Esperanto bývá kritizováno z rozmanitých důvodů. Tato kritika většinou není směřována vůči jazyku jako takovému, nýbrž vůči snahám mnohých esperantistů prosadit esperanto jako světový jazyk, hlavní jazyk mezinárodní komunikace.
Esperantu bývá často vytýkáno: Protože žádný mezinárodní jazyk nemá šanci prosadit se (dominance angličtiny), jedná se o zbytečný projekt. To bývá opětováno podotknutím, že změny v politických mocenských konstrukcích by mohly šance esperanta velmi snadno opět zesílit. Esperanto se proviňuje proti svým vlastním kritériím neutrality (např. používáním latinské abecedy, příliš evropským slovníkem). Neutralita v tomto smyslu se ovšem nepočítá k principům jazykového plánování. Esperanto bylo naopak výslovně plánováno jako „románsko-germánský systém“,Zamenhof, L.: Lingvaj Respondoj. Konsiloj kaj opinioj pri Esperanto. 6-a eldono. Marmande 1962: Esperantaj Francaj Eldonoj. LR 51. Dostupný z WWW: <> protože nejpoužívanější jazyky mezinárodního styku jsou právě jazyky tohoto typu (tedy princip mezinárodnosti). Jako „neutrální“ je esperanto označováno proto, že není spojeno s žádným národem, tj. nejedná se o národní jazyk, nýbrž jazyk mezinárodní. I sama snaha o jednoduchost byla pohřbena zavedením zbytečných gramatických složitostí (např. shoda mezi podstatným a přídavným jménem v pádu a čísle, devět časových stupňů v trpném rodě, slovesný vid). Na tuto výtku bývá odpovídáno tím, že princip jednoduchosti musí být vyvážen s jinými, konkurujícími principy, jako jsou například princip jasnosti, přesnosti či pružnosti,L. L. Zamenhof: Internationale Sprache. Vorrede und vollständiges Lehrbuch [por German'oj]. Warschau: Gebethner & Wolff 1887. podle nichž tyto „gramatické složitosti“ nejsou přebytečné, nýbrž účelné.Helmut Welger: Plansprachliche Qualitätskriterien Kromě mezinárodně známých slovních tvarů (např. redaktoro – redaktor, redakcio – redakce) se používají další formy, odvozené podle pravidelného systému tvoření esperantských slov (redaktisto, redaktejo). Velká část těchto přímo převzatých tvarů je však v jazyce považována za neologismy a nedosáhly takového rozšíření jako tvary odvozené. Důkazem nedostatků údajně je také velký počet esperantistů, kteří jazyk ovládají jen velmi nedokonale.Rick Harrison: Is Esperanto's vocabulary too large? Kdyby se namísto angličtiny zavedlo po celém světě esperanto, nebylo by to vůči jiným jazykům také nijak „přátelštější“.Ziko Marcus Sikosek: Esperanto sen mitoj. Antverpeno 2003². Pg. 247 Někteří kritizují esperanto kvůli genderové nesymetrii – v esperantu se prý vyskytuje jazykový sexismus. Mnoho kořenů slov vztahujících se k příbuzenství mají v základním tvaru mužský význam (např. „patro“ – otec, „frato“ – bratr a „edzo“ – manžel), pro vytvoření slova s ženským významem je třeba použít příponu „-in-“. Stejně tak i u jiných slov (např. „instruisto“ – učitel, „anglo“ _ Angličan a zájmeno „li“ – on) slouží základní tvar i pro vyjádření mužské osoby (vlastní slovo je neutrální, ale vytváří se jen ženská varianta slova). Někteří esperantisté chtějí tuto asymetrii odstranit použitím přípony „-iĉ“ pro vyjádření čistě mužského významu, přičemž základní význam by byl genderově neutrální.
Reference
Související články Esperanto
Externí odkazy Why Not To Learn Esperanto. Kritika Claude Piron. Kritika a obhajoba esperanta (ITA.)
Kategorie:Esperanto