Věra Menčíková (, provdaná , ; 16. února 1906, Moskva – 26. června 1944, Londýn) byla československo-britská šachistka, první mistryně světa v letech 1927–1944. Titul obhájila na celkem osmi turnajích, zároveň jej k roku 2024 ze všech mistryň světa udržela nejdéle. Byla první hráčkou, která se pravidelně utkávala s mužskou konkurencí na mezinárodních turnajích, ve své době zároveň jako jediná.
Menčíková se narodila v Moskvě v roce 1906, její otec byl Čech, matka Angličanka. Šachy se naučila hrát v devíti letech, závodně začala hrát ve svých čtrnácti. V důsledku událostí po říjnové revoluci se s matkou a sestrou v roce 1921 přestěhovala do Anglie, kde se v roce 1923 přidala do šachového klubu v Hastingsu. Zde se jejím trenérem stal maďarský mistr Géza Maróczy. Již v roce 1925 byla mezi ženami v Anglii nejlepší, když v zápase porazila tehdejší šampionku Edith Priceovou. V roce 1927 pak na turnaji v Londýně získala titul mistryně světa.
Následně se Menčíková pravidelně začala účastnit turnajů mistrovské úrovně, ve kterých hráli téměř výhradně muži. V roce 1929 skončila s Akibou Rubinsteinem na turnaji v Ramsgate na děleném druhém místě, poté získávala pozvánky na různé mezinárodní turnaje, včetně vánočního turnaje v Hastingsu. Zde skončila nejlépe pátá na přelomu let 1931 a 1932, v turnaji porazila například budoucího mistra světa Maxe Euweho nebo britsko-pákistánského šampiona Sultana Khana. Zúčastnila se také například mezinárodních turnajů v Karlových Varech, Moskvě nebo v Mariboru. Byla aktivní až do své smrti v červnu 1944, kdy raketa V-1 nacistické Luftwaffe zasáhla její dům v Londýně.
V předválečném období Menčíková v ženském šachu neměla konkurentky, na mistrovství světa zvítězila celkem 59krát za sebou. Je považována za hráčku úrovně mezinárodního mistra (IM). Hráči, které Menčíková porazila, se stávali členy neoficiálního Klubu Věry Menčíkové. Na její počest Mezinárodní šachová federace vyhlásila rok 1994 Rokem Věry Menčíkové, zároveň se od roku 1957 na šachové olympiádě hráčkám vítěznému týmu uděluje Pohár Věry Menčíkové.
Mládí a původ náhled|upright=1.1|Věra Menčíková (vlevo) se sestrou Olgou v roce 1926 (British Chess Magazine) Věra Menčíková se narodila dne 16. února 1906 v Moskvě. Jejími rodiči byli Angličanka Olga (rozená Illingworth) a Čech František Menčík. Otec pocházel z Bystré nad Jizerou na Semilsku, byl jedním z dvanácti dětí Anny (rozené Prášilové) a rolníka Josefa Menčíkových. Do Ruska se z Čech přestěhoval za prací v roce 1904 na pozvání svého strýce Josefa Prášila mladšího, který v Rusku vlastnil textilní závod, mlýn a výrobnu škrobu. Menčík se v ní zpočátku živil jako mechanik. Děd Věry Menčíkové z matčiny strany Arthur v Rusku pracoval v bavlnářství.
Menčíková měla o dva roky mladší sestru Olgu, která byla také šachistkou. Matka Olga pracovala jako guvernantka v ruské šlechtické rodině, otec byl správcem majetku téže rodiny. Později také vlastnil mlýn. Rodina Menčíkových žila nad poměry ve velkém šestipokojovém bytě v Moskvě.
Šachy Věru Menčíkovou naučil hrát v jejích devíti letech otec. Říjnová revoluce v roce 1917 znamenala pro rodinu výrazné změny. Menčíkovi byli nuceni sdílet část svého bytu s chudými nájemníky a sovětský režim jim zabavil rodinný mlýn. Věra ze soukromé školy přestoupila na sovětskou státní školu, kde se přidala do tamního šachového kroužku. Zde se také ve svých 14 letech zúčastnila svého prvního šachového turnaje. Turnaj, jehož se zúčastnili i kantoři, nebyl dohrán, Menčíkové by ale patřilo druhé nebo třetí místo. Turnaje se Menčíková jako dívka zúčastnila jediná. Později uvedla, že účast na tomto turnaji „zrodila jejího sportovního ducha“. Na podzim roku 1921 se rodina rozhodla Rusko opustit. Po uklidnění politických poměrů se však chtěla vrátit. Věra se společně se sestrou a matkou přestěhovaly do anglického pobřežního města Hastings, kde žily společně s babičkou Marií. Otec František se do Anglie stěhovat nechtěl, proto se vrátil do rodné Bystré. Rodina se však chtěla, jakmile by to politické poměry v Rusku umožnily, v zemi znovu spojit.
V této době Menčíková neuměla anglicky, mluvila pouze rusky. Vzhledem k tomu, že k hraní šachů přílišnou znalost angličtiny nepotřebovala, se v této době začala na hru více zaměřovat. V březnu 1923 se po více než roce váhání ve svých 17 letech přidala do renomovaného Hastingského šachového klubu, kde se každoročně konal mezinárodní šachový turnaj s účastí světové šachové špičky. V klubu ji nejprve trénoval místní šampion James Drewitt, později začala docházet na soukromé lekce s maďarským šachistou a později velmistrem Gézou Maróczym. Jako jeho žákyně byla Menčíková podle šachistky a spisovatelky Jennifer Shahade ve své době jednou z malá šachistek, které hru vážně studovaly. Poté, co se na začátku roku 1924 Maróczy přestěhoval do Spojených států, se jejím trenérem stal opět James Drewitt. Ačkoliv s Maróczym trénovala jen krátce, Menčíková později uvedla, že ji Maróczy inspiroval k tomu, aby se pokusila šachy hrát na vyšší úrovni.
Šachová kariéra 1923–27: Rivalita s Edith Priceovou a zisk titulu mistryně světa náhled|upright=1.54|Menčíková v roce 1926 hrající simultánku proti třinácti soupeřům poté, co vyhrála londýnský dívčí šachový šampionát. V simultánce devětkrát zvítězila, dvakrát remizovala a dvakrát prohrála.
Šachových soutěží se Menčíková pravidelně začala účastnit po pár měsících členství v šachovém klubu v Hastingsu. Jednou z těchto soutěží byl zápas členek klubu proti třetiligovému mužskému týmu klubu. Klub poprvé reprezentovala na Sexton Cup v červnu 1923. Tehdy hrála na poslední 28. šachovnici. V září téhož roku odehrála na 39. šachové desce z 60 zápas za hrabství Východní Sussex. Na konci roku se zúčastnila první třídy A turnaje v Hastingsu, což byla třetí nejvyšší kategorie turnaje. Na tomto turnaji skončila Menčíková z deseti hráčů na děleném sedmém místě, získala 3,5 bodů z devíti. V jedné z partií remizovala s tehdy úřadující britskou ženskou šachovou šampionkou Edith Priceovou.
V následujících letech se Menčíková a Priceová utkávaly pravidelně. Na turnaji v Hastingsu na konci roku 1924 se setkaly v play-off první třídy, jelikož obě skončily ve svých sekcích na druhém místě. Partie, která měla rozhodnout o nejlepší ženě turnaje, však skončila remízou. Následně Priceová vyzvala Menčíkovou k vzájemnému zápasu. První z nich se odehrál v dubnu, druhý v červnu roku 1925. Oba ze zápasů vyhrála Menčíková poměrem 3–2. V prvním z nich dvakrát zvítězila, dvakrát remizovala a jednou prohrála, ve druhém třikrát zvítězila a dvakrát prohrála. Těmito vítězstvími se tak Menčíková stala nejlepší ženskou hráčkou v Anglii. Britského šachového šampionátu se ale účastnit nemohla, jelikož neměla britské občanství. V srpnu roku 1925 skončila na turnaji ve Stratfordu za Sirem Georgem Thomasem na druhém místě, když získala 8 bodů z 11. Thomase zde porazila a získala výhru osmi liber. V tomto roce ji také šachová asociace hrabství formálně uznala hráčkou první třídy. V šachovém přeboru hrabství se v tomto roce dostala do semifinále. Na přelomu let 1925 a 1926 opět hrála na turnaji v Hastingsu, poprvé ale v sekci Major (druhá nejsilnější sekce turnaje), a to historicky jako první žena v této sekci vůbec. Na turnaji skončila se třemi body z devíti partií na děleném posledním 7.–10. místě. Podařilo se jí čtyřikrát remizovat a jednou vyhrát, přičemž remizovala se čtyřmi z pěti hráčů, kteří skončili na 2.–6. místě.
Do pozornosti médií se Menčíková dostala po dvou vítězstvích na londýnském dívčím šachovém šampionátu (první a druhý ročník), kde v roce 1926, resp. 1927 získala plný počet bodů. Zahajovacího ceremoniálu prvního ročníku šampionátu se zúčastnilo přes 30 fotografů-novinářů, jejichž předmětem zájmů byla zejména Menčíková. Po ukončení turnaje v simultánce v Imperial Chess Club porazila devět svých soupeřů, se dvěma remizovala a se dvěma prohrála. Zpráva o tomto utkání byla zároveň poprvé, kdy se Menčíkové věnoval český tisk (František Josef Prokop). V roce 1926 za svůj klub v zápasech družstev odehrála celkem tři partie, přičemž dvě vyhrála a jednu remizovala. Na přelomu let 1926 a 1927 získala v sekci Major Reserve (třetí nejvyšší třída turnaje) turnaje v Hastingsu své první vítězství na významném šachovém turnaji. Z devíti partií prohrála jednu, vyhrála pět a tři remizovala. S výsledkem 6,5 bodů tak skončila společně se Stuartem-Milnerem Barrym, budoucím kryptoanalytikem pracujícím na dešifrování zpráv Enigmy, na děleném prvním místě. Na témže turnaji v roce 1927 skončila se třemi výhrami a jednou remízou na sedmém místě. Podle šachového novináře Johna Saunderse bylo startovní pole této sekce turnaje velmi silné, výkon Menčíkové označil za „poměrně dobrý“. Výhra Menčíkové proti Abrahamu Baratzovi na tomto turnaji je považována za její první výhru proti známému šachovému mistrovi.
Jejím největším úspěchem v tomto období byl zisk titulu mistryně světa v roce 1927. Tento titul získala Menčíková, které tehdy bylo 21 let, na turnaji žen pořádaném mezi 18. a 30. červencem v rámci první šachové olympiády v Londýně. Z celkem 12 hráček z osmi evropských zemí Menčíková deset soupeřek porazila, remizovala pouze s Edith Michellovou, a s 10,5 body z 11 turnaj vyhrála. Organizátoři turnaje později přesvědčili Mezinárodní šachovou federaci (FIDE), aby vítězku turnaje zpětně označili za mistryni světa. K zisku titulu Menčíkové v ostravském deníku Morgenzeitung und Handelsblatt československý šachista Richard Réti 20. září 1927 napsal: „Tento titul vytvořil poslední kongres Světové šachové federace v Londýně a udělil jej vítězce tamější dámského turnaje, slečně Věře Menčíkové. Zdá se sporným, bylo-li ze šachového hlediska smysluplné zavádět podobný titul. V tělesných sportech je patrně oprávněné zavádět dámská mistrovství světa [...]. V šachu nás ale zajímá pouze výkon, a partie, která nepůsobí obsažností svých myšlenek, není o nic zajímavější jen proto, že ji sehrála dáma. Z jiného hlediska může ovšem mít titul dámské mistryně světa význam. Snad přispěje k tomu, že se ženy budou nyní více podílet na šachovém životě než doposud. [...]“
1928–29: První turnaje s mistry a úspěch v Ramsgate V roce 1928 se Menčíková začala účastnit turnajů mistrovské úrovně. Prvním z nich byl pořádaný od 26. května do 2. června 1928 ve Scarborough. Zde skončila v nejvyšší sekci Premier na děleném sedmém z deseti míst, když získala 4,5 bodu z devíti. Podle autora životopisu Menčíkové, šachového spisovatele Tannera, tak dokázala, že může v nejvyšších sekcích soutěžit. Podle šachového historika Jana Kalendovského byl pro Menčíkovou tento turnaj důležitým kariérním mezníkem. Tehdejší mistr světa Alexandr Aljechin v souvislosti s tímto turnajem o Menčíkové prohlásil, že „[Menčíková] je bezpochyby fenoménem, její vítězství proti Fredu Yatesovi v prvním kole bude historickým“. V červenci skončila na turnaji Major Open pořádaném společně s britským šachovým šampionátem v Tenby na šestém místě. V témže roce se Menčíková poprvé na Hastingském šachovém turnaji zúčastnila druhé nejvyšší sekce (Premier Reserve). Dělila se zde o předposlední místo, zvítězila ale například v oceňované partii s českým mistrem Josefem Rejfířem. V následujících ročnících turnaje hrála pravidelně až do roku 1937 v nejvyšší sekci Premier.