Spřežkový pravopis je takový pravopis, psaný nejčastěji latinkou, který pro zachycení některých hlásek užívá spřežek. Spřežka je seskupení několika písmen užívané k zápisu jedné hlásky (například české „ch“, polské „ch, cz, sz, rz, dz, dź, dż“ nebo německé „sch“, „tsch“, „eh“, „ie“). Taková skupina písmen pak může být považována za jedno písmeno. Nejvíce se latinkový spřežkový pravopis vyskytuje v němčině, angličtině, francouzštině, maďarštině, albánštině, polštině nebo nizozemštině.
Jiným způsobem řeší rozšíření počtu zapisovaných hlásek diakritika.
Účel Spřežky vznikly proto, že latinka nemá znaky pro hlásky, které používají jiné jazyky než latina. Jde zejména o č (tʃ), š (ʃ), ž (ʒ), dž (dʒ), ch (x), ď (ɟ), ť (c), ľ (ʎ), ň (ɲ), ng (ŋ), th (θ), gh (ɣ) a další. Část z nich byla později nahrazena znaky s diakritikou. Většinou jsou spojením dvou znaků (písmen), ale i více, např. německé tsch ekvivalentní českému č. Některé spřežky v jiných jazycích se sloučily do nového samostatného znaku grafickým prolnutím nebo i při viditelně zachovaném rozdělení, jako nizozemské ij. Také v mezinárodních standardech výslovnosti, jako IPA jsou některé hlásky vyznačeny spřežkami. To se týká hlásek, které jsou znatelně tvořené také sloučením příslušných dílčích hlásek, jako je č: .
V češtině Do 15. století se spřežky hojně vyskytovaly i v češtině. O odstranění většiny z nich se zasloužil mistr Jan Hus provedením jazykové reformy. Spřežky ch, dz a dž se zachovaly dodnes.
Nelatinková písma Spřežkový princip psaní dvou nebo více znaků společně do složeného znaku se souhrnným významem je součástí i nelatinkových písem. Čínské písmo je založeno na znacích, které vznikly složením původně samostatných znaků.
V romanizačních abecedách cyrilice v ruštině, ukrajinštině, srbštině, bulharštině se uplatňují spřežky často, zpravidla podle angličtiny, např. ch (č), kh (ch), sh (š), zh (ž).
Příklady spřežek Souhlásky
PH jako F ve francouzštině a angličtině CH jako ɣ nebo spíš častěji x (IPA) v češtině Š ve francouzštině Č v angličtině TCH jako Č ve francouzštině ZH jako Č v čínském pchin-jinu GN jako Ň ve francouzštině CH jako Č ve španělštině a angličtině SH jako Š v albánštině a angličtině LJ jako Ľ v srbochorvatštině LL jako J ve španělštině neznělé L ve velštině SZ jako Š v polštině; jako S v maďarštině (samotné S se vyslovuje jako Š) CZ jako Č v polštině GY jako Ď v maďarštině SCH jako Š v němčině TSCH jako Č v němčině CK jako K v angličtině
Samohlásky (prodloužení)
AA jako Á v nizozemštině OO jako Ú nebo Ó v angličtině EE jako Í v angličtině IE jako Í v němčině EH jako É v němčině
Související články Ligatura (písmo) diakritika Orthographia Bohemica
Kategorie:Pravopis