Janovská republika (italsky , ligursky , latinsky ), od roku 1580 celým názvem Nejjasnější janovská republika (italsky ) byla nezávislá italská republika v Ligurii na severozápadním pobřeží Apeninského poloostrova. Městský stát vznikl v 11. století a díky námořnímu obchodu se časem rozrostl v mocnou námořní republiku a obchodní velmoc konkurující Benátkám, a zanikla pak v roce 1798, kdy na jejím území byla založena Ligurská republika, resp. v roce 1805, kdy bylo území anektováno napoleonskou Francií.
Historie Středověk Její vznik lze hledat v polovině 11. století, kdy se Janov stal samosprávnou městskou komunou. Ve středověku patřila k nejvýznamnějším obchodním centrům Středomoří a se svými konkurenty – Pisou v 11.–12. století, od níž Janov získal Korsiku a část Sardinie; ve 13.–14. století pak s Benátkami — vedla řadu ozbrojených konfliktů. Byla přezdívána jako „la Superba“, „la Dominante“, „Dominante dei mari“ („dominanta moří“) a „la Repubblica dei magnifici“.
náhled|upright=0.8|vlevo|Janov se svou námořní flotou, Christoforo de Grassi, 1597, kopie původního díla z roku 1481, Galata Museo del Mare, Janov K rozvoji svého vlivu využila především křižáckých tažení a v Levantě založila mnoho svých faktorií. Ve spolupráci s Nikájským císařstvím nabyla velkého vlivu v Egejském moři (např. ostrov Chios jí patřil až do roku 1566) a v Černomoří. Od 13. století v ní vládla oligarchie a roku 1339 byl zřízen úřad dóžete. Janované se účastnili cizích válek jako profesionální žoldnéři využívající své bohaté zkušenosti střelby z kuše.
Úpadek V letech 1378–1381 rivalita s Benátkami vyústila v otevřenou válku, ve které byla Janovská republika na hlavu poražena v bitvě u Chioggie a která se stala počátkem pozvolného úpadku. Ten vyvrcholil na počátku 16. století, kdy republika na téměř třicet let ztratila svou nezávislost v souvislosti s francouzsko-španělským soupeřením o nadvládu nad Apeninským poloostrovem.
náhled|upright=0.8|vlevo|Janovští vojáci během války o rakouské dědictví (1745) Samostatná vláda oligarchie byla obnovena až v roce 1528, tentokrát ovšem v úzkém spojenectví se Španělskem, jež bylo na vrcholu své imperiální moci. Janovští finančníci patřili k oporám španělského trůnu a podíleli se jak na zámořských výbojích, tak i na potlačování Nizozemské revoluce. Postupný úpadek Španělska jako světové velmoci v 17. a 18. století se projevil i na postavení Janova. V roce 1768 byl nucen prodat Korsiku Francii.
Zánik náhled|upright=1.0|vlevo|Janovská pevnost v Sudaku na Krymu V roce 1797 byla republika okupována francouzskými revolučními vojsky, která vyhlásila tzv. Ligurskou republiku jako jeden z obdobných klientských útvarů na italské půdě. Roku 1805 nakonec Napoleon území úplně připojil k francouzskému císařství jako součást Apeninského departamentu. Ačkoli bylo v roce 1814 po porážce Napoleona vyhlášeno obnovení Janovské republiky, bylo její území o rok později oktrojem (rozhodnutím bez souhlasu zastupitelského orgánu) Vídeňského kongresu přiřčeno Sardinskému království, které území připojilo jako Janovské vévodství.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Zaniklé státy na Apeninském poloostrově Kategorie:Městské státy