Hynek Krušina I. z Lichtenburka (asi 1260 – okolo 1315) byl český šlechtic z rodu Lichtenburků a zakladatel jedné z jeho větví – Krušinů.
Narodil se jako syn Jindřicha z Lichtenburka a Domaslavy ze Strakonic přibližně v roce 1260. Mezi lety 1284 a 1286 se oženil s neznámou dcerou Záviše z Falkenštejna, který v té době fakticky vládl v Čechách místo nezletilého dědice trůnu Václava II. a jehož Lichtenburkové aktivně podporovali. Hynek byl tehdy zároveň jmenován do funkce purkrabího na hradě Tetíně. Na jaře 1287 napadal a raboval statky pražského biskupa Tobiáše z Bechyně. Téhož roku se se svým otcem přidal do skupiny Závišových odpůrců. O dva roky později Závišova vláda v Čechách padla. V roce 1294 Hynek v pramenech vystupuje jako purkrabí na hradě Lokti. Když roku 1296 zemřel Jindřich z Lichtenburka, Krušina si lichtenburské panství se svými příbuznými rozdělil. Až do té doby byl totiž s ostatními Lichtenburky v majetkovém nedílu. Z rozsáhlých lichtenburských statků v dolním Poohří, ale především na Čáslavsku a Havlíčkobrodsku s centrem v Brodě (dnešní Havlíčkův Brod), kde se těžilo stříbro, Hynek získal polovinu Brodu s jeho doly.
Koncem 13. století se Hynek zcela vytrácí z pramenů a znovu se v nich objevuje až v roce 1305, kdy se neúspěšně pokusil získat sepekovské panství. V roce 1307 se po vymření Přemyslovců smrtí krále Václava III. spolu se svým strýcem a přítelem Oldřichem z Lichtenburka stal horlivým přívržencem kandidatury Jindřicha Korutanského na český trůn. Dne 24. července 1307 se s Oldřichem podílel na vraždě Dobeše z Bechyně, vůdce prohabsbursky orientovaných šlechticů. Jindřicha Korutanského Hynek podporoval až do roku 1310, kdy se přidal ke stoupencům kandidatury Jana Lucemburského na český trůn. Aktivně se poté podílel na pádu Jindřicha Korutanského a nástupu Jana Lucemburského na český trůn. Po roce 1312 se opět vytrácí z pramenů a kolem roku 1315 pravděpodobně zemřel. Zanechal po sobě syny Jana Krušinu I. a Hynka Krušinu II. z Lichtenburka.
Hynek Krušina byl zřejmě velmi impulzivní, drsný a chtivý velmož, jemuž však chyběla inteligence a schopnost v oblasti hospodářského podnikání. Jeho přízvisko Krušina patrně označovalo toho, kdo bezhlavě drtí vše kolem sebe.
Život Purkrabí na Tetíně Hynek Krušina I. z Lichtenburka se narodil kolem roku 1260 jako syn předního českého šlechtice Jindřicha z Lichtenburka a jeho první manželky Domaslavy, dcery Bavora I. ze Strakonic.
náhled|vlevo|Záviš z Falkenštejna (fiktivní portrét z 19. století)|alt=Muž sedící v rohu vězeňské cely. Jednu nohu má položenu přes druhou nohu. V klíně drží loutnu a listinu. Je oblečen do červeného oděvu a na nohou má modré punčochy. Dívá se ze zamřížovaného okna. Mezi lety 1284 a 1286 se Hynek oženil s neznámou dcerou Záviše z Falkenštejna. Tento sňatek utvrdil spojenectví mezi Lichtenburky a Závišem, který tehdy fakticky vládl v Čechách místo nezletilého dědice trůnu Václava II. Hynek byl zároveň jmenován do funkce purkrabího na Tetíně, nepříliš významném hradě ve středních Čechách. V této funkci se poprvé objevuje v pramenech, a to k roku 1288. Na jaře 1287 Hynek s Dětřichem Švihovským ze Švihova a Zdeslavem ze Šternberka napadal a raboval statky pražského biskupa Tobiáše z Bechyně. Podle Josefa Šusty tyto útoky ovšem neměly žádný politický podtext, mohly podle něj být pouze projevem šlechtické dravosti v dobách úpadku veřejné správy. Jan Urban politické motivy sice nevylučuje (pražský biskup totiž stál v opozici proti Závišovi z Falkenštejna), ale nakonec se přiklání spíše ke Krušinovu „prachsprostému kořistnictví“. Protože si biskup na Krušinu stěžoval u krále, proběhlo 14. ledna 1288 v Praze na rozkaz Václava II. mezi oběma stranami smírčí jednání. Jako prostředníci vystupovali pražský purkrabí Hroznata z Úžic, podkomoří Dětřich a rychtář a konšelé Starého města pražského. Horkokrevný Hynek však smír uzavřít nehodlal, Prahu nakonec opustil a nadále hrozil biskupovi násilím.
Přátelství Lichtenburků se Závišem z Falkenštejna a jeho spojenci netrvalo dlouho. Když se Záviš v roce 1287 vydal do Uher uzavřít sňatek s Alžbětou, dcerou uherského krále Ladislava IV., jeho svatební průvod na konci roku 1287 v Železných horách přepadl Hynkův otec Jindřich z Lichtenburka. Z jakého důvodu tak Jindřich učinil, zůstává nejasné. Možná Záviše oloupil kvůli tomu, že nesplatil svatební věno Hynkovy nové manželky. V roce 1289 Václav II. Záviše zbavil politické moci a zajal. Tehdy Lichtenburkové už zcela jistě stáli na králově straně, což Hynkův otec dokázal podporou rakouského vévody Albrechta Habsburského v jeho pohraniční válce s Vítkovci. Zda se Jindřich a ostatní Lichtenburkové zúčastnili následujícího potlačování odboje Vítkovců, není jisté. Jediným nepřímým důkazem pro to je přítomnost Hynkova strýce Oldřicha z Lichtenburka v družině vévody a nevlastního bratra českého krále Mikuláše Opavského. Ten v roce 1290 vytáhl proti Vítkovcům do jižních Čech a před Hlubokou nechal popravit Záviše z Falkenštejna. Podle Jana Urbana byla pro Hynka účast na Mikulášově tažení do Jižních Čech skvělá, ale promarněná příležitost, jak od sebe odvrátit důvodná podezření, že se Závišovými stoupenci stále sympatizuje. I přesto se Hynek v roce 1290 zúčastnil rodového sjezdu Vítkovců ve Zlaté Koruně, na kterém byl přítomen také Jindřich I. z Rožmberka a Vítek II. z Krumlova.
náhled|Miniatura Václava II. ve Zbraslavské kronice|alt=Miniatura písmena R ve kterém sedí vousatý muž s korunou, žezlem a královským jablkem. Hynek Krušina o rodové statky příliš nepečoval, protože se o ně staral jeho otec. Po otcově boku ho prameny poprvé zmiňují roku 1289, kdy na hradě Ronovci spolu se svým mladším strýcem Rajmundem svědčil při propuštění vesnice Macourova Jindřichem z Lichtenburka rychtáři Wernherovi do dědičného držení. Jindřich určil svému synovi za sídlo zřejmě hrad Žleby, což dokazuje i to, že se Hynek po Žlebech v určité době psal. V roce 1294 se Krušina v pramenech připomíná jako purkrabí na Lokti, což svědčí o tom, že si udržoval důvěru a přízeň krále Václava II., na čemž svůj podíl snad měla i otcovská protekce. O dva roky později zemřel Jindřich z Lichtenburka a Hynek si lichtenburské panství se svými strýci rozdělil. Až do té doby Lichtenburkové totiž žili v majetkovém nedílu. Od Jindřichovy smrti byl Hynek v nedílu pouze se svými nedospělými bratry Václavem, Čeňkem a Smilem, s nimiž vlastnil polovinu Brodu (dnešní Havlíčkův Brod) s jeho doly, hrad Ronovec s městem Bělou, žlebské panství a území v dolním Poohří s hradem Klapým (dnešní Hazmburk). Druhou polovinu Brodu totiž ovládal jeho ambiciozní strýc Rajmund z Lichtenburka. Poslední lichtenburskou državu, hrad Lichnici (Lichtenburk) a okolí, v roce 1296 obdržel Hynkův další strýc Oldřich z Lichtenburka. Do pěti let, když Hynkovi bratři dospěli, došlo k dělení majetku znovu. Krušinovi tentokrát zůstala pouze polovina Brodu s doly. Na Brodu však měli menší podíly asi také jeho mladší bratři. Na konci 13. století Hynek zcela mizí z pramenů. V konsolidované zemi totiž asi neměl příležitost se nějak projevit. Není však vyloučené, že se jako řada jiných šlechticů angažoval v expanzi krále Václava II. do Polska.
Boje o trůn upright=0.8|náhled|vlevo|Rudolf Habsburský (fiktivní portrét ze 16. století) Na politické scéně se Hynek Krušina opět zjevil až poté, co roku 1305 zemřel Václav II. Po Václavově smrti se totiž pokusil získat sepekovské panství, které dříve vlastnil jeho tchán Záviš z Falkenštejna. Toto dominium po Závišově popravě formou odškodnění z rozhodnutí zemského soudu spadlo na pražské biskupství. Patřilo k němu městečko Sepekov, tvrz Skalice, vesnice Zběšice, polovina Radětic, Popovice, Podboří, polovice vsi Zálší, Držkrajov, Božetice, Hodušín, Vlksice, Vratišov, dva dvory v Mlčkově, Nosetín, Raškov, dvůr Pychov, Hodětín, Myslkov, Dobrotín, Chyšky, Crhov a Podolí. Hynek tvrdil, že Záviš sepekovské panství jeho manželce zapsal jako věno. Pražský biskup Jan z Dražic se naproti tomu při soudním jednání hájil, že toto zboží biskupství drží z rozhodnutí zemského soudu. V lednu 1306 zemský soud i král Václav III. Hynkův dědický nárok na Sepekov a jeho okolí „rozhodně a navždy“ zamítli. Přispěla k tomu i skutečnost, že v zemských deskách žádná zmínka o dceřině věnu nebyla. Tenkrát se v pramenech také poprvé objevilo Hynkovo přízvisko Krušina. Zdeňka Hledíková se domnívala, že Krušina sepekovské zboží po smrti Václava II. uchvátil, a biskup Jan z Dražic si ho musel pak vydobýt zpět u zemského soudu, jakkoli toto tvrzení nemá žádnou oporu v pramenech.
náhled|Oldřich z Lichtenburka (Fiktivní portrét od Bartoloměje Paprockého, Diadochus) Dne 4. srpna 1306 při shromažďování vojska na tažení do Polska v Olomouci rukou neznámého vraha zahynul poslední český král z rodu Přemyslovců Václav III. Z pera Karla Maráze se dokonce objevily spekulace, že na Václavově zavraždění se podílel i Hynek Krušina. Vzápětí po Václavově smrti Krušina opět začal napadat majetky pražského biskupství, aby získal sepekovské panství. Začátkem září 1306 česká šlechta novým českým králem zvolila vévodu Jindřicha Korutanského. Jindřicha však z Čech už v říjnu téhož roku vyhnal římskoněmecký král Albrecht Habsburský, který na český trůn dosadil svého syna Rudolfa.
náhled|vlevo|Podobizna Jindřicha Korutanského na zdi ve Španělském sále zámku Ambras u Innsbrucku Král Rudolf Habsburský však 3. července 1307 před Horažďovicemi zemřel, pravděpodobně na úplavici, čímž začalo nové kolo zápasů o český trůn. Zatímco Hynek se svým strýcem a přítelem Oldřichem se stal horlivým přívržencem Jindřicha Korutanského, v čele prohabsbursky orientovaných šlechticů a prelátů stanul Dobeš z Bechyně.
Dne 24. července 1307 pražský biskup Jan z Dražic svolal některé pány včetně starého Dobeše z Bechyně do svého domu na Malé Straně v Praze. Do jednací místnosti však nečekaně vpadli radikální šlechtici vedení Hynkem Krušinou a Oldřichem z Lichtenburka, kteří požadovali, aby na český trůn byl opět povolán Jindřich Korutanský. V nastalém zmatku poté Oldřich za Krušinovy pomoci zabil na lůžko upoutaného Dobeše a oba Lichtenburkové vzápětí unikli. Poté v Praze vypuklo povstání prokorutanských patricijů a šlechticů, které politicky odklidilo většinu stoupenců habsburské kandidatury, a zajistilo tak předání české koruny Jindřichovi Korutanskému. Důvody, proč Oldřich s Hynkem Dobeše zabili, jsou neznámé. Podle Josefa Šusty se vlastně jednalo o pomstu za pád a smrt Hynkova tchána Záviše z Falkenštejna, na které se Dobeš podílel. Šustovu teorii však odmítl Jan Urban, protože Lichtenburkové měli na Závišově pádu také zásluhy. Pozdější tradice Oldřichovo a Krušinovo jednání vnímala jako zlobnou reakci na Dobešovo jízlivé podotknutí, že pokud odpůrci Habsburků nechtějí na trůn dosadit Fridricha I. Habsburského, ať jdou do Stadic, kde mezi místními sedláky jistě naleznou vzdáleného příbuzného vymřelých Přemyslovců. Kronikář Petr Žitavský Dobešovu smrt naopak představil jako předem připravenou politickou vraždu. Zatímco kronikář Přibík Pulkava z Radenína hlavní zásluhu na vraždě připisoval místo Oldřicha Hynkovi Krušinovi, Beneš Krabice z Veitmile Oldřichovu účast při incidentu vůbec nezmínil. V následujících letech byl Krušina zřejmě zatažen do úvěrových operací svého strýce Rajmunda z Lichtenburka, jenž zastával funkci podkomořího. Hynek se při nich možná stejně jako ostatní příslušníci rodu značně zadlužil.
náhled|Busta Jana Lucemburského ve svatovítské katedrále