Teorie o řízené demolici budov Světového obchodního centra jsou konspirační teorie předpokládající, že zhroucení budov Světového obchodního centra v roce 2001 nebylo způsobeno nárazem letadel a následným požárem, ale hořením pyrotechnických směsí a/nebo explozí trhavin uložených v budovách.Clarke, Steve. "Conspiracy Theories and the Internet: Controlled Demolition and Arrested Development". Episteme, Volume 4, Issue 2, 2007, pp. 167-180. Jsou součástí širšího komplexu konspiračních teorií kolem událostí 11. září 2001. Zastánci této teorie jako fyzik Steven E. Jones, architekt Richard Gage, softwarový inženýr Jim Hoffman a teolog David Ray Griffin, tvrdí, že nárazy letadel a následné požáry nemohly budovy oslabit natolik, aby došlo k jejich úplnému zhroucení a budovy by se tak neměly zhroutit úplně a jejich pád by měl být pomalejší, protože mu energii odebírala destrukce spodních pater budovy. Tito výše zmínění zastánci teorie o demolici ale nejsou spolehlivými a racionálními zdroji informací (např. podvodník a vůdce kultu AE911Truth Richard Gage dlouho razil teorii o tom, že Pentagon nezasáhl Boeing 757 ale raketa/popř. nic a nově razí bizarní paranoidní hypotézu o tom, že pád budovy Plasco v roce 2017 byl demolicí s výbušninami, kterou naplánovala vláda Íránu s cílem „dokázat“, že oheň může shodit ocelovou výškovou budovu – pravděpodobně za peníze od vlády USA pro vrchní představitele režimu).
náhled|Zjednodušené schéma útoku: Tři vertikální čáry jsou jádro (ve skutečnosti 6×8 sloupů široké), vodorovné čáry jsou nosníky podlah a dvě vnější čáry jsou externí steny budovy. Hvězdičky označují termitové nálože. Druhý obrázek ukazuje zkroucený jádrový sloup vlivem tepelného oslabení od termitu a zároveň termitem naříznutý podlahový (příhradový nosník, pro zjednodušení reprezentován jednou čarou). Tento nosník podlahy se prohýbá a tak snižuje svůj stabilizační účinek na externí stenu budovy a zároveň se na ni částečně zavěšuje. Toto následně vede k prohnutí vnější stěny a jejímu kolapsu i přesto, že na ni nebyly instalovány nálože. Zkroucený jádrový sloup nemá nosnou schopnost. Toto pak vede ke kolapsu věže.
náhled|Malá termitová řezačka narušuje celistvost podlahového nosníku. Ten se prohne a částečně se zavěsí na venkovní stenu. Ta ztratí horizontální oporu a prohne se. Zaútočeno je na 10–20 podlahových nosníků. Na jednom podlahovém nosníku mohlo být instalováno více náloží pro zajištění přežití alespoň 1 řezačky – podlahové nosníky, na rozdíl od sloupů, netvořily přirozený štít proti troskám letadla.
náhled| Nálože jsou umístěny ve stejných místech v obou věžích – kolem sloupu 1007. Čára na exteriéru vyznačuje maximum konkávního prohýbání stěny před kolapsem věží. ilustrace jádrové struktury není přesná – v dopadových patrech mela mnohem méně výtahových šachet. nálože byly údajně umístěny 2–3 patra nad patrem, kde dopadla kabina letadla tak, aby je nezasáhl hlavni proud trosek. Navíc byla dána křídla (po směru letu levé u AA 11 a pravé u UA 175 natočena tak, aby mířila směrem dolu, tak aby dané patro bylo co nejméně poškozeno a aby se zachovaly steny bránící ve výhledu do jádra budovy skrze dopadovou díru (blokování záře termitových náloží). Další bod, kde konspirační teorie vyžaduje velmi přesný zásah s pomoci přesného autopilota.
náhled|Orientace letadel vzhledem k dopadové stene. Černý obdélník vyznačuje pozici hypotetických náloží. Nálože se v obou případech nachází 40 m za stěnou a hluboko v jádru budovy. Organizátoři útoku by si nemohli dovolit udělat díru letadlem přesně ve stejném místě, kde by byla nálože, protože si nemohli být jistí její hloubkou a délkou trvání hustého dýmu v nárazové díře. Možná absence stěn při hluboké penetraci letadla a rozptýlení dýmu hodinu po nárazu by hrozilo prozrazením termitových náloží skrze zář. Konspirační teorie tak vyžadují vysokou důvěru hypotetických organizátorů v to, že umístí dopady letadel s přesností kolem 5–10 m a zároveň s daným natočením křídel.
Hlavním impulzem pro vznik těchto teorií a hypotéz byl způsob, jakým bylo nakládáno s troskami budov Světového obchodního centra. Pro budoucí vyšetřování bylo klíčové sesbírat a zachovat jádrové sloupy z dopadových zón věží (tj. asi 200 kusů sloupů). Z těchto sloupů by např. šlo odečíst jejich finální teplotu v požáru (mikrostruktura oceli, poškození barvy). Bez těchto sloupů lze stěží přesně modelovat finální teploty konstrukce. Simulátory požárů vykazují i v předem známých kondicích 10–15 % chybu. Stav budovy (tj. rozmístění hořlavého materiálu, poškození protipožární izolace, poškození stěn a tedy i vlastnosti výsledných proudů horkých plynů) nelze po nárazu letadla dostatečně přesně stanovit. Toto mělo a má veliký dopad na přesnost simulací požáru a teploty konstrukce. Reálně nemají takové simulace velikou cenu. Bez přesných znalostí teplot částí konstrukce pak nelze definitivně stanovit a dokázat přesnou příčinu pádu budov. To mimo jiné otevřelo dveře konspiračním teoretikům, kteří tvrdí, že ocel budov nedosáhla dostatečných teplot nutných pro kolaps budovy.
Už zmíněné jádrové sloupy byly nápadné svým tvarem, tloušťkou a vyraženými čísly (horní třetinu jádra každé budovy tvořilo něco přes 500 téměř 12 metrů dlouhých I profilů, které byly snadno identifikovatelné ve změti trosek pro absenci jiných podobných kusů oceli (i rám jádra byl tvořen I profily, ale ty byly relativně drobné). I přes dostatek pracovních sil a prostoru nebyly tyto sloupy až na 3 kusy zachovány ani prozkoumány odborníky. I přesto, že agentura FEMA zajišťující preliminární vyšetřování kolapsu toto výslovně chtěla uskutečnit (to samé chtělo i dalších asi 20 členů ASCE přítomných v New Yorku). Dokonce neexistují ani fotografie zbylých sloupů (mimo obecných fotografií pole trosek, kde lze některé z těchto sloupů při pozorném pohledu vidět). Toto bylo hlasitě kritizováno příbuznými oběti a forenzními specialisty.
Zastánci konspiračních teorií tvrdí, že tyto sloupy byly narychlo a bez analýzy odklizeny proto, že vykazovaly známky horké koroze a napadení termitem či podobnými materiály (jednalo by se asi o 5–10 takto poškozených sloupů na věž, více napadených sloupů by věž po poškození letadlem neustála). Tyto materiály měly být skryté před zraky běžných pracovníků v dutinách jádrových sloupů na dopadových patrech věží (měly profil H, samotné sloupy byly kryty obdélníkovým obalem ze sádrokartonu a jen některé obsahovaly trubky a šachty), což mělo nálože krýt před dopadem trosek letadla (lehké trosky by nálože nepoškodily a zásah těžkými troskami by sloup poškodil tak, že akce nálože by nebyla nutná). Proti vlivu požáru je měla krátkodobě chránit dobrá tepelná odolnost termitu (stechiometrický termit z oxidu železitého vydrží desítky minut teploty kolem 400 °C a odchylkami od dokonalé stechiometrie a přidáním oxidu křemičitého lze učinit termit odolným až do teplot 600–700 °C, zapalovací element by pak byl hluboko v náloži a jeho zahřátí nad 200 °C by trvalo desítky minut) a důmyslný odpalovací systém. Podobně měly být zabezpečeny před vyražením z věže (buď příliš křehké a nebo naopak velmi pevně připevněné). Po vyhoření se měly od sloupu odpojit, popř. spojení se sloupem mělo být středně robustní a to tak, aby se v průběhu kolapsu nevyhořelé nálože odpojily od sloupu, popř. byly časovače nastaveny na zpožděné zapálení v průběhu dne uvnitř trosek) Proti prozrazení vlivem silné záře je měla chránit pomalá doba hoření (řádové kg/s) určená použitím slisované a relativně pomalé termitové směsi (slisovaný termit hoří pomalu a navíc jej lze zpomalit odchylkami od přesné stechiometrie a přidáním oxidu křemičitého), dým z požárů, jejich lokace 20 m hluboko uvnitř budovy a zorný úhel pozorovatelů, který znemožňoval pohled do tohoto místa budov z větší než 2 km vzdálenosti (podlahy blokující výhled). Tepelné oslabení jednoho sloupu si mělo vyžádat kolem 200–500 kg termitu (tj. asi 70–170 l slisované směsi což je asi 1–3 m vysoká nálož uvnitř dutiny sloupu, popř. termitové řezačky s přibližně 75–150 kg směsi) – sloupy v dopadové zóně WTC 2 byly 2× masivnější než sloupy v dopadové zóně WTC 1, navíc se mohutnost sloupů na jednom patře značně měnila – jádrové sloupy u vnější části jádra (řady 500 nebo 1000) byly mnohem mohutnější než ty ve středové části (např. řada 700 a 800) a vůbec nejmasivnější jádrové sloupy byly 4 rohové sloupy číslo 501, 508, 1001 a 1008.
Tyto nálože měly pak tepelně oslabit, popřípadě nařezat některé jádrové sloupy a společně tak s poškozením vyvolaným požáry a dopady letadel zapříčinit pád věží. Další teorie tvrdí, že kromě náloží u jádrových sloupů byly použity i malé termitové řezačky (řádově jednotky kg) na oslabení podlahových nosníků, které na nich byly přidělány u jádrového konce (řezačky podlahových nosníků byly skryty před běžnými kancelářskými pracovníky za stropy/podhledy). Tyto měly narušit integritu těchto podlahových nosníků a donutit je se prohnout směrem dolů a spolu tak s přetížením vlivem poškození jádrových sloupů vyvolat vnitřní prohnutí externí nosné stěny a následný její kolaps i přesto, že na ni samotné nebyly pro její viditelnost z venku instalovány nálože.
Aktivace náloží by proběhla radiovým signálem/elektrickým signálem vyslaným v momentě, kdy by organizátoři viděli letadlo nad New Yorkem. Od této doby by se nálože řídily interními časovači, akcelerometry a vzájemnými signály skrze elektrické vedení (absence komunikace od vedlejší nálože znamená poškození drátů troskami a tedy i další pozitivní signál, že trosky letadla dopadly na dané patro a tedy další „go“ signál pro vyhoření nálože).
K zapálení termitových náloží na dopadových patrech se silnými požáry nakonec došlo i bez zapalovacího systému, neboť i termitová nálož se po desítkách minut přímého vystavení plameni zapálí – ať už vlivem zahřátí termitu či dosažení teploty vzplanutí pyrotechnické zápalky (200 °C) ve středu nálože. Toto je výhodné, neboť překryv zapálených náloží a dlouhotrvajících plamenů by poskytl krytí pro účinek a přítomnost náloží. Jako první by se pravděpodobně samo-odpálily řezačky podlahových nosníků, pro jejich menší hmotnost a objem a tedy i nižší tepelnou setrvačnost. Naopak kondice na ne-dopadových patrech by dovolily organizátorům intaktní sítě náloží vypnout dalším signálem (dle konspirační teorie).
Účinnost termitových řezaček s relativně malým množstvím termitu proti vertikálním sloupům profilu I byla některými konspiračními teoretiky prokázána.
Ruční termitové řezačky jsou rovněž komerčně dostupné.
Obecně se nepředpokládá, že by na dopadových patrech byly klasické trhaviny, neboť ty začínají od teplot kolem 200 °C hořet a jejich vyhoření by bylo rapidní a mohlo by přejít do exploze jako samotné nebo po zasažení rozbušky plamenem. Design ochranných schránek pro trhaviny by byl náročný, protože by musely ochránit celý povrch trhaviny – i malá škvírka po zásahu fragmentem letadla by vedla k rapidnímu vyhoření nálože – oproti termitu, kde by menší trhliny až tak nevadily. Trhaviny by tak nepřežily 56 minut (102 minut ve WTC 1) dlouhou periodu od nárazu letadla po kolaps budovy. Popřípadě by detonovaly během několika minut, což by znemožňovalo použití krycí verze s požárem – požár by za pár minut nestihl dostatečně oslabit konstrukci, čehož by si odborná veřejnost velmi rychle všimla. Navíc by jejich detonace byla extrémně hlučná – a tento hluk by nešel schovat za hřmot padající budovy protože by mu předcházel.