náhled|Novodobá dostavba divadla z Petrské ulice|264x264pixelů Divadlo Husa na provázku je divadlo v Brně na Zelném trhu, jehož uměleckým šéfem je od konce sezony 2020/2021 dramaturg Martin Sládeček. Soubor funguje od roku 1967, kdy skupina divadelníků z JAMU pod vedením Bořivoje Srby začala experimentovat s divadelními tvary. Od roku 1968 soubor působil pod záštitou Domu umění města Brna.
Historie
60. léta Na počátku vzniku divadla byla myšlenka experimentální scény jako širšího kulturního centra, které by sdružovalo generačně a názorově spřízněné umělce. Vznik divadla sahá do roku 1967, kdy se kolem dramaturga Bořivoje Srby začala formovat skupina složená z profesionálních divadelníků, studentů uměleckých škol, mladých spisovatelů, hudebníků a výtvarníků. Sdružení si vypůjčilo název knihy brněnského spisovatele Jiřího Mahena Husa na provázku (1925), obsahující šestici experimentálních divadelních, cirkusových a filmových libret. Předmluva knihy se stala také uměleckým východiskem souboru.
Srba formuloval jako základní tvůrčí princip program nepravidelné dramaturgie, ve které jde o hledání nových témat v původně nedramatických textech. Jádro souboru tvořili studenti činoherní režie Eva Tálská, Zdeněk Pospíšil a Peter Scherhaufer, studenti herectví, např. Jiří Pecha, Hana Tesařová nebo Jiří Čapka, skladatel Miloš Štědroň, hudebníci Bohuš Zoubek, Vladimír Kramář a Max Wittmann, výtvarníci Boris Mysliveček a Libor David, literáti Miloš Pospíšil, Josef Souchop a další. Záštitu nad souborem převzal brněnský Dům umění, konkrétně jeho ředitel Adolf Kroupa. Od 15. do 18. března 1968 proběhla první veřejná představení v Procházkově síni Domu umění. Zdeněk Pospíšil uvedl svou montáž Panta Rei aneb Dějiny národa českého v kostce podle Milana Uhdeho a Eva Tálská představila kreaci na verše Christiana Morgensterna Šibeniční písně. Dům umění zůstal na 25 let domovskou scénou souboru.
V dubnu 1969 se do čela KSČ dostal Gustáv Husák a soubor musel na základě cenzurního zásahu ze svého názvu vypustit slovo „husa“, jelikož během jedné noci někdo v ulicích Brna přepsal plakáty divadla na „Husák na provázku“. Soubor přijal název Divadlo na provázku.
70. léta V prvních letech fungování se soubor snažil formulovat své cíle a směřování. V roce 1971 vytvořili divadelníci dokument Programová východiska, kde jako nejdůležitější označili hledání a experimentování, dramaturgickou otevřenost, hraní v nepravidelném prostoru, fyzickou a pohybovou připravenost herců a kontakt s aktuálními tendencemi světového divadla.
Od 1. ledna 1972 se podařilo divadlo profesionalizovat a od května toho roku začal soubor pravidelně hrát v Procházkově síni, kterou postupně přetvářel do podoby variabilního divadelního prostoru. Do stálého angažmá přišli Jiří Pecha, Boleslav Polívka, Gabriela Wilhelmová, Jiří Bartoška, Karel Heřmánek a Miroslav Donutil. Jako dramaturg nastoupil Petr Oslzlý, který se v dalších letech výrazně podílel na rozvíjení paradivadelních a společenských aktivit souboru, kontaktů s hnutím otevřeného divadla a přípravě mezinárodních projektů. V roce 1973 se poprvé se uskutečnila festivalová akce Divadlo v pohybu.
V roce 1974 se divadlo stalo známým nejen v Brně, ale postupně v celém kraji a velkých městech Československa. V letech 1973–1978 vznikla řada inscenací, které divadlo proslavily v rámci celé Evropy. Od roku 1975 byl soubor pravidelně zván na zahraniční festivaly a divadelní přehlídky (Nancy, Lodź, Wroclaw, Milán, Avignon, Berlín a další), počala také mnohá přátelství a spolupráce se zahraničními skupinami, především s polským Teatrem 77. Divadlo na provázku doplnilo svá programová východiska o koncept otevřeného divadla, sestávající z paradivadelních akcí a pouličního divadla.
Při Divadle na provázku bylo v roce 1975 zřízeno amatérské Dětské studio. Studio se řídilo profesionálním uměleckým, pedagogickým a inscenačním programem.
V lednu 1977 byl soubor divadla vyzván, aby se podepsal pod prohlášení proti Chartě 77, tzv. Antichartu. Po dlouhých diskuzích se kolektiv rozhodl prohlášení nepodepsat, i když se tak vědomě postavil do opozice vůči tehdejšímu režimu. Program divadla byl formulován jako nenásilný boj za demokracii. V témže roce se v souvislosti s přípravou nového divadelního zákona rozvíjejí diskuze o budoucí existenci divadla. Následně bylo na začátku roku 1978 administrativně připojeno ke Státnímu divadlu v Brně, jako jeho pátý, experimentální soubor, ze svého sídla v Domě umění se ale přestěhovat nemuselo. V roce 1979 se ve Stockholmu Divadlo na provázku stalo tajným členem Mezinárodní federace nezávislých alternativních divadel (IFIT).náhled|upright|Základní kámen divadla
80. léta Na začátku roku 1980 proběhla v Brně česká premiéra projektu Vesna národů – Wiosna ludów, kterou Divadlo na provázku přichystalo s polským Teatrem 77. Na událost rychle zareagovala cenzura a další uvádění v Brně i v zahraničí bylo zakázáno. Právě tato inscenace zapříčinila také nedobrovolnou výměnu vedení divadla. Jako nový umělecký vedoucí byl dosazen herec činohry Státního divadla Jaroslav Tuček, člen KSČ. I přes tyto cenzurní zásahy mělo divadlo stále možnost vystupovat na zahraničních festivalech a účastnit se mezinárodních projektů.
V roce 1982 se po dlouhodobých peripetiích podařilo inscenovat Příběhy dlouhého nosu (1982, režie Tálská), jevištní kreaci na verše Edwarda Leara. V září téhož roku se odehrál druhý ročník festivalové akce Divadlo v pohybu II, koncipované jako „karneval umění“. Ve 21 dnech představilo divadlo totožný počet vlastních inscenací.
Od začátku roku 1986 vznikají projektové studie ohledně nové divadelní budovy pro Divadlo na provázku. Architekt Václav Králíček ve své studii vytvořil návrh rekonstrukce barokního paláce pánů z Fanalu a dostavby moderní budovy. Projekt se podařilo prosadit a na čelní zeď budoucího divadelního komplexu byl upevněn symbolický základní kámen. V srpnu téhož roku byla formulována první vize Centra experimentálního divadla (CED) jako tvůrčího dramatického modelu. Ke konci roku se k této vizi připojilo také brněnské HaDivadlo.
U příležitosti sedmdesátého výročí vzniku samostatného státu vytvořilo v roce 1988 Divadlo na provázku spolu s HaDivadlem první číslo scénického časopisu Rozrazil 1/88 (o demokracii). Projekt publicistického divadla Rozrazil vznikl z potřeby kriticky a otevřeně se vyjádřit k naléhavým tématům ve společnosti. Jelikož opakovaně nebylo povoleno vydání časopisu v tištěné podobě, vznikla mezi umělci kolem zmíněných brněnských divadel idea vytvořit jej scénicky. V dalších letech následovaly čísla Rozrazil 2/89 (Občanské fórum), Rozrazil 3/99 (K současnosti), Rozrazil 4/06 (O Brně) a zatím poslední Rozrazil 5/2013 – O naší nynější krizi.
V listopadu 1989 zahájilo Divadlo na provázku společně s HaDivadlem v souladu se svým uměleckým a občanským programem divadla stávku divadel v Československu jako protest proti komunistickému režimu. Členové souboru se aktivně účastnili sametové revoluce v Brně.
90. léta Hned v prvních dnech roku 1990 vrátilo divadlo do svého názvu zakázané slovo „husa“ a přejmenovalo se na Divadlo Husa na provázku. Z vedení odešel komunistickými orgány přidělený Jaroslav Tuček. Spolu s HaDivadlem se Divadlo Husa na provázku pustilo do realizace projektu Centra experimentálního divadla (CED). Jeho prvním ředitelem se stal Milan Sedláček. Jako jedno z prvních československých divadel uvedlo inscenaci Havlovy Zahradní slavnosti. Od počátku roku 1990 se také rozvíjela realizace nového areálu Divadla Husa na provázku.
Změna společenské situace dala divadlu častější možnost cest do zahraničí. Během května divadlo pod hlavičkou CED organizovalo v té době už sjednoceném Berlíně přehlídku českých a slovenských divadel Divadelní festival ČSFR, kterou doprovázely přednášky a výstavy. Následovaly festivaly a představení ve Vídni, Mnichově nebo dánském Aarhusu.
V roce 1992 se Divadlo Husa na provázku a HaDivadlo odpojilo od Zemského divadla v Brně. Od 1. ledna začalo právně existovat Centrum experimentálního divadla (CED) a vznikla tak nová kulturní instituce zřizovaná městem Brno. Během ledna téhož roku byly dokončeny práce na paláci pánů z Fanalu, který tvořil první část nového divadelního areálu. Během slavnostního otevření 11. ledna probíhala v celém prostoru historické budovy mnohahodinová akce nazvaná Otevření dveří. náhled|Festival Setkání/Encounter v budově divadla Na konci května 1993 proběhlo happeningové rozloučení se s bývalým prostorem divadla v Domě umění s názvem Posledních 24 hodin – bál vzpomínek. Akce probíhala od 29. května 4:51 hodin ráno do 4:52 hodin druhého dne. 5. září téhož roku se otevírá celý nový areál Divadla Husa na provázku na Zelném trhu a přilehlé Petrské ulici. Současně byl zahájen další ročník Mezinárodního kulturního festivalu Divadlo v pohybu (IV) – Brno 93.
V únoru 1994 se Divadlo Husa na provázku poprvé spolu s divadelní fakultou JAMU a městem Brnem stalo spolupořadatelem mezinárodního festivalu divadelních škol Setkání/Encounter Brno '94, se kterým v rámci CED spolupracuje dodnes.
Během roku 1995 podniklo divadlo několik zahraničních zájezdů, vystupovalo na Knižním veletrhu v Lipsku, s inscenací Labyrint světa na slavnostním otevření Komenského zahrady v Berlíně, dále v Bad Kissingenu nebo polském Sanoku. Divadlo se zúčastnilo také Mezinárodního festivalu experimentálních divadel, druhé nejvýznamnější akce svého druhu v arabském světě, v egyptské Káhiře. Divadlo Husa na provázku také pravidelně hostilo soubory a umělce z celého světa.
V březnu 1998 uběhlo přesně třicet let od prvního představení Husy na provázku v Procházkově síni Domu umění. Divadlo toto výročí oslavilo uspořádáním divadelního happeningu – expozice Repete po třiceti letech. Ve vstupní hale Domu umění byly vystaveny plakáty, programy, fotografie a různé dekorace a rekvizity z historie divadla i jeho inscenací. Zároveň zde probíhalo několikahodinové pásmo složené z písní a úryvků z inscenací, předčítání dokumentů, prohlášení a her. Vrcholem byla scénická akce nazvaná Počítání husiček v divadelní polévce, která rozmanitými způsoby odkazovala na všechny inscenace, které Divadlo Husa na provázku dosud vytvořilo.
V květnu 1999 zemřel jeden ze zakládajících členů divadla a jeho „duchovní vůdce“ Peter Scherhaufer. Stalo se tak den před odletem Divadla Husa na provázku na mezinárodní festival do Jihoafrické republiky s inscenací Svatba. V témže roce je také obnoveno „vycházení“ scénického časopisu Divadla Husa na provázku a HaDivadla Rozrazil 3/99 (k současnosti).
Po roce 2000 Po více než třiceti letech je 1. dubna 2000 uvedena hra Komedie o umučení a vzkříšení našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista v režii Evy Tálské. K realizaci bylo přizváno velké množství účinkujících, inscenace se tak stala nejlidnatější inscenací v historii divadla. V této době se také rozvíjí spolupráce se Sdružením Serpents a divadlem Archa na společném projektu Archa 2000 (divadlo v pohybu), který probíhá v libeňské synagoze na Palmovce, v opuštěných budovách holešovického pivovaru i v ulicích města Prahy a tramvajových vozech. Posléze se podobná akce uskutečnila také v Brně.
Začátkem sezóny 2001/2002 přišel do Divadla Husa na provázku coby režisér, dramaturg a autor Luboš Balák, který se představil projektem divadelního sitcom seriálu Funebráci, s.r.o. V lednu 2002 se Balák stal novým uměleckým šéfem divadla. náhled|Festival Duha v Brně ke 45. výročí založení divadla Novou sezónu 2003/2004 zahájil Losers´ festival, jehož náplní byly hra na téma loserů a vyděděnců na okraji společnosti. Do Divadla Husa na provázku se díky této akci dostalo několik mladých režisérů z brněnské JAMU, Hana Mikolášová, Ondřej Elbl, Pavel Baďura a Jolana Kubíková. Na konci roku 2003 se do divadla vrátil Vladimír Morávek s prvním dílem projektu Sto roků kobry. Druhý díl proběhl v lednu 2004.