Rolls-Royce Avon byl prvním proudovým motorem s axiálním kompresorem navrženým a vyráběným společností Rolls-Royce. Do služby byl uveden v roce 1950 a stal se jedním z nejúspěšnějších poválečných motorových projektů této firmy. Uplatnění našel u širokého spektra letadel, vojenských i civilních, a vznikly také jeho verze pro stacionární a námořní pohon.

Letoun English Electric Canberra poháněný dvěma motory Avon uskutečnil první nepřerušovaný transatlantický let proudového letounu bez doplnění paliva za letu a letoun BOAC de Havilland Comet 4 poháněný čtyřmi motory Avon provedl první pravidelné transatlantické spojení proudového dopravního letadla.

Výroba letecké verze motoru Avon byla po 24 letech ukončena v roce 1974.Gunston 1989, p. 149. Výroba průmyslové verze odvozené z motoru Avon však pokračuje dodnes, a to od roku 2015 pod společností Siemens.

Současná verze motoru Avon, Avon 200, je průmyslový plynový generátor o výkonu 21 000–22 000 shp (15,7–16,4 MW). K roku 2011 bylo prodáno 1 200 průmyslových motorů Avon a tento typ dosáhl v rámci své třídy kumulovaného provozního času 60 000 000 hodin.

Konstrukce a vývoj Motor byl původně soukromým projektem navrženým pro letoun English Electric Canberra. Původně byl označován jako AJ.65 (Axial Jet, 6 500 lbf) a vycházel z prvotní projektové koncepce Alana Arnolda Griffitha,"Rolls-Royce Aero Engines" Gunston, Bill, Patrick Stephens Limited 1989, , s. 131–133 která kombinovala axiální kompresor se spalovacím systémem a jednostupňovou turbínou využívající principy ověřené u motoru Rolls-Royce Nene.

Konstrukční práce začaly v roce 1945. Vývojový tým motoru Avon vedl zpočátku Stanley Hooker, jemuž asistoval Geoff Wilde. V roce 1948 byl vývoj motoru přesunut z Barnoldswicku do Derby a Hooker následně společnost opustil, když přešel k firmě Bristol Engines.

První motor se rozběhl 25. března 1947 a byl vybaven dvanáctistupňovým kompresorem. Motor byl obtížně startovatelný, nechtěl zrychlovat a docházelo k lámání lopatek prvního stupně. Mezi konstrukční úpravy, které umožnily motoru v podobě RA.2 absolvovat 25hodinovou zkoušku, patřily dvoupolohové vstupní rozváděcí lopatky a obtok vzduchu z kompresoru. Následně motor vzlétl na přestavěném letounu Avro Lancastrian v obou vnějších motorových pozicích, s vojenským sériovým číslem VM732, z letiště Hucknall 15. srpna 1948.

Prvním sériovým motorem, který již vyžadoval dvoustupňovou turbínu, byl RA.3, označovaný také jako Avon Mk 101. Z této konstrukce vzniklo několik upravených verzí řady Mk. 100.

Řada Avon 200 představovala zcela nové přepracování, které mělo s dřívějšími verzemi jen velmi málo společného. Změny zahrnovaly zcela novou spalovací sekci a patnáctistupňový kompresor vycházející z konstrukce motoru Armstrong Siddeley Sapphire. Prvním letounem, na němž byla tato verze použita, byl Vickers Valiant.

Služba

Motor vstoupil do výroby v roce 1950 jako RA.3/Mk.101 s tahem 6 500 lbf (29 kN) u letounu English Electric Canberra B.2. Podobné verze byly použity u variant Canberra B.6, Hawker Hunter a Supermarine Swift. Následovaly výkonnější verze: RA.7/Mk.114 s tahem 7 350 lbf (32 700 N) u letounu de Havilland Comet C.2, RA.14/Mk.201 s tahem 9 500 lbf (42 kN) u letounu Vickers Valiant a RA.26 s tahem 10 000 lbf (44 kN), používaný u Cometu C.3 a Hawkeru Hunter F.6.Force V: The history of Britain's airborne deterrent, by Andrew Brookes. Jane's Publishing Co Ltd; First Edition 1 Jan. 1982, , s. 31. Letoun de Havilland Comet 4 poháněný motory Avon uskutečnil v roce 1958 první pravidelný transatlantický proudový let. Nejvýkonnější verzí byl RA.29 Mk.301/2 (RB.146), používaný u pozdějších verzí letounu English Electric Lightning. Dosahoval tahu 12 690 a 17 110 lbf (56 400 a 76 100 N)"World Encyclopedia of Aero Engines – 5th edition" by Bill Gunston, Sutton Publishing, 2006, s. 195 s přídavným spalováním. Mezi další letouny poháněné motory Avon patřily de Havilland Sea Vixen, Supermarine Scimitar a Fairey Delta 2.

Motor RA.3/Mk.109 byl vyráběn v licenci společností Svenska Flygmotor pod označením RM5 a výkonnější RA.29 jako RM6 s tahem 17 110 lbf (76 100 N). RM5 poháněl letoun Saab 32 Lansen a RM6 letouny Saab 35 Draken a stíhací verzi Lansen (J 32B) pro každé počasí.

V Belgii bylo v licenci vyrobeno 300 motorů Avon 113 a větší počet motorů Avon 203 společností Fabrique Nationale Division Moteurs.

Ve Spojených státech byl motor RA.28-49 použit u letounu s vertikálním vzletem a přistáním Ryan X-13 Vertijet.

V Austrálii byl motor Avon používán společností Commonwealth Aircraft Corporation u letounu CA-27 Avon-Sabre.

Výroba motoru Avon pokračovala pro letouny Sud Aviation Caravelle a English Electric (BAC) Lightning až do roku 1974; do té doby bylo vyrobeno více než 11 000 kusů. V operační službě u RAF zůstal motor až do 23. června 2006, kdy byl vyřazen spolu s letounem English Electric Canberra PR.9.

Již v rané fázi byly zahájeny konstrukční práce na dvouhřídelovém motoru RB.106/RB.128 jako na nástupci Avonu pro velké nadzvukové stíhací letouny.

Použití Vojenské letouny CAC Sabre de Havilland Sea Vixen English Electric Canberra English Electric Lightning Fairey Delta 2 Hawker Hunter Ryan X-13 Vertijet Saab 32 Lansen Saab 35 Draken Supermarine Swift Supermarine Scimitar Vickers Valiant

Civilní letouny de Havilland Comet Sud Aviation Caravelle

Specifikace (Avon 301R)

Technické údaje Typ: jednohřídelový jednoproudový turbokompresorový motor Průměr: 907 mm Délka: 3 200 mm Hmotnost suchého motoru: 1 310 kg

Součásti Kompresor: patnáctistupňový axiální Spalovací komora: smíšená trubko-prstencová s osmi plamenci Turbína: dvoustupňová axiální

Výkony Maximální tah: 56,4 kN (suchý tah), 72,8 kN s přídavným spalováním Celkový poměr stlačení: 7,45:1 Měrná spotřeba paliva: 26,4 g/(kN⋅s) (suchý tah), 52,5 g/(kN⋅s) (forsáž) Poměr tah/hmotnost: 5,66:1 (56 N/kg)

Odkazy Reference

Externí odkazy

The Rolls Royce Avon turbojet - the fascinating story of the Rolls Royce Avon Rolls-Royce Avon

Avon Kategorie:Proudové motory