Svatý Ludvík IX. Francouzský ( Louis IX de France, 25. dubna 1214 Poissy – 25. srpna 1270 Tunis) byl od roku 1226 francouzský král z dynastie Kapetovců. Zúčastnil se dvou křížových výprav, z nichž však ani jedna nebyla příliš úspěšná, provedl řadu reforem francouzského království a roku 1298 byl pro svůj příkladný život plný odříkání svatořečen.
Život
Dětství a mládí upright|náhled|vlevo|Narození Ludvíka IX. Narodil se jako třetí z početného potomstva krále Ludvíka VIII. a Blanky, dcery kastilského krále Alfonse VIII. Byl druhým jménem známým synem svých rodičů. Jeho starší bratr Filip, který se narodil v roce 1209, v devíti letech zemřel a čtyřletý Ludvík se v roce 1218 stal následníkem trůnu. Dle dobových svědectví princ zdědil plavé vlasy a jemný vzhled po rodu z Hainaut. V dětském věku mu především matka dopřávala pečlivou výchovu a hodně času trávil také s dědečkem Filipem II., který po vítězství v bitvě u Bouvines přenechal válčení i správu království synovi Ludvíkovi VIII. a zkušeným královským rádcům.Svatý Ludvík, s. 38.
Když Ludvík VIII. 8. listopadu 1226 při návratu z křížové výpravy proti albigenským nečekaně zemřel na úplavici, stal se jeho nástupcem teprve dvanáctiletý Ludvík IX. Zemřelý král byl pohřben 15. listopadu a jeho syn byl už o čtrnáct dní později 29. listopadu v Remeši korunován na krále Francie. Vzhledem k svému věku však nemohl samostatně vládnout. Při cestě do Remeše byl Ludvík při zastávce v Soissons pasován na rytíře.Svatý Ludvík, s. 75. Ihned po pohřbu svého manžela ujala se královna vdova vášnivé obhajoby práv svého syna.Svatý Ludvík, s. 70. Při správě království Blanka Kastilská mohla počítat s podporou skupiny věrných kastelánských rodů, z jejichž okruhu pocházeli arcibiskup v Sens Gautier Cornut, královský konstábl Matouš II. z Montmorency nebo královský maršálek Jean III. Clément. Podporovali ji i senliský biskup a kancléř Guérin a komoří Bartoloměj z Roye.
Regentství královny upright|náhled|Ludvík a jeho matka Blanka Kastilská na cestě do Remeše ke korunovaci Aby královna omezila rizika spojené s případnými ambicemi Filipa Hurepela, nevlastního bratra svého zemřelého manžela, daroval mu nový král hned po své korunovaci z jejího podnětu dva ze tří hradů, které francouzský král vlastnil na jeho panstvích. Zároveň mu bylo uděleno v léno saintpolské hrabství a na počátku roku 1227 obdržel i doživotní rentu ve výši 6000 tourských liber. Filip Hurepel se za sebe i za své potomky musel zavázat, že nebude vznášet žádné další požadavky ohledně dědictví. Dne 6. ledna 1227 král nechal propustit flanderského hraběte Ferdinanda, který byl držen v zajetí od bitvy u Bouvines. Při svém propuštění složil králi výkupné a poskytl záruky vhodného chování. V dalších letech pak Ferdinand Ludvíkovi vždy věrně sloužil.Svatý Ludvík, s. 78. Brzy po korunovaci se proti mladému králi vytvořila koalice velmožů, kteří od posílení královské moci očekávali újmu na svém postavení. Patřili k nim především bretaňský vévoda Petr Mauclerc, hrabě ze Champagne Theobald V. a hrabě z Marche Hugo X. z Lusignanu. Spoléhali přitom na pomoc anglického krále Jindřicha III., kterému záleželo na znovuzískání ztracených území ve Francii, a který vzbouřencům sliboval různé výhody.Francouzští králové v období středověku, s. 172. Královně se podařilo s podporou papežského legáta shromáždit velké vojsko, se kterým vytáhla na jih. Mezitím se Theobald ze Champagne nepohodl se svými spojenci a přešel na stranu královny. V této pro vzbouřence nepříznivé situaci se Petr Mauclerc a Hugo z Lusignanu v březnu 1227 poddali královně. Při té příležitosti byly domluveny sňatky mezi dětmi královny a příslušníky rodů z Lusignanu a z Dreux. Zároveň bylo uzavřeno příměří s anglickým králem.Francja w czasach Kapetyngów, s. 272.
Zklidnění situace bylo jen zdánlivé, protože už v létě 1227 se francouzští baroni sešli v Corbeil a rozhodli se, že se zmocní krále. Do svého čela si postavili Filipa Hurepela a Petra Mauclerka. Cílem baronů nebyla otevřená vzpoura proti králi, ale snaha zbavit vlivu královnu matku. Přední šlechtici by pak jménem krále mohli vládnout sami. Při své cestě z Orléans byl král v Montlhéry zastaven baronským vojskem a vysvobodil jej až ozbrojený pařížský lid.Svatý Ludvík, s. 79.Królowa Blanka, s. 107–109.
upright|vlevo|náhled|Ludvík IX. a Blanka Kastilská (Bible svatého Ludvíka) V letech 1227–1229 pokračovala královská armáda pod vedením Humberta z Beaujeu v křížové výpravě proti albigenským zahájené Ludvíkovým otcem. Sám král se tažení nezúčastnil a není známo, do jaké míry se podílel na konci křížové výpravy. Výprava byla ukončena pařížskou smlouvou podepsanou 12. dubna 1229. Toulouskému hraběti Raimondu VII. se sice podařilo udržet většinu svých území, ale jeho dcera a jediná dědička Jana se měla provdat za jednoho z Ludvíkových bratrů a přinést mu věnem Toulouse a toulouský kraj. Pokud by Raimond neměl další potomky, měla Jana zdědit i ostatní jeho panství. Kdyby se Jana se svým manželem nedočkala potomků, mělo se celé jejich panství stát součástí francouzské koruny. Ludvík smlouvou získal severní část albigenského kraje včetně města Albi. Získal také do zástavy sedm hradů včetně citadely v Toulouse.Francja w czasach Kapetyngów, s. 273.Svatý Ludvík, s. 83. V září 1229 uzavřel Ludvík smlouvu i s dalším vzbouřencem z jižní Francie Raimundem II. Trencavelem. Na jejím základě získal Ludvík Carcassonne s okolím. Francouzské korunní území tak poprvé dosáhlo až ke Středozemnímu moři a Ludvík zde později založil přístav Aigues-Mortes.Svatý Ludvík, s. 83–84.
V roce 1229 Ludvík spolu se svou matkou založil Klášter Royaumont. Plnil tak vůli svého otce, který ve své závěti odkázal vekou sumu peněz na založení kláštera u Paříže. Klášter měl být původně fundací řeholních kanovníků z pařížského opatství svatého Viktora, ale Ludvík spolu se svou matkou převedli fundaci na cisterciácký řád. Na výstavbě nového kláštera se Ludvík osobně podílel.Svatý Ludvík, s. 92–93.
V letech 1233–1234 Ludvík pomohl vyřešit spor o hrabství Champagne. O práva na hrabství se totiž přihlásila Alice, kyperská královna a sestřenice hraběte Theobalda IV. V roce 1234 došlo k dohodě, když se Alice vzdala svých práv na hrabství výměnou za 40 000 tourských liber v hotovosti a roční rentu 2000 liber. Protože Theobald nebyl schopen tak vysokou částku zaplatit, obrátil se s žádostí o pomoc na Ludvíka. Ludvík uhradil Alici všechny pohledávky. Na oplátku se Theobald v králův prospěch vzdal lenní držby hrabství Blois, Chartres, Sancerre a châteaudunského vikomství.Svatý Ludvík, s. 85–86.
Sňatek a samostatná vláda upright|náhled|vlevo|Sňatek Ludvíka IX. a Markéty Provensálské V roce 1233 zůstával Ludvík IX. stále svobodný. Vina za to byla kladena jeho matce, která prý bránila jeho sňatku, aby nebyl oslaben její vliv na krále. Brzy poté se situace změnila a Ludvíkovou vyvolenou se stala teprve třináctiletá Markéta, dcera provensálského hraběte Ramona Berenguera V. a Beatrix Savojské. Snoubenci byli sice příbuzní čtvrtého stupně, ale dispensem z 2. ledna 1234 je papež Řehoř IX. této překážky zbavil.Svatý Ludvík, s. 97–99.
Sňatek se uskutečnil 27. května 1234 v Sens. Jako věno vyplatil nevěstě její otec 8000 marek stříbra později zvýšené o dalších 2000 marek.Svatý Ludvík, s. 99. Den po svatbě, 28. května, byla novomanželka korunována. Veškeré náklady na sňatek dosáhly částky 2526 pařížských liber.Svatý Ludvík, s. 102. Je pravděpodobné, že ve stejném roce, co se oženil s Markétou či nejpozději o rok později, ve věku 21 let, se Ludvík IX. ujal samostatné vlády. I poté si však Blanka Kastilská zachovala autoritu a významný vliv na dvoře svého syna.Svatý Ludvík, s. 74, 97. Novomanželé byli do sebe zamilováni a králova matka neviděla ráda, že král tráví tolik času se svou manželkou, místo aby se staral o správu království. První dítě se novomanželům narodilo až šest let po svatbě. Přestože Ludvík svou ženu velmi miloval, její vliv na něj se nikdy nevyrovnal vlivu jeho matky nebo sourozenců.Francja w czasach Kapetyngów, s. 291. upright|náhled|Kristova trnová koruna, kterou Ludvík IX. získal od Balduina II. Na konci třicátých let získal Ludvík od konstantinopolského císaře Balduina II. Kristovu trnovou korunu, kterou nechal v roce 1239 převézt do Francie.Svatý Ludvík, s. 105–107. Ludvík za trnovou korunu pravděpodobně zaplatil 10 000 pařížských livrů a doprava do Francie stála dalších 2000 livrů.
Pro nově získanou cennou relikvii nechal postavit novou kapli známou jako Sainte-Chapelle (Svatá kaple). Kaple byla postavena v rekordním čase včetně výzdoby mozaikových oken a pravděpodobně i soch. Vysvěcena byla 26. dubna 1248. Ještě za života Ludvíka IX. byla kaple považována za mistrovské dílo.Svatý Ludvík, s. 109. Ludvíkovi se v kapli podařilo shromáždit velkolepou kolekci svatých ostatků. Kromě trnové koruny, která sehrála důležitou roli při vytváření kapetovského monarchistického kultu,Svaté války, s. 552. se jednalo o dva velké fragmenty svatého Kříže (z nichž jeden byl nazýván Crux triumphalis), železný hrot kopí, kterým byl probodnut bok Ježíše Krista, část Kristova rubáše, kámen z Božího hrobu a také různé jiné ostatky, jako třeba lebky svatého Klimenta a svatého Blažeje.
Po dosažení plnoletosti svých mladších bratří Ludvík naplnil otcovu závěť a předal jim do správy jejich dědictví. Tak se Robert stal v roce 1237 hrabětem z Artois, Alfons v roce 1241 hrabětem z Poitiers a Karel v roce 1246 hrabětem z Anjou. Při příležitosti byli všichni bratři Ludvíkem pasováni na rytíře.Svatý Ludvík, s. 103–104.
Křížová výprava
Dne 10. prosince 1244 Ludvík vážně onemocněl (pravděpodobně se jednalo o úplavici). Během několika dní se jeho stav se rychle zhoršil a královo okolí se začalo obávat nejhoršího. Dne 14. prosince Ludvík v předtuše smrti a s přáním, aby zemřel smířen s Bohem jmenoval dva smírčí soudce, kteří měli urovnat jeho spory s kapitulou katedrály Notre-Dame. V celém království se konaly modlitby a procesí za královo zdraví. Královna dokonce nechala do Pontoise, kde Ludvík onemocněl, přivézt relikvie z královské kaple, aby se jich Ludvík dotkl.Svatý Ludvík, s. 116. náhled|upright|Král Ludvík přijímá kříž
náhled|vlevo|upright|Král Ludvík se znamením kříže a trnovou korunou na iluminaci Matouše Pařížského Po uzdravení z vážné nemoci král ohlásil svůj záměr uspořádat křížovou výpravu do Palestiny. Ludvíkovo rozhodnutí se nesetkalo s pochopením jeho matky. Ona sama i pařížský biskup Vilém z Auvergne se pokusili uzdraveného Ludvíka odvrátit od jeho záměru s tím, že slib, který složil ve chvíli, kdy nevládl všemi svými duševními schopnostmi není platný. Rozmluvit králi jeho rozhodnutí se jim však nepodařilo.Svatý Ludvík, s. 118–119. Ani ne dva měsíce poté, co Ludvík přijal kříž, souhlasil papež s vyhlášením křížové výpravy a její organizací byl pověřen legát Odo ze Châteauroux. Situaci poněkud komplikovalo to, že ve stejné době byla hlásána i křížová výprava proti císaři Fridrichovi II. Vojáci křížové výpravy pocházeli z celého území francouzského království. V roce 1245 Ludvík IX. svolal shromáždění baronů, aby získal jejich souhlas a podporu pro křížovou výpravu. O tři roky později na jaře 1248 svolal shromáždění opět, aby baroni složili lenní hold jeho dětem pro případ, že by se z výpravy nevrátil.Svaté války, s. 762–765.
Král se i s celým vojskem nalodil 25. srpna 1248 v Aigues-Mortes. Spolu s ním vyrazila na křížovou výpravu i skoro celá jeho nejbližší rodina. Velikost jeho vojska dosahovala asi 25 000 mužů, z toho přes 2500 rytířů. Cílem plavby se stal Kypr, který byl určen za shromaždiště celého vojska.Svatý Ludvík, s. 135.Svaté války, s. 770. Do Limassolu na Kypru Ludvík dorazil 17. září.Svaté války, s. 772.