Šimon Peres

Šimon Peres ( , rodným jménem ; 2. srpna 1923 Višněva – 28. září 2016 Tel Aviv) byl izraelský politik, v letech 1984–1986 a 1995–1996 předseda vlády Izraele a mezi roky 2007–2014 prezident Izraele. Za svou sedmdesátiletou politickou kariéru byl členem dvanácti vlád a vystřídal pět politických stran: Mapaj, Rafi, Ma'arach, Stranu práce a Kadimu (ve stranách Ma'arach a Strana práce působil jako předseda). Do Knesetu byl zvolen v listopadu 1959 a s výjimkou tříměsíčního interregna na počátku roku 2006 působil jako člen Knesetu nepřetržitě až do svého zvolení prezidentem v roce 2007. V Knesetu působil 48 let a je tak nejdéle sloužícím poslancem v historii Knesetu. V době svého odchodu z politiky v roce 2014 byl nejstarší hlavou státu na světě a byl považován za posledního žijícího člověka z řad otců zakladatelů Izraele.

Již od mládí byl proslulý svými řečnickými schopnostmi a jako svého chráněnce si jej vybral David Ben Gurion. Svou politickou kariéru zahájil koncem 40. let 20. století a během arabsko-izraelské války v roce 1948 a bezprostředně po ní zastával několik diplomatických a vojenských funkcí. V roce 1956 se účastnil jednání o Sèvreském protokolu. V roce 1963 vedl jednání s americkým prezidentem Johnem F. Kennedym, jehož výsledkem byl prodej protiletadlových raket Hawk Izraeli. Jednalo se o první prodej amerického vojenského vybavení Izraeli.

Jako ministr zahraničí ve vládě Jicchaka Rabina inicioval v roce 1994 uzavření izraelsko-jordánské mírové smlouvy a téhož roku získal společně s Rabinem a Jásirem Arafatem Nobelovu cenu za mír. Zemřel 28. září 2016 v Tel Avivu po prodělání mozkové mrtvice.

Mládí vlevo|náhled|Rodinná fotografie, Peres je v horní řadě třetí zprava, asi 1930 Narodil se jako Szymon Perski ve Višněvě na území dnešního Běloruska manželům Jicchakovi Perskému a Sáře, rozené Melcerové. Měl o dva roky mladšího bratra Geršona (1925–2011). Jejich otec byl obchodníkem se dřevem a později i s jinými komoditami, zatímco matka pracovala jako knihovnice. Vyrůstal ve zcela židovském prostředí a vyučovacím jazykem na jeho škole byla hebrejština.

Velký vliv na něj měl děda, rabín Cvi Melcer, vnuk významného ortodoxního rabína, talmudisty a etika Chajima z Voložina. Učil jej Talmudu a probouzel v něm zájem o judaismus. Jak sám Peres o mnoho let později vzpomínal, jeho rodiče nebyli zbožní ortodoxní židé, zatímco on sám byl ultraortodoxní. „Jednou jsem zjistil, že rodiče poslouchají o šabatu rádio a rozbil jsem jej.“ Zájem o náboženství však postupně opadal v souvislosti s jeho stále intenzivnější angažovaností v sionistických aktivitách. Ještě v rodné Višněvě vstoupil do levicové sionistické mládežnické organizace ha-Šomer ha-ca'ir.

V britské mandátní Palestině V roce 1932 (podle některých zdrojů 1931) otec Jicchak odešel do britské mandátní Palestiny, kde se usadil v Tel Avivu. Svoji rodinu však kvůli britským restrikcím židovského přistěhovalectví a finančním problémům zanechal v Evropě a k jejímu příjezdu došlo až o dva roky později, když bylo Szymonu Perskému deset let. S matkou a bratrem Geršonem tehdy vyrazili z Višněvy nejprve vlakem do Istanbulu a následně polským parníkem do Jaffy v mandátní Palestině, odkud je již otec doprovodil do Tel Avivu, kde bydleli v ulici rechov ha-Avoda v domě číslo 8. Všichni Peresovi příbuzní, kteří zůstali ve Višněvě (včetně rabína Melcera) zahynuli během holokaustu.

náhled|Šimon Peres se Sonjou Gelmanovou na letním táboře v Zichron Ja'akov, srpen 1939 V Tel Avivu studoval na Balfourově základní a střední škole a na gymnáziu Ge'ula (obchodní škole). V roce 1938 přestoupil v patnácti letech na zemědělskou školu v mládežnické vesnici Ben Šemen a několik let žil v kibucu Geva. V Ben Šemenu vstoupil do židovské vojenské organizace Hagana, podstoupil výcvik se zbraněmi a stal se velitelem jednoho ze strážních postavení. Díky tomu se seznámil se Sonjou Gelmanovou (1923–2011), s níž se později oženil. Na tyto okamžiky později vzpomínal následovně:GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. s. 106–107

Spolu se Sonjou Gelmanovou a dalšími absolventy zemědělské školy v roce 1941 založili kibuc Alumot u Galilejského jezera. V témže roce byl zvolen tajemníkem levicově orientovaného sionistického mládežnického hnutí ha-No'ar ha-oved ve-ha-lomed. V roce 1944 vedl skupinu, která se podle plánu Davida Ben Guriona vydala na cestu přes Negevskou poušť k nejjižnějšímu bodu v mandátní Palestině, pohraniční stanici Um Rašraš u Rudého moře (od roku 1951 Ejlat).GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. s. 127–128 Jelikož však tato poušť byla uzavřenou vojenskou zónou, byla celá skupina zatčena a odvezena do Beerševy, kde byli její členové odsouzeni ke dvěma týdnům odnětí svobody a Perski musel navíc uhradit finanční pokutu. I přes jejich zatčení byl přínos výpravy nedocenitelný, neboť její účastníci vypracovali mapy oblasti, které o čtyři roky nově vzniklému Izraeli pomohly během války za nezávislosti při dobytí této oblasti.

V roce 1944 se vrátil do kibucu Alumot, kde pracoval jako tajemník, farmář a pastevec. V květnu 1945 se oženil se Sonjou Gelmanovou, s níž měl tři děti: dceru Cviju, lingvistku a profesorku působící na Bejt Berl, a syny Joniho (* 1952), ředitele veterinárního střediska, veterinární nemocnice a kampusu zemědělské školy Kfar ha-Jarok, a Nehemjáše, předsedu jednoho z největších izraelských kapitálových fondů Pitango Venture Capital.

V prosinci 1946 se zúčastnil 22. sionistického kongresu v Basileji, kde došlo ke střetu Ben Guriona s tehdejším prezidentem Světové sionistické organizace Chajimem Weizmannem. Weizmann na kongresu vyzýval k umírněnosti a zastavení všech „protibritských aktů teroru a násilí,“ naproti tomu Ben Gurion umírněnost odmítal.GILBERT, Martin. Izrael:Dějiny. s. 149-150

V květnu 1947 vyslal Perese jeho domovský kibuc Alumot, „aby se zapojil do činnosti vrchního velitelství Hagany“, kde mu Ben Gurion dal na starosti mobilizaci nových lidí a nákup zbraní v zahraničí.GILBERT, Martin. Izrael:Dějiny. s. 154

Vznik Izraele Po vzniku Izraele byl Peres v roce 1952 jmenován náměstkem generálního ředitele ministerstva obrany a roku 1953, se ve věku 29 let stal vůbec nejmladším člověkem, který byl jmenován na post generálního ředitele ministerstva obrany. Měl na starosti nákup zbraní a navazování strategických spojenectví, která byla pro nově vzniklý stát velmi důležitá. Díky Peresovu zprostředkování získal Izrael vyspělé francouzské bojové stíhací letouny Dassault Mirage III, postavil jaderný reaktor v Dimoně a v roce 1956 společně s Francií a Spojeným královstvím dojednal tajnou trojstrannou dohodu, na jejímž základě byla téhož roku zahájena Sinajská válka.

Vstup do politiky a ministerské angažmá V parlamentních volbách poprvé kandidoval v listopadu 1959 za stranu Mapaj, v té době nejsilnější politickou stranu v zemi. Byl zvolen poslancem a svůj mandát zastával po čtrnáct funkčních období za různé levicové či středové strany následujících následujících téměř 48 let. Po volbách v roce 1959 byl jmenován náměstkem ministra obrany a tuto funkci zastával až do roku 1965. Během té doby se dostal do sporu se zástupcem náčelníka Generálního štábu Jicchakem Rabinem, který se snažil prosadit svůj názor, že by Izrael měl snížit svou závislost na francouzských zbraních a spíše se orientovat na zbraně americké. V tom se však s Peresem neshodoval a právě tato rozdílnost názorů je považována za počátek jejich vzájemných sporů a rivality. V roce 1965 Peres společně s Moše Dajanem a Davidem Ben Gurionem opustili Mapaj a založili novou stranu Rafi. V nové straně zastával Peres funkci generálního tajemníka a nakonec v roce 1968 sehrál klíčovou roli ve spojení Rafi s Mapajem v levicovou alianci Ma'arach.

Politické milníky v 70. letech V roce 1969 byl Peres jmenován ministrem absorpce imigrantů a v roce 1970 ministrem dopravy a komunikací. V dubnu 1974 rezignovala v důsledku nespokojenosti veřejnosti po jomkipurské válce premiérka Golda Meirová. Peres se tehdy utkal s Jicchakem Rabinem o funkci předsedy strany. Ve stranických primárkách zvítězil Rabin, dravé soupeření a rivalita mezi ním a Peresem jej však provázela po dvě následující desetiletí. V Rabinově vládě pak byl Peres jmenován ministrem obrany.GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. s. 456 V době, kdy stál Peres v čele ministerstva obrany, provedla zvláštní jednotka izraelské armády Sajeret Matkal záchrannou operaci, s kódovým názvem operace Entebbe. Jednalo se o záchranu zhruba stovky cestujících letu společnosti Air France, unesených palestinskými teroristy z Lidové fronty pro osvobození Palestiny a německými Revolučními buňkami do Ugandy.SACHAR, H.M. Dějiny Státu Izrael. s. 622–623 Celá operace se odehrála v průběhu 57 minut a všichni rukojmí při ní byli zachráněni. Zahynul však při ní velitel operace Jonatan Netanjahu, bratr pozdějšího premiéra Benjamina Netanjahua. Operace Entebbe měla velký národní i mezinárodní dosah: v národním měřítku byla kompenzací izraelského traumatu z jomkipurské války a probíhající ekonomické krize, v mezinárodním měřítku pak dala příklad všem zemím, jejichž občané se stali rukojmími únosců letadel a které doposud jednaly opatrně.

Po pádu Rabinovy vlády v prosinci roce 1976 jej Peres opět vyzval k obhájení předsednické funkce. V únoru 1977 se tak konaly stranické primárky, ve kterých Rabin těsným rozdílem 41 hlasů (1445 hlasů pro Rabina, 1404 pro Perese při 16 absencích) křeslo šéfa strany obhájil.GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. s. 464-466

Nakonec však ještě téhož roku před předčasnými parlamentními volbami Rabina na postu předsedy strany vystřídal, když Rabin rezignoval kvůli dolarovému skandálu své manželky Ley. Jelikož Rabin nemohl dle zákona rezignovat z čela prozatímní vlády, i nadále zůstal oficiálně premiérem, zatímco Peres se stal neoficiálním úřadujícím premiérem. Peres nakonec vedl volební stranu k porážce v historických parlamentních volbách, které znamenaly zlom v izraelských politických dějinách; levice v podobě Ma'arachu utrpěla těžkou porážku a poprvé od vzniku státu tak v čele vlády stanula pravice v podobě Likudu Menachema Begina. V srpnu 1979 vydal Rabin své paměti, v nichž se nebývale ostře opřel do svého dlouholetého politického protivníka Perese. Označil jej za „nenapravitelného intrikána“, který nebyl schopen se povznést nad to, aby proti němu jednal. Dále napsal: „Nejenže se pokoušel podrazit mě, ale i celou vládu, a důvěřoval starému bolševickému pravidlu ‚čím hůř, tím lépe pro Perese.‘ Šířil lži a nepravdy a škodil Straně práce,Strana práce je název současné politické strany, která vznikla počátkem 90. let konsolidací Ma'arachu. Jedná se tedy o následnici izraelské levicové strany Mapaj existující již v předstátním období. Označení Strana práce, hebrejsky jednoduše Avoda, se někdy nepřesně používá i pro období před konsolidací a přejmenováním strany čímž se korunoval na vůdce opozice.“GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. s. 474–475 V roce 1978 byl Peres zvolen prezidentem Socialistické internacionály.

Po Rabinově pokusu o návrat v roce 1980 vedl Peres stranu do dalších voleb v roce 1981. Ve volbách, které již byly těsnější, však zaznamenal opět prohru.GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. s. 488

Poprvé premiérem a volební pat náhled|upright|Peres v roce 1984