1. československá partyzánská brigáda Jana Žižky (nesprávně uváděna jako Partyzánská brigáda Jana Žižky z Trocnova) byla největší vojenská jednotka, vedoucí partyzánský boj proti německým okupačním jednotkám v prostoru Protektorátu Čechy a Morava během 2. světové války.
Název a velení Její název je podobný názvu partyzánské brigády, vedené Teodorem Polou a působící na Slovensku od září 1944 do dubna 1945 jako Partyzánská brigáda Jana Žižky. Svůj používaný název jednotka oficiálně během války nikdy nezískala. Ušiakův partyzánský oddíl Jan Žižka vznikl samonazváním mezi 20. a 22. zářím 1944. Hodnost brigády získala také přejmenováním během ledna 1945. Z tohoto důvodu se přesněji v odborné literatuře používá název 1. čs. brigáda Jana Žižky na Moravě. Oddíl byl v říjnu 1944 reorganizován a rozdělen na další oblastní oddíly pod velením poručíka I. P. Stěpanova a kapitána Grekovského (Ševcova). Ty se následně dělily ještě na malé partyzánské skupiny.http://rodinnivalecnici.webnode.cz/vojenske-utvary-nasich-valecniku/partyzanska-brigada-jana-zizky/ Paradesantní oddíl se postupně rozrostl na slovenské straně asi na 200–250 osob. Většina na Moravu nepřešla. Asi 60 osob se přesunulo na Moravu 28. září 1944 a zhruba stejný počet se nesouvisle probíjel na Moravu během 12. až 15. října 1944.
„Brigáda“ zpočátku působila v Moravskoslezských Beskydech v oblasti hor Magurka, Trojačka, Kněhyně a v horské osadě Podolánky. V listopadu přešly rozdělené skupiny na Hostýn, Vsetín, Vizovice, Valašské Klobouky, Holešov a Valašské Meziříčí. Jejím prvním velitelem byl Ján Ušiak. Narodil se dne 5. října 1914 v Budiné na Slovensku. Do roku 1938 byl vojákem Československé armády, po rozbití Československa se vrátil na Slovensko do Bakty, která však připadla Maďarsku, a protože se mu nepodařilo získat slovenské státní občanství, musel narukovat do maďarské armády, se kterou bojoval na východní frontě. V roce 1942 přešel Ján Ušiak na stranu Ruska. Do Protektorátu Čechy a Morava se vrátil již jako partyzán. Po dvou neúspěšných pokusech o překročení protektorátní hranice se Ušiak dostal přes hranice definitivně 13.–14. října 1944 za pomocí domácích vlastenců. Odboj vedený Ušiakem a Ušiakova násilná smrt tvoří podstatu partyzánského hnutí na Čeladné.
Výsadek desantu a složení Jednotka byla zformována v Obarově u Rovna, kde sídlil čs. výcvikový prapor.První náročný výcvik začal v květnu pod vedením gen. Strokače a kpt.Kozlova, který z 72 adeptů dokončilo 39, kdy vypadli fyzicky slabší vojáci. Od června bylo přijato 98 Čechoslováků na další výcvik ve Svjatošině. Výcvik se skládal z náročných nočních pochodů, topografie, tvorbě úkrytů, ženijního výcviku destrukce mostů, železnic, obsluhou zbraní různého původu a politického školení. Celý výsadek měl celkem 20–21 členů a byl ve dvou vlnách 21. a 30. srpna 1944 vysazen u Martina v obci Sklabiňa na Slovensku před počátkem Slovenského národního povstání. Zde sídlil štáb nadporučíka P. A. Veličky partyzánské 1. čs. brigády M. R. Štefánika. Zatímco první část desantu vedl por. Jan Ušiak, druhé velel D. B. Murzin. Součástí výsadků v tomto období byla také skupina Teodora Poly, která byla vysazena 27.–28. srpna a vytvořila partyzánskou brigádu Jan Žižka, která působila na Slovensku. V Ušiakově skupině bylo sedm Rusů a čtrnáct Slováků. Velitelem oddílu byl pověřen třicetiletý por. Ján Ušiak, velitelem štábu kpt. Dajan Murzin a politickým komisařem byl Alexander Turský. Skupina pod velením Ušiaka se stala součástí Veličkovy brigády a rozrostla se po přechodu do Kantorské doliny. Ušiakova skupina do bojů u Strečna stejně jako Veličkova nezasáhla, přestože se jí měla zúčastnit. Za přesně neobjasněných okolností byla velitelská skupina nečekaně přepadena ve Vrůtkách u Žiliny německým tankem a dalšími vojáky dne 5. září při průzkumu linie povstalecké fronty. Při této první důležité průzkumné akci byli těžce zraněni dva ruští vojáci – P. Morozov a V. Nikolajev. Poté skupina působila krátce v Martině a zřejmě večer 5. září obdržela radiogramem rozkaz z Kyjeva k zaujetí nového operačního prostoru na Moravě. Zde měla rozpoutat partyzánské boje. Tím měla splnit zejména politický cíl zahraničního odboje československých komunistů v Moskvě a v ideálním případě pomoci plánovanému tzv. Valašskému povstání proti fašismu.
Složení Ušiakova desantu: velitel – poručík Ján Ušiak, náčelník štábu a poradce – kpt. Dajan Bajanovič Murzin, zástupce velitele pro zpravodajskou činnost – npor. Pavel Morozov, velitel diverzní skupiny – por. Pavel Kudelja, zástupce náčelníka štábu – Martin Valaštiak, politický komisař – des. Alexander Turský, starší radista – Vladimír Kolomackij, radistka – Alexandra Timochovová, lékař – Ablaiz Latypov, rozvědčík – Valentin Nikolajev.
Mužstvo: Ondřej Melek, Ján Kolodžej, Michal Dupkala, Štefan Petruš, Ján Segeč, Jozef Michálek, František Tkáč, Michal Masaryk, Josef Nemec, Ján Sčur, František Ralbovský.
Formování oddílu Oddíl se přesouval jako samostatný útvar v počtu 50–60 osob od 6. září nákladním a osobním automobilem z Martina přes Fačkov na Rajeckou dolinu, kde se přidali vojáci čet. Vendelína Budaje. První stanoviště bylo v Rajci, kde oddíl zůstal do 9.–10. září a byl zde také posílen o mladé členy 2. čs.brigády M. R. Štefánika npor. Viliama Žingora a Popova. Dne 10.9.1944 vydalo velitelství brigády leták určený českému pohraničí, v němž byl lid vyzván k boji s nacisty: „Vláda čs.republiky vás volá. Volá vás i vojenské mise v Moskvě a partyzánský hlavní stan v Kyjevě jménem poslance Slánského. Volám vás, abyste bili nacistické Frice, kde můžete. Jděte do lesů, chápejte se zbraní, a vyžeňte s partyzány vrahy české samostatnosti. Partyzánské oddíly přijdou z bojujícího Slovenska k vám. Poskytujte jim potraviny, dáváte je svému lidu. Informujte partyzány o všem, co podnikají nacisté a jejich přisluhovači, a upozorněte je na nekalé a zrádné živly. Občané! Partyzáni vás nepřicházejí okrádat, když vás však poprosí o kus chleba, darujte jim jej. Darujte jim jej s láskou jako svým a pro sebe. Nebojte se msty okupantů. Každé bezpráví bude pomstěno i s úroky!”
Poté se oddíl přesunul automobily na Domanižu a odtud pokračoval víc než 20 km pochodem přes Prečín – Bodiná – Vrchteplá a usadil se v osadě Dolina. Zde bylo nutné provést průzkum přechodu železniční trati a především komplikovaný tok řeky Váhu. Připojila se skupina Jozefa Kavčiaka a následný pokus o přepadení strážní jednotky 12. září u Povážské Teplé se nezdařil.Akci naplánoval a velel Murzin, ale došlo k nepřehledné situaci kdy se několik Němců postřílelo navzájem. Přesun oddílu přes řeku Váh byl složitý. Hlídky byly rozestavěny v délce 3 km v prostoru mezi Velkou Bytčou a Povážskou Teplou. Část mužstva využila převozníků u Plevníka, Mikšové a Predmieru. Přeprava započala v noci 13. září a trvala až do časných ranních hodin 14. září. Zbytek oddílu se musel přebrodit u Beňova a poté se oddíl sešel u Podváží. Během dalších dnů se pohyboval u Papradna a Dolní Marikové.
Němčákova hájenka ve Štiavniku Když celý oddíl bez úhony překročil Váh, 16. září 1944 zbudoval nové velitelské stanoviště asi čtyři kilometry od moravských hranic v Nemčákově hájence ve Štiavniku.
V tomto prostoru oddíl setrval delší dobu a připravoval se k překročení hranic. Během tohoto období provedl oddíl opakovaně úspěšné přepady četnických stanic v Horní Marikové a Papradné a získali několik zbraní, uniforem a přikrývek. Poté provedli několik průzkumných akcí v Slovensko–moravském pohraničí v Malých a Velkých Karlovicích.
Z hlášení podanému četnickému velitelství v Brně: „Dne 17. září partyzáni navštívili okolo šesté hodiny večer hájenku v Makově a hájenku Anny Podešvové ve Velkých Karlovicích. Hajnému Rudolfu Pavelkovi dal velitel skupiny potvrzení o odebrání zbraní psané azbukou.“ Na druhý den došlo k další návštěvě hájenky Valcháře, kde se střetla s hlídkou německé stráže a došlo k malé přestřelce, při které nebyl nikdo zraněn. Tato událost je doložena ve služebním hlášení podaného celníky dne 18. září. Ještě ten samý den státní ministr pro Čechy a Moravu K.H. Frank dokonce osobně píše samotnému vůdci A. Hitlerovi o přijetí. Docházelo k dalšímu formování a posílení Ušiakova oddílu o neozbrojené dobrovolníky, ale také ruské vojáky, kteří uprchli ze zajateckých táborů a přešli přes hranice z Velkých Karlovic a Horní Bečvy a stali se z nich později na Moravě velitelé oddílů a jejich čet. Byli to zejména Ivan Stěpanov, Petr Moskalenko, Alexandr Kotljarov, Vasilij Nastěnko, Petr Buďko, Pavel Pimenov, Viktor Grekovský a Fjodor Zimin. Některé chlapce z Valašska poslal Ušiak zpět, aby navázali kontakt s odbojem a zařídili přechod hranice. Během pobytu ve Štiavniku docházelo také k násilnostem a krádežím, které se Ušiak snažil řešit a opakované přestupky přísně trestat.Příkladem je člen desantu František Ralbovský, který ohrožoval pistolí rodinu a vynucoval si kožené boty a byl Ušiakem zastřelen. Podle pamětníků rozsudků smrti bylo vykonáno více a jednalo se i o závažnější činy, ale nelze je dnes již doložit. Velitel měl dostatek financí a tak i za jídlo občanům platil, prováděl politickou agitační činnost a zajišťoval základní vojenský výcvik branců. Byly také vytvořeny sklady různého materiálu a potravin.
Přepadení pohraniční stanice Malých Karlovic K první diverzní akci partyzánů došlo 22. září ráno 3:30 v Podťatém – údolí Tísňavy. Přesun asi třicetičlenné jednotky do Malých Karlovic byl spojen s velkými obtížemi. Velitelé si zajistili převaděče až z moravského území. Během pochodu na slovenské straně se v noci oddíl několikrát roztrhl, rozplynul a sešel opět na stejném místě. Autentická výpověď událostí Josefa Bartoška převaděče z Karlovic. „Jednou mne partyzáni vzbudili kolem půlnoci a žádali, abych je dovedl k finanční stanici v údolí Tísňavy. Neušli jsme pozornosti hlídek se psovody. Ozvaly se první výstřely. Partyzáni vyzvali celníky, aby se vzdali, že jsou obklíčeni. Němci však výzvy nedbali a začali střílet. Střelba byla partyzány opětována.“ Překvapení celníci nakvap opouštěli budovu a kryli se v blízkém potoce. Při přeběhu silnice byli někteří zasaženi. Přestřelka trvala asi půl hodiny, když celníci vystřelili světlici pro pomoc.Když přijela posila z měšťanky tak se jednotka stáhla a mladého chlapce, který přestřihl telefonní dráty nechala napospas osudu. Toho našli Němci ráno v seníku u Vojvodíků a byl podle MZO v Brně odvezen na gestapo do Vsetína. Jméno statečného asi 18letého chlapce se nikdy nezjistilo. Nikdo s partyzánů neobjasnil přesně okolnosti a situaci a pouze bylo konstatováno, že mladík nestihl ústup. Svědek událostí Emil Vojvodík v roce 2006 vypověděl, že partyzán byl drasticky mučen a hledán v seníku bodáky. Zmiňuje také, že partyzáni se u Bartoška chvástali svým úspěchem a holdovali alkoholu. Podle policejního hlášení z druhého dne byli dva těžce a jeden lehce zranění celníci převezeni do nemocnice ve Vsetíně. Velitel stanice Friedrich Schumacher následkům střelného poranění podlehl 29. září ve vsetínské nemocnici.
Přestřelky na Světlé