Indoevropská jazyková rodina (tento pojem zavedl poprvé roku 1813 Thomas Young) je skupina jazyků, které se společně vyvíjely v rozsáhlých oblastech Eurasie z předpokládaného indoevropského prajazyka. Indoevropské jazyky jsou nejrozšířenější jazykovou rodinou na Zemi.
Původ náhled|vlevo|Současné rozšíření indoevropských jazyků v Eurasii O původu a šíření indoevropského prajazyka existují dvě hlavní konkurenční teorie. Jedna teorie předpokládá původ indoevropských jazyků mezi nomádskými kmeny v oblasti dnešní Ukrajiny a jihozápadního Ruska před 6000 lety. Této teorii se podle předpokládaného způsobu šíření jazyka, říká teorie „meče a koně“, dalšími názvy také „stepní“ či kurganová, se kterou přišla Marija Gimbutasová. V poslední době vstupuje do popředí, zejména díky pokrokům v archeogenetice.
Druhá bývá nazývaná teorií „anatolských farmářů“, s kterou přišel Colin Renfrew roku 1987. Podle ní prapůvodní jazyk, z něhož vznikly všechny jazyky Indoevropanů, pochází z oblasti Anatolie v dnešním Turecku, v době před 8000 až 9500 lety. Tuto teorii podporují výsledky analýzy větvení jazykového stromu provedené R. D. Grayem (2003). Proti tomu se ale postavil pozdější výzkum, i genetický. Poněkud podobnou hypotézou je „arménská“, se kterou přišli roku 1985 Tamaz Valerianis dze Gamkrelidze a Vjačeslav Vsevolodovič Ivanov. Sklidila sice kritiku, ale v nedávné době DNA testy ukázaly, že pre-protoindoevropský jazyk mohl vzniknout v jižním Kavkaze.
Řešením je patrně hybridní teorie složená z těchto dvou typů hypotéz. Na základě kombinovaných lingvistických a genetických analýz se zdá, že indoevropská rodina jazyků vznikla před zhruba 8000 roky na jih od Kavkazu (anatolská hypotéza), ale k dalšímu dělení a šíření později došlo na sever od Kavkazu (stepní hypotéza). Novější genetická analýza dokládá oblast mezi Kavkazem a dolní Volhou.
Rozšíření Indoevropskými jazyky mluví víc než 3 miliardy lidí (drtivá většina Evropy, Asie od východního Turecka po Indii (kromě jižní části Indie, kde dominují drávidské jazyky), Amerika, Austrálie a Jihoafrická republika). Používá je tak prakticky polovina světové populace na všech kontinentech. Přes 85 % obsahu internetu je v některém z indoevropských jazyků.
Studiem indoevropských jazyků se zabývá indoevropeistika, disciplína srovnávací jazykovědy.
Mezi dvaceti v současné době nejpoužívanějšími jazyky je 12 jazyků indoevropských: španělština, angličtina, hindština, portugalština, bengálština, ruština, němčina, maráthština, francouzština, italština, paňdžábština a urdština (dohromady mají více než 1,6 miliardy rodilých mluvčích).
V německé jazykové oblasti se občas používá termín indogermánské jazyky (podle krajních geografických oblastí rozšíření jazyků).
Dělení náhled|vpravo|Strom indoevropské jazykové rodiny Indoevropská rodina se dělí na následující skupiny (řazeno podle doby, ze které se dochovaly nejstarší záznamy): anatolské jazyky – nejstarší známá větev, záznamy z 18. stol př. n. l., dnes vymřelá indoíránské jazyky – nejstarší záznamy z poloviny 2. tisíciletí př. n. l. (sanskrt) řečtina (tvoří samostatnou skupinu) – nejstarší záznamy ze 14. stol. př. n. l. (mykénská řečtina); z 8. stol. př. n. l. Homérovy texty italické jazyky – nejstarší záznamy ze 7. stol př. n. l. (latina) románské jazyky – vznikly z latiny keltské jazyky – nejstarší záznamy ze 6. stol př. n. l. (galština) germánské jazyky – nejstarší záznamy z cca 2. stol. n. l. (nejstarší runové nápisy) arménština – nejstarší záznamy z 5. stol. n. l. tocharské jazyky – vymřelé, záznamy z asi 6. stol n. l. slovanské jazyky – nejstarší záznamy z 9. století (staroslověnština) baltské jazyky – nejstarší záznamy ze 14. stol. (dnes vymřelá baltská pruština), litevština a lotyština až ze 16. stol. albánština – nejstarší záznamy z 15. stol.
Vymřelé jazyky Vedle těchto potvrzených a vědci většinou uznávaných větví bývá mezi indoevropské jazyky řazeno několik vymřelých jazyků, z nichž se dochovaly jen zlomky, takže jejich přesnější zařazení není možné: illyrské jazyky (snad spřízněné s albánštinou) venétština liburnštinanáhled|210px|Fragment dokumentu v tocharštině v Tarimské pánvi na západě Číny messapština frygijština paionština thráčtina dáčtina antická makedonština ligurština
Příklady Číslovky v moderní indoevropštině Moderní indoevropština Česky oinos, oinā, oinom jeden dwōu, dwāi, dwoi dva trejes, trja/trī, trísores tři qétwores čtyři penqe pět s(w)eks šest septḿ sedm oktṓu osm newn̥ devět dekm̥ deset
Odkazy
Reference
Související články Indoevropané Indoevropeistika Praindoevropština Seznam jazyků a jazykových rodin Satemové a kentumové jazyky Euroasijské jazyky Nostratický jazyk
Externí odkazy
Kategorie:Jazykové rodiny