Grand Prix USA Západ (VII Toyota Grand Prix of Long Beach) byla úvodním závodem sezóny 1981, který se konal 15. března 1981 na okruhu Long Beach Circuit. V závodě zvítězil Australan Alan Jones na voze Williams. Nelson Piquet, obhájce prvenství z předchozí sezóny dojel v závodě třetí. Carlos Reutemann druhým místem zajistil pro Williams 4. double v krátké historii týmu.
Sezónu 1981 zahájil spor mezi FISA (Mezinárodní federace automobilového sportu) a FOCA (Asociace konstruktérů formule 1) ohledně změn technických předpisů pro automobily formule 1, platných od 1. ledna 1981. Změna předpisů byla vedená opět především snahou o zvýšení bezpečnosti. Jablkem sváru byl zákaz použití bočních těsnicích lišt. Podrobnosti naleznete v článku Formule 1 v roce 1981. Spory byly natolik vyhrocené a vyvolaly sérii všech možných zmatků a komplikací, které znovu hrozily nebezpečím, že se mistrovství světa v roce 1981 neuskuteční. 19. ledna se uskutečnila schůzka dvou znepřátelených stran, FOCA a FISA, ve starém sídle Ferrari v Modeně. Výsledkem schůzky u Ferrariho, byl kompromis; Dohoda o svornosti, podle níž měla FISA nadále vydávat pravidla a propozice Velkých cen a dbát na jejich dodržování. Dále měla povolovat a řídit všechny Grand Prix a vést administrativu mistrovství světa. FOCA dostala právo vést jednání o finančních otázkách s pořadateli závodů.
Úřadující mistr světa Alan Jones získal prvenství ve Velké ceně USA o 9 sekund před týmovým kolegou Carlosem Reutemannem a poprvé tak zvítězil na trati v Long Beach. Bylo to jeho třetí vítězství v řadě, když zvítězil v posledních dvou velkých cenách loňské sezóny; Grand Prix Kanady a Grand Prix USA ve Watkins Glen.
Nová pravidla způsobila nedostatek automobilů, protože do prvního závodu, kterým měla být Grand Prix Jihoafrické republiky 1981 nenastoupili italské a francouzské týmy. Proto nebyla GP JAR zařazena do mistrovství světa. Dalším problémem bylo i odstoupení amerického výrobce pneumatik Goodyear. Situaci stihl zachránila francouzská firma Michaelin, která zajistila pro všechny týmy vhodné obutí.
Hned sobotní trénink přilil olej do ohně v sváru mezi FISA a FOCA. Elio de Angelis se v tréninku objevil s novým vozem, kterým byl Lotus 88. Chapmann přišel s novým typem konstrukce, automobilem se dvěma na sobě nezávisle odpruženými karosériemi, vnitřní a vnější. Vnitřní šasí sestávalo z monokoku, motoru a závěsu. Druhé šasí byl podvozek a bočnice s chladiči, které měli obstarávat přísavný efekt. Vnější šasí se za jízdy přisálo k vozovce a nahrazovalo tak efekt zakázaných bočních těsnicích lišt. Toto nevšední řešení však vyvolalo řadu dohadů a protestů a na protest ostatních týmu vůz nebyl připuštěn do závodu. Lotus musel nasadit upravený vůz Lotus 81.
Příjemným oživením kvalifikace byla rychlost vozu Arrows Itala Riccarda Patreseho, který si tak zajistil první pole position v kariéře a zároveň první (a jediné) pole pro stáj Arrows. Riccardo Patrese překonal o desetinu sekundy Williams Alana Jonese. Ve druhé řadě stáli Carlos Reutemann a Nelson Piquet následování Villeneuvem a Andrettim. Pro Andrettiho to byl první závod s vozem Alfa Romeo.
Do nedělního závodu nejlépe odstartoval Villeneuve na Ferrari, ale nedokázal vůz ubrzdit do první zatáčky a nechtěně tak musel přepustit vedení Patresemu. Za Partesem se seřadily oba vozy Williams. Carlos Reutemann a Alan Jones, Villeneuve se stačil vrátit na čtvrtém místě. Podobným způsobem se podíval mimo trať i Andrea de Cesaris, který při návratu byl sestřelen Alainem Prostem, kterého zezadu přistrčil Hector Rebaque. Prost i de Cesaris museli ze závodu odstoupit zatímco Rebaque byl schopný pokračovat dál. Pořadí po průjezdu prvního kola bylo: Patrese, Reutemann, Jones, Villeneuve, Piquet, Didier Pironi, Cheever a Andretti.
Pohromou pro Ferrari bylo 17. kolo, nejprve se přes Pironiho dostal Piruet a následně musel Villeneuve ze závodu odstoupit. Ve 25. kole se z vedoucího místa odporoučel Patrese, kterého zradil palivový systém. Po zastávce v boxech se do závodu opět vrátil, ale problém se opakoval a tak ve 33. kole odstoupil definitivně. Patrese přepustil vedoucí pozici Reutemannu, ke kterému se zezadu rychle přibližoval Jones. Reutemann chyboval ve 32. kole, když předjížděl pomalejší vůz Ensign pilotovaný Marcem Surerem čehož využil Jones a proklouzl do vedení. Během 12. kol si Jones vybudoval náskok přes deset sekund. Převahu Williams potvrzoval i na druhém místě jedoucí Reutemann jenž najel 36 sekund na Piqueta.
Dalším začarovaným kolem bylo to 41., které znamenalo stop pro čtyři jezdce. Nejprve Laffite poškodil předek svého vozu, když přistrčil Tyrrell Eddiho Cheevera. Laffite pomalu kroužil po okruhu, když se k němu přiblížili Giacomelli a Lammers, giacomelli nejprve zpomalil a pak se snažil předjet pomalého Laffita, ale to už po jeho boku byl Lammers a vzájemně spolu kolidovali. Odstoupení Laffiteho rozšířilo boj o čtvrtou příčku mezi Pironiho, Cheevera a Andrettiho. Andretti nejprve zdolal Chevera v 43. kole a začal se přetahovat s Pironim o čtvrté místo. Pironiho v 54. kole začalo zlobit palivové čerpadlo, které nakonec bylo příčinou jeho odstoupení.
V poslední čtvrtině závodu už nedošlo k žádným změnám a tak cílem prolétly oba vozy Williams, Nelson Piruet, Mario Andretti, Eddie Cheever, klasifikováno bylo pouze 8 vozů.
Výsledky 15. březen 1981 Okruh Long Beach Circuit 3251m × 80 kol + 1625m = 261,705 km 343. Grand Prix 11. vítězství Alana Jonese 12. vítězství pro Williams 25. vítězství pro Austrálii 40. vítězství pro vůz se startovním číslem 1
Pozice Jezdec Vůz Čas 1 Alan Jones Williams FW07C 1:50'41.33 2 Carlos Reutemann Williams FW07C á 0:09,19 3 Nelson Piquet Brabham BT49C á 0:34,92 4 Mario Andretti Alfa Romeo N179C á 0:49,31 5 Eddie Cheever Tyrrell 010 á 1:06,70 6 Patrick Tambay Theodore TY01 ex (Shadow DN12) á 1 kolo 7 Chico Serra Fittipaldi F8C á 2 kola 8 René Arnoux Renault RE20B á 3 kola Kolo Odstoupili - - 70 Marc Surer Ensign N180B Palivový systém 67 Didier Pironi Ferrari 126CK Palivový systém 64 Jean-Pierre Jarier Ligier JS17 Palivová pumpa 49 Hector Rebaque Brabham BT49C Nehoda 41 Bruno Giacomelli Alfa Romeo N179C Kolize 41 Jacques Laffite Ligier JS17 Kolize 41 Keke Rosberg Fittipaldi F8C Motor 41 Jan Lammers ATS D4 Kolize 33 Riccardo Patrese Arrows A3 Palivový systém 26 Beppe Gabbiani Osella FA1B Nehoda 25 Nigel Mansell Lotus 81B Nehoda 17 Gilles Villeneuve Ferrari 126CK Rozvody 16 John Watson McLaren M29F Brzdy 21 Elio de Angelis Lotus 81 Nehoda 0 Alain Prost Renault RE20B Kolize 0 Andrea de Cesaris McLaren M29F Kolize * Nekvalifikovali se - - ** Kevin Cogan Tyrrell 010 ** ** Derek Daly March 811 ** ** Miguel Angel Guerra Osella FA1B ** ** Siegfried Stohr Arrows A3 ** ** Eliseo Salazar March 811 **
Nejrychlejší kolo
Alan Jones – Williams – 1'20.901 9. nejrychlejší kolo Alana Jonese 12. nejrychlejší kolo pro Williams 21. nejrychlejší kolo pro Austrálii 36. nejrychlejší kolo pro vůz se startovním číslem 1
Vedení v závodě
Kola km Jezdec % 1.–24. kolo 78,0216 km Riccardo Patrese30% 25.–31. kolo 22,7563 km Carlos Reutemann9% 32.–80. kolo 5,338 km Alan Jones61%
Patrese Reutemann Jones Postavení na startu
Riccardo Patrese- Arrows – 1'19.399 1. Pole position Richarda Patreseho 1. Pole position pro Arrows 24. Pole position pro Itálii 1. Pole position pro vůz se startovním číslem 29
1. řada 2 1 Alan Jones Williams1'19.408 Riccardo Patrese Arrows 1'19.399 2. řada 4 3 Nelson Piquet Brabham1'20.289 Carlos Reutemann Williams1'20.149 3. řada 6 5 Mario Andretti Alfa Romeo1'20.476 Gilles Villeneuve Ferrari1'20.462 4. řada 8 7 Eddie Cheever Tyrrell1'20.643 Nigel Mansell Lotus1'20.573 5. řada 10 9 Jean-Pierre Jarier Ligier1'20.787 Bruno Giacomelli Alfa Romeo1'20.664 6. řada 12 11 Jacques Laffite Ligier1'20.925 Didier Pironi Ferrari1'20.909 7. řada 14 13 Alain Prost Renault1'20.980 Elio de Angelis Lotus1'20.928 8. řada 16 15 Keke Rosberg Fittipaldi1'21.001 Hector Rebaque Brabham1'21.000 9. řada 18 17 Chico Serra Fittipaldi1'21.409 Patrick Tambay Theodore1'21.298 10. řada 20 19 René Arnoux Renault1'21.540 Marc Surer Theodore1'21.522 11. řada 22 21 Andrea de Cesaris McLaren1'22.028 Jan Lammers ATS1'21.758 12. řada 24 23 Beppe Gabbiani Osella1'22.213 John Watson McLaren1'22.183
Kvalifikace Pozice Jezdec Vůz Čas 1 Riccardo Patrese Arrows 1'19.399 2 Alan Jones Williams 1'19.408 3 Carlos Reutemann Williams 1'20.149 4 Nelson Piquet Brabham 1'20.289 5 Gilles Villeneuve Ferrari 1'20.462 6 Mario Andretti Alfa Romeo 1'20.476 7 Nigel Mansell Lotus 1'20.573 8 Eddie Cheever Tyrrell 1'20.643 9 Bruno Giacomelli Alfa Romeo 1'20.664 10 Jean-Pierre Jarier Ligier 1'20.787 11 Didier Pironi Ferrari 1'20.909 12 Jacques Laffite Ligier 1'20.925 13 Elio de Angelis Lotus 1'20.928 14 Alain Prost Renault 1'20.980 15 Hector Rebaque Brabham 1'21.000 16 Keke Rosberg Fittipaldi 1'21.001 17 Patrick Tambay Theodore 1'21.298 18 Chico Serra Fittipaldi 1'21.409 19 Marc Surer Theodore 1'21.522 20 René Arnoux Renault 1'21.540 21 Jan Lammers ATS 1'21.758 22 Andrea de Cesaris McLaren 1'22.028 23 Beppe Gabbiani Osella 1'22.213 24 John Watson McLaren 1'22.183 25 Kevin Cogan Tyrrell 1'22.284 26 Derek Daly March 1'22.356 27 Miguel Angel Guerra Osella 1'22.673 28 Siegfried Stohr Arrows 1'23.504 29 Eliseo Salazar March 1'24.383
Zajímavosti V závodě debutovali Chico Serra, Eliseo Salazar, Miguel Angel Guerra, Siegfried Stohr. Poprvé byl představeny nové modely vozů Alfa Romeo 179C, Brabham BT49C, Ensign N180B, Ferrari 126CK, Fittipaldi F8C, Ligier JS17, March 811, McLaren M29F, Renault RE20B, Theodore TY01, Williams FW07C. 25 GP proBruna Giacomelliho
Pole position Vítězství Nej. kolo Riccardo Patrese Alan Jones Alan Jones Arrows A3 Williams FW07C Williams FW07C 1'19.399 1:50'41.33 1'20.901 147.402 km/h 141.860 km/h 144.666 km/h
Stav MS
* Jezdec Body 1 Alan Jones 9 2 Carlos Reutemann 6 3 Nelson Piquet 4 4 Mario Andretti 3 5 Eddie Cheever 2 6 Patrick Tambay 1
* Vůz Body 1 Williams 15 2 Brabham 4 3 Alfa Romeo 3 4 Tyrrell 2 5 Theodore 1
* Stát Body 1 9 2 6 3 USA 4 4 4 5 1
Odkazy Externí odkazy Záznam GP USA Západ Fotogalerie účastníků GP USA Západ
Kategorie:Grand Prix USA Západ Kategorie:Formule 1 v roce 1981 Kategorie:Sport v USA v roce 1981