Jaroslav Hovadík (8. května 1935, Zlín – 20. května 2011, Litoměřice) byl český grafik, malíř a sochař. Působil v USA, Kanadě, v Německu a dalších zemích.

Život Narodil se v Gottwaldově (Zlíně) a poté žil ve Fryštáku, kde se vyučil strojníkem a roku 1952 získal výuční list. Strojařina ho ale nezajímala a v letech 1952-1955 vystudoval malbu a kresbu u Zdeňka Kováře, Jana Blažka a Vladimíra Hrocha na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. Další rok chodil na přípravku pro vysoké školy umělecké v Praze (1955–1956) a od roku 1956 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Sychry. Jako syn živnostníka byl po prvním roce studia vyloučen.Pavel Petr, Jaroslav Hovadík, Host do domu, 1995, č. 2, s. 131

Pokusil se pokračovat ve studiu na Univerzitě Palackého v Olomouci, ale po dvou měsících byl vyloučen i odtud. Roku 1957 byl povolán k výkonu vojenské služby.Pavel Petr, Jaroslav Hovadík, Host do domu, 1995, č. 2, s. 132 Po návratu z vojny pracoval od roku 1959 jako malíř kulis v gottwaldovském Divadle pracujících a roku 1962 byl přijat do Svazu československých výtvarných umělců. Přátelil se s výtvarníky z okruhu Konfrontací a seznámil se s Vladimírem Boudníkem,Drábková V, 2014, s. 6 který ho několikrát navštívil v ateliéru ve Fryštáku. Zdrojem inspirace pro něj byla také četba, zejména autoři barokní literatury, Bohuslav Reynek, Zdeněk Kalista, Jakub Deml, Ladislav Klíma (reliéfní Portrét Ladislava Klímy, 1963), Samuel Beckett a Franz Kafka.Lubomír Slavíček: Jaroslav Hovadík, in: Horová A (ed.), NEČVU, 1995, s. 286-287

V letech 1962-1968 se účastnil skupinových výstav (mj. v Sydney), od roku 1965 se Skupinou 5+2Igor Zhoř, Pět plus dva, Host do domu XIII, 1966, č. 4, s. 8–13, kterou založil se svými bývalými spolužáky ze SUŠ Františkem Niklem a Zdeňkem Šuterou.Drábková V, 2014, s. 12 Roku 1965 mu v galerii Dílo v Gottwaldově uspořádal člen Skupiny 5+2 Antonín Grůza první autorskou výstavu grafik, ke které napsal úvodní text spisovatel Václav Renč.Drábková V, 2014, s. 39 Výstava svou syrovostí vzbudila silné ohlasy. Pavel Petr, Žhavý sloup. Štětce z prasete, Host do domu, 1995, č. 2, s. 135–143.Antonín Grůza, Představujeme vám Jaroslava Hovadíka, malíře, sochaře, grafika, Naše pravda XXI, 1965, č. 74, s. 2 Členem Skupiny 5+2 byl i ředitel Oblastní galerie výtvarného umění v Gottwaldově Michal Plánka. Členové skupiny i jejich přátelé, mj. Boris Hybner, se scházeli v tzv. Boudě, kterou získal výtvarník a hokejový brankář Bedřich Baroš nad zimním stadionem Tělovýchovné jednoty Gottwaldov. Roku 1967 byl přizván na výstavu Nové výtvarné postupy v Domě umění města Brna, kterou uspořádal Jiří Valoch.Jiří Valoch, in: Alena Potůčková a kol., Umění zrychleného času, 1999, s. 78

Po srpnové okupaci roku 1968 se rozhodl emigrovat do Vídně a podařilo se mu převézt i mnoho svých grafik. Zpočátku mu pomáhal jeho rodinný příbuzný, slavný rakouský klavírista Paul Badura-Skoda. Krátce navštěvoval vídeňskou akademii, kde působil jako asistent profesora Herberta. V prosinci 1968 odcestoval do Kanady, kde pak žil dalších 9 let, získal kanadské občanství a prosadil se jako výtvarník nejen tam, ale i v USA.Drábková V, 2014, s. 38

Roku 1977 se rozhodl k návratu do Evropy a dalších let žil v departmentu Jura ve Francii. V té době se seznámil s meziválečnou tvorbou Emila Filly. Ve Francii se oženil, ale prožil zde osm let bídy a těžkých chvil a roku 1986 se přestěhoval do Mühlheimu am Main v Hesensku, kde se stal členem Svazu německých umělců (Berufsverband Bildender Künstler Frankfurt). Roku 1991 se vrátil domů a získal zpět české občanství. Až do své smrti 20. května 2011 pak žil v Litoměřicích. Vystavoval mj. ve Spojených státech, Itálii, Francii, Holandsku, Austrálii, Indii nebo Africe.

Za grafickou tvorbu dostal roku 1973 v Monte Carlu ocenění Palme d´or des beaux arts.

Tvorba Jaroslav Hovadík se paralelně věnoval malbě, grafice, kolážím a monotypům, příležitostně i keramice. Jeho umělecké práce bývají charakterizovány jako „barokně vypjaté, lyrické“, „nesnadno uchopitelné“, „syntetické, vnitřně kompaktní“, z hlediska šíře výrazových prostředků „polyfonní“.Iva Mladičová: Jaroslav Hovadík – Objekty 1963–2003

Během vojenské služby se věnoval kresbě a po návratu do civilu roku 1959 malbě s biblickou tematikou. Na uměleckou scénu vstoupil jako malíř, zprvu ovlivněný Purkyněm, Cézannem a Kubištou, později strukturální abstrakcí. Od roku 1963 vytvářel závěsné informelní objekty a patřil do širšího okruhu výtvarníků spojených s výstavami Konfrontace.Radikální informel, in: Alena Potůčková a kol., Umění zrychleného času, 1999, s. 45 Jeho asambláže připomínají díla vytvořená Alešem Veselým nebo Antonínem Tomalíkem. Na dřevěný podklad asamblážových objektů postupně přidával vrstvy, které drásal, propaloval a potom znovu sešíval. Využíval nejrůznější kovové předměty a nakonec vše překryl textilií s šedavou nebo nahnědlou barvou.Drábková V, 2014, s. 19

Jako vyučený strojař svařoval z nalezených materiálů sochy se silným existenciálním vyzněním. Zdrojem formálních prvků se stejně jako u francouzského Nového realismu (Nouveau réalisme) stává žitá realita a do uměleckého výrazu přináší široké spektrum materiálů, předmětů či jejich fragmentů – hudební nástroje, železné šrouby, dráty, izolované části nejrůznějších přístrojů, které soše dodávají dynamický prvek. Povrch sceluje nebo naopak zdůrazňuje expresivním gestem barva. Jeho Konkretizace III (1965) evokuje kříž, Konkretizace V pak bezrukého Krista na podivné zmechanizované Golgotě.Drábková V, 2014, s. 20 Roku 1966 pracoval na cyklu objektů a asambláží s názvem Vypouklé nádoby (s doplňujícím názvem Láska k mrtvé slečně). Depresivní téma pojal jako panenku pod proděravělou deskou, na které jsou připevněny předměty vážící se k zesnulé dívce – korále, prstýnek, knoflíky, hodinky, ale také patrony a klíče aj.Drábková V, 2014, s. 24

Od roku 1962 do roku 1968 se zabýval aktivní a strukturální grafikou.Nešlehová M, 1997, s. 193, 197 Paralelně pracoval metodou tavení zinkových desek nebo přímého otisku nalezených předmětů.Krtička J.B., 2016, s. 29 Soubor 16 grafických listů vystavil se Skupinou 5+2 roku 1967 spolu s asambláží Doupě (1964-1965) a Ubývání gravitace vpravo dole (1964). Jeho dřevěný objekt Arkanum II prozrazuje vliv Jana Koblasy.Drábková V, 2014, s. 26 Hovadíkova informelní díla mají silný existenciální podtext (Obraz pro Becketta, 1964). Po roce 1964 usiloval o objektivizaci materiálové struktury tím, že v tvorbě matric ze zinkového plechu nahradil vlastní zásahy procesem hoření a spalování.Jiří Valoch, in: Mahulena Nešlehová, Český informel, 1991, s.196

V letech 1967-1968 došlo ke zlomu v Hovadíkově grafice a malbě, když s vrátil k figuraci. Inspiroval se raně renesančními mistry a po vzoru Piera della Francesca začal zobrazovat portréty z profilu (Hlava ženy, 1967, Beatrice d’Este, 1967, Mona Lisa, 1967, Křik, 1968, Manekýn, 1968, Čachtická paní, 1968). Potemnělou barevnost vyměnil za výrazné červené a žluté odstíny, mnohdy v kombinaci s jinými křiklavými barevnými tóny.Drábková V, 2014, s. 28, 40 Na posledním společném vystoupení Skupiny 5+2 roku 1968 vystavil soubor olejomaleb s mytologickými, historickými a biblickými tématy.Drábková V, 2014, s. 30 Během exilu v Kanadě se počátkem 70. let jeho grafika přiblížila pop-artu. Hovadíkův příklon k realistické malbě vlivnil v Kanadě žijící slovenský surrealista Ladislav Guderna, se kterým několikrát vystavoval.Drábková V, 2014, s. 41

Ve Francii se zabýval zejména malbou, kolážemi a svařovanými objekty. V malbě postupně opouštěl naturalistickou figuraci a v obrazech převážila expresivně-existenciální tíže. Také během pobytu v Německu se věnoval převážně malbě, ve které nastal na přelomu 80. a 90. let významný posun k lyrickým tématům. Pokračoval v tvorbě experimentální grafiky a koláží. Po pádu komunistického režimu se vracel do Čech, kde se znovu setkal se svými pracemi z 60. let. V jeho ateliéru v Mühlheimu vznikly další svařované sochy, kterými navázal na toto období.

Přestože velké soubory Hovadíkových prací se ztratily nebo zůstaly v Americe, jeho dochované dílo čítá několik set obrazů, více než 1 000 grafických listů a monotypů, stovku objektů, asambláží a soch a množství koláží, kreseb a ilustrací.

Zastoupení ve sbírkách (výběr) Natinal Gallery, Ottawa, Kanada Stratford Perth Museum, Kanada Musée Windsor, Kanada Musée des Beaux-Arts de Dole, Francie Musée Besancon, Francie Kunstverein Wolfsburg University of Cambridge Galerie výtvarného umění, Cheb Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně Galerie výtvarného umění v Ostravě State Russian Museum, Petrohrad

Plastiky ve veřejném prostoru 1994 Událost v jehlanu, ZlínJaroslav Hovadík, Událost v jehlanu, Zlín

Výstavy

Autorské 1965 Galerie Dílo, Gottwaldov 1966 1. Międzynarodowe Biennale Grafiki Krakow, Krakov (Kraków), Krakov (Kraków) 1966 Jaroslav Hovadík: Objekty, plastiky, grafika, Galerie Jaroslava Krále, Brno (Brno-město) 1969 Jaroslav Hovadík, The Merton Gallery, Toronto 1988 Jaroslav Hovadík: Gemälde, Grafik, Objekte, Atelier Unterm Dach, Offenbach am Main 1992 Jaroslav Hovadík: Obrazy, objekty, grafika, koláže, Dům umění města Brna 1992 Jaroslav Hovadík: Obrazy, objekty, grafika, koláže, Dům umění, Zlín 1992 Jaroslav Hovadík: Obrazy, objekty, grafika, koláže, Výstavní síň Masné krámy, Plzeň 1992 Jaroslav Hovadík: Obrazy, objekty, grafika, koláže, Galerie výtvarného umění, Cheb 1993 Jaroslav Hovadík: Obrazy, grafika, koláže, Muzeum Kroměřížska, Kroměříž 2001 Jaroslav Hovadík: Kresby, objekty, plastiky, Zámek Zlín 2004 Jaroslav Hovadík: Přehlídka obrazů, soch a kreseb, Výtvarná dílna, Litoměřice 2004 Výtvarná dílna Jaroslava Hovadíka, Galerie Ve dvoře, Litoměřice 2005 Jaroslav Hovadík: Nové práce, Galerie v podloubí Muzea Kroměřížska, KroměřížJaroslav Hovadík: Nové práce, Galerie v podloubí Muzea Kroměřížska, iDNES, 2005 2005 Jaroslav Hovadík: Kresby a keramika, Muzeum Kroměřížska, Kroměříž 2005 Jaroslav Hovadík: Současná tvorba, Galerie Primavesi, Olomouc 2005-2006 Jaroslav Hovadík: Ze současné tvorby, Galerie Magna, Ostrava 2009 Jaroslav Hovadík, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích 2010 Jaroslav Hovadík: Ejhle, člověk, Galerie v podloubí Muzea Kroměřížska, Kroměříž 2024 Jaroslav Hovadík: Objekty 1963-2003, Galerie U Betlémské kaple, PrahaJaroslav Hovadík: Objekty 1963-2003, GUBk 2024Iva Mladičová: Jaroslav Hovadík – Objekty 1963–2003

Skupinové (výběr) 1962 Mladí výtvarníci jihomoravského kraje, Dům umění, Zlín (Zlín) 1962-1963 Členská výstava 1962, Dům umění, Zlín 1964 Členská výstava výtvarných umělců Jihomoravského kraje, Dům umění města Brna 1964 Moravská grafika, Kabinet grafiky, Brno 1965 Výtvarní umělci k výročí 20 let ČSSR, Mánes, Praha 1965 I. výstava skupiny 5&2, Dům umění, Zlín 1966 Členská výstava 1966 výtvarných umělců pobočky SČSVU Gottwaldov, Dům umění, Zlín 1966 Výstava mladých / Exposition des jeunes, Dům pánů z Kunštátu, Brno 1966 II. výstava skupiny 5&2, Kroměříž 1966 Pátá výstava moravské grafiky, Kabinet grafiky, Brno 1967 III. výstava skupiny 5&2, Gottwaldov, Galerie Nová síň, Praha 1967 Výstava diel výtvarníkov Juhomoravského kraja, Východoslovenská galéria (1961-1992), Košice 1967 Nové výtvarné postupy, Dům umění města BrnaNové výtvarné postupy, Dům umění města Brna 1967 1967 Nové cesty II: Mladá generace, Dům umění, Zlín 1968 IV. výstava skupiny 5&2, Černobílá galerie, Uherský Brod 1968 1. bienále "Výzkumy grafiky", Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě 1968 Šestá výstava moravské grafiky 1968, Kabinet grafiky, Brno 1969 Junge Künstler aus der ČSSR, Haus am Kleistpark, Berlín 1969 International exhibition of graphic artists, Benátky, Řím, Florencie 1970 77 grafici, Galleria del Palazzo dei Principi, Corregio 1970 Guderna, Hovadík, Koblasa, Valenta, The Merton Gallery, Toronto 1970 Czechoslovak Graphics, Museum of Modern Art, Oxford