náhled|upright=1.2|Caspar David Friedrich: Norská hornatina za svitu měsíce (~ 1822) Deprese je závažná, dlouhotrvající porucha psychiky projevující se snížením až vymizením schopnosti prožívat potěšení, pokleslými náladami jedince a patologickým smutkem. Označení „deprese“ pochází z latinského depressio (doslova „stlačení, potlačení“). Dotyčný pociťuje často zmar a beznaděj, nedostatek motivace, neschopnost cítit potěšení (anhedonie), úzkost a osamocenost, pocity bezcennosti nebo viny, také je někdy zvýšená agrese, vyskytuje se malá sebedůvěra, únava, zhoršená pozornost a chybí soustředění. Jedná se o závažný, dokonce někdy i život ohrožující stav. Reakce postiženého jedince na tento duševní stav je různá. Dotyčný může být podrážděný, agresivní a zlomyslný, nebo naopak unavený, tichý a klidný. Většinou mizí radostné reakce na pozitivní podněty a jedinec se může okolí jevit jako cynik. Deprese se léčí antidepresivy, často v kombinaci s psychoterapií.
Diagnostika V psychiatrických diagnostických a statistických manuálech je deprese uvedena jako duševní porucha mezi poruchami nálady (afektivními poruchami), a to především jako jedna z fází bipolární afektivní poruchy (maniodepresivity, F31 dle MKN-10). Různé formy depresivní fáze jsou v MKN-10 uvedeny pod kódem F32 (F32.0 mírná depresivní fáze, F32.1 středně těžká depresivní fáze, F32.2 těžká depresivní fáze bez psychotických příznaků, F32.3 těžká depresivní fáze s psychotickými příznaky, F32.8 jiná depresivní fáze, F32.9 nespecifikovaná depresivní fáze). Periodická (rekurentní) depresivní porucha bez manických fází je kódována pod F33. Chronická (trvalá) mírně depresivní nálada, která nemá dočasný fázovitý charakter, se nediagnostikuje jako deprese, ale jako dystymie (F34.1). Pod kódem F38 se diagnostikují smíšené stavy, kdy se u jedince současně vyskytují příznaky mánie i deprese nebo kdy se fáze rychle mění (v řádu hodin, nikoliv týdnů). Krátké epizody sklíčenosti či apatie trvající v řádu hodin nebo několika málo dní mohou jako symptomy emočního stavu R45.3 spadat do diagnostických kategorií kapitoly F43 (reakce na závažný stres a poruchy přizpůsobení), a to v rámci F43.0 akutní reakce na stres, F43.1 posttraumatická stresová porucha a F43.2 poruchy přizpůsobení (F43.20 krátkodobá depresivní reakce, F43.21 protrahovaná depresivní reakce). Mnohé podobné a smíšené rysy s depresí mají také úzkostné stavy klasifikované v kapitolách F40 a F41.
Deprese je popisována nejen jako samostatná nemoc, ale i jako jeden z příznaků jiných nemocí, jakými jsou například: Addisonova choroba (deprese se střídá s nadměrnou podrážděností)http://www.yesanswer.de/med/cs/55.html Parkinsonova nemoc (pacient upadá do stále hlubších a dlouhodobějších depresí)
V současné medicínské a farmakologické propagaci deprese a její léčby se často vyskytuje tvrzení, že deprese jako nemoc je něčím zcela jiným než opodstatněný, nepatologický smutek nebo skleslá nálada („Mám depku“ apod.). Toto rozdělování však není předmětem obecné odborné shody. Typická deprese podle klasifikace MKN-10 trvá v průměru kolem 6 měsíců, u mladších osob zřídka déle než rok, avšak v mnohých ohledech jsou průběh, příznaky a dynamika projevů individuální. Reklamy na antidepresiva často navozují dojem, že deprese je vždy spolehlivě a dokonale léčitelná, avšak léčba bývá zpravidla zdlouhavá a mnoho forem a případů deprese je vůči ní rezistentní a existují odborné spory o tom, do jaké míry se na některých úspěšných případech léčby podílí placebo efekt.
Historickými analogiemi moderního pojmu deprese je jednak melancholie, což je pojem užívaný v minulosti jak k označení duševní nemoci, tak k lékařsky indiferentnímu označení typu osobnosti (letory, temperamentu), který má své kladné i záporné projevy a možnosti. Paralelou k depresi je rovněž pojem duchovní lenost, který označuje jeden ze sedmi kardinálních hříchů. Člověk odmítá využívat potenciál svých schopností, není ochotný jednat nebo se o něco starat. Dříve byla lenost (apatie, neradostnost) nazývána hříchem smutku (lat. tristitia).
Vznik deprese V nedávné minulosti bylo obvyklé dělit deprese podle příčiny vzniku na: endogenní – příčina je v poruše chemie mozku (pravděpodobně v nervovém přenašeči dopaminu) reaktivní – reakce na nějakou stresovou událost, předpokládá se však organická predispozice.http://www.anamneza.cz/Deprese/nemoc/169 organické – při organickém poškození mozku (např. úrazy, nádory), krvácení, endokrinní poruchy, poruchy jater či slinivky břišní (např. cukrovka), farmakologické – způsobená některými léky či přípravky (např. hormonální antikoncepcí).
V současnosti se od dělení na endogenní a reaktivní upustilo, téměř vždy lze nalézt souhru vnitřních dispozic a vnějších faktorů. Pokud se jedná o přímou reakci na událost nebo životní situaci (úmrtí blízké osoby, rozchod, ztráta zaměstnání), místo o depresi se někdy hovoří o poruše přizpůsobení, diagnostická kritéria však přesné rozlišení neumožňují.
Jako významné faktory depresogenního životního stylu byly identifikovány přejídání, podvýživa, sedavý způsob života, nedostatek slunečního svitu, spánková deprivace a sociální izolace.
Projevy náhled|Matyáš Bernard Braun: Zoufalství(lapidárium Kuks) Pro depresi je charakteristická dlouhodobě zhoršená nálada, pocity beznaděje a bezvýchodnosti. Jedinec se přestává zajímat o dřívější příjemné aktivity a přestává z nich mít potěšení – například ztrácí zájem o své koníčky, záliby a sex. Dále dochází ke změně spánku, jedinec zpravidla hůře usíná a brzy se budí, ale může spát i více než je obvyklé – třeba i skoro celý den.http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=3102 Člověk například nemůže dlouho usnout a jde spát až v 6 hodin ráno. I když dotyčný spí 12 hodin, nenačerpá energii, ale naopak cítí slabost. Podobně je to s chutí k jídlu, která se zpravidla sníží, nemocní hubnou, někdy pro ně i samotné pokrmy ztrácejí chuť. Někdy je naopak chuť k jídlu zvýšená, nemocní přibírají.http://paveldanko.com/deprese/ Tyto poruchy stravování se mohou střídat – určitou dobu jí člověk hodně, jindy málo. Dále dochází k poruchám koncentrace, nemocní se nemohou soustředithttp://www.frau.cz/deprese-jak-je-zvladat/ na práci, na četbu, často u aktivit dlouho nevydrží. Nemají z aktivity tak velký prožitek jako dříve. Charakteristická je i ztráta energie.http://zivotni-poradna.cz/clanky/Jak-rozpoznat-a-zvladat-depresi.php Dotyčný cítí, jako by v celém těle žádnou neměl, cítí se velmi slabý. Nemá sílu udělat i tu nejméně náročnou činnost. Mohou se objevit sebevražedné myšlenky. Zhruba 2/3 nemocných prožívají silné úzkostné stavy, které zvyšují riziko sebevraždy. 5–15 % nemocných s depresivní poruchou ukončí svůj život sebevraždou. Deprese se také může projevovat poruchami paměti, kdy nemocný budí dojem dementního člověka.
Dalšími konkrétními projevy životu nebezpečné deprese jsou například: Nemocný má hlad (žízeň), a není schopen si namazat ani chleba či podat/napít se pití (i když je má vedle sebe). Většinou polehává, popř. se zabývá pasivní činností: sledováním televize apod. Přestávají ho bavit činnosti, o které se dříve zajímal.http://www.priznaky-projevy.cz/psychiatrie/depresivni-stavy-deprese-priznaky-projevy-symptomy Problém s hygienou, v těžké fázi deprese si nemocný nezvládá umýt ani ruce. Uvnitř celého těla cítí nepopsatelný stav. Pocity v mozku pacienti charakterizují slovy: čepice na mozku, mravenčení mozku, tlak v hlavě, svírání hlavy. Na jednu stranu možná výstižná přirovnání, když se vezme v potaz, jak je mozek křehký. Na druhou stranu pro toho, kdo deprese nezažil, příliš slabá. Někomu se stává, že „ztuhne“. Nemůže pohnout ani malíčkem, otočit hlavou ani mluvit. Když se ho někdo jiný snaží rozhýbat, má pocit, jako by jeho kosti byly ze dřeva. Tento stav může trvat 20 minut, nebo třeba i hodinu. Tento druh deprese se nazývá „zpomalená deprese“. Rozdíl mezi lenochem a člověkem postiženým depresí tkví v tom, že lenoch je naštvaný, když musel něco udělat, ale depresivní člověk má radost (úměrně tomu, v jakém stavu je), že se mu něco podařilo, i když třeba „jen“ uvařit čaj. Není líný, ale nemůže nic dělat – i když chce, nebo se o to snaží. Nemocní těžko přijímají negativní informace, a to i takové, které se jich přímo netýkají. Není ani potřeba, aby se jednalo o nějakou tragédii. Často bývá nemocnému ráno hůře a večer lépe. Sebeobviňování.http://www.frau.cz/priznaky-deprese-odhalte-ji-vcas/ Člověk v depresi nezvládá někoho „dlouho“ poslouchat, ač se jedná o několik málo minut. Někdy nedokáže vstřebávat informace už při prvních slovech – jeho mozek toho není schopen. Bez příčiny pláče, přestože se může cítit trapně, nedokáže pláč zastavit. Je nervózní, chová se podrážděně,http://lecbadeprese.ic.cz/ agresivně, může i „vybouchnout“. Nedokáže říct nahlas druhým, co chce či potřebuje – je to pro něho velmi náročné. Může se vyskytnout i sebepoškozování, například na hřbetě ruky. Když si člověk ublíží, cítí, že se mu částečně ulevilo, ale tento pocit nemá dlouhé trvání. Tento stav často může přejít až ve fyzickou nemoc, neboť imunitní systém je dlouhodobě oslabený.
Mýty a pověry O depresi stále kolují různé nepravdivé či zkreslené informace. Mezi ně patří tyto:http://ona.idnes.cz/depresi-zazenete-mejdanem-aneb-myty-o-nemoci-duse-f7f-/zdravi.aspx?c=A100315_113139_psychologie_bad
Děti depresí netrpí Tento názor přetrvával do sedmdesátých let minulého století. Deprese u dětí mívají i další příznaky, které se u dospělých nevyskytují. Depresí onemocní jedno ze třiatřiceti dětí a jeden z osmi dospívajících (podle údajů National Institute of Mental Health). U depresivních dětí je větší pravděpodobnost spáchání sebevraždy než u dospělých.
Depku má občas každý Depka a deprese jsou dvě zcela rozdílné věci. Tzv. depka je krátkodobá špatná nálada (např. po hádce s partnerem), zatímco deprese je těžká, dlouhotrvající a v těžších formách životu nebezpečná porucha.
Ten, kdo mluví o sebevraždě, to nemyslí vážně Sebevražedné myšlení patří mezi příznaky těžké deprese. Sebevraždu spáchá 10–15 % nemocných. A tato „výhrůžka“ může být voláním o pomoc. 93 % sebevrahů se někomu o svém záměru zmínilo. Proto by se tato slova měla brát vážně a nemocný by se měl dostat do péče odborníka.
Sebevraždy jsou pokaždé způsobeny depresí Depresí trpí dva ze tří sebevrahů. Sebevražda může být způsobena i požitím omamných látek (alkohol, drogy).http://www.forexample.cz/view.php?nazevclanku=pravda-a-myty-o-depresi-a-sebevrazdach&cisloclanku=2011070020
Na mé/mém dceři/synovi bych si všimla, že jí/mu není dobře a že se trápí. Tuto větu řeklo 8/10 matek. Jedna z věcí, která není pravdivá, nemocný člověk se snaží svoje emoce před lidmi skrýt, svěřuje se málokdy. A často se usmívá i přes to, že pociťuje smutek.
Mýty o léčbě deprese Nemocnému pomůže veselé rozptýlení
Deprese je pouze špatná nálada
Deprese nelze léčit
Antidepresiva jsou návykováhttp://www.paveldanko.com/deprese/otazky.php
Antidepresiva zaberou okamžitě U antidepresiv trvá několik týdnů, než začnou účinkovat (při pravidelném užívání, předepsaném lékařem).
Druhy depresí Deprese se dělí do těchto epizod:http://www.deprese.psychoweb.cz/deprese-uvod/typy-deprese Lehká Člověk se musí do každé činnosti nutit, uzavírá se do sebe, nemá z ničeho radost, ale nějaké věci zvládá udělat – v domácnosti i v práci. Středně těžká Dotyčný je nešťastný, nedokáže pracovat a nic ho nebaví.http://psychoweb.cz/psychologie/bolestne-smutna-nalada---deprese--prasko-paskova-praskova--kniha-o-depresi/ Těžká Postižený se o sebe nedokáže postarat, zanedbává osobní hygienu, dívá se na televizi (i když ho to nebaví), bez hlubšího zaujetí dělá nenáročné věci např. na počítači, ale moc toho nezvládne či je činnost povrchní, nebo leží v posteli a zabývá se svými chmurnými myšlenkami. Těžká s psychotickými příznaky Stejné příznaky jako u těžké depresivní epizody, ale dále se vyskytují navíc vidiny a/nebo bludy.
Bipolární deprese