náhled|359x359pixelů|Aurora na obraze Williama-Adolpha Bouguereaua z roku 1881 Aurora byla starořímská bohyně úsvitu. Jejím ekvivalentem v řecké mytologii byla Éós. V římské mytologii se Aurora každé ráno obnovuje a létá po obloze, oznamujíc příchod Slunce. Ovidius ji jednou označil za dceru Pallase, jindy za dceru Hyperiona. Měla dva sourozence, bratra (Sol, Slunce) a sestru (Luna, Měsíc). Římští spisovatelé ovšem jen zřídka následovali řecké vzory, konkrétně Hésioda, v názoru, že Aurora byla matkou Anemoi (bohů větru). Naopak dosti oblíbený byl v Římě řecký mýtus, že Aurora měla lidského milence, trojského prince Tithóna. Námět byl zpracován v mnoha milostných, ba sexuálních básních. S tím souviselo i přesvědčení, že Aurora byla bohyní mimořádné krásy. Jejími dalšími milenci byli Orion a Kefalos. Římané ji často zobrazovali, jak jede na voze taženém okřídlenými koni po obloze a přitom rozhazuje květiny. Jako metafora úsvitu přežila Aurora i zánik starořímské kultury, píše o ní například William Shakespeare v Romeovi a Julii. Ještě zajímavějším tématem se stala pro pozdně středověké a raně novověké výtvarné umění. Ztvárnili ji Tizian, Guido Reni, Artemisia Gentileschiová, Guercino, Jean-Marc Nattier, Anne-Louis Girodet-Trioson, Pierre Narcisse Guérin či Odilon Redon.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Bohyně úsvitu Kategorie:Římské bohyně