náhled|Změna ploch lesů za rok 2015 náhled|Odlesňování amazonského pralesa v Brazílii náhled| Satelitní obrázek probíhajícího odlesňování ve východní Bolívii. Na celém světě bylo mezi roky 1990 a 2015 ztraceno 10 % oblastí divočiny. Odlesňování (též deforestace) znamená odstranění lesa respektive stromů z území, které je poté přeměněno na nelesní použití. Odlesňování může zahrnovat přeměnu lesní půdy na farmy, ranče nebo pro zástavbu. Nejkoncentrovanější odlesňování se vyskytuje v tropických deštných pralesích. Asi 31 % zemského povrchu je pokryto lesy.
Odlesňování může nastat z několika důvodů: stromy mohou být káceny, aby mohly být použity pro stavbu nebo prodány jako palivo (někdy ve formě dřevěného uhlí nebo dřeva), zatímco vykácené území může být použito jako pastvina pro hospodářská zvířata nebo na plantáže. Odstranění stromů bez následujícího dostatečného zalesnění má za následek poškození stanovišť, ztrátu biologické rozmanitosti a aridaci. Má nepříznivé dopady na propady atmosférického oxidu uhličitého. Odlesňování bylo používáno také ve válce, aby ztratil nepřítel životně důležité zdroje a maskování jeho sil. V 20. století byla takto britskou armádou použita látka Agent Orange v Západní Malajsii během války v Malajsii a obdobně armádou Spojených států ve Vietnamu během vietnamské války. Od roku 2005, přestala růst čistá míra odlesňování v zemích s HDP na osobu vyšším, než 4,600 USD. Odlesněné regiony obvykle způsobují významnou nepříznivou erozi půdy a často se mění na pustinu.
K odlesňování často vede špatné hospodaření s lesy a také nedostatečné environmentální zákony. Odlesňování je dlouhodobým problémem v mnoha zemích – ať už přirozené, nebo způsobené člověkem. Odlesňování způsobuje vymírání, změny klimatických podmínek, dezertifikaci a přemisťování populací jak živočichů, tak rostlin. To bylo v minulosti a děje se i v současnosti. Více než polovina všech druhů rostlin a živočichů na světě žije v tropických lesích.
Mezi roky 2000 a 2012 bylo celosvětově odlesněno 2,3 mil km² lesa. Výsledkem odlesňování je, že z původních 16 mil. km² tropického deštného pralesa zbývá dnes pouze 6,2 mil. km². Každou minutu mizí z Amazonského pralesa plocha lesa velikosti fotbalového hřiště. V roce 2018 bylo ztraceno více než 3,6 milionu hektarů panenského tropického pralesa. Přes všechny snahy ochranářů, vlád a korporací nepoklesla od roku 2001 každoroční míra odlesnění.
Příčiny náhled| Poslední vytěžené klády z rašelinného lesa v Indragiri Hulu, Sumatra, Indonésie . Odlesňování zde probíhá pro plantáže palem olejových . Podle sekretariátu Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) je hlavní příčinou odlesňování zemědělství. Za 48 % odlesňování je odpovědné zemědělství pro vlastní obživu, za 32 % pak komerční zemědělství; těžba dřeva je zodpovědná za 14 % a těžba palivového dřeva může za 5 % odlesňování.
Dalšími příčinami současného odlesňování jsou korupce vládních institucí, nespravedlivé rozdělení bohatství a moci, růst populace, přelidnění, a urbanizace. Také globalizace je často vnímána jako další hlavní příčina odlesňování ačkoli existují případy, kdy dopady globalizace (nové toky pracovních sil, kapitálu, komodit a myšlenek) podpořily lokální obnovu lesa.
Další příčinou odlesňování je změna klimatu. Přibližně 23 % ztrát stromových porostů je způsobeno požáry a změna klimatu zvyšuje jejich frekvenci a sílu. Rostoucí teploty způsobují masivní požáry zejména v tajze. Jedním z možných důsledků je také změna složení lesa. Emise uhlíku z požárů v přírodě se ve 21. století ale globálně nezvyšují. náhled|Odlesňování v Evropě z pohledu satelitu V roce 2000 Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO) zjistila, že „role dynamiky populace v místním prostředí se může lišit od rozhodujících k zanedbatelným“ a že odlesňování může být výsledkem „kombinace populačního tlaku a stagnujících hospodářských, sociálních a technologických podmínek".
Zhoršování lesních ekosystémů je také spojeno s ekonomickými pobídkami, díky nimž se přeměna lesů zdá být výhodnější než jejich ochrana. Mnoho důležitých funkcí lesa se neuplatní na trhu a tudíž nemá žádnou ekonomickou hodnotu, která je zdrojem blaha pro majitele lesů nebo společenství, která se spoléhají na lesy. Z pohledu rozvojového světa plynou výhody lesa, jako jsou zásoby uhlíku nebo zásoby biologické rozmanitosti, především bohatším rozvinutým zemím a tyto služby nejsou dostatečně kompenzovány. Rozvojové země mají pocit, že některé země v rozvinutém světě, jako jsou Spojené státy americké, před staletími vykácely své lesy a ekonomicky těžily z tohoto odlesnění, a že je pokrytecké odmítat rozvojovým zemím stejné příležitosti.
Někteří komentátoři zaznamenali v posledních 30 letech posun v příčinách odlesňování. Na konci 19. století a v první polovině 20. století bylo odlesňování způsobeno především existenčními aktivitami a vládními rozvojovými projekty, jako je tzv. transmigrace v zemích jako Indonésie a kolonizace v Latinské Americe, v Indii, na Jávě atd., zatímco v 90. letech 20. století byla většina odlesňování způsobena průmyslovými faktory, včetně těžebního průmyslu, rozsáhlého chovu skotu a extenzivního zemědělství.Rudel, T.K. (2005) Tropical Forests: Regional Paths of Destruction and Regeneration in the Late 20th Century. Columbia University Press Od roku 2001 tvoří odlesňování způsobené komoditami, které budou pravděpodobně trvalé, přibližně čtvrtinu všech poškození lesa a tato ztráta je soustředěna v Jižní Americe a jihovýchodní Asii.
Účinky na životní prostředí
Atmosférické náhled|Nelegální praktika „žďáření“ na Madagaskaru, 2010
Odlesňování má výrazný vliv na klima i krajinu. Odlesňování na globální úrovni má ochlazující efekt na klima, protože zároveň ovlivňuje albedo a evapotranspiraci. Odlesňování přispívá k produkci skleníkových plynů a je často uváděno jako jedna z hlavních příčin zvýšeného skleníkového efektu. Tropické odlesňování je odpovědné za přibližně 20 % světových emisí skleníkových plynů. Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu by mohlo odlesňování, zejména v tropických oblastech, představovat až jednu třetinu celkových antropogenních emisí oxidu uhličitého.IPCC Fourth Assessment Report, Working Group I Report "The Physical Science Basis", Section 7.3.3.1.5 . p. 527 Nedávné výpočty však naznačují, že emise oxidu uhličitého z odlesňování a degradace lesů (bez emisí rašelinišť) přispívají přibližně 12 % k celkovým emisím oxidu antropogenního kysličníku uhličitého (6 % až 17%). Při odlesňování jednak dochází k emisím CO2 při hoření a dále k následnému menšímu pohlcování CO2 při fotosyntéze, takže více oxidu uhličitého zůstává v atmosféře. Jak se oxid uhličitý (spolu s dalšími tzv. skleníkovými plyny) v atmosféře hromadí, vytváří zde, respektive zesiluje vrstvu, která zachycuje teplo, které by jinak planeta vyzářila do vesmíru (tzv. skleníkový efekt). Rostliny odstraňují uhlík ve formě oxidu uhličitého z atmosféry během fotosyntézy (ovšem během normálního dýchání zase menší část oxidu uhličitého vypouštějí zpět do atmosféry) . Pouze při aktivním růstu strom nebo les odstraňuje uhlík z atmosféry tím, že jej uloží v rostlinných tkáních. Jak rozpad, tak i spalování dřeva uvolňují velkou část tohoto uloženého uhlíku zpět do atmosféry. Ačkoli hromadění rostlinných tkání (dřeva) je obecně nezbytné pro sekvestraci uhlíku, v některých lesích může síť symbiotických hub, které obklopují kořeny stromů, ukládat značné množství uhlíku pod zem. Uhlík potom pod zemí zůstává, i když strom zemře. Dalším způsobem, jak může být uhlík v lesích sekvestrován, je dřevo vytěžené a přeměněné na produkty s dlouhou životností a nahrazené novými mladými stromy.Prentice, I.C. "The Carbon Cycle and Atmospheric Carbon Dioxide" . IPCC Odlesňování však může také způsobit uvolnění zásob uhlíku uložených v půdě. Lesy mohou být buď propadem, nebo zdrojem v závislosti na okolních podmínkách. Zralé lesy působí jako čisté propady i jako čisté zdroje oxidu uhličitého (viz propad uhlíku a uhlíkový cyklus).
Podle jednoho zdroje se v odlesněných oblastech půda zahřívá rychleji a dosahuje vyšších teplot, což údajně vede k místním pohybům vzdušných mas směrem nahoru, zvýšené tvorbě mraků a srážek. Tento závěr je však patrně velice úzce omezen, neboť závisí na vlhkosti stoupajícího vzduchu, která je však obyčejně u odlesněných ploch nízká. Naopak vzduch nad tropickými pralesy je vlhký a způsobuje pravidelné denní silné srážky. Podle Geophysical Fluid Dynamics Laboratory modely používané ke zkoumání vzdálených reakcí na tropické odlesňování ukázaly široké, ale mírné zvýšení teploty v celé tropické atmosféře. Model předpovídal ohřívání vrchních vrstev atmosféry o méně, než 0,2 °C; nevykazuje však žádné významné změny v jiných oblastech kromě tropů, zde si však zatím vědci nejsou jistí, protože model má možné chyby a výsledky nejsou nikdy zcela definitivní. Odlesňování ovlivňuje větry, vodní páry a absorpci sluneční energie, čímž jasně ovlivňuje místní a globální klima.
náhled|Požáry na Borneu a na Sumatře, 2006. Lidé používají odlesňování vypalování k získání půdy pro zemědělství
Snížení emisí z odlesňování a omezení degradace lesů v rozvojových zemích se ukázalo jako nový potenciál pro doplnění probíhajících klimatických politik. Tato myšlenka spočívá v poskytnutí finančních náhrad za snížení emisí skleníkových plynů (GHG) z odlesňování a degradace lesů. Na tato opatření lze nahlížet jako na alternativu k systému obchodování s emisemi, kde znečišťovatelé musí platit za povolení emitovat určité znečišťující látky (např. CO2).
Laici často věří, že deštné pralesy jsou významným zdrojem kyslíku ačkoli vědci nyní uznávají, že deštné pralesy přispívají do atmosféry jen malým čistým kyslíkem a lesní krajina má jen menší vliv na koncentraci kyslíku v atmosféře. Tento princip kyslíkové bilance je obdobný jako výše popsaný princip uhlíhové (CO2) bilance; její výsledek závisí na schopnosti lesa akumulovat uhlík, tedy zejména na růstu lesa. Vypalování lesů (k získání zemědělské půdy) však pochopitelně spotřebovává ve velkém vzdušný kyslík a současně uvolněním velkého množství CO2 přispívá ke globálnímu oteplování. Vědci uvádějí, že tropické odlesňování uvolňuje do atmosféry ročně 1,5 miliardy tun uhlíku ročně.
Hydrologické Také vodní cyklus je ovlivněn odlesňováním. Stromy odebírají kořeny podzemní vodu a uvolňují ji do atmosféry. Když je část lesa odstraněna, stromy již tuto vodu neuvolňují, což má za následek mnohem sušší klima. Odlesňování snižuje obsah vody v půdě a v podzemních vodách i atmosférickou vlhkost. Suchá půda vede ke snížení příjmu vody ze stromů. Odlesňování snižuje soudržnost půdy, takže dochází k erozi, záplavám a sesuvům půdy.
Zmenšující se lesní porosty snižují schopnost krajiny zachytit, udržet a transpirovat srážky. Místo zachycení srážek, které pak pronikají do systémů podzemních vod, se odlesněné oblasti stávají zdroji povrchového odtoku, který se pohybuje mnohem rychleji než podpovrchové toky. Lesy vracejí většinu vody, která padá ve formě srážek, do ovzduší transpirací. Naopak, když je oblast odlesněna, téměř všechny srážky se ztratí jako povrchový odtok.Raven, P. H. and Berg, L. R. (2006) Environment, 5th ed, John Wiley & Sons. p. 406. . Tento rychlejší odtok povrchové vody se může promítnout do bleskových záplav a místních povodní. Odlesňování také přispívá ke snížené evapotranspiraci, která snižuje atmosférickou vlhkost a v některých případech ovlivňuje úroveň srážek v odlesněné oblasti, protože voda není recyklována do lesů, ale je ztracena v odtoku a vrací se přímo do oceánů. Podle jedné studie se v odlesněné severní a severozápadní Číně průměrné roční srážky mezi 50. a 80. roky snížily o jednu třetinu.
náhled|Odlesňování náhorní plošiny na Madagaskaru vedlo k rozsáhlému zanášení a nestabilním tokům západních řek
Stromy a rostliny obecně významně ovlivňují vodní cyklus:
jejich klenby zachytí část srážek, které se poté odpaří zpět do atmosféry (zachycení v korunách stromů);