14 Herculis b (také 14 Her b nebo HD 145675 b) je exoplaneta obíhající kolem oranžového trpaslíka 14 Herculis v souhvězdí Herkula. Soustava se nachází ve vzdálenosti přibližně 58,4 světelného roku od Slunce. Planeta má dynamickou hmotnost 8,9násobku hmotnosti Jupiteru, a řadí se proto mezi plynné obry. Její poloměr, hustota ani povrchová teplota nebyly pozorováním určeny.
Objev Planeta byla nalezena pomocí metody radiálních rychlostí. Její gravitace způsobuje periodický pohyb mateřské hvězdy, který se projevuje dopplerovským posuvem čar ve hvězdném spektru. Objev oznámil 6. července 1998 tým Geneva Extrasolar Planet Search; v odborném periodiku byl zveřejněn v roce 2003. V době oznámení měla 14 Herculis b nejdelší oběžnou dobu ze známých exoplanet.
Dráha a hmotnost 14 Herculis b oběhne svou hvězdu za 1 763,63 dne, tedy přibližně za 4,83 roku. Společná analýza radiálních rychlostí, absolutní astrometrie a snímku vnější planety z roku 2025 určila velkou poloosu dráhy na 2,839 au a excentricitu na (0,3683±0,0029). Vzdálenost planety od hvězdy se proto během oběhu výrazně mění.
Metoda radiálních rychlostí původně poskytovala pouze dolní mez hmotnosti, přibližně 4,7násobek hmotnosti Jupiteru. První astrometrické vyhodnocení měření družice Hipparcos naznačovalo sklon dráhy 155,3° a hmotnost 11,1násobku hmotnosti Jupiteru, pozdější rozbor však ukázal, že data družice nebyla pro spolehlivé určení dráhy dostatečně přesná.
Kombinace radiálních rychlostí s absolutní astrometrií družic Hipparcos a Gaia umožnila omezit sklon dráhy a tím odvodit dynamickou (skutečnou) hmotnost planety. Jednotlivá řešení se mírně liší. Analýza z roku 2023 určila sklon na (36±3)° a hmotnost na (8,5±1,0)násobku hmotnosti Jupiteru. Výsledek založený také na relativní astrometrii z Vesmírného dalekohledu Jamese Webba udává hmotnost 8,9násobku hmotnosti Jupiteru. Astrometrická řešení připouštějí dvě zrcadlové orientace dráhy; proto se v literatuře objevují sklony přibližně 33° i 147°, aniž by šlo o rozdíl ve fyzické hmotnosti planety.
Planetární soustava Kolem 14 Herculis obíhá také vzdálenější planeta 14 Herculis c. Dráhy obou planet neleží v jedné rovině: jejich vzájemný sklon byl určen na 35,3°. Takové uspořádání může být výsledkem dřívějšího gravitačního rozptylu mezi planetami. Modelování zveřejněné v roce 2026 ukázalo, že rozptyl může současnou architekturu soustavy reprodukovat, pokud se jej původně účastnila nejméně jedna další hmotná planeta, která byla později ze soustavy vyvržena.
Přímé zobrazení Vzhledem k rozměrům oběžné dráhy a malé vzdálenosti soustavy od Slunce byla 14 Herculis b vybrána jako cíl pokusu o přímé zobrazení. Pozorování 3,6metrovým dalekohledem Canada-France-Hawaii Telescope s adaptivní optikou však planetu nezachytilo. Výsledek neposkytl přímý snímek planety ani měření jejího poloměru. V roce 2025 byla v téže soustavě přímo zobrazena vnější planeta 14 Herculis c, a to přístrojem NIRCam Vesmírného dalekohledu Jamese Webba. Získaná relativní astrometrie zpřesnila prostorové uspořádání celé soustavy.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Exoplanety v souhvězdí Herkula Kategorie:Obří planety