Šporkové, někdy též Sporckové (německy Sporck, či Sporckh) byli šlechtický rod pocházející ze severního Německa.

Historie Rod původem z Vestfálska v severním Německu, usedlý na dvoru Sporckhof 4 km severozápadně od města Delbrück v Paderbornském knížectví. Listinná rodová linie začíná osobou Franz Nolte (zvaným Sporck), doloženým v roce 1597 († 1626), vlastníkem Šporkova dvora (Sporckhof).Genealogisches Handbuch des Adels, Adelslexikon Band XIII, Band 128 der Gesamtreihe, C. A. Starke Verlag Limburg (Lahn) 2002, S. 484 f. Byl ženatý s dcerou Jobsta Sporcka, někdejšího majitele dvora.

Do Čech Šporkové přišli během třicetileté války. V roce 1647 povýšili do panského stavu. V 17. století byli povýšeni do říšského hraběcího stavu. Rod vlastnil rozsáhlá panství v Českém království, např. Hradiště, Heřmanův Městec, Malešov, Konojedy, Hořiněves, Lysá nad Labem a některá menší panství ve východních, středních a severních Čechách.

Osobnosti rodu vlevo|náhled|Jan Špork, generál-polní maršál císařské armády (* kolem roku 1600–1679) náhled|František Antonín hrabě ze Šporku (1662–1738)|alt=|vlevo Jan Špork († 1679), jeden z mladších synů Franze Sporcka, sloužil jako prostý voják v řadách armády katolické ligy, s bavorskými oddíly válčil na Bílé hoře, v níž padl jeho starší bratr v hodnosti rytmistra. Vévoda Maxmilián Bavorský Jana povýšil na plukovníka, Jan však přešel do vojska císaře Ferdinanda II., kde se z něj stal válečný rada, dosáhl hodnosti jízdního generála-polního maršála a byl povýšen do říšského hraběcího stavu a v Českém království se domohl velkého majetku. Oženil roku 1639 s Annou Markétou z Linsingenu (1610–1657). Po smrti Anny Markéty se podruhé oženil v roce 1660 s Meklenburčankou Eleonorou Marií Kateřinou z Finecku (1639–1674). V armádě sloužil až do vysokého věku. Dodnes je jeho legenda živá i v místě jeho německého rodiště, v Delbrücku.

Synové hraběte Jana ze Šporku z druhého manželství byli František Antonín Špork (1662–1738), významný mecenáš umění a nakladatel a Ferdinand Leopold (1664–1711). František Antonín se roku 1686 oženil s Františkou Apollonií, rozenou ze Swéerts-Reistu (1667–1726). Manželé měli čtyři děti, Eleonoru Františku (1687–1717), Annu Kateřinu (1689–1754) a syny Jana Josefa a Jana Františka narozené 1691 resp. 1699, kteří však zemřeli v dětském věku. Jelikož František Antonín poté neměl žádného vlastního mužského potomka, adoptoval v roce 1718 svého zetě. Ten pocházel z téhož rodu, jako jeho manželka Františka Apollonie a jako syn jeho sestry Marie Sabiny (1661–1717) byl navíc jeho synovcem. Mužská linie jeho bratra Ferdinanda Leopolda hraběte ze Šporku (1664–1711) vyhasla až v první polovině 20. století v Mnichově resp. v Mladé Boleslavi.

náhled|Špitál Kuks|alt= náhled|Barokní Swéerts-šporkovský palác v Praze, postavený v letech 1694 až 1699, klasicistně přestavěný roku 1783 Nejvýznamnějším členem rodu byl František Antonín Špork (1662–1738). Studoval na pražské univerzitě, poté cestoval po celé Evropě. Od roku 1690 vykonával funkci královského místodržícího. Také patřil k prvním, kteří do Čech uvedli hru na lesní roh. Byl stavebníkem barokního zámku, hospitálu a lázní v Kuksu. Zámek i špitál spolu s lázněmi byly vyzdobeny díly předních barokních sochařů a malířů. Proslul zejména jako mecenáš významných umělců (především sochaře Matyáše Bernarda Brauna) a jeho jméno je trvale spojeno s vybudováním Kuksu a areálu zámku v Lysé nad Labem. Vybudoval knihovny v Praze, Lysé nad Labem a Kuksu, v roce 1701 založil v pražském paláci Na Poříčí první stálé šlechtické divadlo, později dokonce stálou italskou operní scénu. Vystupoval jako ostrý kritik společenských poměrů a zastánce myšlenek tolerance, na jejichž podporu vydával knihy ve své soukromé tiskárně. Právě kvůli těmto knihám se dostal do konfliktu s oficiálními kruhy, který skončil konfiskací knihovny a obžalobou z kacířství, z čehož jej obvinili jezuité, se kterými vedl spory o majetek.

Jeho vnuk Jan Rudolf Špork (1694–1759) se stal v roce 1729 pražským pomocným biskupem a roku 1741 staroboleslavským proboštem. Jako diplomat a kanovník Lateránské baziliky pobýval v Římě a dohlížel za české země na proces kanonizace sv. Jana Nepomuckého.

Pravnuk Jan Václav byl nejvyšším hofmistrem Království českého a ředitelem dvorské a komorní hudby na dvoře Marie Terezie. Ve vídeňském dvorském divadle prosazoval Mozartovy opery.

V roce 1723 získal panství Dubá v jižní části Českolipska hrabě František Karel Rudolf Swéerts-Sporck. Velice se zasloužil o rozvoj městečka, kde nechal postavit řadu barokních budov včetně kostela a sousoší. U císaře Karla VI. pro Dubou vymohl pořádání čtyř výročních trhů.

Rod vymřel jako bezvýznamný po meči smrtí Ferdinanda Sporcka (1848–1928) 21. července 1928 v Mnichově a po přeslici neprovdanou Eleonorou Valburgou (1862–1944) 2. listopadu 1944 v Mladé Boleslavi.

Majetek Česká Bělá (1731–1838), prodáno Štěpánu Langerovi. Heřmanův Městec Horka (1807–1845) Hořiněves Choustníkovo Hradiště Katusice Konojedy Krnsko (asi 1798–1873), koupil Jan václav Sporck (1724–1804), na horním hřbitově byla zbudována rodová hrobka Lysá nad Labem Malešov Velké Všelisy

Swéerts-Sporckové

František Karel Rudolf svobodný pán ze Swéertsu a Reistu (1688–1757) pocházel z bruselského patricijského rodu. Jeho otec František Jan ze Swéerts-Reistu obdržel roku 1654 český inkolát, roku 1712 se oženil s dcerou Františka Antonína ze Šporku, svou sestřenkou Annou Kateřinou a z matčiny strany byl vnukem hraběte Jana ze Šporku. Připadlo mu dědictví po jeho strýci a tchánovi a současně adoptivním otci. Mimo další šporkovské majetky získal také pozdější Swéerts-šporkovský palác na Novém Městě pražském. 15. prosince 1718 byl ve Vídni se svými potomky z manželství se Šporkovskou dědičkou povýšen do českého hraběcího stavu a získal oprávnění na sloučení jména a erbu s hrabaty ze Šporku jako hrabě ze Swéerts-Sporcku (Graf von Swéerts-Sporck). Rod Swéerts-Sporcků, který 12. prosince 1819 získal zeměpanství v Kraňsku, žije dosud.Genealogisches Handbuch des Adels, Adelslexikon Band XIV, Band 131 der Gesamtreihe, C. A. Starke Verlag Limburg (Lahn) 2003, S. 278

Pohřebiště Hrobka Sporcků a Swéerts-Sporcků v Kuksu Hrobka Sporcků v Krnsku

Příbuzenstvo Spojili se s Vrabskými z Vrabí, Věžníky, Voračickými z Paběnic, Clary-Aldringeny či Swéertsy.

Odkazy Reference

Literatura

Související články Seznam českých šlechtických rodů Externí odkazy

Kategorie:Německé šlechtické rody Kategorie:České šlechtické rody