Mluvnická shoda (kongruence) je sjednocení některých hodnot mluvnických (morfologických) kategorií (obvykle osoba, číslo, rod anebo pád) mezi výrazy nebo větnými členy, které jsou součástí určité syntaktické konstrukce. Shoda se řídí mluvnickým typem příslušného jazyka a jeho pravidly.
Čeština V češtině se shoda uplatňuje v těchto případech:
Shoda přísudku s podmětem Sloveso v přísudku se se jménem v podmětu shoduje v osobě a čísle. Příklad: já (1. os. sg.) dělám, ty (2. os. sg.) děláš (2. os. sg.) atd., nikoliv však např. já (1 os. sg.) děláte (2. os. pl.)
Příčestí a přídavné jméno ve jmenném přísudku se s podmětem shoduje v čísle a rodě.
Příklady: RodJed. č.Mn. č.mužský životnýpes byl koupenpsi byli koupenimužský neživotnýhrad byl koupenhrady byly koupenyženskýkočka byla koupenakočky byly koupenystředníměsto bylo koupenoměsta byla koupena
Uvedený příklad ukazuje jak činné (byl, byla…), tak i trpné (koupen, koupena…) příčestí. Shoda ve jmenném rodě se uplatňuje ve všech časech v trpném rodě, pouze v minulém čase v činném rodě a podmiňovacím způsobu.
Petr (muž.) je milý (muž.). Eva (žen.) je milá (žen.).
Je-li součástí jmenného přísudku podstatné jméno, neuplatňuje se shoda vždy: Eva (žen.) je učitelka (žen.) . x Eva (žen.) je špičkový odborník (muž.).
Několikanásobný podmět Pokud je podmět složen z podstatných jmen různých rodů, rod mužský životný má přednost před ostatními rody, rod ženský a mužský neživotný mají přednost před rodem středním.
Příklady: muži a ženy byli kočky a koťata byly my jsme byli (my = my všichni/muži) x my jsme byly (my = ženy)
Priorita rodů: mužský životný > mužský neživotný & ženský > střední
Shodný přívlastek Přídavné jméno ve funkci přívlastku se skloňuje společně s řídícím podstatným jménem, tj. shoduje se s ním v pádě, čísle a rodě.
+Příklad skloňování (spojení přídavného a podstatného jména)ČísloPádPádová otázkaRod mužskýživotnýRod mužskýneživotnýRod ženskýRod středníSg.Nominativkdo? co?mladý člověkmladý státmladá ženamladé zvířeGenitivkoho? čeho?mladého člověkamladého státumladé ženymladého zvířeteDativkomu? čemu?mladému člověkovimladému státumladé ženěmladému zvířetiAkuzativkoho? co?mladého člověkamladý státmladou ženumladé zvířeVokativoslovenímladý člověče!mladý státe!mladá ženo!mladé zvíře!Lokál(o) kom? (o) čem?mladém člověkovimladém státěmladé ženěmladém zvířetiInstrumentálkým? čím?mladým člověkemmladým státemmladou ženoumladým zvířetemPl.Nominativkdo? co?mladí lidémladé státymladé ženymladá zvířataGenitivkoho? čeho?mladých lidímladých státůmladých ženmladých zvířatDativkomu? čemu?mladým lidemmladým státůmmladým ženámmladým zvířatůmAkuzativkoho? co?mladé lidimladé státymladé ženymladá zvířataVokativoslovenímladí lidé!mladé státy!mladé ženy!mladá zvířata!Lokál(o) kom? (o) čem?mladých lidechmladých státechmladých ženáchmladých zvířatechInstrumentálkým? čím?mladými lidmimladými státymladými ženamimladými zvířaty
Přívlastek neshodný (často např. podstatné jméno v genitivu, 2. pádě) si naopak ponechává stejný tvar bez ohledu na řídící podstatné jméno, např.: dům mé matky, domu mé matky std.
Shoda doplňku se jménem Přídavné jméno ve funkci doplňku se se jménem, k němuž se vztahuje, shoduje v pádě, čísle a rodě, např.: Dědeček sedí u stolu shrbený. Babička sedí u stolu shrbená. Našli ji už mrtvou. Pokládali je za nezvěstné. Přechodník se se jménem v podmětu shoduje v čísle a rodě, např.: Muž šel kolem usmívaje se. Žena šla kolem usmívajíc se. Lidé šli kolem usmívajíce se.
Literatura Karlík P., Nekula M., Pleskalová J. (ed.). Encyklopedický slovník češtiny. Nakl. Lidové noviny. Praha 2002. . Karlík P., Nekula M., Rusínová Z. (eds.). Příruční mluvnice češtiny. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1995. . Hlavsa Z. et al. Akademická pravidla českého pravopisu. Academia, Praha 1993.
Kategorie:Gramatika