Chang-čou (; ) je město v Čínské lidové republice, v jejímž administrativním systému je hlavním a zároveň nejlidnatějším městem provincie Če-ťiang. Leží asi 200 km jihojihozápadně od Šanghaje na řece Čchien-tchang, jejíž estuárovité ústí vytváří takzvaná changčouská zátoka (), který odděluje města Šanghaj a Ning-po. Chang-čou nabylo na významu díky tomu, že leží na jižním konci dodnes využívaného Velkého kanálu a zároveň bylo po většinu posledního tisíciletí jedno z nejproslulejších a nejbohatších měst Číny.
Chang-čou je subprovinčním městem a tvoří jádro changčouské metropolitní oblasti, která je v Číně čtvrtou největší. Podle údajů z šestého sčítání lidu Čínské lidové republiky roku 2010 měla tato metropolitní oblast 21,1 milionů obyvatel na ploše 34 585 km². V samotné changčouské městské prefektuře pak bylo v roce 2020 na ploše 16 820 km² registrováno 11 936 010 obyvatel.
náhled|vlevo|Měsíční ostrov na Západním jezeře. Město je cílem mnoha turistů. Mezi turisticky zajímavá místa v Chang-čou patří jak okolí Západního jezera (), tak i kulturní dědictví reprezentované starobylými pagodami, chrámy a parky. Městským stromem je kafrovník lékařský (Cinnamomum camphora) a rostlinou osmant vonný (Osmanthus fragrans).
V září 2015 bylo oznámeno, že bude Chang-čou pořádat Asijské hry v roce 2022 a stane se tak po Asijských hrách v roce 1990 v Pekingu a v roce 2010 v Kantonu teprve třetím čínským městem, kde se budou konat.
Chang-čou začíná v současné době upevňovat svou pozici technologického střediska a sídlí zde internetový obchod Alibaba. V roce 2016 se zde konal jedenáctý summit skupiny G20.
Historie Rané dějiny V okrese Jü-jao, který se nachází 100 kilometrů jihovýchodně od Chang-čou, před sedmi tisíci lety sídlili lidé slavné kultury Che-mu-tu z období neolitu. Právě v tomto období se poprvé v jihovýchodní Číně pěstovala rýže. Podle archeologických vykopávek také víme, že se před pěti tisíci lety nalézala v blízkém okolí současného města sídliště liangčouské kultury. První částí města, která byla poprvé zmíněna v dokumentech, je čtvrť Jü-chang.
Dynastie Tchang V roce 589 se Chang-čou stalo vládním střediskem správního celku čou jménem Chang, čímž získalo právo mít městské hradby, které byly vystavěny o dva roky později. Podle tradice, kterou dodržely například i města Kanton či Fu-čou, město převzalo jméno správního celku, který řídilo, a tak vznikl název města Chang-čou. Chang-čou bylo na jižním konci Velkého čínského kanálu, který vede až do Pekingu. Tento kanál se postupem času měnil, ale nakonec své plné délky dosáhl již v roce 609.
Za dynastie Tchang byl guvernérem Chang-čou Po Ťü-i, který už v té době byl slavným básníkem a jeho zásluhy v Chang-čou mu přinesly chválu a pověst skvělého guvernéra. Všiml si, že zemědělská půda v okolí je závislá na vodě ze Západního jezera, ale díky tomu, že to předchozí guvernéři úplně zanedbávali, se stará hráz úplně propadla. Jezero se díky tomu tak vysušilo, že místní rolníky postihlo období vážného sucha. Po proto nařídil stavbu silnější a vyšší hráze s přehradou, aby se tak mohl řídit tok vody a vyřešil se problém se zavlažováním.
Živobytí místních se tak v následujících letech zlepšilo. Po Ťü-i si ve svém volném čase rád užíval krás Západního jezera a chodil sem takřka denně. Také nařídil vybudování cesty přes jezero, aby se přes něj nemuselo přejíždět jen loďkami. Tato cesta proto byla později na jeho počest pojmenována „Poova cesta“. Poté nechal okolo hráze vysadit vrby a další stromy.
Chang-čou je jedním ze sedmi starověkých hlavních měst Číny. Nejdříve bylo hlavním městem království Wu-jüe mezi léty 907 až 978 (během období Pěti dynastií a deseti říší). V té době se jmenovalo Si-fu a bylo jedním ze třech kulturních center v jižní Číně společně s Nankingem a Čcheng-tu. Vládci království Wu-jüe byli známí mecenáši umění, především pak pokud šlo o umění či architekturu v buddhistických klášterech. Chang-čou se také stalo kosmopolitním centrem, které lákalo vzdělance z celé Číny, a navázalo diplomatické vztahy nejen se sousedními čínskými státy, ale i s Japonskem, Koreou a s říší Liao.
náhled|Pavilon Cchuej-kuang u Západního jezera
Dynastie Sung V roce 1089, když byl guvernérem města další slavný básník, Su Š’, nechal postavit další cestu přes Západní jezero, která je dnes taktéž na jeho počest pojmenována „Suova cesta“. Na jejím vybudování pracovalo 200 000 dělníků a měří 2,8 km. Obě cesty vedoucí přes jezero byly postaveny z bahna na dně jezera. Císaři Čchien-lungovi se zde rád procházel především brzy ráno na jaře. Před několika desítkami tisíc let bylo jezero lagunou, ze které se však díky naplaveninám vytvořilo jezero. V roce 1975 byly provedeny vrty, při kterých se našly sedimenty z dávné laguny, což tuto teorii o historii jezera potvrdilo. Lidská činnost na jezeře zabránila tomu, aby se něj staly bažiny. Ze západní a severní strany je jezero obklopeno kopci. Na kopci Pao-š', který leží severně od jezera, stojí pagoda Pao-čchu.
Během dynastie Sung v Chang-čou žili arabští obchodníci, jelikož se v té době obchodovalo více na moři než na pevnině. Ve městě se tak dají najít arabské nápisy z 13. a 14. století. Později, během dynastie Jüan došlo k perzekuci Muslimů. Byly zakázány jejich tradice, což vedlo k tomu, že se účastnili povstání proti Mongolům. Egyptský obchodník nechal v Chang-čou vystavět mešitu Feng-chuang-š'. V roce 1345 město navštívil Abú Abdallah ibn Battúta, kterého zde zaujalo především velké množství krásných dřevěných lodí. Zúčastnil se zde také hostiny, kterou pořádal Qurtai, mongolský správce města, kterému se podle Battúty líbily dovednosti čínských kejklířů. Battúta prohlásil, že Chang-čou je největším městem, které kdy na Zemi viděl.
Chang-čou bylo zvoleno novým hlavním městem dynastie Jižní Sung v roce 1132, kdy většinu severní Číny obsadili Džürčeni během války mezi dynastiemi Ťin a Sung. Z původního hlavního města Kchaj-feng se sungský dvůr musel stáhnout v roce 1129 na jih poté, co město obsadili Džürčeni roku 1127. Z Kchaj-fengu se pak Sungové přesunuli do Nankingu, novodobého Šang-čchiou a poté do Jang-čou v roce 1128. Sungská vláda chtěla mít Chang-čou pouze jako dočasné hlavní město, ale postupně se z něj stalo veliké obchodní a kulturní centrum dynastie Sung. Změnilo se z poměrně průměrného a nevýznamného města na jedno z nejdůležitějších a nejbohatších na světě.Mote, s. 461. Jakmile bylo Sungům jasné, že už nemají naději na znovudobytí severní Číny, zřídili více vládních budov v Chang-čou, aby město více odpovídalo statutu císařského hlavního města, které není pouze přechodné.
Od počátku 12. století bylo Chang-čou hlavním městem až do roku 1276, kdy došlo k invazi Mongolů. Během této doby se město jmenovalo Lin'an (臨安). Sloužilo jako sídlo císařské vlády a centrum obchodu a zábavy. Během tohoto období se také město stalo centrem čínské civilizace, jelikož to, co bylo za "střední Čínu" považováno kdysi, bylo nyní obsazeno džürčenskou dynastií Ťin.
Mnoho filozofů, politiků a literátů, z nichž někteří jsou mezi nejslavnějšími básníky v čínské historii (jako například Su Š’, Lu Jou a Sin Čchi-ťi), sem přišlo strávit zbytek svého života. V Chang-čou se také narodil a je zde i pochován vědec Šen Kua (1031–1095). Jeho hrob lze najít ve čtvrti Jü-chang.
Během dynastie Severní Sung došlo k nárůstu obyvatelstva díky příchodu uprchlíků z dobytého severu, rozmachu obchodu a rozvoji úředních a vojenských zařízení a město se tak rozšířilo daleko za své hradby z 9. století. Podle Encyclopædia Britannica mělo město v té době přes 2 miliony obyvatel, zatímco historik Jacques Gernet odhaduje, že v roce 1276 mělo Chang-čou přes milion obyvatel. (Oficiální údaje podle sčítání lidu z roku 1270 zaznamenaly asi 186 330 rodin s trvalým pobytem a pravděpodobně nezapočítaly vojáky a obyvatele bez trvalého pobytu.) Má se za to, že mezi léty 1180 až 1315 a 1348 a 1358 bylo Chang-čou největším městem na světě.
V Chang-čou často hrozily díky velkému počtu obyvatel a dřevěným (často několikapatrovým) budovám požáry. Větší požáry zničily značnou část města v letech 1132, 1137, 1208, 1229, 1237 a 1275, a malé požáry se tu děly takřka každý rok. Jen při požáru v roce 1237 bylo zničeno 30 000 domů. Vláda tak proti této hrozbě vytvořila propracovaný protipožární systém, který zahrnoval výstavbu strážních věží a používání luceren a vlajek, aby se tak mohlo snadno identifikovat, kde požár vznikl. Následně pak vždy bylo vysláno přes 3000 vojáků, aby oheň uhasili.
Dynastie Jüan až Čching Chang-čou v roce 1276 obléhala a poté dobyla mongolská armáda vedená Kublaj-chánem a o tři roky později pak došlo k pádu celé říše.Gernet, s. 15. Novým hlavním městem dynastie Jüan se stalo Ta-tu (dnešní Peking).
Má se za to, že benátský obchodník Marco Polo navštívil Chang-čou ke konci 13. století. Ve své knize zmiňuje, že je toto město "větší než jakékoliv jiné na světě" a nazývá ho Quinsai, což je název, který je odvozen od jména Sing-caj ("přechodné sídlo"), jak se městu přezdívalo za dynastie Jižních Sungů. Polo se dále zmiňuje: "Počet a bohatství kupců a množství zboží, které se jim dostalo do rukou, bylo tak ohromné, že by nikdo nemohl kdy odhadnout, kolik toho vlastně bylo." Je možné, že do jisté míry i přeháněl, protože tvrdil, že město mělo průměr asi zhruba sta mil (tento odhad je však možná, pokud tím myslel čínskou míli, která je 3/8 jedné italské míle) a že je zde 12 000 kamenných mostů. Někteří však tvrdí, že jde pouze o chybu v pozdějším přepisu knihy, kde se z "12 bran" stalo omylem "12 000 mostů".
Chang-čou bylo důležitým přístavním městem až do poloviny éry dynastie Ming, ale místní přístav se postupně zanesl naplaveninami. Za dynastie Čching bylo město sídlem císařské vojenské posádky.
V letech 1856 a 1860 okupovala Chang-čou Nebeská říše velkého míru a napáchala zde výrazné škody.
Republikánská a komunistická Čína Za doby Čínské republiky bylo Chang-čou mezi léty 1928 až 1949 pod správou Kuomintangu. 3. května 1949 však do města vstoupila Čínská lidová osvobozenecká armáda a vládu zde převzali komunisté.
Po reformách, které v roce 1978 provedl Teng Siao-pching, využilo Chang-čou své pozice v deltě řeky Jang-c’-ťiang pro svůj vlastní rozvoj. V současné době je jedním z nejbohatších čínských měst.
Geografie a podnebí Chang-čou se nachází v severozápadní části provincie Če-ťiang, v jižní až střední části delty řeky Jang-c’-ťiang a na jižním konci Velkého čínského kanálu, který vede až do Pekingu. Jeho správní území sahá na západě do hornatých částí provincie An-chuej a na východě až k pobřežní oblasti u changčouské zátoky. Centrum města se rozléhá okolo východní a severní strany Západního jezera a severně od řeky Čchien-tchang.
náhled|Pohled na zátoku Chang-čou
Chang-čou má vlhké subtropické podnebí (Cfa podle Köppenovy klasifikace podnebí), kde se střídají čtyři odlišná období. To se vyznačuje velmi horkými a vlhkými léty a chladnými, oblačnými a suchými zimami (s občasným sněžením). Průměrná roční teplota je 17,0 °C a denní průměrné teploty se pohybují od 4,6 °C v lednu do 28,9 °C v červenci. Průměrný roční srážkový úhrn je 1 438 mm. Zatímco v červnu bývá město postiženo monzunovými dešti typickými pro východní Asii, v srpnu až září zde bývají tajfunové bouře, i když zde samotné tajfuny běžně neudeří. Ty však většinou postihují oblast na jižním pobřeží provincie Če-ťiang.
Od roku 1951 byly místní extrémy zaznamenány 6. února 1969 (−9.6 °C) a 9. srpna 2013 (41.6 °C). Ročně je místní délka slunečního svitu 1 709,4 hodin, přičemž v březnu je pravděpodobnost slunečného dne 30% a 51% v srpnu.
Administrativní členění Subprovinční město Chang-čou má 10 městských obvodů, 1 městský okres a 2 okresy. Čtyři centrální městské obvody (Šang-čcheng, Kung-šu, Pin-ťiang a Si-chu) mají rozlohu 603 km² a žijí zde čtyři miliony obyvatel. Šest příměstských obvodů pak má rozlohu 7 657 km² a přes šest a půl milionu obyvatel.