Joe Jenčík, vlastním jménem Josef Jenčík, křtěný Josef Jan (22. října 1893 Královské VinohradyMatriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Ludmily na Vinohradech v Praze – 10. května 1945 PrahaArchiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých hlavního magistrátu, sign.MAG Z25, s. 214) byl český tanečník, publicista, pedagog, choreograf a herec. Podílel se na choreografii více než 70 českých filmů (např. Pudr a benzín).
Život Narodil se jako první ze dvou dětí Jana Jenčíka (* 1862), řezníka na Vinohradech, z jeho prvního sňatku s Marií, rozenou Podubeckou (1874-1900)Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství. Josefa a jeho mladší sestru pak vychovávala nevlastní matka Anežka, rozená Kubcová.
Vyučil se strojním zámečníkem. Tanec začal studovat až v sedmnácti letech soukromě u Achilla Viscusiho, a v roce 1912 odjel s jeho taneční skupinou do Londýna, kde vystupoval v divadle Hippodrom. Po návratu jej v roce 1913 angažoval Augustin Berger do baletního sboru Národního divadla. Od roku 1914 byl sólistou Městského divadla na Královských Vinohradech (dnešní Vinohradské divadlo).
Po návratu z fronty 1. světové války působil v mnoha pražských kabaretech (např. Červená sedma) jako tanečník a choreograf. V letech 1928–1929 byl choreografem a uměleckým ředitelem kabaretu Lucerna.
Pak získal angažmá v Osvobozeném divadle. Sestavil a vedl tam dívčí baletní skupinu Jenčíkovy girls. Připravil choreografie pro celou řadu revue Voskovce a Wericha.Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., . Dílo Joe Jenčíka je dokumentováno v druhém oddílu knihy "Obrazový průvodce historií Osvobozeného divadla".
Od roku 1932 byl hostujícím choreografem pražského Národního divadla a v roce 1937 Jan Rey: Za Josefem Jenčíkem, In: J. M. Kvapil: Jaro Národního divadla 1945, vyd. Sirotčí, vdovský a podpůrný spolek členů Národního divadla v Praze, Praha, 1946, str. 193 se stal řádným členem baletu Národního divadla. Zde působil jako choreograf a baletní mistr až do roku 1943. V letech 1941–1943 učil na konzervatoři v Praze.
Věnoval se také tzv. davové choreografii a připravil řadu masových vystoupení (např. II. Dělnická olympiáda nebo IX. Všesokolský slet).
V roce 1930, se oženil s Jaroslavou Voborskou roz. Pauerovou (1893), před ní dlouhá léta žil a tancoval s tanečnicí Hanou Škrdlantovou um. jm. Hana Jenčíková (1898-19??)
Zemřel 10. května 1945 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze. Ostatky byly později přemístěny na Bubenečský hřbitov.
Citát
Filmografie náhled|Joe Jenčík jako přízrak ve filmu Mrtví žijí (1922).Pudr a benzín (1931), role: choreograf, režie Jindřich Honzl Děvče z tabákové továrny (1928), houpačkář Tomy, režie Václav Kubásek Paní Katynka z Vaječného trhu (1927), cibulář Lojzík, režie Václav Kubásek Bahno Prahy (1927), Václav Tatar, režie Miroslav Josef Krňanský Nemodlenec (1927), syn Adam, režie Václav Kubásek Dům ztraceného štěstí (1927), adjunkt Mejzlík, režie Josef Rovenský Květ ze Šumavy (1927), režie Karel Lamač Bludné duše (1926), Ouřada, režie Jan W. Speerger Řina (1926), režie Jan S. Kolár Příběh jednoho dne (1926), režie Miroslav J. Krňanský Parnasie (1925), dr.Toman, režie Josef Kokeisl Svatební košile (1925), režie Theodor Pištěk Vdavky Nanynky Kulichovy (1925), režie Miroslav J. Krňanský Hříchy v manželství (1924), režie Hans Otto Löwenstein Píseň života (1924), režie Miroslav J. Krňanský Dáma z baru (1924) Drvoštěp (1922), režie Karel Lamač Proudy (1922), režie Theodor Pištěk Mrtví žijí (1922), přízrak, režie Jan S. Kolár Křižovatky (1922), režie Ferdinand Fiala Zelený automobil (1921), režie Svatopluk Innemann Odplata (1920), režie P. L. Winter Setřelé písmo (1920), mezinárodní podvodník, režie Josef Rovenský Billy v Praze (1920), milenec, režie Miroslav J. Krňanský Papá (1919), režie Miloš Nový A vášeň vítězí (1918), apač v krčmě, režie Václav Binovec
Choreografie Počestné paní pardubické (1944) Peřeje (1940) Muzikantská Liduška (1940) Směry života (1940) Fibichův poem (1940) Filosofská historie (1937) Jánošík (1935) Prodaná nevěsta (1933) Děvčátko, neříkej ne! (1932)
Knihy
Romány s taneční tematikou 1935 Zloděj kroků 1944 Omyl Mea Mara Indry 1948 Byly ztráty na mrtvých
Odborné publikace 1926 Tanec a jeho vytváření 1946 Taneční letopisy 1947 Skoky do prázdna
Odkazy
Reference
Literatura Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 46, foto 100 Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 166–8, 210, 214–6, 220 František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 200 František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 28, 412 Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 36, 46, 118, Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 205–214, 419 Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 139, 156 Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 50, 91, 224–6, 313, 321, 345, 362, 366, 371, 412, 419, 478, 525, 589, 656, 662 Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883 – 1963, Orbis, Praha, 1964, str. 120–123 Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 192–3 Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 68, 97–8, 105, 121, 135, 165, 225–7 (247 s.) Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s. Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., . Blíže in: Jan Rey: Za Josefem Jenčíkem, In: J. M. Kvapil: Jaro Národního divadla 1945, vyd. Sirotčí, vdovský a podpůrný spolek členů Národního divadla v Praze, Praha, 1946, str. 193–5 Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 160, 198–212, 231, 236, 240, 248, 252, 258, 394–6, 402–3 Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 161, 176, 178, Olga Spalová: Sága rodu Budilova, Odeon, Praha, 1978, str. 325 Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 15, 58 Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 37, Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 138–141 Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 72, Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 88, 177,
Externí odkazy
Joe Jenčík v archivu Opery Plus
Kategorie:Čeští herci Kategorie:Narození v roce 1893 Kategorie:Úmrtí v roce 1945 Kategorie:Čeští tanečníci Kategorie:Čeští choreografové Kategorie:Čeští herci němého filmu Kategorie:Tanečníci Národního divadla Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí 10. května Kategorie:Představitelé Osvobozeného divadla Kategorie:Pohřbení na Bubenečském hřbitově