Intel 4040 je druhý čtyřbitový mikroprocesor firmy Intel, následník Intel 4004.
Byl uveden na trh na podzim roku 1974 ve třech 24pinových provedeních DIL. Navrhli jej Ted Hoff, Federico Faggin, Stan Mazor a Masatoshi Shima. Skládá se z 3000 tranzistorů. Rychlost jádra je 0,74 MHz. Může adresovat 640 B RAM a 8 kB ROM. Na rozdíl od svého předchůdce má Intel 4040 osmiúrovňový zásobník volání, 14 nových instrukcí (celkem tedy 60) a 8 dalších registrů navíc. Disponuje i hardwarovým přerušením s možností „zrcadlení“ registrů.
Provozní teplota je omezena na 70 °C. Jeho celková spotřeba je 0,6–0,9 W. Vyžaduje napájení 15 ± 0,75 V.
Rozšíření Instrukční sada rozšířena na 60 instrukcí Paměť programu rozšířena až na 8 KiB Počet registrů rozšířen na 24. Zásobník rozšířen na 7 úrovní
Návrháři vpravo|náhled|i4040 microarchitecture. Federico Faggin navrhoval projekt, upravoval architekturu a vedl návrh. Detailní návrh dělal Tom Innes.
Nové obvody 4201 – Generátor frekvence 500 až 740 kHz používal 4 až 5,185MHz krystal 4308 – 1 KiB ROM 4207 – General Purpose byte Output port 4209 – General Purpose byte Input port 4211 – General Purpose byte I/O port 4289 – Standardní paměťové rozhraní (nahradilo 4008/4009) 4702 – 256 B UVEPROM 4316 – 2 KiB ROM 4101 – 256 4-bit word RAM
Externí odkazy
4040