským chůvám Josefě Navrátilové a jisté Aničce (N.N.), která jí vyprávěla české pohádky. Dále měla německou a francouzskou guvernantku. Na německou výchovu dbala také třetí nevlastní matka, všestranně vzdělaná hraběnka Xaverina Kolovrat-Krakovská (1808–1869), která ji uvedla do vídeňské společnosti, seznamovala s tamním divadelním a koncertním repertoárem a podporovala ji v literární činnosti. Mimo jiné ji v roce 1840 seznámila s rakouským spisovatelem a dramatikem Franzem Grillparzerem, který rozpoznal její talent a všemožně ji podporoval.

V 11 letech bylo Marii svěřeno pořádání rodinné zdislavické knihovny po babičce Dubské, ve Zdislavicích rodina trávila každé léto. Marie se začala zajímat o nejrůznější obory vědění a tíhla k metafyzice. Společnicí jí tam bývala teta Helena Dubská.

Ve čtrnácti letech vytvořila své první literární dílo, drama s námětem z francouzských dějin. Zatímco její první dramatické pokusy neuspěly, brzy se prosadila povídkami, novelami a romány. Tyto už publikovala pod jménem Ebner-Eschenbachová, poté co se v roce 1848 provdala za syna dědečkovy sestry o patnáct let staršího barona Moritze Ebner-Eschenbacha (1815–1898) a odstěhovala se s ním do Znojma.

Manželství Když se Marie provdala, manžel sloužil jako nadporučík v c. k. rakouské armádě a na c. k. ženijní akademii v Louce u Znojma vyučoval fyziku a chemii. vlevo|náhled|Portrét Marie von Ebner-Eschenbach od Marie Müllerové, 1891 Od roku 1856 střídavě a od 1868 trvale bydleli ve Vídni. Jejich manželství bylo bezdětné. Moritz přivedl Marii k zájmu o přírodní vědy, zejména fyziku, do které ji zasvěcoval fyzik Ernst Mach. Marie se mohla plně věnovat svým zálibám, například mechanice. Ve Vídni se vyučila hodinářství a sbírala kapesní, nákrční a stolní hodinky. Sbírku z velké části odkázala chudobinci ve Zdislavicích, odkud byla předána do Muzea hodin ve Vídni. Dále Marie pod vlivem rodinného přítele, admirála Tegetthoffa, studovala námořní navigaci, námořní válečnictví, ale také telegraf či elektřinu. Za to byla jmenována korespondenční členkou Rakouské akademie věd a umění.

Náměty pro své příběhy čerpala ze společnosti Vídně, kde žila většinu roku, a z okolí Zdislavic, Lysic a Hoštic, kam jezdila každé léto za svou rodinou, a do zámeckého parku, kde napsala své prvotiny. Na zámku v Lysicích je po ní rovněž pojmenována knihovna, a je zde vystavena její oslavná báseň na kouření, kterou zde údajně napsala. Kromě němčiny, v níž psala, ovládala i češtinu a francouzštinu, jíž doma mluvil její otec. Její literární dílo se vyznačuje mj. bohatstvím aforismů, z nichž sestavila celou sbírku. K jejím známým aforismům patří „Vyhraj, ale netriumfuj!“, „Chytrá žena má miliony přirozených nepřátel – všechny hloupé muže“ nebo „Většina lidí potřebuje víc lásky, než si zaslouží“. náhled|Marie Ebner-Eschenbachová v mladším věku Roku 1898 získala jako první žena císařské vyznamenání za vědu a umění Literis et artibus.KOLÁČNÝ, Ivo. Řády a vyznamenání habsburských monarchií. Druhé přepracované a rozšířené vydání. Praha: Elka Press, 2023. 362 stran. strana 229 V roce 1900 byla jako první žena promována čestnou doktorkou Vídeňské univerzity.

Trpěla lícní chorobou, která ji zdeformovala tvář. S psychickými důsledky tohoto postižení jí pomáhal i Sigmund Freud a jeho přítel Josef Breuer. Byla členkou „Asociace na obranu proti antisemitismu“, kterou v roce 1891 založil Arthur Gundaccar von Suttner, přesto někteří kritici v jejích dílech našli antisemitské stereotypy. Podobný rozpor je rozpoznatelný v jejím vztahu ke katolicismu – ačkoli ji iritoval katolicismus politický (v tomto smyslu byla spíše liberálkou lessingovského typu), v pozdním věku se stala silně věřící a oddanou katoličkou. Tento obrat u ní zajistila z velké části náboženská básnířka Enrica von Handelová-Mazettiová.

Na své přání byla pohřbena v rodinné klasicistní hrobce hrabat Dubských ve Zdislavicích, která je chráněna jako nemovitá kulturní památka. Hrobku od roku 2016 vlastní a spravuje organizace Czech National Trust ve spolupráci se Zlínským krajem. 25. září 2025 byla hrobka po rekonstrukci slavnostně otevřena a 27. září 2025 byla mimořádně přístupná veřejnosti.https://itvs24.cz/zdislavice/ve-zdislavicich-se-slavnostne-otevre-hrobka-a-kaple-svetozname-spisovatelky, 8. října 2025.

Bylo plánováno, že její portrét bude zdobit bankovku v hodnotě 5000 šilinků, ale z plánu sešlo kvůli přechodu na euro.

Literární činnost Začínala divadelními hrami, s nimiž ale neuspěla, což jí uvrhlo do depresí, které zaznamenala ve svém deníku. Uspěla až kolem 40. roku života psychologicko-realistickými kratšími prózami (žádný z jejích textů nemá rozsah románu, vždy jde spíše o novely). V poslední čtvrtině 19. století již byla hodnocena jako nejvýznamnější rakouská spisovatelka a řazena mezi realistické spisovatelky, řešící problémy lidí chudých lidí a žijících na okraji společnosti. Pro sociální cítění i náměty próz bývá často srovnávána s Boženou Němcovou.Pavel Eisner oddíl Od r. 1848 do našich dnů. In Oproti ní měla nesrovnatelně lepší podmínky k práci, jak blahobyt, zdraví a klid, tak velmi dlouhý život. Více se kriticky vyjadřuje k problémům společnosti, ale zase má slabší stavbu příběhů. V roce 1898 byla vyznamenána nejvyšším rakouským civilním řádem, Čestným křížem za umění a literaturu. V letech 1910 a 1911 byla nominována na Nobelovu cenu za literaturu.

Dílo Z Františkových Lázní (1858) Marie Stuartovna ve Skotsku (1860) Doktor Ritter (1869) Princezna z Banálie (1872) Božena (1875) – novela, vzpomínky na českou chůvu. Vyrůstala bez matky. Láskyplný portrét ženy, která pro lásku k dítěti překonává veškeré problémy, ať už národní nebo sociální. Snažila se o porozumění mezi Čechy a Němci. Hodinářka Lotti novela (1880) – z vlastní zkušenosti líčí zálibu, která přerostla v profesi, v té době pro ženy neobvyklou Aforismy (1880) Dvě komtesy (1885) – idealizovaný pohled na život šlechtičen román Obecní dítě (1887) – hlavní hrdina je synem trojnásobného vraha Bez lásky (1888) – dialogová novela, veselohra povídka Krambambuli (1883) – příběh psa, který miluje dva pány – myslivce a pytláka, kteří se vzájemně nenávidí a pes neví proč, alegorie národnostních vztahů mezi Čechy a Němci povídky Na vesnici nepochopená (1886), Terka (1886) a Nechává ruku líbat (1893), Babička (1875), Rukávník (1889) a Premiant (1901), povídky z polského prostředí Jakob Szela (1883) a Krajský fyzik (1883), román Bezvěrec ? (Glaubenslos?) (1893) z katolického prostředí Moje vzpomínky na dětská léta (1906) biografický román Mé vzpomínky na Grillparzera (Meine Erinnerungen an Grillparzer) – poslední kniha z roku 1916 Aktuální vydání Krambambuli: Příběh loveckého psa, ilustrovala Lucie Müllerová, Vitalis, Praha 2020,

Galerie

Odkazy

Reference

Literatura Constantin von Wurzbach: Ebner Baronin von Eschenbach, Marie. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. Díl 24., Wien 1872, s. 398 (Digitalisat).

Související články Pražská německá literatura

Externí odkazy

Příběhy vyprávěné větru: Životní osudy spisovatelky Marie von Ebner-Eschenbachové – dokument ČT (1992), možnost on-line přehrání Eva Dvořáková: Spisovatelka a hodinářka moravského původu, která milovala doutníky. Osudové ženy: Marie von Ebner-Eschenbachová, 19. červen 2021, Český rozhlas Dvojka Marie von Ebner-Eschenbachová na Literární mapě německy píšících autorů z Moravy a Slezska

Kategorie:Dubští z Třebomyslic Kategorie:Rakouské spisovatelky Kategorie:České šlechtičny Kategorie:Moravské šlechtičny Kategorie:Osobnosti Moravy Kategorie:České spisovatelky 19. století Kategorie:České spisovatelky 20. století Kategorie:Spisovatelé píšící německy Kategorie:Aforisté Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Vídeňské univerzity Kategorie:Rakušané českého původu Kategorie:Češi ve Vídni Kategorie:Nositelé Vyznamenání za umění a vědu Kategorie:Lidé s dvojitým příjmením Kategorie:Narození v roce 1830 Kategorie:Narození 13. září Kategorie:Narození ve Zdislavicích Kategorie:Úmrtí v roce 1916 Kategorie:Úmrtí 12. března Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Ženy