Litoměřická diecéze je římskokatolická diecéze, která byla založena bulou Primitiva illa Ecclesia papeže Alexandra VII. 3. července 1655.Bula byla však hotová již za papeže Inocence X. Od té doby biskup sídlí v Litoměřicích. Před jejím založením spravovala toto území litoměřická kapitula. Zaujímá plochu 9 380 km² a nachází se v ní 1135 samostatně stojících kostelů a kaplí. V prosinci 2023 byl 21. diecézním biskupem jmenován Stanislav Přibyl, jehož intronizace se uskutečnila v litoměřické katedrále 2. března 2024.

Poloha Rozkládá se na území severních Čech u hranice s Německem při jihovýchodní hranici spolkové země Sasko a Polskem při jihozápadní hranici s Dolnoslezským vojvodstvím. Z hlediska státní správy České republiky a jejího krajského dělení spadá celkem do pěti krajů. Největší část území litoměřické diecéze tvoří Ústecký a Liberecký kraj. Do Středočeského kraje zasahuje částečně, do Karlovarského a Královéhradeckého pouze okrajově. Z hlediska církevní správy patří do České církevní provincie a je sufragánní diecézí k pražské arcidiecézi se kterou hraničí ve své jižní části. Na západě hraničí s plzeňskou diecézí a na východě s královéhradeckou diecézí. Přes státní hranici na německé straně sousedí s diecézí drážďansko-míšeňskou a na polské straně s diecézí lehnickou.

Základní údaje náhled|vlevo|Katedrála sv. Štěpána v Litoměřicích Hlavním kostelem a centrem diecéze je katedrála sv. Štěpána v Litoměřicích, která stojí na místě kapitulního kostela, původně z 11. století. S katedrálou je spojena biskupská rezidence, kde bydlí biskup. Kolem katedrály stojí budovy katedrální kapituly, biskupská konzistoř a další správní budovy. Biskupství litoměřické tvoří uzavřený areál nazývaný Dómský pahorek.

Svatí patroni diecéze a významné kostely náhled|vlevo|Forenzní rekonstrukce podoby tváře sv. Zdislavy z Lemberka podle kosterních pozůstatků lebky

Hlavní patronka diecéze je od roku 2000 sv. Zdislava z Lemberka (svátek 30. května). Spolupatroni diecéze jsou prvomučedník sv. Štěpán (26. prosince), sv. Felix ze Sutri (23. června) a sv. Viktorin (5. září).

Význačnými kostely v diecézi jsou baziliky minor.Na základě žádosti litoměřické diecéze na baziliky minor byly papežem Piem XI. v roce 1925 povýšeny 3 diecézní chrámy. Jedná se o baziliky P. Marie Bolestné v Bohosudově, P. Marie Pomocnice křesťanů ve Filipově a Všech svatýchMACEK Jaroslav in 950 let litoměřické kapituly, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří[2007[1, , str. 173 uvádí: „Dne 9. července 1927 obdržel augustiniánský kostel Všech svatých v České Lípě čestný titul basilica minor.“ Není jasné, k jakému právnímu aktu se tento datum získání titulu basilica minor vztahuje. v České Lípě. Po svatořečení Zdislavy z Lemberka Janem Pavlem II. v roce 2000 přibyla na seznam ještě bazilika sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí.Za bazilikální chrám bývá považován také kostel Navštívení P. Marie v Hejnicích, k jehož povýšení na baziliku minor zatím nedošlo. Úsilí o povýšení hejnického kostela na baziliku minor bylo vyvíjeno zvláště v období krátce před II. světovou válkou, která proces přerušila na úrovni diplomatického protokolu.

Kostely v litoměřické diecézi Hlavní články: Seznam kostelů a kaplí v litoměřické diecézi a Seznam poutních míst litoměřické diecéze Celkový počet kostelů dosahuje téměř počtu šesti stovek. V diecézi existuje velká řada historických mariánských poutních míst a také dalších poutních míst, které jsou spojeny se zázraky a zvláštními milostmi.

Historie diecéze

Nejstarší období historie litoměřické diecéze lze datovat už k přijetí křesťanství za Karla Velikého a Ludvíka II. Němce, kdy území litoměřické diecéze bylo součástí rozsáhlé řezenské diecéze. Před koncem 10. století bylo křesťanství natolik rozšířené, že císař Ota I. založil v roce 973 první českou diecézi (pražskou), která zahrnovala celé Čechy. První kostel v Litoměřicích, zasvěcený svatému Václavovi, byl postaven v roce 925, zatímco v roce 1057 kníže Spytihněv II. nechal vystavět kostel svatého Štěpána a založil kolegiátní kapitulu. Postupem času vznikly četné kláštery; v roce 1384 mělo město s předměstími třináct kostelů a kaplí a kromě četných řeholníků zde působilo dvacet světských kněží, kteří se zabývali duchovní správou. Rozkvět církevní organizace ukončily husitské války. V roce 1421 se Jan Žižka s husitským vojskem objevil u Litoměřic, které byly ušetřeny jen pod podmínkou přijetí husitského náboženství. Jediný kolegiátní kostel, zbavený svého majetku, se pevně držel starého řádu přijímání pod jednou střechou. Husitství bylo předchůdcem protestantismu, který našel již připravenou půdu kvůli dlouhým náboženským válkám, úpadku vzdělanosti církevních hodnostářů, nedostatku kněží a neukázněnosti šlechty, která zbohatla a stala se mocnou díky bohatství a majetku církve. Zpočátku šlechta přijala Lutherovo učení a v mnoha městech brzy došlo k přechodu od utrakvismu k luteránství. Prostřednictvím litoměřického kněze Havla Cahery, Lutherova žáka, se podařilo získat pro protestantismus také město Litoměřice. Třicetiletá válka přinesla reakci. Vítězným tažením císaře v Čechách byla revoluční šlechta svržena, města ztratila svá privilegia a obyvatelé emigrovali nebo se opět stali katolíky. Pro lepší správu rozsáhlé pražské arcidiecéze rozdělil tehdejší biskup hrabě Arnošt Vojtěch z Harrachu, Valdštejnův synovec, její území a dal podnět k vytvoření diecéze královéhradecké a litoměřické jako její sufragány. Litoměřická diecéze byla založena papežem Alexandrem VII. 3. července 1655. Původně zabírala prakticky jen Litoměřický kraj, roku 1784 k ní byly připojeny i kraje Boleslavský a Žatecký.

náhled|vpravo|První litoměřický biskup Maxmilián Rudolf Schleinitz (Rytina od Jana Jiřího Balzera) Prvním biskupem v Litoměřicích byl roce 1655 jmenován tehdejší probošt litoměřické kolegiátní kapituly Maxmilián Rudolf Schleinitz (1655–1675). Postavil katedrálu, která nahradila malý kolegiátní kostel, zorganizoval diecézi a vynaložil celé své jmění na zvelebení svého sídla. Jeho nástupce, Jaroslav Ignác Šternberk (1676–1709), dokončil katedrálu a postavil biskupskou kurii (1694–1701). Čtvrtý biskup, Jan Adam Vratislav z Mitrovic (1721–1733), spravoval také pražskou arcidiecézi. Za sedmileté války, v době správy Mořice Adolfa Sasko-Zeitzkého (1733–1759), který vybudoval seminář, měla diecéze mnoho starostí s pruským vpádem. Jeho nástupce, Emanuel Arnošt z Valdštejna (1760–1789), se jen obtížně bránil snahám vlády šířit v diecézi osvícenské myšlenky. Kláštery jezuitů, augustiniánů, servitů atd. byly zkonfiskovány, mnoho kostelů jako nepotřebných bylo uzavřeno a všechna bratrstva rozpuštěna. V roce 1784 bylo území diecéze rozšířeno o dva okresy. Další biskup Ferdinand Kindermann ze Schulsteinu (1790–1801), si před svým jmenováním na biskupský stolec získal zaslouženou slávu jako reformátor a organizátor celého vzdělávacího systému v Čechách. Jako biskup pokračoval v řízení školství ve své diecézi. Vybudoval katedrální farní školu a postavil ústav pro vzdělávání dívek v Litoměřicích. Osmý biskup Václav Leopold Chlumčanský z Přestavlk a Chlumčan (1802–1815), pro svou charitativní činnost známý jako „otec chudých“, vybudoval v roce 1805 církevní seminář. Jeho nástupce biskup Josef František Hurdálek (1815–1823) byl donucen rezignovat. Desátý litoměřický biskup Vincenc Eduard Milde (1823–1832) se stal vídeňským arcibiskupem. Biskup Augustin Bartoloměj Hille (1832–1865) otevřel v roce 1851 chlapeckou školu. Po něm nastoupili Augustin Pavel Wahala (1866–1877), v jehož době se ve Varnsdorfu objevila skupina starokatolíků, Antonín Ludvík Frind (1879–1881), známý jako učený autor „Církevních dějin Čech“, a Emanuel Jan Křtitel Schöbel (1882–1909), jemuž diecéze vděčí za mnoho kostelů a zavedení lidových misií, a Josef Gross (1910–1931). Jeho nástupce Alois Weber (1931–1947) prožil ve funkci období II. světové války. Vypomáhal mu ve službě světící biskup Antonín Čech (1923–1929). Po skončení II. světové války Webera ve službě vystřídal Štěpán Trochta (1947–1974), jehož téměř celý episkopát se odehrával v období komunistické totality. Na sklonku totalitního období se stal litoměřickým biskupem Josef Koukl (1989–2003), který převedl diecézi do nového křesťanského milenia. Na něho navázal Pavel Posád (2003–2008), který ze zdravotních důvodů odstoupil a na jeho místo přišel v roce 2008 Jan Baxant jako 20. litoměřický biskup, jehož generálními vikáři byli postupně Stanislav Přibyl a Martin Davídek. V roce 2024 se právě Stanislav Přibyl stal 21. litoměřickým biskupem. Po nástupu do úřadu arcibiskupa pražského je Stanislav Přibyl od 25. 4. 2026 nadále apoštolským administrátorem litoměřické diecéze.

Organizační členění diecéze

Biskupství litoměřické Litoměřickému biskupovi pomáhá řídit diecézi a nést pastorační i administrativní zodpovědnost litoměřické biskupství. Jedná se o instituci, která biskupovi poskytuje podporu pro jednotlivá společenství věřících v diecézi. K tomuto účelu je zřízen biskupský úřad, nazývaný diecézní kurie. Náplň činnosti jednotlivých odborů a oddělení je detailně vymezena v organizačním řádu.

Vikariáty

Diecéze je územně členěna na těchto 10 vikariátů: českolipský, děčínský, krušnohorský, liberecký, litoměřický, lounský, mladoboleslavský, teplický, turnovský a ústecký. V čele každého vikariátu stojí okrskový vikář. Vikariát se dělí na farnosti, z nichž každou jednotlivou spravuje statutární zástupce. V litoměřické diecézi jsou farnosti většinou sdružené do farních obvodů.

Farnosti

Počet farnostíKatalog farností litoměřické diecéze se měnil v průběhu dějin podle demografie, historických okolností i z jiných příčin. Přehled o všech současných farnostech lze získat v elektronickém katalogu. V roce 1655 při vlastním zřízení měla litoměřická diecéze 117 farností. V letech 1660–1720 za biskupa Huga Františka Königsegg-Rottenfelse měla diecéze 79 kněží v duchovní správě a asi 150 tisíc věřících. V roce 1909 měla litoměřická diecéze: 392 farností, ve kterých sloužilo 756 diecézních kněží v duchovní správě, 140 řeholních kněží (celkem 896 kněží v duchovní správě), 87 diecézních kněží mimo duchovní správu a 654 řádových sester v 68 řeholních domech.New Advent, Catholic Encyclopedia náhled|vlevo|Mapa litoměřické diecéze z období biskupa Hilleho před rokem 1865 V roce 1948 měla: 449 farnosti, ve kterých sloužilo 268 diecézních kněží, 83 řeholních kněží a 637 řádových sester. Důvodem prudkého poklesu stavu duchovních osob bylo to, že německy mluvící kněží byli většinou odsunuti i se svými farníky po skončení II. světové války. Podle diecézního katalogu datovaného k 30. červnu 1954, bylo v litoměřické diecézi v duchovní správě 199 kněží. K dalšímu poklesu duchovenstva totiž došlo roku 1950, kdy řeholníci byli od internováni v rámci Akce K pořádané Státní bezpečností a aktivnější diecézní kněží byli od 50. letech 20. století často vězněni komunistickým režimem, nebo ztráceli státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. K poslední změně v počtu farností došlo v roce 1993, kdyby byly farnosti Jesenice, Podbořánky, Velká Chmelištná, Malměřice, Stebno, Petrohrad a Žihle připojeny k nově zřízené plzeňské diecézi. Současně došlo ke změně hranice litoměřické diecéze s pražskou arcidiecézí: farnosti Nymburk, Kostomlaty nad Labem, Lysá nad Labem, Milovice, Veleliby a Všejany připadly k pražské arcidiecézi, zatímco farnosti Doksany, Dolánky nad Ohří, Libotenice, Počaply a Chotěšov k litoměřické diecézi.