Suchoj Su-17/20/22 (V kódu NATO „Fitter“) je sovětský proudový stíhací bombardér s měnitelnou geometrií křídel vyvinutý z předchozího typu Suchoj Su-7. V sovětském a později ruském letectvu se dočkal dlouhé služby a pod označením Su-20 a Su-22 byl ve velkém vyvážen do zemí východního bloku, na blízký východ, dále do zemí jako Angola a Peru. Jde o první sovětský letoun s měnitelnou geometrií křídel.
Výroba probíhala v letech 1967 až 1990. Řada Su-17/20/22 měla dlouhou kariéru a byla provozována mnoha letectvy. Rusko vyřadilo svou flotilu zděděnou po Sovětském svazu v roce 1998. Ačkoli byl Su-17 schopen nést jaderné zbraně, byl používán v rolích od přímé letecké podpory po útoky na pozemní cíle.
Letouny sloužily i v československém a později v českém letectvu. Poslední stroje byly z české armády vyřazeny roku 2002.
Vývoj náhled|Su-17, Su-17М3, Su-17UM3 v muzeu v Moninu Na začátku 60. let 20. století se začalo uvažovat o nahrazení nadzvukového frontového stíhacího bombardéru Suchoj Su-7, který se svými parametry začínal stávat méně vyhovující. Jednalo se hlavně o vysokou vzletovou a přistávací rychlost z důvodu křídla s velkým šípem náběžné hrany (63°) a motor AL-7F s vysokou spotřebou paliva. Vysoká spotřeba rapidně zkracovala dolet stroje a to hlavně při vyšším užitečném zatížení. Jinak bylo letadlo překvapivě obratné a nevykazovalo žádné zrádné letové vlastnosti. To vedlo k rozhodnutí vyvinout křídlo s měnitelnou geometrií.
V té době se západní experti zabývali obdobným problémem a naděje se vkládaly do konstrukce křídla s měnitelnou geometrií. První teoretické studie byly výsledkem agilního německého válečného výzkumu a další poznatky přinesli výzkumníci ve Velké Británii a USA v 50. a na začátku 60. let. NASA po aerodynamických testech a rozsáhlých počítačových studiích a simulacích navrhla optimální umístění otočných čepů v rozměrné centrální části křídla asi ve čtvrtině rozpětí. Tím se americký návrh lišil od britských projektů, které uvažovaly otočné body v trupu, nebo v kořeni křídla. Konstrukce NASA minimalizovala značný pohyb působiště vztlaku při přestavování křídla a našla svou realizaci v sériových letadlech F-111, F-14, B-1, Tornado a také u letadel řady MiG-23/27, Su-24, Tu-160 atd.
Od Su-7 k Su-17 náhled|Su-17 (vlevo) vedle Su-7 Stejně tak OKB Suchoj rozhodla přijmout nápad měnitelné geometrie křídla a pod vedením N. G. Zynina vylepšit svůj Su-7. První studie naznačily, že při aplikaci poznatků NASA na trup Su-7 by umístění otočných čepů a dutého úseku pro zasunutí křídla vyšlo přímo do prostoru podvozkových šachet, což by byl již podstatný zásah do centrální části křídla, ale i do konstrukce trupu. Protože však požadavky zněly na co nejmenší změny konstrukce trupu, bylo rozhodnuto posunout čepy do poloviny rozpětí. Problémy s prouděním vzduchu byly vyřešeny aerodynamickým plůtkem na přechodu pevné a pohyblivé části. Rozdíly v ovladatelnosti letadla při změně geometrie byly potlačeny snížením rychlosti přestavování křídel a změnou nastavení stabilizátoru v závislosti na jejich šípovitosti. Křídlo dostalo rozměrné přistávací klapky na pevnou i pohyblivou část a sloty na vnější část. Všechny uvedené změny byly vyzkoušeny na upraveném stroji Su-7BMK. Trup s ocasními plochami, centrální částí křídla a pohonnou jednotkou zůstal beze změny, křídlo bylo zrekonstruované. Takto upravené letadlo neslo označení S-22I, resp. Su-7IG (Fitter B) a první let uskutečnilo 2. srpna 1966. Obavy, že zůstane s výkony a vlastnostmi na úrovni původního Su-7 kvůli zvýšené hmotnosti křídla (cca o 400 kg více) a zmenšené zásobě paliva se nepotvrdily. Naopak, podstatně se zlepšily parametry startu a přistání, zvýšila se obratnost, dolet a nosnost. Přestavování křídel nemělo podstatný vliv na změnu letových vlastností a posun aerodynamického těžiště byl pouze 2%. Pro nové letadlo bylo vybráno označení Su-17, pro export nejprve Su-20 a od poloviny sedmdesátých let Su-22.
Konstrukce
Výzbroj náhled|vlevo|Zobrazení několika variant výzbroje s přídavnými nádržemi náhled|vpravo|Suchoj Su-17M3 s podvěsnou protiradiolokační střelou Ch-25MP, dvěma protiletadlovými střelami R-60 a raketnicí B-8M1 pro neřízené rakety S-8 náhled|Kanon GŠ-23 Zabudovanou výzbroj tvoří dva kanóny NR-30 ráže 30 mm, každý se zásobou 80 nábojů. Pod křídlové závěsníky lze zavěsit kanónová pouzdra SPPU 22-01 s kanónem GŠ-23 ráže 23 mm s 260 náboji určené pro střelbu vpřed s proměnlivou výchylku kanónu směrem dolů a pod trup pro střelbu dozadu pouze s přesně nastaveným úhlem.
Su-17 může nést širokou paletu neřízených raket ráže 57 mm S-5M, S-5K, S-5KO, S-5KPB, S-5OI a S-5PI, ráže 80 mm S-8A a S-8M nebo rakety ráže 240 mm S-24. Dále nadkalibrovou S-25O, S-25OF a S-25OMT vypouštěné z jednorázového přepravního a vypouštěcího kontejneru PU-O-25. Z pětihlavňového vypouštěcího zařízení B-13 nebo čtyřhlavňového RM-122 čs. výroby se dají vypouštět rakety S-13 ráže 122,4 mm, používané v pozemních kompletech GRAD.
Letadlo může nést různé typy protizemních řízených střel, např. protiradiolokační Ch-25MP (AS-12 Kegler), rádiem naváděné Ch-25MR (AS-10 Karen), laserem naváděné Ch-25ML (AS-10 Karen) na adaptérech APU-68 a střely s televizním naváděním Ch-29T (AS-14 Kedge), nebo laserem naváděné Ch-29L (AS-14 Kedge) na závěsnících APU-58. Také může nést protiradiolokační střelu Ch-58E (AS-11 Kilter).
Letadlo může nést klasické pumy do hmotnosti 500 kg, brzděné pumy PB-250, zápalné kontejnery ZB-500 nebo kontejnery KMGU-2 KMG-U se submunicí. Letecké pumy kalibru 100 kg a 250 kg se dají zavěsit na šestinásobné závěsníky. Pro kontrolu a vyhodnocení výsledků útoku se používá fotokulomet SŠ-45 v kabině se zaměřovačem.
Pro pasivní ochranu slouží aktivní klamné cíle SPPI56 ráže 56 mm (12 výmetnic KDS) a pasivní cíle PPI26 (čtyři bloky ASO-2V na horní straně trupu, každý se dvěma kazetami po 32 kusů PPI26). Aktivní ochranu zajišťují protiletadlové řízené střely R-60 (AA-8 Aphid). Na cvičné účely se používají cvičné registry UZR-60.
Pro plnění průzkumných úkolů může být na speciální centrální pylon svěšení kontejner KKR obsahující tři kamery snímající terén v různých směrech a úhlech a výmetnice světlic pro noční snímkování v přední části a aparaturu elektronického průzkumu RTR v zadní části. Pod levý vnitřní závěsník může být zavěšen kontejner SPS pro radioelektronický boj. Na Su-22 M4 bylo možné nasadit speciální pylon pro použití nukleárních zbraní BD3-56FMN.http://www.16va.be/3.8_armes_speciales_eng_part2.html
Pohonná jednotka náhled|Ljulka AL-21F-3 Tvoří ji proudový jednohřídelový motor AL-21F-3S a agregáty zajišťující jejich funkci. Vlastní motor se skládá z axiálního čtrnáctistupňového kompresoru, prstencové spalovací komory, dvoustupňové turbíny, komory přídavného spalování a výstupní trysky s proměnlivým průřezem. Pomocné systémy jsou olejový systém, systém dodávky a regulace množství paliva do spalovací komory a komory přídavného spalování ADT-55B, hydraulický systém natočení deseti stupňů statorových lopatek kompresoru, ovládání segmentů výstupní trysky RSF-53B a systém automatického spuštění, systém odběru vzduchu pro tlakování palivových nádrží a pro klimatizační soustavu a systém kontroly a signalizace.
Přední část levého bočního pultu je vyhrazena pro ovládání motoru. Hlavním řídícím prvkem je páka ovládání motoru POM. Dorazy a západky ji blokují v polohách STOP, VOLNOBĚH, MAX. TAH, MIN. FORSÁŽ A MAX. FORSÁŽ. dále je na rukojeti tlačítko RADIO ZAP., ovladač brzdných štítů a dvě tlačítka pro navigační a zbraňové systémy. Pohyb POM je přenášen mechanicky na regulátory dodávky paliva a polohy výstupní trysky, čímž se nastavují otáčky a tah.
Motorový prostor se chladí vzduchem, odebíraným za letu ze vstupního kanálu těsně před kompresorem a na zemi také nasávacími ventily v krytech motoru. Dva přídavné vstupy přivádějící chladicí vzduch ke komoře přídavného spalování a dva další ke generátorem. Drenážní soustava odvádí nespálené nebo uniklé palivo do sběrného potrubí.
Služba
SSSR a Rusko náhled|vpravo|Sovětský Su-17M Během sovětské intervence v Afghánistánu byl Su-17 používán jak sovětským letectvem, tak afghánskými vládními jednotkami.
Vysoko položená letiště, horké klima a vysoká prašnost způsobily různé provozní problémy. Vzlet a rozjezd letadla byl 1,5krát delší než normálně, přistání často vedla k proražení gum nebo zablokování brzd. Časté byly poruchy avioniky. Motor se naopak ukázal jako odolný jak vůči nasávanému prachu, tak palivu znečištěnému prachem. V roce 1985 překročila úroveň bojové připravenosti flotily Su-17 úroveň bojové připravenosti Su-25 a vrtulníků.Markovskiy, Viktor. „Жаркое Небо Афганистана” (Rosyjski). Техника – Молодежи, 2000. Letadlo se ukázalo jako špatně přizpůsobené realitě války v Afghánistánu, a to kvůli vysoké rychlosti při útoku, nízké manévrovatelnosti a nutnosti operovat mimo dosah protiletadlového dělostřelectva.
Protiletadlové raketové systémy v rukou mudžahedínů donutily Su-17 operovat v ještě větších výškách. V průběhu operací byl Su-17 vybaven automatickým odpalovanými tepelnými protiopatřeními . Tato skutečnost, stejně jako vylepšená taktika nasazení, znamenala, že v roce 1985 byl sestřelen pouze jeden sovětský Su-17.
Su-17 operoval ve výšce 3,5-4 km, používal hlavně pumovou výzbroj, zatímco přesné údery prováděly Su-25.
Su-17M3/4 byly dále používány během první čečenské války spolu se Su-24 a Su-25 bitevních a průzkumných misích.Goebel, Greg. "[2.0] Sukhoi Su-17 / 20 / 22." AirVectors, 1 November 2014. Retrieved: 11 April 2015.
Ve snaze vyřadit ze svého inventáře jednomotorové úderné letouny stáhlo ze služby ruské letectvo v roce 1998 svůj poslední Su-17M4 spolu s flotilou MiGů-23 a 27.
Československo náhled|vpravo|České Su-22M4 Do Československa se první Su-22M-4 a Su-22UM-3 dostaly v březnu 1984. Stroje obdržel 47. průzkumný letecký pluk, tehdy se sídlem v Pardubicích. Letadla zformovala jednu letku, výzbroj dalších dvou tvořila letadla MiG-21R, L-29R a roj Il-14. V dalších letech přicházely postupně objednané stroje pro stíhací bombardovací pluky. Všechny Su-22 přišly v rozebraném stavu, montovaly se na letišti v Hradci Králové a Náměšti nad Oslavou a zalétávala je skupina sovětských pilotů, která také školila první čs. instruktory. V letech 1987 až 1989 se na tato letadla kompletně přezbrojil 20. stíhací bombardovací letecký pluk v Náměšti nad Oslavou, známý pod názvem Biskajský. Přibližně v téže době se dostalo několik strojů i k 6. stíhacímu bombardovacímu leteckému pluku v Přerově.
Jednomístné Su-22 byly dodány ve dvou provedeních. První série ještě nebyly vybaveny TV navazující soustavou (na přístrojové desce chyběla obrazovka systému) pozdější série již TV naváděcí systém obsahovaly. V čs. letectvu působilo celkem 57 letadel Su-22 včetně dvoumístných verzí.
Polsko náhled|Polský Suchoj Su-22M4 19. srpna 2003 byl při cvičení polské raketové baterie 2K12 Kub náhodně sestřelen polským letectvem Su-22M4K přátelskou palbou. Letoun letěl 21 km od pobřeží nad Baltským mořem u Ustky. Pilot se katapultoval a byl zachráněn po dvou hodinách ve vodě.Dastych, David M. "Poland's Black Wednesday." canadafreepress.com, 25 January 2008. Retrieved: 18 November 2012. V roce 2012 Polsko vyšetřovalo nahrazení svých Su-22 třemi letkami bezpilotních letounů."Poland to Replace Su-22 Bombers with UCAV." ria.ru, 14 August 2008. Retrieved: 18 November 2012.