Görlitz

náhled|upright=1.3|M. Merian, Zhořelec roku 1650. Nahoře kaple Božího hrobu se hřbitovem, vlevo bašta Kaisertrutz, podlouhlý Obermarkt s kostelem sv. Trojice. Uprostřed radnice a Untermarkt s blokem domů uprostřed. Vpravo nad řekou farní kostel sv. Petra a Pavla.|alt= Historická mapa města Zhořelce (1650) s centrálním náměstím, radnicí a kostelem sv. Petra a Pavla náhled|upright=1.3|Letecký snímek od východu: vpředu bašta Kaisertrutz, vzadu farní kostel sv. Petra a Pavla u Lužické Nisy. Za řekou je Zgorzelec.|alt=Barevná fotografie s leteckým pohledem na centrum města Görlitz s baštou a kostelem u Lužické Nisy

Görlitz (výslovnost: ; , , , , ) je velké okresní město v saské části historického území Horní Lužice a zároveň nejvýchodnější město Německa na státní hranici s Polskem. V období do 31. července 2008 bylo samostatným městským okresem, po správní reformě je sídlem úřadu Zemského okresu Zhořelec. Ve městě žije obyvatel. Görlitz zahrnuje historické jádro Zhořelce; z někdejšího východního předměstí, které odděluje řeka Lužická Nisa, je dnes samostatné polské město Zgorzelec. Město je zakládajícím členem Euroregionu Nisa, v jehož rámci jsou od roku 1998 obě části alespoň formou proklamace opět spojeny v tzv. „Evropské město Görlitz/Zgorzelec“. Historické centrum, v němž se zachovalo asi 4 000 památkových objektů ze všech hlavních fází středoevropských architektonických stylů (pozdně gotické, renesanční a barokní sakrální i profánní stavby), je označováno za nejrozsáhlejší památkovou rezervaci v Německu. Jedinečné panorama učinilo z města populární lokaci k natáčení filmů, což je důvod, proč je také nazýváno „Görliwood“.

Ve 4. a 5. století našeho letopočtu opustily východogermánské kmeny území Zhořelce (Görlitz/Zgorzelec), které bylo v 7. a 8. století osídleno západoslovanským kmenem Bjezunčanů, jenž se usadil na zdejší hoře Zemská koruna. První zmínka o slovanské vesnici Goreliz, darované míšeňskému biskupovi římským králem Jindřichem IV., pochází z roku 1071. V roce 1075 Jindřich IV. věnoval Budyšínsko a Lužici „navěky“ (in perpetuum) loajálnímu českému knížeti Vratislavu II. Po roce 1243 byla Horní Lužice spravována panovnickým rodem Askánců vládnoucím v Braniborském markrabství. Po získání městských práv roku 1304 pokračovala po roce 1329 vláda českých králů z dynastie Lucemburků, kteří tolerovali vznik Hornolužického šestiměstí a Zhořelci poskytli důležitá privilegia, zejména mincovní regál. Do tohoto období rostoucí výroby a exportu sukna spadá počátek rozkvětu, jenž potom kulminoval za vlády Matyáše Korvína. Nezávisle na politické situaci poté, co v letech 1546–1547 potrestal Ferdinand I. Habsburský Šestiměstí ztrátou privilegií a pozemků (tzv. Pönfall) za nedostatečnou vojenskou podporu ve šmalkaldské válce, pokračovala ve Zhořelci až do 16. století relativní prosperita. Tuto epochu charakterizují osobnosti jako Bartholomaeus Scultetus a Jakob Böhme. V průběhu třicetileté války postoupil Ferdinand II. Štýrský Horní i Dolní Lužici Saskému kurfiřtství jako splátku dluhu za vojenskou pomoc. Z doby saské vlády pochází většina zhořeleckých barokních památek. Po napoleonských válkách připadlo město na základě ujednání Vídeňského kongresu v roce 1815 pruskému králi. 19. století se zde vyznačovalo posílením vlivu státu a industrializací, která měla zvláště za primátora Gottloba Ludwiga Demianiho za následek druhé období hospodářského vzestupu Zhořelce.

Pro Görlitz je typické prolínání kulturních vlivů z Horní Lužice a někdejšího Pruského Slezska, jehož obyvatelstvo bylo vysídleno a jež je od roku 1945 součástí západního Polska. Jako nejvýchodnější a svým způsobem poslední výspa tohoto kulturního okruhu udržuje město některé tradice, takže zde lze navštívit např. Slezské muzeum, Slezský hudební festival nebo ochutnat některý z pokrmů původní slezské kuchyně. Zřetelně zastoupena je tu rovněž současná kultura polská: v kostele svatého Petra a Pavla se konají evangelické bohoslužby v polštině, v Divadle Gerharta Hauptmanna zase polská představení či představení s polskými titulky. Nejvýznamnější kulturní událostí je každoroční udělování Mezinárodní ceny „Most Görlitz-Zgorzelec“ pro osobnosti, které svým životním dílem přispěly k porozumění mezi evropskými národy. V Görlitz se konají turisticky atraktivní události, jako je srpnový staroměstský festival „Altstadtfest“ nebo Letní divadlo na Dolním rynku. Jako sídlo Vysoké školy Žitava/Zhořelec nese Görlitz od roku 2024 oficiální označení „vysokoškolské město“. Vedle zaregistrované obchodní značky „Görliwood“ jsou pro Görlitz v různých kontextech používány přívlastky „město vyhnanců“, „město důchodců“ či „město věží“. Geografie Poloha Město leží v bývalé prusko-dolnoslezské části Horní Lužice na západním břehu Lužické Nisy, která tam protéká východní částí Lužického žulového masivu s výběžky česko-německých hraničních hor. Tím je vytvořen přechod mezi severem Oblasti hornolužických rybníků a vřesovišť a jižní částí Lužických hor. Střed města se nachází v nadmořské výšce 201 m n. m. Nejvyšším místem městské oblasti je hora Zemská koruna (Landeskrone) ve výšce 420 m n. m. Nejnižší bod 185 m n. m. se nachází u řeky Nisy. Průměrnou hodnotou pro celou oblast je 220 m n. m. Městem prochází základní poledník středoevropského času (15° v. d.). To má za následek, že s výjimkou letního času se středoevropský čas shoduje se středním letním časem naměřeným v Görlitz. Centrum města se nalézá na 51° 09′ severní šířky. Na počest Jurije Gagarina byl v roce 1961 jihovýchodně od městské haly bezprostředně u silničního mostu do Polska postaven památník na místě poledníku. Podle dnešních měřicích metod však není na správném místě, neboť přesné umístění je asi o 137 m vzdáleno a poledník tak prochází pod městskou halou. Území města se rozprostírá 19,4 km od severu na jih a 7,3 km od východu na západ. Nejbližšími většími městy jsou Liberec asi 50 km jižně, Chotěbuz asi 80 km severozápadně, slezská Lehnice asi 80 km východně a Drážďany asi 90 km západně od Görlitz. Město má plochu přibližně 44 km². Reliéf, geologie, půdy náhled|upright=1.3|Evangelický farní kostel svatého Petra a Pavla a Waidhaus (Pohled přes Lužickou Nisu z polské strany hranice)|alt= Barevná fotografie s pohledem na kostel sv. Petra a Pavla a Waidhaus nad Lužickou Nisou Území Görlitz leží na Zhořelecké plošině, která tvoří přirozené pokračování západně od Lužické Nisy položené Hornolužické pahorkatiny nazývané na české straně hranice Šluknovská pahorkatina. Jejími nejvyššími body jsou zde hora Zemská koruna (Landeskrone), na jejímž úpatí se městská oblast nachází, dále Jauernicker Berg a Königshainer Berge. Na východě do Ostritzko-schönberské kotliny proniká Lužická Nisa, která ve Zhořelecké plošině vykrajuje hluboké údolí, jež je často obklopeno strmými skalními břehy. Vyvýšená plocha na úpatí Zemské koruny se sklání na východ až k údolím a pláním v bezprostřední blízkosti městské zástavby. Město se nachází na rovinaté plošině, jeho východní část se blíží k úrovni Lužické Nisy. Na severu Görlitz nedaleko městského hřbitova se však již terén prudce zvedá. Hřebeny skal Niského údolí a strmé svahy tvoří pro rozvoj městského osídlení přirozené hranice. Tyto hranice podmíněné reliéfem lze překračovat pouze se značným technickým úsilím.

Během třetihor vznikaly v zamokřených nížinách rašelinové lesy. Záplavy s odumíráním rostlin vedly k tvorbě lignitových pánví např. v bývalém povrchovém dole Berzdorf. Čedičové a znělcové kupy jako Zemská koruna jsou vulkanického původu. Geologické podloží v severní oblasti města je složeno z lužické droby. Ta se skládá z biotitu, šedého křemene, světlého živce s vrstvami z jemně zrnité droby a přiléhajících drobových břidlic. Pro jižní oblast je charakteristický východolužický granodiorit. Hranice mezi těmito odlišnými podložími probíhá přibližně v linii Volské bašty (Ochsenbastei), ulic Neißstraße, Peterstraße, areálu Božího hrobu až přes Girbigsdorf. U Obermühle potom končí tvrdým granodioritem zapříčiněné zúžení údolí Nisy.

Podle geologické mapy oblastí Saska, které byly v pleistocénu pokryty ledovcem, jsou na území města blízko povrchu rozšířeny holocenní písky, štěrky, v malých údolích pak jíly a bílé hlíny. Časté jsou také spraše z období Weichselu (glaciálu), sprašové hlíny, deriváty spraše z části vzniklé půdotokem (soliflukcí). Následují souvislé glacifluviální písky a štěrky z období Elsteru. Podle Saského zemského úřadu pro životní prostředí, zemědělství a geologii lze s podložím z pevné horniny (grandioritu a droby) počítat až ca 17,5 m pod povrchem parcely. Nejčastějšími půdními typy na východě Horní Lužice jsou pseudogleje (36,7 %), parahnědozemě (21,3 %), hnědozemě (17,6 %), v prostředí řek a potoků potom zamokřené lužní hlíny (10 %).

Vodstvo náhled|upright=1.3|Niský viadukt|alt=Barevná fotografie Niského viaduktu nad údolím Lužické Nisy Nejvýznamnějším vodním tokem v prostoru Görlitz je Lužická Nisa, nazývaná dříve také jako Zhořelecká Nisa (Görlitzer Neiße), která tvoří státní hranici mezi německým Görlitz a polským Zgorzelcem. Po znovuvybudování staroměstského mostu v roce 2004 spojují oba břehy čtyři mosty: městský most, staroměstský most, viadukt a most v městské části Hagenwerder. Průměrná výše hladiny Nisy v Görlitz (v měřícím místě Hirschwinkel) je 1,85 m s průměrným průtokem ca 15–20 m³. V městské části Weinhübel se na Niských luzích nacházejí zdroje pitné vody, které slouží k získávání pitné vody pro městskou oblast. U Horního mlýna (Obermühle) se lze po proudu projíždět lodí. Hlavními vedlejšími přítoky v blízkosti městského centra jsou Jędrzychowicki Potok, pravý přítok Czerwona Woda (Rothwasser), která se na české straně hranice jmenuje Oldříšský potok, levý přítok Pließnitz na východě Saska a Witka (Wittig), což je pravý přítok Lužické Nisy, který se v České republice nazývá Smědá. Tyto přítoky se v období povodní stávají přítoky kulminačními. Stav hladiny Lužické Nisy je pravidelně měřen od roku 1912. Při povodni v roce 1981 dosahovala hladina výše 6,78 m, při povodni roku 2010 7,00 m. Tehdy byly zasaženy ulice a domy v bezprostřední blízkosti Nisy zvláště pak městské části Hagenwerder a Weinhübel, což zapříčinilo prolomení přehrady Niedów (Witka) na polské straně hranice. Jednalo se o největší povodeň od roku 1897. V roce 2015 bylo po demolici bývalých textilek Yeti a Industrieanlage Oberlausitzer Volltuch u břehu Nisy zajištěno rozšíření řečiště za účelem prevence povodňových událostí.

Podnebí Podnebí v Görlitz je mírné, podle Köppenovy-Geigerovy klasifikace podnebí odpovídá pásmu Cfb, tedy oceánskému podnebí. Po celý rok je zde dostatek srážek, které jsou zřetelné i v nejsušším měsíci. Průměrná roční teplota je tu podle klimatického modelu, který zpracovává data v letech 1982–2012, 8,3 °C. Roční úhrn srážek je 629 mm. V únoru, který je na srážky nejchudší, je jejich množství 35 mm. Největší průměrné množství srážek 72 mm je v červenci. Červenec je s průměrnou teplotou 17,5 °C nejteplejším měsícem roku. Nejchladnější je pak leden s −1,7 °C. Mezi nejsušším měsícem únorem a nejdeštivějším červencem je rozdíl 37 mm. Průměrné teploty mezi nejteplejším červencem a nejchladnějším lednem v průběhu roku kolísají o 19,2 °C. Městské klima je silně ovlivňováno hustým provozem v centru. Ten je důvodem vyšší teploty vzduchu a jeho menší cirkulace než v okolí. Podle studie z roku 1995 existují v Görlitz dva velké tepelné ostrovy: ve Starém městě a užším centru stejně jako v městské části Königshufen. Ve srovnání s oblastmi studeného vzduchu v okolí může vykazovat toto městské klima rozdíl 10 °C. Tyto efekty jsou ovšem pro města typické. Görlitz disponuje dostatkem zelených a vzdušných ploch, které zintenzivňují výměnu vzduchu se zastavěnými plochami a tím městské podnebí zlepšují. Flora a fauna náhled|upright=1.3|Údolí Lužické Nisy|alt= Barevná fotografie přírodního prostředí v údolí Lužické Nisy